3. kapitola

18. dubna 2012 v 7:17 | Surynka |  Ničitel
Tak konečně jsem se dokopala k dopsání a zveřejnění kapitoly. Už mě to začíná bavit, protože... přituhuje! Stejnou měrou, jako jsem měla Pravou identitu vymyšlenou dopředu, mám Ničitele nepřipraveného, nerozmyšleného a prostě to ani nepíšu já, jako moje prsty, které samovolně jezdí po klávesnici, aniž by do toho měl mozek co mluvit. U jedné z mých knížek to tak bylo a ani jsem se pak nestačila divit, co zajímavého z toho vzešlo. Jakmile jsem ale nad pokračováním toho rozepsaného příběhu začala přemýšlet, vznikla z toho tak nehorázná kravina, že to asi budu v brzké době předělávat. Ale to bych musela mít sakra čas! Škola (no dobře,minulý týden ani ne... v pondělí velikonoční prázdniny, v úterý 5 vyučovacích hodin, ve středu 4, ve čtvrtek 3 a v pátek jsem tak dokonale popletla čas, kdy je sraz na metru, že jsem tam nedorazila a místo toho zamířila na nákupy do OC Chodov v Praze), učit se texty, dokončit ty šaty pro dramaťák, dopisovat sešity, trávit čas s rodinou, v neděli brzo vstávat (asi v 7), abych byla v 9 na koních, psaní povídek a scénářů a projektů na léto, k tomu ještě zábavné, ale únavné natáčení, takže opravdu nestačím a kde mám ještě brát čas na opravování rozepsaných knih?! Proč má den 24 hodin?! Proč nemůže mít aspoň 30! Asi domluvím naší planetce, ať se kolem slunce točí o pár hodin pomaleji a Benjamina Franklina, který vymyslel letní a zminí čas, který mi způsobil značný deficit spánku, asi vykopu z hrobu (až zjistím, kde je pohřbený) a uškrtím ho! Ale dost předlouchých a nudných stížností... Zde je další (doufám, že napínavá) kapitola ;)








V hangáru nastal neuvěřitelný zmatek. Každý se na zásobování zbraněmi chtěl podílet, ale v závěru z toho vzešla neorganizovaná hromada lidí. Kate strávila několik hodin na věži a hovořila se všemi vesmírnými loděmi o svých plánech a okolnostech nutících ji k návratu na Zemi. Když se pak zašla podívat do hangáru, aby zjistila, jak to tam postupuje, myslela, že snad na místě zemře. Taková hromada lidí, takový zmatek a nepořádek a určitě v podobných podmínkách nebyla hotová ani polovina zadané práce.

"Tak a dost!" zařvala a hangárem se to neslo dál a dál. "Vím, že všichni chcete pomáhat, ale v tomhle se prostě stoprocentně pracovat nedá! Takže ti, které jsme nepožádala, aby zde byli, odejdou, jasný? A žádný výmluvy ani protesty!" Kate byla velící důstojník a po osazenstvu ředitelství další autorita, takže ji všichni chtě nechtě poslechnout museli. Hangár se rázem vyprázdnil a zůstalo tam asi dvacet pracovníků, které Kate potřebovala. Ti se začali věnovat opět jen své práci a ne dohadům s ostatními a všechno šlo rychleji.

"Tak lidi, připravte se, za deset minut odlet!" zahlásila Kate, když se vrátila z návštěvy v hangáru. Všichni už měli připravené svoje tašky, ukončovali telefonní hovory, vypínali své osobní počítače a všemožně připravovali věž na nástup druhé skupiny, která je měla zastupovat. O chvíli později už všichni stáli na hydraulické plošině, která je svezla o 23 pater níž, do hangáru k jejich transportní lodi.

"Motory zapnuty, nádrže na sto procentech, všichni se připoutejte…" pilotování se opět ujal Firstone. Hlášení, které slyšelo osazenstvo transportu, patřilo hlavně dispečerovi na věži. Transportní loď se následně dala do pohybu a rolovala do speciální kabiny. Když se za ní zavřela brána mezi kabinou a hangárem, otevřel se hlavní tvor a loď mohla vyletět ze stanice Orion.

"Firstone, za jak dlouho tam budeme?" zeptala se Kate ve dveřích kokpitu.

"Asi za hodinu a půl, pokud se vyhneme kosmickému smetí, kterého se tam za ta léta nahromadilo víc, než dost," odpověděl Firstone klidně.

"A pokud se kosmickému smetí nevyhneme?" zajímala Kate i druhá alternativa.

"Tak se nám cesta prodlouží o půl hodinu až hodinu," předložil Firstone druhou možnost délky letu a dál už nevěnoval Kate jedinou pozornost. Velící důstojník Scottová se vrátila do hlavního prostoru, kde všichni seděli kolem okrouhlého stolu, připoutaní ke svým židlím a čekali, až se budou moct začít dohadovat o plánech.

"Tak jak dlouho říkal?" zeptala se Klarksonová.

"Možná hodinu a půl, ale to je ta lepší varianta, kdy se bez problému vyhneme kosmickému smetí. Pokud na něj narazíme, tak se nám to může prodloužit až o hodinu, nehledě na to, že nás to může klidně i zabít," vysvětlila Kate, jakoby právě hlásila, že v obchodě koupila pudink.

"Aspoň nám to poskytne čas k plánování," prohlásil Winston a aktivoval holografickou obrazovku, která vystupovala z prostředka stolu. Byla to akorát starší varianta té obrazovky, kterou mají na věži na Orionu.

***
"Za patnáct minut jdeme na sestup, připravte se!" hlásil Firstoneův ve vysílačce u stropu. Cesta se nakonec protáhla kvůli již zmíněnému kosmickému smetí. Firstone se nechtěl dostat do centra všeho toho nepořádku, protože si nebyl jist, že by laiserové vybavení transportu stačilo na to, aby se jim nic nestalo, a raději to celé obletěl.

"Dobře! Lidi, poslouchejte mě! Všichni víme, co je tam dole a já vám neradím nějaký frajeřinky! Jděte tam, živé lidi se pokuste zachránit, ale zbytečně neohrožujte své vlastní životy, je nás málo a to poslední, co chci, je, abychom tu byli dva, včetně těch krys, které se nám určitě nepodařilo vymýtit z komory na zbraně! Jasný? Takže s rozvahou… a Morisettová? Držte se plánu a prosím vás, pokud to nebude nezbytně nutné, nezapínejte vysílačku. Všichni uvítáme, když nás ušetříte svých nadávek na nedostatečnou hygienu tamních prostor! Takže, všichni se držte plánu a platí to, co minule. Jeden prohřešek proti plánu a mým rozkazům a osobně vás vykopu ze země a následně i z Orionu!" Kate si pak nasadila helmu k přísavnému obleku a postavila se k výsuvné plošině.

***
Nejdřív chtěla prozkoumat tu centrálu, kterou před pár dny téměř celou zdevastovala tím obrovským výbuchem. I když to tam vypadalo líp, než by Kate předpokládala, stále to nebylo nic úžasného. Opatrně vešli všichni dovnitř a hlídali si všechny světové strany. Prostě tak nějak tušili, že tamta příšera nebyla jediná a že na ně klidně může vyskočit i dalších dvacet. Co se Kate dozvěděla až později a co také bylo hlavním přesvědčovacím argumentem před Hepburnem, bylo, že v den oné první výsadkové akce se několik dvojic setkalo ve spletitých chodbách a i oni se setkali s podivnými mrtvolami a s jednou příšerou. Hlavně to přesvědčilo Hepburna, že by neměl odsuzovat Katina slova.

Šli dál a doufali, že na ně zatím nic nevyskočí. Všechno bylo roztavené a u některých věcí byste opravdu mohli uzavírat sázky, co že to bylo před tím výbuchem. Procházeli dál a nahlíželi do všech kanceláří i chodeb. Všichni se zbraní v ruce a s infra-filtrem na skle helmy.

"Jdeme do suterénu!" zavelela Kate a všichni ji následovali. Schodiště i okolní stropy byly zborcené, takže tu výškovou vzdálenost překonali nacvičenými seskoky. "Dávejte bacha, všechno to tu drží jen tak, omylem… takže si kryjte tělo, nechci vás tu křísit!" varovala je Kate a dál připomínala i další možné nástrahy. Kate odjakživa říkala, a rozhodně nebyla jediná, že velitel je vlastně přísnější matka. O všechno a všechny se staráte, dáváte pozor, přikazujete, rozkazujete a zakazujete, ale jste přísnější. Kdo chtěl být velitel, musel počítat s ohromnou psychickou zátěží, protože tolik vjemů a informací najednou nepřijímá snad ani matka dvou malých dětí.

Centrála byla nakonec prázdná a všichni se vrátili zpátky do transportéru, kde usedli k holografickému stolu. Kate našla nejbližší stanici a dala Firstoneovi přesné souřadnice.

***

Když dojeli k další stanici, bylo jim hned jasné, že tam těch živých lidí už moc nebude. Hlavní, titanové dveře byly vymlácené a kolem se táhly cestičky slizu.

"Jestli to je i venku z budov, tak se obávám, že nemáme šanci," poznamenala Klarksonová, když vykoukla z jednoho z mála oken, která měli v uličce mezi kokpitem a hlavní kabinou.

"Klarksonová! My jsme naděje ostatních! My tu naději máme stále stejně silnou, i když obyčejní lidé to už dávno vzdali," zarozumoval Thomas a vysloužil si pět překvapených pohledů. "No co je?"

"Že ty někdy něco řekneš na jiný téma, než je ženská a že to ještě bude mít hlavu a patu… to bych nikdy neřekla," rozesmála se Kate. Ale úsměv ji přešel. Firstone jim pustil na obrazovce nad dveřmi do kokpitu záběry z vnější kamery. Všichni tak měli možnost prohlédnout si do detailu zničené a oslizlé okolí. Když se to skombinovalo s tím všude přítomným šerem, působilo to ještě děsivěji.

"Tak co s tím?" prolomila ticho Klarksonová a dál zírala na online záběry s kamery.

"Netuš-" Kate chtěla říct nějakou pořádně dlouhou větu, plnou plánů, ale tvrdé nárazy do vnějšího pláště přepravníku ji zarazily.

"Co to má bejt?!" vztekal se Winston, který se držel své židle a snažil se nespadnout.

Transportér se celý otřásal a pak i nakláněl. Vnější kamery už dávno vypověděly službu a nebýt dvou okének v chodbičce mezi kokpitem a hlavní místností, nikdo by neměl možnost vidět, co se venku děje. Dobře, ještě tady byl Firstone, ale ten se tak úpěnlivě snažil mačkat správná tlačítka, vysunovat stabilizátory a dálkově zařizovat, aby některé slabší články přepravníku nezklamaly, že vůbec neměl čas ještě k tomu vyhlížet z okna, jakoby byl nějaký přitroublý turista, a rozhlížet se po oslizlých obludách.

"Firstone! Dělejte! Rozhejbejte tenhle kolos!" řvala Kate a snažila se přes popadané krosny a zbraně, které si lidi akorát odložili na poličku, dostat do kokpitu.

"Vy jste se zbláznila, ženská! Jednak pochybuju, že je po tomhle útoku budou motory ještě fungovat, a i kdyby ano, musel bych je přejet!" vztekal se Firstone a prohlížel si kontrolky na palubní desce.

"No a? O to nám přece jde! Zabít je!" vztekala se Kate a měla sto chutí toho chlapíka vykopat z jeho židle a odřídit si to sama.

"Ženská ulítaná! Víte, jak by mi to pak zasvinilo podvozek?! A určitě by se to dostalo hloub, než na povrch! I kdyby to tenhle transportér přežil, dostával bych to svinstvo z útrob měsíce!" Řval dál Firstone. Zatímco vzadu se lidi z jednotky snažili vymyslet nějaký způsob, jak bezpečně zlikvidovat alespoň část těch oblud venku, v Kate to vřelo. Teď má kecy jak pravej chlap, co bude radši, když všichni kolem chcípnou, ale jeho auto bude ve sto procentním stavu!

"je mi líto Firstone! Ale já si nemůžu dovolit brát ohledy na přepravník!" křikla Kate a překvapeného Firstona silně praštila do hlavy, až omdlel. Sama se posadila na druhé pilotní místo a nasadila si sluchátka s mikrofonem. "Teď přebírám velení !" Přepnula řízení na svůj knipl a pokusila se nastartovat motory. Nedařilo se jí to, navíc přes kouřová okna matně viděla, jak po transportéru lezou ty příšery. Bylo jich snad milion! [Dobře, to bych přeháněla, ale je to obrazně řečeno, to snad chápete, ne?] Motory nakonec naskočily a Kate vyrazila z místa tak rychle, že vojáci vzadu popadali přes sebe. Přepravník měnil výšku nad zemí tak rychle a tvrdě, že Kate musela přiznat jednu věc: Firstone měl pravdu. Zbytek těch potvor budou mechanici dostávat z útrob přepravníku opravdu dlouhou dobu. Teda… pokud nějací mechanici budou. Pokud ten krám nenakopnu na větší rychlost, tak se na orion nikdy nedostaneme! Jela dál a doufala, že se jí povede získat aspoň dvě stě metrů volné plochy, aby mohl transportér vzlétnout. Povedlo se, Kate si oddechla. Kdyby jen věděla, že opravdu si oddechnout nebude ještě pěkně dlouho.

***
"Nevím, co to je! Je toho hodně a jsou nebezpeční! Jak jsme se mohli přesvědčit už minule, střelné zbraně na ně neplatí, ale granáty zřejmě ano. Čeho se ale bojím, je, že nemáme nějakou spolehlivou zbraň, která by je všechny zlikvidovala a zároveň by bylo naše ohrožení na životech minimální," hlásila Kate a přecházela po Hepburnově kanceláři.

"To je ale vaše věc! Vy jim velíte a je jen na vás, kdo přežije a kolik! Já chci jen jedno… abyste nás všechny zbavili těch příšer a aby nás už neohrožovali. Je mi jedno, jestli u té likvidace chcípnete i vy!" vyštěkl a Kate měla opět pocit, že vytáhne F54, kterou má stále u opasku, a ustřelí tomu arogantnímu, debilnímu šaškovi kebuli.

"Ale vy-"

"-Promiňte, že ruším, ale dostali jsme naléhavou zprávu z hangáru. Něco se tam děje," zahlásil Thomas, který už se opět ujal mikrofonu na věži. Informace z hangáru, stejně jako ostatní informace týkající se lodí a leteckého prostoru, mířily na věž a až pak se šířily dál.

"Jdu tam! Thomasi, vem s sebou i Winstona! A pohněte si!" zavelela Kate a sama zamířila ke dveřím. Ještě než stiskla kliku, otočila se na Hepburna a řekla: "Chcete se jít taky podívat, nebo tu budete jen majestátně sedět a hov* dělat?!" nečekala na to, jestli ji seřve nebo dokonce s okamžitou platností suspenduje. Mluvila tak, jak jí 'zobák' narostl a nehodlala to nijak měnit. Hepburn opravdu chvíli přemýšlel, že by jí srazil počet hvězdiček na rameni, ale pak se nad tím zkusil racionálně zamyslet. Kate sice mluvila někdy dost sprostě a bylo jí jedno, jestli se jednalo o studenta na praxi, nebo i o samotného ředitele, občas… no celkem často si dělala, co chtěla, pokud se jí rozkazy nebo nějaký zmínky nezdály, dala to okamžitě ostře najevo, jakési psychotesty ji snad i určily pro vedení akcí nevhodnou, protože občas jednala impulsivně… prostě byla úkaz toho velícího důstojníka, kterého by žádný muž z ředitelství nechtěl mít ve svých řadách, ale Kate Scottová už tak nějak patřila k Orionu a v tom, co dělala byla vážně dobrá… Ne, nevyhodím ji. Protentokrát. Zamyslel se Hepburn a pak udělal něco, co neučinil už pěknou řádku let. Sáhl do šuplíku pro zbraň a zamířil za Kate, kterou, jak doufal, zastihl ještě u dveří do výtahu.

***
Kate se s Thomasem a Winstonem setkala u hydraulické plošiny do hangáru a tak nějak tušila, že to, co bude následovat, nebude moc příjemné. Měla takový ten zvláštní, nepříjemný a tíživý pocit a její pocity se nikdy nepletly. Thomas ji znal a to dost dobře a poznal, co se v Kate odehrává.

"Myslíš, že to bude špatný?" zeptal se, když všichni čtyři nastupovali na plošinu. Samozřejmě je oba překvapila i Hepburnova přítomnost, ale Kate pohledem zastavila jejich otázky dříve, než byly vyřčeny. Radši ať se ptají, až tu nebude s námi. Napadlo ji.

"Hodně špatný," odpověděla a pohledem hypnotizovala svíticí tlačítka, která naznačovala, že plošina právě míří o pár pater níž, do hangáru.

To, co všichni čtyři viděli, by nahnalo strach každému. Hangár se proměnil v dusnou místnost, s nepropustnou mlhou. Pokud se jim povedlo zahlédnout zřetelněji nějakou loď, byla celá oslizlá. Mechanici a asistenti se váleli po zemi. Mnozí z nich ještě žili a z hrdel se jim dralo chrčení, někteří se snažili z pusy dostat vajíčka, ale byli paralyzovaní, sliz jim pomalu rozežíral kůži a vajíčka se ještě stále pevněji usazovala v jejich ústech. Ta bolest, kterou museli v tu chvíli cítit, musela být strašná.

"jak se to sem, sakra, dostalo?!" Nechápal Winston a mezi mechaniky hledal svého mladšího bratra, kterého tam zaměstnali -hlavně na jeho přímluvu- někdy před šesti měsíci.

"Pozor!" zakřičela Kate a všichni se prudce otočili. Došlo jí, že všichni jsou vybaveni akorát F54, ale pomůže jim to?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shannen Shannen | 19. dubna 2012 v 9:43 | Reagovat

Tahle kapitola se mi moc líbí :D jsem zvědavá jak se to tam dostalo a  jak se to bude odvíjet dál :D

2 Surynka Surynka | Web | 19. dubna 2012 v 9:47 | Reagovat

[1]: To se nech překvapit :-D a jsem ráda, že se kapitola líbí, mimochodem... proč mám takové podezření, že jsi má sestra, sedící vedle v pokoji, stejně nemocná, jako já? :D :-D

3 Shannen Shannen | 19. dubna 2012 v 10:34 | Reagovat

[2]: ano sestřičko jsem to já :D jaks to poznala? :-D

4 Surynka Surynka | Web | 19. dubna 2012 v 10:55 | Reagovat

Naše staré edobré známé téma: IP adresa. Máme wifi, takže ať už tu je kolik počítačů chce, všichni budou mít stejnou IP :D a kdo je doma v tuhle chvíli kromě mě? :D

5 Sola F. Sola F. | Web | 19. dubna 2012 v 19:23 | Reagovat

Zajímavá kapitola, useknutá v tom napínavém! Jo, Firstone je moc dobrý jméno  :-D :-D . Hepburn mě docela překvapil, teda, ale hlavně že je Kate pořád tam, kde je. Moc se těším na další kapitolu.!

6 Surynka Surynka | Web | 19. dubna 2012 v 20:10 | Reagovat

[5]: No budeš si muset počkat do příští středy :-D *evil smile* Ale můžeš si tipnout, jeslti se jim to podaří, nebo ne :D

7 Moni Moni | Web | 20. dubna 2012 v 22:37 | Reagovat

??? Teda! Tak a teď jsem napnutá jako špagát!Chudáci ti lidi, který to zabilo. Vážně mi to trochu připadá jako skutečný... :-D Nemůžu se dočkat další kapitoly. :-D :D  :D

8 Surynka Surynka | Web | 21. dubna 2012 v 12:16 | Reagovat

[7]: O to jde, aby to bylo napínavý :D sci-fi prostě nemůže plynout v klidným režimu, kde všichni pomalu usínají :-D A na svou obranu ( :-D )musím říct, že kdyby všichni vždycky přežili, tak... no bylo by to dost nepravděpodobný... i když... jaká je pravděpodobnost, že za 150 let budou lidi žít na pěti malých planetkých, mít vesmírné lodě s policii, na Zemi bude žít pár set tisíc obyvatel a napadnou je vesmírné příšery? Dost malá :-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama