7. kapitola

16. května 2012 v 7:01 | Surynka |  Ničitel
Psaní Ničitele zdárně pokračuje. V poslendích kapitolách se konečně začalo něco dít a já si tu nadměrnou akci doslova užívám. Kapitola dopsána 23.4.2012. Tenhle den jsem nešla do školy, protože jsou přijímačky. Mě ještě kolem odpoledne čeká pohovor a pak už budu mít klid :D ... doufám! Takže jsem volné dopoledne využila ke psaní další kapitoly a až se doberu konce psaní Ničitele, začnu konečně sepisovat Megan. A než se tu zveřejní poslední kapitola Ničitele, už budu mít určitě předepsaných několik kapitol k Megan. Tak uvidíme, jestli to všechno půjde podle mých plánů :) Tak a už vás nebudu zdržovat a čtěte (pokud chcete :D)





Doběhli do sektoru, kde po nich vojáci z lodi Rigel chtěli pomoc. I tady probíhaly souboje a ničitelé měli jasně navrch. Kate, Winstone a Thomas vběhli do centra boje a mířily plamenomety na příšery. Uši rvoucí skřek se najednou rozléhal tou dlouhou chodbou, teplota tam rázem stoupala do závratných výšek a to oslepující světlo, vycházející ze zbraní, osvětlovalo všechno okolo.

Po asi dvaceti minutách nastal klid. Kate se rozhlédla kolem sebe, ale nezdálo se, že by někdo přežil. Začínala pochybovat, jestli vůbec žili, když jim přišli na pomoc. Co když je rigelští žádali o pomoc a než tam Kate s ostatními doběhla, už byli po smrti? Možné bylo všechno, ale zaobírat se tím by nebylo správné.

Prohlídli mrtvé, jestli mezi nimi přeci jen není nějaký přeživší, a když se to ukázalo nemožným, vzali alespoň ty zbraně, které ještě byly funkční. Pohon zbraně fungoval na určitou elektrickou energii, laicky řečeno, zbraň se musela nabít, aby fungoval kontakt mezi spouštěcím tlačítkem a samotným nábojem… no pokud by to i tak bylo velmi složité, berme to tak, že aby se ty zbraně mohly 'nastartovat' a mohlo se s nimi střílet, musely v sobě mít nejen náboje (laiserové, ohnivé… vše co moderní doba nabízela), ale i elektrickou energii, která umožňovala střílet. Katina zbraň už toho zažila tolik, že za chvíli by určitě vypověděla službu, i když téměř všechny zbraně byly konstruovány tak, aby se soustřeďovaly nejen na výkon, ale i na výdrž.

Když si tedy vybraly dostatečné množství zbraní, Kate zavelela, kudy se mají dát dál. Během cesty se snažila kontaktovat jiné týmy, ale nikdo se nehlásil a nedařilo se jí dovolat se nahoru, k transportérům.

"Ta ohnivá vřava zřejmě vyřadila kontaktní vlny… vysvětlovalo by to, proč se nemůžu zkontaktovat i s ostatními týmy?" podívala se tázavě na Thomase, který měl snad odpověď na všechno.

"Je rozdíl mezi signálem tady a nahoře a mezi signálem tady a… někde jinde tady…" odpověděl překvapivě Winstone, který až do té doby téměř neustále mlčel.

"Chápu to tak, že by signál mezi mnou a transportéry nemusel fungovat, ale zároveň by mohl fungovat signál v téhle budově a bez problému bych se mohla vybavovat s někým třeba z… z týmu Heka?" ujišťovala se Kate, i když tak trochu tušila, že to pochopila dobře, což jí potvrdilo i Winstonovo přikývnutí.

"Dobře… ale to asi nebude náš případ, co?" zeptal se Thomas. "My se nemůžeme dovolat ani jiným týmům a ani transportérům."

"A nebo… je to příšerná možnost, ale co když se tady dole nemáme komu dovolat?" zkonstatovala celkem opatrně Kate. Věděla, že je to klidně možné, viděla, co ty příšery dokázaly a byl zázrak, že oni tři stále žili, ale raději by tomu nevěřila a chtěla by doufat, že tam někde jsou a akorát se jim nemůže dovolat.

"Já si myslím, že pravdu zjistíme brzo," řekl najednou Thomas a rozeběhl se na konec chodby a Kate s Winstonem ho následovali. Na konci chodby leželo asi deset, nebo patnáct mrtvých… zabiti stejným způsobem, jako i ostatní.

"Už toho mám dost! Najdeme nejbližší a nejrychlejší cestu ven, dovoláme se z transportéru na vesmírné lodě a počkáme, až nám sem pošlou posily. Nenecháme se tu jen tak zabít!" vztekala se Kate a zapnula si na brýlích holografické zobrazení plánů budovy. "Počkat!" křikla najednou a Thomas s Winstonem, kteří se stále ostražitě ohlíželi na všechny strany, sebou trochu cukli. Nedivte se, mrtvolné ticho, nikde nic a najednou se chodbou dost děsivě rozléhá 'počkat'… no co to má být?

"Zapněte si okamžitě holografickou mapu! Oba!" přikázala jim, a když si byla jistá, že tak učinili, hodlala jim předložit své zcela nové zjištění. "Zkuste se podívat na všechna místa, kde jsme se střetli s těmi ničiteli. Označte si je nějak a teď se na to podívejte vzdáleně," přikázala a sama tak učinila, přestože před chvíli už to zkoušela. "Nepřipomíná vám to něco?" zeptala se. Uvědomovala si, že takhle jsou dost jasným terčem, takže se snažila hlídat všechny možné přístupové cesty, ale potřebovala, aby oba chlapi uviděli to, co ona před chvílí.

"Jenom nějakou změť červených puntíků… nic mimořádnýho! Šéfe, co s tím máme dělat?" zeptal se podrážděně Winstone.

"Winstone, všichni jsme se učili i v tom největším zmatku najít nějaký řád, zkuste to i tady," pobízela svého podřízeného a neustále kontrolovala chodby, i když byly natolik tmavé, že než by si vůbec někoho čtvrtého všimla, už by neměla čas ho účinně zabít.

"Nic nevidím, šéfe," prohlásil po chvilce marného snažení Winstone a Thomas ho napodobil.

"Mně ty příšery připomínají mravence," řekla prostě Kate a dál hlídala všechny strany. Chovala se, jakoby nebyla na smrtelně nebezpečné akci, ale někde v kavárně u nescafé a kecala s nejlepšími kamarádkami.

"Cože? Kate ty nejsi normální! Co to tu meleš o mravencích?!" vyjel na ni vztekle Thomas a vypnul mapu v brýlích, aby se mohl podívat na velícího důstojníka- no spíš velící důstojnici, která se usmívala, jako kdyby se nic nedělo.

"Kdybys, ty pitomče, nevypnul tu mapu, možná bych ti to i snáz vysvětlila, ale fajn, pokusím se to udělat takhle… a Winstone, poslouchejte taky! Ty útoky mají v sobě určitou pravidelnost. Když si místa útoků označíte a podíváte se na ně zdálky, zjistíte, že to vytváří jakýsi obrazec. Je v tom pravidelnost a pohybují se s takovou přesností, jako mravenci. Stejně jako mravenci, i ti ničitelé mají ve svém pohybu určitý řád. A zamyslete, nepřipomínali vám vzezřením trochu přerostlé mravence?

"Jako s tou kyselinou karbolovou, kterou stříkají všude kolem sebe?! Jsi normální?!" Thomas dál odmítal věřit Katině teorii.

"Ano, Thomasi, jsem normální! Normálnější, než kdykoliv předtím! Když se nad tím zamyslíš, tak ty příšery mají i ve svém vzhledu pár rysu společných s mravenci, stejně jako jejich způsob seskupování a pohybování! Možná, že máme klíč k jejich zničení!" prohlásila nakonec celkem radostně Kate.

"Opravdu? A co chceš udělat? Postříkat je repelentem? Nebo rovnou zavoláš nějaký specialistu přes hmyz?!"

"Do prd#*#! Thomasi poslouchej mě! Nevím sice naprosto přesně, jak je zničit, ale určitě by se nám nějaký způsob jejich zničení hledal snáz, když teď známe nějaké fakty! Konečně o nich víme aspoň něco! Tak to přestaň pořád zpochybňovat! Teď se musíme dostat odsud, vrátíme se na Orion a pořádně se nad tím vším zamyslíme, sestavíme nový tým a budeme se sem vracet s jasnějšími představami!"

"Ne, Kate! Já už se nechci zase vracet. Nechci pořád dokolečka jezdit z Orionu na Zemi a ze Země na Orion! Já tu chci zůstat a ty potvory zabít! Jednou pro vždy!" mlel si Thomas i dál své a odmítal poslouchat svou nadřízenou.

"To chceme všichni! Všichni je chceme zabít, ale pokud nemáme plán, těžko se nám to nějak podaří a pokud ti to ještě nedošlo, jsem tu kapitán, tady tomu velím, jsem ta, kterou musíš poslouchat, takže rozhoduju o našich dalších krocích!" Kate už nemohla vydržet ty Thomasovy řeči. Byl naštvaný, unavený, viděl umírat nespočet lidí, včetně svých dobrých přátel… důvod, proč Kate dělala velícího důstojníka a on ne, přestože na to měl věk, hodnost, těsně pod důstojníkem a vše okolo toho, byl, že některé situace nesl psychicky hůř. Byl horká hlava a občas se mu zastřel mozek a on prostě jenom jednal a nepřemýšlel a to je přesně to, co se v nasazení nesmí stát. Činy vždy musí spolupracovat s myslí, nikdy ji nesmí předcházet.

***

"Tak co chceš dělat teď?" zeptal se vítězoslavně Thomas, když dorazili k třetí možné únikové cestě, která byla zablokovaná, stejně jako ty dvě před ní.

"Když mluvíš tímhle tónem, jistě máš nějaký nápad!" odsekla vztekle Kate. Hledala na mapě další možnou cestu ven, ale moc jich nezbývalo, navíc pochybovala, že by nějaké byly nepoškozené. Všechny tři, které prošli, byly buď zasypané hromadou kovu, nebo jinak zablokované.

"Ano, mám nápad a rozhodně lepší, než ty! Vláčíš nás tu chodbami a zatím se nám ani nepodařilo dostat se ven! Ty totiž nevíš, jak se dostat ven a jenom doufáš, že najdeš nějakou volnou cestu! Ale já nechci doufat, jaký je problém zničit je hned?!" Thomas odmítal poslouchat. Už přestával brát Kate jako autoritu.

"Je nás málo! Tohle se nám prostě nemůže podařit! Znám nás a naše schopnosti, nejsme supervojáci!" Kate se začala hádat a oba na sebe vřískali tak hlasitě, že neslyšeli blížící se nebezpečí.

"Šéfe… Kapitáne… Kate!" zařval Winstone. Kate se na něj překvapeně otočila a chtěla se ohradit, že si netykají, ale pak uviděla důvod, proč po ní Winstone křičel.

"Rychle! Plamenomety! Ústup!" zavelela Kate a všichni začali prchat postranní chodbou a zároveň mířili zbraněmi na ničitele. Jakoby tam nebylo už tak dost velké horko, teď k tomu přibylo to teplo z plamenometů.

"Tohle je konec… je jich strašně moc!" křičel Winstone a snažil se přemýšlet, jak je co nejúčinněji zadržet. "Běžte! Já je tu zdržím!" křikl najednou. Rozhodl se obětovat sebe a doufal, že to Kate a Thomasovi pomůže.

"Ne! Na to zapomeňte! Zabili mi už dost lidí, nebudeme k nim přidávat i vás!" oponovala mu Kate a snažila se zasáhnout jednoho z ničitelů.

"Moc dobře víte, že jiná možnost není. Jedině takhle se alespoň někomu podaří utéct! Jděte!" zařval Winstone, ale Kate se, na rozdíl od Thomase, k útěku neměla.

"No tak, Kate! Má pravdu! Jiná možnost není! Pojď!" Thomas ji začal tahat za paži, ale Kate pořád pevně svírala zbraň a strefovala se do ničitelů. Mlha byla nepropustná a ten hluk nepříjemný. "Důstojníku Scottová! Okamžitě pohněte tím svým zadkem a dejte se na ústup!" zařval na ni a teprve teď se Kate probrala.

Uvědomila si, že oba mají pravdu, ale ona nechtěla nechat zemřít dalšího ze svých lidí. Je přece jejich kapitán, neměla by je vysílat na smrt. Ovšem, to udělala už jen tím, že zorganizovala tuhle výsadkovou akci, ale neměla by je přece vysílat na smrt takovýmto způsobem. Prostě je pustit, ať se obětují a nechají se zabít… jen tak a bez pořádné snahy o obranu. Ale měli jinou možnost? Už toho o ničitelích věděli celkem dost, alespoň dost na to, aby měli pár typů jak je zničit. A oni tam museli zůstat. Zemřelo už tolik lidí, tolik vojáků… kdo ví, kdy by se tam zase dostala další jednotka, byla by nová, nebyli by zvyklí na spolupráci mezi sebou a Země by zůstala dál bez pomoci. Prostě tam musela nechat dalšího svého člověka. Hodila omluvný pohled k Winstonovi a ten se jen pousmál a pak už se otočila zády a utíkala.

Thomas ji pořád táhla za paži, ale už se mu v běhu vyrovnala a začínala ho předbíhat. Minuli několik chodeb a Kate pak zničehonic zabočila doleva a strhla tam i Thomase. Téhle kanceláře si všimla, když tam vešli ještě jako vojáci v plném nasazení, kdy ještě nikdo nezemřel. Nebyla příliš poškozená a posuvné dveře fungovaly. Rychle prohlédla místnost s brýlemi s 'infra-čidlem' a když zjistila, že v kanceáři není nikdo, až na ně, poklepala Thomasovi, který hlídla u dveří, aby uhnul a projela kartu čtečkou. Dveře se tiše zasunuly a místnost osvětlovala jen jedna chabá zářivka.

"Hmm… nevěděl jsem, že si to ráda rozdáváš během akce," zakřenil se na ni a přiblížil se těsně k jejímu obličeji.

"Jestli nemáš v mozku kapku té kyseliny karbolové, tak opravdu netuším, jak si něco podobného můžeš myslet," ušklíbla se na něj vztekle a odstrčila ho od sebe. "Musíme zjistit, jak je můžeme zabít a nejlepší by bylo zničit je všechny."

"Ahá… takže konečně sdílíš můj názor? Co se stalo, že si změnila své plány? Už žádné: nejdřív se vrátíme na Orion?" divil se Thomas. Vadilo mu, že když tohle navrhoval on, byl ten špatný, ale když to řekla Kate, bylo to v naprostém pořádku.

"Jiná možnost není! Samozřejmě bych byla mnohem radši, kdybychom se mohli vrátit na Orion, povolat pár desátníků, zjistit víc informací a vrátit se sem s jasnou vizí jejich zničení, ale trochu se to zkomplikovalo. Tohle je nouzová situace!" Kate se posadila na zem, sundala si z hlavy brýle a vytáhla z kapsy u kalhot malou kapsičku, ve které měla pinzetu a malý ostrý nožík. Přesně tuhle výbavu užila, když chtěla vzít vzorek slizu. Připadalo jí to tak dlouho, jakoby od toho dne uběhlo i pár let.

"A co chceš teď dělat?" zeptal se Thomas a posadil se vedle ní.

"Nejdřív chci tu přenést ten holografický obraz z brýlí do většího formátu, něco jako zmenšenina té obrazovky, kterou máme u každého konferenčního stolu…"

"… něco jako to, co máme v transportéru?"

"Přesně. Mapa tak bude větší a bude jednodušší dělat si poznámky a chystat nějaký plán. Dál bych chtěla zkusit kontaktovat transportér… a když ne ten, tak třeba věž na jedné ze Sester," vysvětlovala dál Kate své plány.

"Můžu ti nějak pomoct?"

"Ano, vezmi si tu ostrou pinzetu a začni se hrabat v kontaktních hodinkách a v hands free. Když to naladíš na jinou vlnu, mohlo by se ti povést dovolat se někomu dalšímu,L zaúkolovala ho Kate a sama se dala do úpravy brýlí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mai Mai | Web | 16. května 2012 v 16:44 | Reagovat

chudák Winstone. ačkoli mu vlastně závidím. o takové smrti jsem vždycky snila... oběť pro přátele...
no, co se dá dělat. moje kecy ho od smrti nezachrání, takže aspoň držím pakce Kate, aby dokázala najít správé řešení. jinak napsané je to samozřejmě moc hezky

2 Surynka Surynka | Web | 16. května 2012 v 16:46 | Reagovat

[1]: No já nevím...  *evil smile* ale nebudu říkat, proč :-D Jinak si pro vás postupně připravuju trochu vstup do "vědečtějšího prostředí" :-D prostě zmíním pár informací navíc, které byste možná jinak nevěděli, ale možná,že jo... Jen doufám, že to konec nezkazí :-D Ještě dva týdny a jste u konce ;-)

3 Moni Moni | Web | 21. května 2012 v 12:15 | Reagovat

Jo, jo, chudák Winstone, ještě že se to neodehrává doopravdy ??? uuuf 8-O Dobře a rychle se to četlo, sice nestíhám, ale na tvé výtvory si čas ráda udělám, stále něco kutím a čtu knížky, které mám vrátit do knihovny 8-) sice jsem od pátku nemocná, ale zas tak dobře se flákat moc nejde, stejně pořád s něčím pomáhám a tak... ježíš, já jsem strašná zase jsem se rozepsala :-?
Ještě si musím jít rychle přečíst dílek k Megan, heh :-D

4 Surynka Surynka | Web | 21. května 2012 v 16:00 | Reagovat

[3]:No jak už jmes zmiňovala... ale co tu budu pořád prozrazovat? :-D jen si počkejte! Jinak já se zase flákat umím, když můžu, takže když jsem nemocná :D A vůbec mi nevadí, že ses rozepsala, jinak bych tu totiž neměla žádný komentáž, že? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama