9. kapitola

30. května 2012 v 6:38 | Surynka |  Ničitel

Psaná ve vlaku na cestě na Slovensko. Začátek psaní nese datum 5.5. a dopsání 9.5.2012
No a co jiného dodat, než, že: Už je to konečně tady! Tohle je poslední kapitola téhle povídky. Úplně poslední! Na epilog nezbylo místo, takže se smiřte s tímhle :D Dopsala jsem konečně Ničitele, i když si nejsem moc jistá o kvalitě téhle povídky… No teď už se můžu věnovat Meganinu příběhu, tak doufám, že mě neukamenujete za tuhle povídku a za její konec. Příjemné čtení.




Když už věděli, že ničitelé mají určitou podobnost s mravenci, bylo hned jednodušší plánovat jejich zabití. Na holografickém plánu budov si červeně označili místa styku s nimi a modře je různě propojovali.

Když Kate studovala, chtěla se původně stát doktorkou ve vojenských laboratořích. Pracovat s různými látkami, pátrat po jejich původu, zjišťovat důležité informace… ale nějak, už ani nevěděla jak, to dopadlo takhle. Stala se 'vojákem na věži' a pak i tamním velícím důstojníkem. Normálně by ji k tomu kvůli jejímu pohlaví a nízkému věku nepustili, ale zrovna byla krize a ona byla z těch nováčků asi nejzkušenější. Mysleli si, že ji do toho navezou, ona se tomu bude chvilku věnovat a oni hned najdou adekvátní náhradu, ale nestalo se tak. Navíc se jim Kate osvědčila, takže už tam zůstala. Měla dobrou průpravu ohledně biologie, fyziky a chemie (i když ono to všechno jaksi spadalo do té biologie, ale to není důležité a vysvětlovat, jak se tohle přihodilo, by bylo nadlouho). K tomu musela mít, stejně jako každý ve službách Pěti sesterských lodí, minimálně pokročilé základy astronomie. Nicméně všechno to, z čeho měla alespoň tu 'průpravu' (všimněte si, že její přednáška ohledně mravenců, je pouze základní znalost! To teda nevím, ale v té době bych asi neuspěla, pro mě je základní znalost, že mravenec je hmyz a žije ve velkých skupinách :D) se jí teď hodilo. Věděla toho hodně o mravencích a to teď byla výhoda. Měla naučenou teorii ohledně mravenčích cestiček a hodlala ji aplikovat v tomhle případě.

"Představ si mravence, který jako úplně první razí svým 'kolegům' cestu k novému zdroji potravy. Ještě pořádně nezná směr, takže různě kličkuje, ale zanechává svou pachovou stopu, ale dorazí ke zdroji a všichni tak můžou jeho stopu následovat. Postupem času, kdy ta stopa je cítit i v okolí, se ostatním mravencům podaří vynalézt novou, kratší cestu…"

"Jak můžou vědět, že se neztratí?" zeptal se Thomas. Tohle povídaní o tom miniaturním hmyzu ho moc nezajímalo, ale Kate tím zřejmě někam mířila.

"Vždyť říkám, že ta pachová stopa je cítit i v okolí, pokud by se příliš vzdálili od původní trasy, už by nic necítili a vrátili by se, ale nech mě domluvit! Podaří se jím vynalézt kratší cestu a tím, že ji všichni používají, ta původní upadá a nakonec zanikne. A teď, proč to říkám… jde o to, že si myslím, že by se nějak obdobně chovali i ničitelé. I když mezi nimi a mravenci je rozdíl v tom, že ničitele v některých případech nejdou cíleně za potravou, ale jen se tak potloukají kolem a když na někoho narazí, je to jen výhoda. Mravenci mají jediný úkol, pátrat po potravě a cíleně za ní mířit, přitom se nezdržovat něčím dalším. Ale stejně si myslím, že ta teorie o tvoření tras by se dala aplikovat i na tyhle příšery, i když s trochou nadsázky," dokončila Kate svůj předlouhý monolog, během kterého by Thomas -nebýt toho, že to potřeboval k zabití ničitelů- zřejmě usnul.

"Fajn slečno přednášející! Můžeš mi teď sdělit, jak chceš tu teorii o trasách, které jsem stejně moc neporozuměl, použít tady?" pořád nechápal Thomas.

"Jednoduše! Víš, jak tu propojujeme místa útoku, jde mi o to, že ty propojení můžou být někdy odlišný od našeho předpokladu a protože ničitele, stejně jako mravenci, budou vždy volit tu nejkratší cestu, budeme si tu muset hrát na 'předpoklady a možnosti.' Budeme muset zkusit najít tu správnou cestu, abychom se dostali ke královně," vysvětlila ochotně Kate.

"No to je ono! Ke královně! Po tak dlouhym monologu už jsem přemejšlel, proč že ty bláboly vlastně poslouchám, a ono z toho nakonec vyleze, že chcem najít královnino hnízdo. Hurá! Jádro problému nalezeno!" zvolal najednou její kolega.

"Nech si tu ironii! Tohle je náhodou pro naše další plány důležitý!" okřikla ho Kate, ale nic si z toho vlastně nedělala. Thomas byl prostě voják každým coulem, zatímco ona byla i badatel, doktor… prostě ji zajímala i jiná, než ta bojová stránky problému.

"No dobře! Mně jde jen o to, že mi tu dlouze přednášíš, plýtváš časem, i když víš, že já tyhle monology stejně moc neposlouchám. Nechce se mi to přiznávat, ale ty jsi chytřejší. Mně jen řekni, kdy a kde mám zaútočit, jo?" podíval se na ni celkem klidně Thomas. Přesně jak tu bylo vysvětleno, on byl voják každým coulem.

"Fajn! Musíme teď najít správnou cestu a až ji najdeme, dovede nás to ke královně. Máme granáty a plamenomety, takže by to mělo jít, jen by se mělo počítat s tím, že královna bude silnější a možná i větší, tudíž bude odolnější. Ale když zničíme ji, bude konec," usmála se vítězoslavně Kate.

Oba se opřeli o zeď a prohlíželi si holografickou mapu. Označili si místa útoku a snažili se to všechno propojit. Trvalo to zhruba dvě hodiny, než se jim povedlo najít dvě možné trasy, kterými by se mohli dostat ke královně. Shromáždili všechny granáty, kterých měli celkem pět, zkontrolovali své laisery/plamenomety, jestli jsou ještě provozu schopné. Následovala krátká dohoda a malé plánování. Opravdu jen malé, protože žádné opravdu velké plány spřádat nemohli, když vlastně ani nevěděli, co čekat a vycházeli jen z předpokladu. Otevřeli dveře, zkontrolovali chodbu a pak se začali opatrně přemisťovat. Thomasovy brýle nefungovaly, takže se musel držet Katiných pokynů a následovat ji, což se mu moc nezamlouvalo. Ona měla ztíženou viditelnost tím, že měla před očima hlavně mapu a on, který musel jít za ní, ji nemohl nijak ochraňovat. Ale ona byla hlavně velící důstojník a až v druhé řadě žena, tudíž by mu to zas tak vadit nemuselo.

Po skoro hodině neustálého bloudění a ukrývání se před procházejícími ničiteli našli tolik hledané místo. Těžký vzduch, šero, spoustu chraplajících a bublavých zvuků, zima, chlad… tolik pocitů se nedalo popsat najednou. Uprostřed toho všeho se v mlze dala rozpoznat silueta něčeho neuvěřitelně velkého. Mlha ustupovala a Kate s Thomasem se přitiskli ke stěně ještě víc, než byli dosud.

"Je to opravdu královna," zašeptala Kate. U stropu visel ten největší, nejčernější a nejslizčí ničitel, jakého ti dva dosud viděli. Královna se držela u stropu díky mnoha pevným liánám a každou chvíli snášela nová vajíčka. Zleva přicházeli její dělníci, snesená vajíčka si ukládali do kožních vaků na bocích a odcházeli vpravo.

"Tohle nebude fungovat podle našeho původního plánu," zašeptal Thomas, když sledoval to dění jen pár metrů od nich.

"Já vím, ale co chceš dělat?" zeptala se ho.

"Mám nápad, odvedu jejich pozornost…"

"Ne! Je to moc nebezpečný!" reagovala vyděšeně Kate. Už ztratila skoro všechny lidi ze svého týmu a teď měl k nim přibýt i Thomas? To nemohla dopustit! Navíc… Když jí oznamil, co má v plánu, došlo jí, že k němu cítí něco víc, než jenom přátelství. Nevěděla to jistě, protože kvůli svému postavení se tomu při každém náznaku začala hned bránit, ale teď?

"Já vím, ale tohle musí skončit. Jsi silná, dokážeš to," najednou v ní už neviděl toho velícího důstojníka Orionu, kapitána celé téhle akce, vojáka… teď v ní viděl jenom ženu, která začíná mít strach. "Neboj," podíval se jí do očí a najednou mu došel další důvod, proč se do ní už kdysi dávno zamiloval. Její oči. Sklonil se k ní a dlouze ji políbil. Snažil se do toho vměstnat celé ty dlouhé měsíce, co se tvářil, že je jen kamarád. A Kate mu to oplácela. V tu jednu krátkou chvíli dali volný průchod svým skrývaným citům, řekli si toho tolik, co nikdy.

"Dokážeš to," přesvědčoval ji Thomas, když se donutil se od ní odtrhnout. Ještě jeden dlouhý pohled do očí, ještě pár nevyřčených slov a přání, a pak už se otočil a šel vstříc svému osudu.

Kate se připravila a čekala. Přála si, aby přežil, ale oba věděli, že se to nestane. Thomas se rozeběhl přímo doprostřed davu a začal střílet do královny. Ta ztratila balanc a spadla s ohromným kvílivým křikem na zem. Ničitelé se na něj vrhli, ale Thomas dál střílel laiserovou zbraní a snažil se to tam podpálit plamenometem, který měl v druhé ruce.

"Tak jo, Kate… teď, nebo NIKDY!" poslední slovo zakřičela a vrhla se tam. Podle mapy byla těsně za královniným hnízdem cesta ven, která by měla být průchodná. Doufám, že je! Napadlo ji ještě, než se jí povedlo proběhnout to tam a všude nastražit trhaviny. Byl to malý přístroj, který byl ve stádiu testování. V té malé laboratoři ho Kate s Thomasem našli celkem náhodou. Nevěděli, jestli bude fungovat podle očekávání, ale lepší, než jenom laisery, plamenomety a granáty. Když nastražila trhavinu a přitom zabila dva ničitele, kteří se odtrhli do davu pronásledujícího Thomase, rozeběhla se k chodbě, která měla vést ven a přitom se snažila podpálit královnu. Thomasův plamenomet vypověděl službu před chvílí, ale královna byla aspoň popálená. Ten křik a jekot by si každý zapamatoval na celý život a Kate byla přesvědčená, že nejinak to bude i u ní. Královně pak začala hořet část její čelisti a Kate cítila jemný třes v plamenometu, jak přestával fungovat. No tak, ještě chvíli! Ještě chvíli! Do háje! Odhodila zbraň na zem a snažila se po ničitelích a královně střílet ještě laiserem. Když přestal fungovat i ten, odhodila ho a dala se na útěk. Když uznala, že je v dostatečné vzdálenosti, stiskla detonátor a za chvíli uslyšela výbuch. Bylo jí jasné, že musí přidat, protože se bude oheň šířit dál.

Dorazila k východu a málem se zděsila. Dveře sice byly vyvrácené, ale otvor byl téměř celý zavalený kamením. Snažila se jich pár odkopnout, když se jí podařilo vytvořit si průchod, protáhla se ven. Utíkala dál a ta radost, která se v ní rozlila, když viděla transportéry. Kdyby mohla, přidala by. Budova centrály P2 byla daleko za ní, ale přesto byl ten výbuch hlasitý a odhodil ji blíž k transportéru. Aspoň jsem si ušetřila cestu, napadlo ji, když se konečně vyškrábala na nohy.

Došla k místu, kde měli stanoviště, ale všechno bylo prázdné. Vešla do hlavního transportéru, do toho, kterým přiletěla na Zem, a posadila se na kovovou lavici u stěny. Musela se rozplakat. Zůstala tam sama, všechno vybuchlo. Ať už metaforicky, nebo reálně. Budova byla roztříštěná v prach a všichni mrtví. Ničitele zřejmě opravdu zabila, ale zůstala sama. Z její jednotky nikdo nezůstal a výjimkou nebyli ani jednotky z ostatních lodí.

"Še-šéfe…" ozvalo se odněkud z kokpitu. Kate sebou polekaně trhla a vrhla se tam. V kokpitu u sedadla ležel zhroucený Winstone.

"Winstone! Co tady děláte?" křikla překvapená Kate a vrhla se k němu. Byl celý do krve a pomlácený.

"Já… povedlo se mi… dostat… se… ven… a chtěl jsem… někoho kontaktovat…"

"Raději mlčte, na Orionu vás vyšetří a všechno mi pak vysvětlíte," řekla Kate, když mu pomáhala na sedadlo kopilota. Když ho usadila a připoutala, sama se posadila na Firstonovo místo a ujala se kniplu.

"A kde… je… Thomas?" Zeptal se trhaně Winstone. Všechno ho bolelo, ale chtěl to vědět.

"O tom později," odsekla Kate a nastartovala. Transportér se pak vznesl do vzduchu a letěl směrem na Orion. Kate věděla, jací byli Winstone a Thomas přátelé a Winstone byl až moc zraněný, než aby mu řekla další drtivou informaci, a to tu, že z celé té delegace přežili jen oni.

Realita byla hodně tvrdá. Přes sto jich tam zamířilo a vrátili se jen oni dva. Kate tomu nemohla uvěřit. Podívala se na Winstona, ale tomu došly síly už před pár minutami a omdlel. Ona tak mohla dát nerušeně volný průchod svým slzám. Rozbrečela se jako malé dítě, ale nemohla si pomoct. Byla trénovaná, aby měla jasnou hlavu i v těch nejvypjatějších situacích a to přece splnila, no ne? Tak se snad mohla rozbrečet…

***
Uběhlo pár týdnů a všechno se zdánlivě vrátilo do starých kolejí. Ale jen zdánlivě. Na Zemi přežilo pár skupinek obyvatel a těm teď vydatně pomáhal speciálně povolaný tým. Winstonův bratr se probral a byl zdravý a Kate musela zaučovat novou jednotku. Oba si toho hodně prožili a oba si uvědomovali, co to tam bylo. Došlo jim, že už nikdy nebudou stoprocentně v bezpečí. Vždycky se najde něco, co bude moct ohrožovat lidi a Zemi. Oběma došlo, že když se tak snadno objevili ničitelé, určitě se to samé může stát s jinými druhy. Co vlastně vědí? Přes sto let žijí lidé hlavně ve vesmíru, ale stále ho nepoznali. Došlo jim, že to nebezpečí vždycky bylo, je a bude a jen oni sami si můžou pomoct. Nikdo jiný lidem nepomůže, než sami lidi.

***
"Tak co? Můžeme?"

"Ještě chvilku," usmála se Kate a nasadila si do uší krásné stříbrné náušnice. Ladily s řetízkem, který měla pověšený kolem krku a sedly si i s jejími červenými šaty a černými lodičkami. Ještě pár kapek voňavky a bude hotová.

"Vypadáš dokonale, vážně. Líp už vypadat ani nemůžeš."

"Tak děkuju… hotovo! Můžeme jít," usmála se Kate a zamkla dveře od svého bytu.

"Konečně! Proč to ženským vždycky tak dlouho trvá?"

"Jime Winstone! Neurážejte svého nadřízeného," rozesmála se Kate. S Winstonem se dali dohromady na ošetřovně. Tehdy zjistili, že toho mají hodně společného a spojoval je i společný zážitek.

Smějící se dvojice odcházela dlouhou chodbou a měla namířeno do Společenského sálu vojenstva Orion. Večírek pro zaměstnance, jejich doprovod a známé. A proč se vlastně pořádal? Na oslavu záchrany Země a na památku všem, kteří padli.

Kate s Winstonem neměli náladu na slavení, navíc si plně uvědomili, že odteď jim bude vždycky hrozit nebezpečí. Došlo jim, že vesmír je moc velký, než aby si byli jistí, že jsou v bezpečí. Ale večírek pojali jako možnost ohlášení jejich začínajícího vztahu.

Nakonec to přece jen dopadlo dobře, ale jak dlouho to takhle bude vypadat? Nikdo neví.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moni Moni | Web | 1. června 2012 v 19:54 | Reagovat

Víš, Surynko, já si toho ani nevšimla, ale já jsem sem už komentář přidávala, ale jaksi tu teda není :-( Ale to nevadí, já to napíšu znovu ;-)
Povídka mě na začátku zaujala tím, že byla taková velmi záhadná, zvlášť tedy myslím, že to byla třetí kapitola, tak na jejím konci. Líbilo se mi, že nakonec netruchlila pro Thomase :-) a s Winstonem se dali dohromady. Trochu se mi nezamlouvala představa o tom, že by se tu v budoucnosti měly po planetě prohánět takové potvory, ale bylo to prostě účelem povídky, no účelem, lépe řečeno hlavní zápletkou příběhu. Zpracováním i dějem byla povídka velmi, ale když říkám velmi, tak tím opravdu myslím velmi, dobrá a teď už se nechám překvapit, co si pro nás připravíš příště. A abych nezapomněla, tak to s těmi mravenci, bylo docela povedené, protože, když si člověk představí, že to byli v podstatě obrovští nechutní mravenci, tak je to celkem komické :-D Doufám, že jsi pochopila, jak to myslím.
P.S.: Těším se na další originální tvorbu! ;-)

2 Surynka Surynka | Web | 1. června 2012 v 20:12 | Reagovat

[1]: Tak to mě mrzí, že se tu ten komentář neobjevil, protože tenhle mi vykouzlil úsměv na tváři, fakt! Ještě tu nejsem tak dlouho (na blogu), takže jsem ráda za každý komentář :-) Jsem moc ráda, že se ti povídka líbila a že tě zaujala. Ona ta představa... myslíš, že se líbí i mně? :-D Nelíbí, ale já si stejně myslím, že prostě není možný, abychm byli ve vesmíru sami a kdo ví, třeba se to někdy prokáže a bude jen na  lidech, jestli budou rozbroje, nebo spolupráce :D Z originální tvorby mám něco připraveného na prázdniny, protože nevím, jak moc budu mít čas psát, tak to předpřipravuju, aby to tu nebylo tak odpuštěné. Jmenuje se to ...I kdyby mě to mělo stát život a už tu jednou byl zveřejněný prolog, ale v dost špatné kvalitě. Ta úplně nová, přeskenovaná verze tu bude 2.7.2012 (pondělí) a pak každé pondělí jedna kapitola :-) Jinak je tu samozřejmě ještě Meganin příběh, u kterého sjem se konečně nějak rozjela a mámpřipraveno hodně kapitol :-D juchůů :D

3 Mai Mai | Web | 6. června 2012 v 20:57 | Reagovat

chudák Thomas... vážně, je mi ho moc líto. ale obětoval se pro ostatní a především pro Kate a tak trochu mu i závidím. vě vždycky připadalo neskutečně krásné obětovat se pro někoho...
ale moc mě potěšilo, že se Kate a Winstone dali dohromady, je to ohromná naděje budoucnosti, tenhle pár

4 Surynka Surynka | Web | 6. června 2012 v 21:00 | Reagovat

[3]: Myslela jsem si, že se ti Thomas bude po týhle stránce zamlouvat :-D a taky si myslím, že jestli Kate zůstane s Jimem, opravdu toho můžou v budoucnu hodně zajistit

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama