8. kapitola

23. května 2012 v 7:03 | Surynka |  Ničitel
No tak opět přináším další kapitolu. Datum dokončení téhle kapitoly: 4.5.2012! Už se to blíží ke konci, dnes nás všechny čeká rozluštění jednoho problému, ale jak jsem napsala, ono se to k tomu konci jenom blíží, ještě není konec. Ale vyadá to, že bude ještě 9.kapitola a pak už asi epilog (pokud to nespojím v jendo, ale to spíš ne), takže to vypadá, že do dvou týdnů byste tohle mohli mít z krku :D Pak vás tedy čeká zmiňovaný Meganin příběh, přes léto by se tu občas mohlo objevit něco k Životu, aby to tu úplně nechcíplo :D Jako milovník akčních filmů, jsem zase po dlouhé době shlédla Smrtonosnou past s Brucem Willisem. Je celkem vtipný, že herec, který ztvárňuje vesměs akční hrdiny (:D) začínal v příjemném a vtipném seriálu Moonlighting. Kdo tento seriál nezná, jemně načrtnu: seriál z 80. let. Detektivní kancelář, ale trochu jiná, než byste čekali :D Cybill Shepherd měla být hlavním tahounem seriálu, ale do role jejího kolegy pasovali do té doby ještě téměř neznámého Bruce Willise a svým chováním a vtipnými hláškami se vlastně stal on tím hlavním tahounem seriálu. Role Davida Addisona mu vlastně předurčila, že bude hrát drsný chlapíky, s humorem ve všech situacích a s hromadou vtipných hlášek. To je jedno, prostě jsem i z tohohle filmu trochu nabrala inspiraci a napadá mě další akční povídka :D Ale o tom až hodně pozdějí, někdy v budoucnu.
UPOZORNĚNÍ: Ne! Rating to nebude, netěšte se! :D V téhle kapitole je trochu víc biologie, takže pro ty, kteří by mohli mít případné dotazy, jsou pod kapitolou poznámky s vysvětlením ;) ale zase to nebdue jenom o tom! Tak doufám, že tu najdu aspoň jeden komentář :D





"Potřebujeme pomoc! Prosím, rychle! Centrála P2! Nemůžeme se odtud dostat a je tu spousta příšer! Ohrožují nás na životech! Prosíme posily, sami to nezvládneme!" hlásila Kate do praskajících hodinek, kde byl mikrofon. Světýlko na nich svítilo zeleně, což značilo spojení, ale to bylo tak vše. Pořád si nebyli jisti, jestli je někdo slyší, nebo jestli je hovor alespoň nahráván na diktafon pro pozdější poslechl. Nevěděli nic a mohli jen doufat, že jejich prosby o pomoc někdo uslyší.

"Tohle je zbytečný… nikdo nás neslyšel a nikdo o nás neví. Pokud lidi z transportéru nenapadne pokusit se nás kontaktovat, tak tady prostě jen zůstaneme," přemýšlela nahlas Kate.

"Posloucháš se? I kdyby nás chtěli kontaktovat a nepovedlo by se, co myslíš, že by udělali?"

"Máš pravdu. Ani by je nenapadlo sejít dolů… ale co teď chceš dělat? A odmítám tvůj nápad, který mi pořád předhazuješ! Je hloupý a nebezpečný!" Katin hlas jakoby zhrubl. Na začátku zněla ještě mile, ale ke konci se jí v hlase zračil vztek a vyzařovala z něj autorita.

"Ale jiná možnost není! Nemůžeme tady donekonečna sedět a čekat! Musíme něco dělat!" snažil se ji Thomas přesvědčit, ale nedařilo se mu to. Kate byla neoblomná, nechtěla přistoupit k tomuhle způsobu řešení problému. I když chtě nechtě si musela přiznat, že budou muset mít nějaký plán "B" a ten Thomasův nápad by na tuhle 'funkci' perfektně pasoval. Měli tedy už plán "B" a co plán "A"? Měli ho?

"Řekni mi teda, co chceš dělat?!" dorážel na ni dál Thomas.

"Já nevím! Dokážeš pochopit, že občas prostě nastane chvíle, kdy ani já, velící důstojník Orionu, si nevím rady! Do háje! Pochop, že jsem si mohla klidně milionkrát projít výcvikovými tréninky, ale nic z toho mě nepřipravilo na tuhle situaci! Tohle se nedá nacvičit! Jsme jen dva! Co v tomhle počtu chceš dokázat?!" když skončila, zaklonila hlavu a opřela se o zeď. Potřebovala by čerstvý vzduch, ale ten v tomhle stísněném prostoru načerpat nemohla. Musíš si počkat, až to skončí. No jo, ale skončí to vůbec? Nebo… skončí to tak, abych se mohla jít nadechnout? Napadalo Kate v hlavě.

Nebylo jí ani třicet, dokázala se propracovat takhle vysoko, ale pořád se necítila být tak dokonalá, aby mohla řešit podobné situace. Důvod, proč kdysi přijala místo velícího důstojníka hlavní Sesterské lodi, byl ten, že chtěla všem dokázat, že ženy jsou stejně schopné jako muži. Že toho dokážou stejně, možná i víc a že by se mezi nimi neměl dělat rozdíl. Když se o tomhle kdysi zmínila před Hepburnem, vysmál se jí a řekl, že muži budou po psychické i fyzické stránce vždy schopnější, než ženy a že ona na tom nic nezmění. Říkal jí, že je jen slabá a naivní holčička, která si tam ve dvaceti přitáhla, po pár rocích má možnost dělat velitele, ale pořád si neuvědomuje, co to obnáší a že tam vlastně nemá, co dělat. Kate to tehdy naštvalo a nakoplo ji to k ještě lepším výsledkům, takže její tým si jí začal vážit, i když Hepburn byl stále skeptický. Co když měl pravdu? Co když tu nemám co dělat?

"Proč to nechceš vyřešit tak, jak navrhuju?" zeptal se po delší chvilce ticha Thomas. Kate, která si už celkem zvykla na nastalé ticho, k němu překvapeně zvedla hlavu a zapřemýšlela. "To se vážně tak bojíš riskovat?" Dodal ještě. Nevěděl, že řekl právě to, co by Kate nakoplo k tomu, s ním v tom plánu souhlasit. O ženách se říká, že nemají chuť, energii a ani odvahu na riskování. Ale ona je velící důstojník a pro ochranu lidí by měla být ochotná riskovat. A hodně. Copak jí budou všichni do konce života vědomky i nevědomky předhazovat, že je jenom ženská?

"Ne! Já jenom nechci, aby se… to je jedno! Jsme dva, tak co můžeme ztratit?" nakonec s ním souhlasila. Thomas na ni překvapeně vyvalil oči, vůbec nečekal, že by Kate tak snadno změnila názor. Teda… pro Kate to nebylo snadné rozhodnutí, ale vzhledem k tomu, že jí Thomas do hlavy neviděl, se mu zdálo, že to šlo celkem hladce. "Ale musíme mít nějaký pořádný plán. To, že jsem dala svolení k tomuhle šílenýmu nápadu, ještě neznamená, že dám svolení ke způsobu boje: 'Prostě půjdem a zabijem je!' To ani náhodou! Dokud nevymyslíme něco pořádnýho, nikam nepůjdem!" zavelela.

No jo, přece to nemohlo bejt takhle snadný, že jo! Napadlo Thomase, ale byl rád, že ho Kate aspoň v něčem poslechla. Bylo vidět, že poslouchá i své lidi, nejenom nadřízené a svou hlavu. Kate opět zapnula brýle, které se během celého toho hovoru samovolně vypnuly, a snažila se najít ta místa, která si označili. Místa, kde proběhly útoky ve větším počtu. Byla si jistá, že to má nějaké schéma.

"Můžeš mi teda říct, co máš tak přibližně v plánu?" dožadoval se Thomas alespoň nějaké informace.

"Jak už jsem jednou řekla, celý tenhle způsob útoku se mi zdá schématický. Jsou vždy v určitých rojích, následují svou trasu a jejich pohyb po ploše, čili po téhle budově, opravdu má nějaké schéma, vidíš?" řekla a ukázala na červeně označená místa, kde došlo k útokům. Pomocí miniaturní holografické klávesnice se jí povedlo všechna ta místa propojit modrou čarou a Thomasovi v tu chvíli došel pravý význam jejich slov. "V systému pohybu mi připomínají mravence," zopakovala Kate svůj postřeh, který už jednou oznámila.

"Fajn a co teď?" zeptal se její kolega.

"No… bude to znít šíleně, ale k téhle kanceláři přece patří malá laboratoř, je tak?" Kate ani nečekala na Thomasův souhlas, protože moc dobře věděla, že tam ta laboratoř opravdu je, a pokračovala: "Navrhovala bych najít nějakou mrtvolu toho ničitele a vzít si genetický vzorec. Ještě mám v ampulce trochu toho slizu, co jsme tehdy odebrali. Bůhvíproč mi profesor vrátil ampulku i s kouskem slizu na dně. Prý to už nepotřeboval, ale proč to aspoň nevypláchl, mi už neřekl. Ale teď můžeme být rádi. Jak se mi zmínil profesor, ten sliz je v podstatě jejich krev a obsahuje buněčné jádro*, takže z něj můžeme získat DNA.**"

"A k čemu tímhle vším míříš?" zeptal se zmateně Thomas. V jednu chvíli mluví o zničení vesmírných potvor, kterým přezdívají ničitelé, a v další chvíli přijde řeč na DNA. Zároveň se snažil rozpomenout na něco z biologie. Doufal, že zrovna tohle odvětví nebude v práci vojáka, letového dispečera a ozbrojeného 'vesmírného policajta' potřebovat. Asi se spletl.

"Jde mi o tu mou teorii o mravencích. Možná si vzpomínáš, že většina savců má stejných 50% genů, ale u mravenců je to dokonce 75%! O to mi jde, pokud se podaří získat informace o jejich genetice, budu o krok blíž zjištění, jak moc si jsou s mravenci podobní."

"A co když si nejsou podobní ani trochu?!"

"Tak v tom případě použijeme plán B, což bude prostě jenom vyrazit se slovy: Jdem tam a zabijem je!" ušklíbla se Kate. Thomasovi došlo, že si Kate až neuvěřitelně moc věří v tom, že objeví nějakou podobnost. Kdyby měla pochybnosti, nikdy by za plán B nepovažovala to, co nejvíc nesnáší.

"Dobře, vzdávám se, kapitáne. Co hodláš podniknout?" podíval se na ni. Nechápal, jak může být někdo takhle všestranný. Dobrý bojovník, se zbraněmi zacházela celkem obstojně… spíš výborně, dokázala si poradit téměř v každé situaci, za své lidi se vždycky postavila, byla inteligentní a ještě k tomu krásná. Měla své chyby, ale ty mu ani trochu nevadily. Obdivoval ji a ať si to uvědomoval nebo ne, začínal do ní být opravdu zamilovaný. Ne tak, jak býval kdysi, kdy ji chtěl akorát dostat do postele, nebo kdy se obdobně choval k jiným ženám, ale tohle bylo něco jiného. Něco, co on sám ještě nikdy nepoznal.

"Nabij si zbraň, jdeme na lov DNA," usmála se Kate a připravovala si plamenomet. Thomas ji napodobil a oba opatrně vyšli z kanceláře. Netrvalo dlouho a došli k místu, kde někdo -opravdu si nepamatovali, jestli to byla, nebo nebyla jejich jednotka- zabil jednoho ničitele.

"Hlídej!" přikázala svému podřízenému Kat a sama se dala do práce. Když se jí povedlo ampulku naplnit slizem a schovat ji do kapsy, připravila si do ruky zbraň a oba zamířili zpátky ke kanceláři. Opět museli počkat, až se ty dveře otevřou a až si zkontrolují, jestli tam někde někdo není, ale když jejich kontroly byly negativní k 'cizím organismům' bezstarostně nechali zacvaknout ty dveře a mohli se dát do práce.

Laboratoř byla taky prázdná, a i když tam byl trochu větší nepořádek, zřejmě se tamní doktoři dozvěděli o přítomnosti ničitelů v budově a snažili se utéct, našla tam vlastně všechno, co potřebovala. Do dvou miniaturních 'kastrůlků' vložila ten tuhý sliz a zaúkolovala Thomase, aby to dal zahřát. Ten se následující chvíli potýkal s laboratorní mikrovlnkou, která prostě fungovala na úplně jiný princip, než byl on zvyklý. Nakonec se mu to ale podařilo, takže po čtvrt hodině byly 'kastrůlky' plné rozvařené a zvláštně páchnoucí hmoty. Kate odebrala od každé kapku a vložila je pod mikroskopy. Pak je propojila speciálním kabelem a čtečka promítla obrazy z obou mikroskopů na stěnu. Kate ještě dekódovala počítač a připojila ho k mikroskopům a ten malý přístroj se dal do analyzování příslušných látek.

"Bingo!" křikla celkem vesele Kate, když počítač po pěti minutách vydal svá vyhodnocení.

"Tak copak z toho kouká veselýho?" zeptal se znuděný Thomas. Tomu, co se kolem něj dělo, vůbec nerozuměl, takže ho to ani nemohlo bavit.

"Měla jsem skoro pravdu," usmála se vítězoslavně Kate.

"Skoro?! Tak proč jsi tak veselá, když jenom skoro?" Thomas teď už nerozuměl opravdu ničemu.

"Řekla jsem, že mi ničitelé připomínají mravence a že mravenci mají společných 75% genů. Ničitelé jich mají společných 78%. Těsně vedle, ale v podstatě se to neliší od mýho předpokladu."

"Fajn a co těch zbylých 22%?"

"No to je možná klíč ke zničení těch potvor!" křikla ještě veseleji Kate. "Těch 22% má v sobě jakousi látku. Pokusím se ti to vysvětlit zase příkladem na mravencích. Aby mravenčí královna zabránila tomu, že by se z larev vyvinuly nové královny, vylučuje sekret. Když chce, aby se nová královna narodila, prostě ho vylučovat přestane, ale zrovna tahle část je pro nás v tuhle chvíli nezajímavá. V těch dvaadvaceti procentech v podstatě je ten sekret, což znamená, že i ničitelé mají královnu. A co jsem taky zjistila je, že ničitelé nemají schopnost klást sami vajíčka…"

"Vždyť od toho mají tu královnu. Zas tak blbej nejsem! Je mi jasný, že když jsi mi řekla, že maj královnu, tak ais vajíčka nekladou sami!"

"Ne! Takhle jsem to nemyslela. U některých mravenčích druhů mají i dělnice schopnost klást vajíčka, pokud královna najednou zahyne, aby zůstal rod a nezahynuli všichni. Ale ničitelé nemají tuhle schopnost! To znamená, že pokud se nám podaří zabít královnu a tuhle budovu zapečetit, zbylí ničitelé zahynou a všechno bude v pořádku. Navíc to vypadá, že není víc jak jeden druh ničitelů, takže se ani nemusíme bát toho, že zabijeme jednu královnu, zapečetíme budovu a někde jinde bude jiná klást vajíčka. Už chápeš?" Kate tak měla v podstatě hotový plán na zabití těch příšer a záchranu lidí.

"Počkej! Fakt?" vyvalil překvapeně Thomas oči.

"Jo! Máme to!" křikla na něj Kate, jako by doufala, že když na něj bude křičet, dojde mu to.

"Ne, máš to ty! Já tu jenom čuměl," opravil ji Thomas a nahodil uraženou masku.

"Pomáhal si, budeš mít taky zásluhy, neboj," rozesmála se Kate. Mohlo se tam kolem nich dít všechno možné, bylo tam tolik smrti, smutku a nebezpečí, ale v tu chvíli měli oba takovou radost nad tím, že přišli na dobrý plán, že absolutně zapomněli na okolnosti a smáli se, jako by se kolem nich nic nedělo.

Smích je nejlepší pomocník i v těch nejsmutnějších situacích. Vykouzlit úsměv na tváři je složité, ale když se to povede, zvedne vám to náladu.


_____________________________
*Buněčné jádro- v podstatě miniaturní váček, ve kterém je uložená většina genetického materiálu (DNA)
**DNA- Deoxyribonukleová kyselina, nositelka genetické informace téměř všech organismů. Předurčuje vývoj a vlastnosti celého organismu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mai Mai | Web | 23. května 2012 v 8:58 | Reagovat

připomnělas mi tím, jak jsme na praktikách z bižule izolovali DNA kiwi.sice jsme ho samozřejmě neměli jak přečíst, ale byla to docela legrace.
docela mě zaujalo, jak Thomas reagoval. A nakonec jeho plán vyjde. prostě půjdou a zabijou královnu. a pokud jim to vyjde...
(PS: jsem hrozně moc zvědavá na Megan)

2 Surynka Surynka | Web | 23. května 2012 v 14:37 | Reagovat

[1]: já bohužel nikdy na biologii nic nepitvala :-( aše profesorka byla spíš na teorii než praxi... například když jsme probírali šutry a ona nám chtěla nějaký ukázat, potřebovala k tomu papír s názavama a obrázkama a i tak si je pletla :D Jinak Thomas má být celkově tak nějak neoředvídatelný, takže bys u něj neměla hledat nějaký jasný vzorec chování, protože bys ho snad ani nenašla :D a jak to celé dopadne se dozvíš příští středu a mylsím, že konec je minimálně trošinku překvapivý :-D

PS- zítra tu bude další kapitola a snad do příštího čtvrtka stihnu dopsat tu další, za předpokladu, že v neděli získám počítač od strejdy zpátky

3 Mai Mai | Web | 23. května 2012 v 16:02 | Reagovat

[2]: já jsem nic nepitvala naštěstí :D myslím, že bych chcípla, kdybych měla rozřezávat žížalu! ano, asi tak bych ho podle toho, co jsem už četla, charakterizovala. nepředvídatelný je nejvhodnější slovo. říkám si, že asi u mnoha postav je dost těžké hledat nějaký vzorec chování, i když zrovna třeba u Helenky je ohromně jasný: jakmile je nějaká kravina, kterou jde provést, můžeš se vsadit, že ona to udělá
PS: už se těším! na Megan i Ničitele (a fakt jsem zvědavá, jak to skončí)

4 Surynka Surynka | Web | 23. května 2012 v 17:47 | Reagovat

[3]: to já jsem jednou byla na exkurzi v pitevně a bylo to tam geniální :D zrovna pitvali nějakýho chlapa... ta ženská (patoložka) neměla ani roušku, ale my ze třídy jo (nebyli sme zvyklý na ten smrad :D) ale náhodou mi to přišlo vtipný... mně tohle hrabání se v tělech moc evadí... spíš vůbec :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama