6. kapitola

9. května 2012 v 6:22 | Surynka |  Ničitel
Datum dopsání této kapitoly: 21.4.2012, 23:04
Já prostě jedu :D Snažím se Ničitele dopsat co nejrychleji, abych se mohla věnovat Megan. Momentálně jsem příšerně unavená, utahaná a klíží se mi oči. Zítra (v neděli) budu muset vstávat v 7! Ráno! Už vidím, jak mě mamka vzbudí anjá řeknu: "Já se zapomněla připravit na školu!" Tohle jsme jí řekla minule, ale byla jsem tak rozespalá a mumlala jsem tak nejasně, že mě ani neslyšela :D No ale... zítra mě čeká zase hodina na koních a pak budu mít dva týdny útrum... díky volnu ve škole... první volné 4 dny na chatu... zřejmě zateplovat půdu, kterou budu (doufám, že už brzy) obávat já a když náhodou přijde můj strýček s manželkou (teda, ještě na začátku září 2011 to byla jeho snoubenka... hrozný nezvyk říkat jim manželé) tak se odstěhuju zase do svého bývalého pokoje (kde sice budu mít postel, ale nevím jak dlouho) nebo do obýváku. Ale aspoň někdy budu mít vlastní pokoj :D juchúúú... ten rodinný domeček je celkem malý a vejde se nás tam do něj i 10-15 to je počet členů rodiny žijících v Praze, pak tu jsou ještě lidi na Moravě a na Slovensku, takže bacha! Ale co to tu zase mektám za nikoho nezajímající ptákoviny?! Tady vám představuju další kapitolu (no sláva! Konečně ses k tomu po těch kecech taky dostala!)





Transportér přistál v takzvaném 'centru komunit'. Bylo tam seskupení tří komunitních center a ani jedno se jim nehlásilo. Jakmile Morisettová přestala vystavovat svoje poprsí a chovala se aspoň trochu přijatelně, i ti mladí a nezkušení desátníci byli schopní se věnovat své práci a Kate tak mohla rozhodnout, kam koho umístit. Ve vzdálenosti dvou set metrů postavili barikády, za něž se mělo pár desátníků skrýt a zbytek měl být rozdělen do malých týmů a vejít dovnitř.

"Všechny týmy půjdou do stejné budovy! Žádné: já půjdu do budovy C a vy do A! Nic takovýho, rozdělíme se, aby to bylo jednodušší, ale jinak budeme pořád v jedné budově, abychom si v tom nejhorším případě mohli navzájem krýt záda!" hlásila Kate a všichni ji sledovali. Nakonec padlo ještě pár otázek a pak už se mohlo přejít k samostatnému rozřazování do týmů. Kate tam řídila úplně všechno, k nelibosti jednoho z důstojníků. Nakonec si vzala do svého týmu celý svůj speciálně povolaný tým -čili Winstona, Thomase, Klarksonovou, Morisettovou a Coloumbiho- a orionské desátníky rozdělila na pět týmů po čtyřech. Nějak podobně si počínali i ostatní, až na to, že každý ze zbylých čtyř důstojníků ponechal jednoho dva desátníky u transportéru.

Nakonec celá ta delegace vyšla zpoza barikád, které by jim stejně při styku s ničitelem nepomohly, ale ten 'diskriminační důstojník' si chtěl prosadit aspoň něco. Došly k hlavním titanovým dveřím a Kate projela přístupovou kartu čtečkou, i když jí bylo jasné, že to nezabere a bude muset přistoupit Coloumbie, nebo Winstone, a použít laiser. A taky, že se tak stalo.

Vešly do obrovské, dlouhé chodby a opět se setkali s tím oheň vodivým slizem. Kate zaslechla jednoho z důstojníků, jak poznamenal něco ve smyslu, že to všechno asi bude pravda. Kate se jen potutelně usmála. Jasně, že je to pravda, ty kreténe! O něčem podobným bych nikdy nevtipkovala! A vedla je všechny dál. Měli nabité a odjištěné zbraně, i když všichni už od Kate věděli, že zatím se jako jediná účinná zbraň prokázal oheň.

Budova se zatím zdála být klidná, až moc. To nikoho neuklidňovalo, naopak byl každý vystresovaný z toho děsivého ticha, které přerušovalo akorát občasné zapraskání odpadávající zářivky, nebo odkapávání slizu ze stropu na zem. Šli dál ticho se stupňovalo. Bylo to takové to ticho, ze kterého jste byli v podstatě hluší, jako byste najednou neslyšeli nic a měli pocit, že vám hučí v uších. Kdekdo pak téměř neznatelně nadskočil, když nějaká zářivka zapraskala, nebo rovnou s třískotem dopadla na mřížovanou podlahu.

"Ááá…" prořízlo to ticho něčí zaječení. Všichni okamžitě mířili zbraněmi do všech možných koutů, jen Kate se tvářila, že právě někoho zabije a ničitel to nebude.

"Morisettová! Kolikrát jsem vám říkala, abyste tu neječela!" obořila se na ženskou, která stála přímo za ní.

"Ale mě něco káplo za krk a… a… hrozně to pálí…" Morisettová se začala škrábat za krkem, ale Kate tomu nechtěla věnovat pozornost.

"Ženská pitomá! Nekřičte tu, pokud nevidíte toho… Ničitele, nebo jak?!" zařval na ni jeden z velících důstojníků a pak všichni pokračovali dál. Jen Morisettovou něco nepříjemně pálilo za krkem a pořád se vyděšeně ohlížela. Hlavně se dívala na strop, a když se takhle dívala na místo, pod kterým před chvílí stála, měla pocit, že tam něco viděla. Doufala, že se jí to jen zdálo.

***
"Tak lidi, tady se rozdělíme," zavelela Kate, když celá ta karavana důstojníků, desátníků a dalších vojáků došla na jednu z mnoha křižovatek chodeb, a všichni obestoupili kapitána akce. "Týmy byly určený už venku a tohoto rozdělení se všichni budeme držet! Aktivujte si hands free a buďte pořád na příjmu! Když budete potřebovat pomoc, nahlaste sektor, všichni máme na brýlích plánek budovy, a kdo vám bude nejblíž, je povinen pomoct! Morisettová, vy si taky aktivujte hands free, i když vám bych ho raději zabavila. Málem jsme ohluchli před chvílí a to se jednalo o přímý přenos z hlasivek do éteru. Co se bude dít, až nám všem zařvete do ucha, to opravdu netuším. Snažte se nekřičet!" Kate rozdala ještě pár příkazů a pak se všichni rozešli v předem určených skupinách do jednotlivých sektorů budovy.

Všude to bylo špatně osvětlené, jenom občas blikla nějaká zářivka, takže viditelnost byla ztížená. Kate šla vpředu a všichni se drželi v její těsné blízkosti. Nabité a odjištěné zbraně mířily do všech tmavších koutů a Kate napínala zrak, aby v tom šeru rozeznala možné siluety.

"Pomoc! Ne!" křičela Morisettová úplně vzadu, ale tentokrát to nebylo zbytečně. Snažila se střílet do ničitele, který ji držel jakýmsi chapadlem vycházejícím z pusy zezadu kolem krku a právě se snažil vyháknout si čelist, aby mohla pohltit celou hlavu.

Když byla hlava v jeho ústech, většinou pak vstříkl trochu toho slizu tak, že se to dostalo člověku do očí a vyžralo mu to sítnice. Člověk oslepl a oči ho začaly pálit tak silně, že okamžitě zapomněl na obranu a tehdy mu ničitel vstříkl trochu jedu i do pusy, což vyžralo dutinu ústní a pokračovalo to vnitřnostmi dál a člověk padl mrtvý k zemi. Jed navíc paralyzoval lidská ústa a nechal je dokořán otevřená, takže ničitel tam mohl ukládat vajíčka, která se okamžitě přisála k dutině ústní. Co také nikdo nevěděl, bylo, že vajíčka neklade ten příslušný ničitel, ale jejich Královna. Ti ničitelé, kteří se pohybovali po chodbách budovy, byli 'poslíčci'. Nesli vajíčka uložené ve speciálním kožním vaku, který měli na boku.

"Rychle! Střílejte!" křikla Kate, a zatímco ostatní bezúspěšně stříleli do ničitele, snažila se přepnout svou laiserovou zbraň na plamenomet. Povedlo se jí k ničiteli, který se snažil nepustit svou kořist a zároveň se ubránit, z boku, ale dál už nemohla. "Uhněte!" zařvala a pak zapnula plamenomet na střední výkon. To by mohlo stačit. Povedlo se. Ničitel pištěl a vydával tak nepříjemné skřeky, až se všichni snažili zacpat si uši. Když to pominulo a ničitel ležel na zemi, jako slizká scvrklé něco, vrhli se všichni k Morisettové.

Oční sítnice byla kyselinou téměř vyžraná, ale to nebránilo Kate v tom, doufat, že by ještě mohla žít. Ať byla Morisettová jakkoliv blbá a protivná a ať jí Kate vyhrožovala jakkoliv často, stejně by jí nikdy nepřála takovou smrt. Nikomu. A navíc by z toho, že Morisettová na té akci zahynula hned v začátcích, mohl být problém. Kate si byla téměř jistá, že Morisettová je tam dosazená a protekční.

"Už nežije," zahlásila po chvíli ticha, kdy Klarksonová a Coloumbie stáli a mířili zbraněmi do všech koutů. "Tak vztyk a pokračujeme!" a sama se postavila.

"A to ji tu jen tak necháme?" zeptal se Winstone.

"A co chcete dělat?! Vystrojit jí tady funus?! V plný polní?! Nebuďte blbej, na tohle není čas! Se ztrátama se počítalo hned od začátku. Jdeme!" zavelela a všichni ji chtě nechtě následovali. "A všichni si laiserové zbraně přepněte na plamenomety. Teď už je stoprocentní, že normální laisery nezabírají, pokud nemáte hlaveň v tlamě tý obludy!" Kate je vedla dál chodbou a snažila se zapomenout.

Před očima jí právě jedna z těch příšer zabila vojáka! Ať byla Morisettová blbá sebevíc, patřila do jejího týmu a ona nedopustí, aby jí někdo vyvražďoval lidi! Mířili dál a všichni měli pocit, že by se atmosféra dala krájet. Ani jeden z nich neměl Morisettovou moc v lásce, ale vědět, že je mrtvá bylo děsivé. Od začátku věděli, že tady zemřou, ale část jejich mozku tomu stále nevěřila, což se po smrti Morisettové změnilo. Všem najednou došlo, že se nechali lapit do sítě, ze které není úniku a že zde zahynou. Teď už to došlo všem.

"Tady jednotka 1 Betelgeuze! Potřebujem pomoc! Sektor F! Napadli nás! Rychle!" ozvalo se ve vysílačkách. Kate rychle přepnula brýle z normálního pohledu na mapu a viděla, že jsou dost blízko.

"Tak lidi, kdo si chce zatancovat se slizovou královnou?" houkla Kate za sebe a při rozeběhnutí mávla rukou, aby ji všichni následovali. Proběhli kolem schodiště a zahnuli do třetí chodby vpravo. Začínalo to tam klouzat a linul se tam nepříjemný puch. Běželi rovně a začínala se zhoršovat viditelnost. Jak se blížili k místu činu, doléhali k nim výkřiky a výstřely. "Do háje! Měli by používat plamenomety! Máte je aspoň vy?!" křikla za sebe a ozvaly se čtyři souhlasy. Chvilku čekala ještě jeden, ale pak jí došlo, že Morisettová už neodpoví. Sakra! Kdo by řekl, že mi bude tak chybět?! Napadlo ji a běželi dál. Už dokonce viděli přes tu mlhu různé odlesky od výstřelů zbraní a byl tam stále větší hluk.

Když konečně doběhli na místo, viděli tři nebo čtyři příšery -byla tam mlha a pohybovaly se strašně rychle, jak stříkají jakýsi sliz, nebo jed (nebo obojí) kolem sebe a snaží se aspoň někoho zabít. Kate si stihla všimnout, že velícího důstojníka z Betelgeuze už ničitelé zabili, ale dál už neměla čas pátrat. Plamenomet byl připraven a Kate se tedy vrhla do boje. Snažila se je zasáhnout, ale za takovou mrštnost by se nemusela stydět ani gymnastka. Navíc se bála, že by zasáhla někoho ze svých. Až nepříjemný skřek jí napověděl, že právě zasáhla jednoho ničitele, ale dva (nebo tři) ještě zbývali. Snažila se a lidi kolem ní taky, ale jak boj pokračoval, měla pocit, že vojáků ubývá. Neměla čas zjišťovat, jestli je to opravdu jen pocit, nebo realita. Stále chtěla bojovat, musela. Nemohla se zabývat něčím jiným. Vedle ní se objevil Thomas a zapnul plamenomet na maximum, načež se z mlhy ozval další nelidský skřek.

"Další letec sestřelen!" zavtipkoval Thomas. Samozřejmě, že ani jednomu z nich nebylo do smíchu, ale těmihle vtípky si dodávaly odvahu a snažili se odlehčit situaci. Pokud se jim to povedlo aspoň trochu, jejich psychika nebyla v takovém presu a mozek se maximálně soustředil na to, co právě vykonával. Jinak by se mohlo stát, že by začali být roztěkaní a nemohli se soustředit na práci. Mířili by hůř, nestrefovali se a ohrožovali na životě sebe i ostatní. Pomáhalo jim to.

"Ne! Do pr#*#!" zařvala Kate. Něco tvrdého ji právě udeřilo do levého ramene a odmrštilo na zeď. Jen letmo vnímala Thomasovy nadávky, a jak dirigoval Winstona, kam má střílet. Díky té její srážce s jedním ničitelem věděli ostatní, kam přibližně mířit. Ještě vnímala další skřek, který rval uši, ale pak už nevnímala nic.

Jediné, nad čím snad ještě mohla přemýšlet, bylo, jestli se za svého života chovala dobře, nebo ne. Na peklo a nebe nevěřila, ale vždycky si říkala, že určitě někdo špatný po smrti dostane nějaký trest. Jinak by nebylo možné, že by dvojnásobného vraha odsoudili jen na rok do vězení. Určitě musel existovat posmrtný trest. A dostane ho i ona? Byla opravdu tak dobrý člověk, aby si mohla po smrti 'žít' v klidu? Nebo ji někdo bude otravovat i po tom, co odešla na 'věčný klid'?

***
"Co tenhle?"

"Nežije! Ta svině mu to stříkla přímo do ksichtu!"

"A tahle ženská? Zřejmě taky z Betelgeuze…"

"Ukaž… hmm… i její rodina dostane konodelnci."

"A co kapitán? Jak je na tom?"

"Ani nevím, kde je, ale neozvala se. Třeba už nežije."

"To ani neříkej! Ona umře, až my všichni budeme dávno pod kytkama!"

"Nepřeháníš to trochu? Klidně ji to mohlo zabít! Dlouho se neozvala a ani jsem si jí nevšiml! Naposledy jsem slyšel její nadávky a pak tupou ránu a dál nic!"

"Nejsem mrtvá vy kreténi!" ozval se Katin nakřáplý hlas. Vnímala rozhovor mezi Thomasem a Winstonem a ve chvíli, kdy se začalo mluvit i o ní, začínala přicházet k sobě.

"Šéfe?" ozval se překvapený, ale radostný Winstone a hnal se k místům, odkud se ozývaly Katiny nadávky, zatímco se snažila postavit.

"Co se stalo?" ptala se, když jí pomohlo a pohledem vyhledala i Thomase, na kterého byla ta otázka mířená především.

"Zabili jsme ty příšery, ale ty ztráty… se podívejte okolo!" rozpřáhl ruce.

"Ne…" zaúpěla Kate, když viděla ty mrtvoly kolem. Většina z nich znetvořená kyselinou, kterou ty příšery stříkaly kolem sebe. "Posádka z Betelgeuze?" zeptala se a pohledem bloudila kolem sebe. "Všichni mrtví," řekl tiše Winstone.

"A co Coloumbie a Klarksonová?" ptala se na své lidi.

"Je mi líto, my tři jsme jediný, kdo z tohohle souboje vyšli živí," vyslovil Thomas tu krutou pravdu. Jeho nejlepší kamarád, Coloumbie, byl mrtvý a ženská, které by si měl každý vážit aspoň z poloviny tak, jako si všichni vážili Kate, taky.

"Ne… to nemůže…" Kate si dlaněmi protřela obličej a snažila se zadržet slzy. Věděla, že nepřežijí všichni, ale po smrti Morisettové její mozek aspoň trochu douval v přežitý zbytku jejího týmu a teď tohle? Výborný voják a geniální ženská, které si vážila a se kterou byly nejlepší kamarádky, jsou… mrtví. Proč to slovo obcházet? Je jediné, které dokáže přesně vystihnout tu situaci.

"Snažte se kontaktovat zbytek," řekla po delší chvilce ticha Kate a přerušila tak tok nejen svých myšlenek, ale i myšlenek ostatních. Všichni tři v tu chvíli přemýšleli nad mrtvými a to přesně nesměli. I to byl důvod, proč jim dala ten triviální úkol, kontaktovat ostatní. Musí je aspoň trochu zaměstnat. Alespoň trochu zaměstnat jejich mysl, aby ještě byli schopni boje. Kapitán musí chránit své lidi. A to přesně Kate dělala, na úkor sebe a svých citů. Ona může trpět a ztrácet se v té bolesti, smutku a nastalé hrůze, ale její lidi musí mít mysl co nejjasnější. Ale v takovou chvíli nedokáže nic zakrýt tu hrůzu. Byli to vojáci, ale s podobnou situací se setkali poprvé. A doufám, že i naposled.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moni Moni | Web | 9. května 2012 v 16:44 | Reagovat

No... Tak to jsem nečekala... Myslela jsem, že Morrisettová přežije, i když..., zase nemůžou žít všichni, že? No jo no... Kapitola se povedla ;-) Dobře a rychle se četla :D

2 Surynka Surynka | Web | 9. května 2012 v 16:49 | Reagovat

[1]: No mám radost z toho, že jsem někoho překvapila :-D  NO a nic si ze smrti Morisettový nedělej, kdybys věděla, kolik jich ještě zemře... :-D dneska jsem to dopsala a konec vás čeká 30.5. :-D

3 Mai Mai | Web | 10. května 2012 v 17:59 | Reagovat

takže Morisettová skončila pod kytičkama, jo? vlastně je to docela překvapivé...
a Colombieho i Klarksonové je mi taky líto...
nicméně je to povedené

4 Surynka Surynka | Web | 10. května 2012 v 18:25 | Reagovat

[3]: Děkuju moc :-) no jo, striktně snižuju stavy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama