Hrůzný čin

16. února 2012 v 20:56 | Surynka

Další věc, kterou sem vpisuji je jiného stylu, ale vypráví příběh. Jak láska ke zvířeti dokáže změnit v jednom momentě člověka a otočit někoho o 180°, ale je to hlavně o tom, co hlavní postava prožívá a proč se dopustila toho, co v tomto příběhu popisuji. Sepsala jsem to na květnovém celo-třídním pobytu v horách. Zrovna venku pršelo a já mám ráda zatažené počasí, déšť a v zimě jsem nejvíc happy, když sněží, mrzne a je tak všeobecně ZIMNÍ počasí. To je taky důvod, proč jsem nadšená z tohohle únorového ZIMNÍHO počasí! :-)


_______________________________________________

Tahle "básnička" ještě není dopsaná, ale je usekla v logickém momentě. Jde spíš o to, že to má být jakési pokračování, ke kterému se snad po necelém roce vrátím-aspoň doufám, a i kdyby ne, nedokončené vám to nepřijde ;)



Venku prší a přes město ponuré
chodím a sním to, co má zůstat vysněné.
Nezajímá mě, že samá tma a smutek jsou kolem,
jen chodím a celá se třesu hněvem.
Vcházím do domu rozpadlého
a procházím kolem všeho starého.
Ale sny, které jsem si vysnila
mizí, jako kdybych jezero vypila.
Jednou tak, podruhé onak,
ale stejně se necítím jinak.
To, co jsem udělala omluvitelné není,
ale mé pocity se nemění.
Stejně jsem ráda,
že jsem tam se sekyrou stála.
Čekala jsem, že přijde,
že zpoza zdi vyjde,
že se rozmáchnu se sekyrou v ruce,
že probodnu její srdce.

Však chyba se stala a jiné tělo tam leželo
a mé srdce se strachem i hněvem sevřelo.
Než jsem se rozkoukat stihla,
sekyra se opět vzduchem mihla.
Dvě těla byla seťata,
a pak skřípla vrata.
Já zvedla se a utíkala
a to, co jsem udělala
za sebou nechala.
Co hodinu jsem utíkala
a děsivý jekot těch dvou poslouchala.
Hlas se mi v hlavě zvyšoval
a děsivě mě sužoval.
Úkol byl splněn,
i když jeden navíc zemřel.
Hlas mě i těšil
nezáleží, že většinu lidí by děsil.
Kdo by se ptal, proč jsem to udělala?
Vždyť jsem ji nenáviděla!
Co den se mi vysmála,
co den se se mnou rvala,
a já ji vždy přeprala.
Hodná na ni jsem byla,
až do momentu, kdy psa mi ukradla.
Zamkla ho do sklepa,
a pak málem i autem smetla.
Tehdy jsem Lironta získala
a jí odplatu slíbila.
A pak ten čas nastal!
Za rohem jsem počkala,
a hlavu napodruhé seťala.
Oběma jsem to udělala
a ničeho nelitovala.
Nelituji ani teď,
kdy na útěku jsem celý den,
kdy srdce mi říká pryč leť,
a z úst se mi dere únavy sten.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mai Mai | Web | 17. února 2012 v 23:48 | Reagovat

tak to je drsný. nevím, koho mi vlastně je líto. pejska určitě
ta básnička je ale moc povedená

2 Moni Moni | E-mail | Web | 18. února 2012 v 13:56 | Reagovat

Souhlasím s Mai, ta básnička je úžasná a drsná

3 Surynka Surynka | 19. února 2012 v 19:27 | Reagovat

[1]:[2]:

Děkuju :-) Já mám občas takovou tu ponurou náladu :-)

4 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 23. února 2012 v 23:00 | Reagovat

Wow... Víš, tak mě napadá... Nejsi v nějakém rodinném vztahu s Erbenem? Troššku mi tahle básnička připomněla básně z "Kytice" :-D Každopádně, jako u básně minulé, z ní vyzařují obrovské emoce, které... Prostě jsi mistrině vciťování a popisu a tak dále, a tak dále... Jinak řečeno: Bojím se, abych se zas moc nerozepsala :D

5 Surynka Surynka | 23. března 2012 v 22:54 | Reagovat

[4]: Děkuju moc, jsem ráda, že se ti líbí :-) no dobře, tak píšu až po měsíci, ale prosím...ne s Erbenem opravdu příbuzná nejsem :-D :-D, ono je to na těch básničkách i vidět :-) jsem ráda, že ty emoce jsou cítit :-)

6 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 20:04 | Reagovat

povedená básnička... trošku krutá, ale nádherná... :-)  :-)  :-)

7 Nathalie P./Surynka Nathalie P./Surynka | Web | 6. ledna 2013 v 21:04 | Reagovat

[6]:  Děkuju :-) Krutá, ponurá, to je to, co já umim :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama