Prolog

11. května 2012 v 6:48 | Surynka
A je to tu! Prolog k Meganinu příběhu. Snažila jsem se vcítit do toho momentu a předat vám toho co nejvíc, tak doufám, že se to povedlo.
Datum napsání kapitoly:9.5.2012 Ano, vím, že není fér, že tady ta kapitola ležela tak dlouho a spatřila světlo světa až dnes, ale měla jsem to tak naplánované hlavně kvůli svému pohodlí, kdy jsem chtěla mít čas, abych si stihla předpřipravit víc kapitol. Ale teď už si užívejte dlouho očekávaný Meganin příběh.



"Drazí pozůstalí, sešli jsme se tu dnes, abychom se rozloučili s…" Nechtěla to slyšet dál. Nechtěla a nemohla. Svět okolo sebe posledních pár dnů vnímala zamlženě a nebyla si jistá, jestli by byla schopná zopakovat, byť jenom stručně, co se v posledních dnech stalo. Stála tam oblečená v černém, hned v první řadě a zamlženýma očima viděla rakev. Nechtěla ji vidět, ale co mohla dělat? Měli možnost zvolit, jestli se má obřad odehrát v kapli, nebo venku. Jednohlasně rozhodli tu druhou možnost. Udělalo by jí to radost. Poslední rozloučení v přírodě, v místě, které měla ráda.

Draco, stojící vedle ní, se pokusil ji chytit kolem ramen. Trhla sebou a dala mu jasně najevo svůj postoj. Vrátil pohled před sebe a se smutkem se podíval na rakev. Vzpomínal, co všechno ho naučila, uvědomil si, že díky ní byl takovým, jakým byl. To ona mu pomohla se změnit a ať se dělo cokoliv, vždycky stála za ním a obhajovala ho, dokonce i před svými přáteli, kteří ho zezačátku nechtěli ani vidět. A teď? Všichni tu stáli i se svými dětmi a smutnili nad nastalou situací.

Ne jednoho z pozvaných napadlo, jestli by to chtěla. Jestli by chtěla, aby tam všichni stáli nad její rakví a ronili slzy. Ona? Taková bezprostřední a rozesmátá, která udržovala dobrou náladu za každých okolností? Buď by jim v téhle situaci řekla, ať nejsou smutní kvůli ní, nebo by současný děj nějak vtipně oglosovala, jak to dokázala jen ona. Ale určitě by nechtěla, aby tam všichni brečeli, to ne. Ale šlo to jinak? Jak jinak se má člověk vypořádat se ztrátou milovaného člověka. Perfektní manželky, nejlepší matky a dokonalé kamarádky? Jinak to nešlo. Člověk musí dát průchod svým emocím. Nemůže je dusit v sobě, protože v závěru to dopadne stejně, nebo možná i hůř.

Megan tam stála, plášť vál v tom větru okolo ní a ona vzpomínala na svou matku. Už to tak bylo. Její matka, Susan Malfoyová, zesnula dne 9.10. 2019. Megan bylo devatenáct let a už byla bez matky. Její otec, tedy nevlastní, stál vedle ní a snažil se jí dát nějak najevo, že tam pořád bude i pro ni a nejen pro svého syna, ale ona by ho raději vystřelila na Měsíc. Nenáviděla ho! Vinila ho z matčiny smrti! A co její biologický otec? Ten se o ni nezajímal ani, když byla malá, a když se Megan obtěžovala donést mu parte osobně, chladně jí oznámil, že on s tím nemá nic společného a ať se mu ona, Megan Malfoyová, ani neopováží ještě objevit u dveří.

Musela si vzpomenout na to, jak se to stalo. Neměla u toho být, byla pouze ve výcviku, ale chtěla ukázat, že toho dokáže mnohem víc. V tu chvíli byla přesně jako její matka, chtěla všem dokázat, že je nejlepší a že nebude poslouchat něčí nařízení. A tehdy se to stalo. Stále se objevovali Smrtijedi, buď ti, kteří byli léta na útěku, nebo noví fanatici. V lese nedaleko Londýna mělo mít několik Smrtijedů setkání a bystrozoři jim ho měli překazit. Přemístila se tam i Megan, takže byla u všeho. Plně se ponořila do vzpomínek a pátrala po detailech onoho tragického večera.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moni Moni | Web | 11. května 2012 v 7:44 | Reagovat

Hmmm... vypadá to zajímavě, Surynko. Těším se na první kapitolu, hlavně kvůli Megan a nějakým událostem se Susan. Ale neměl tu prolog být náhodou až 1. 6. 2012? Bylo to v rozcestníku... tak já nevím... Ale že by mi to nějak vadilo? To zas ne, to já si to ráda přečtu, vždyť víš... :D  :D  :-D

2 Surynka Surynka | Web | 11. května 2012 v 14:07 | Reagovat

[1]: Původně jo :-D ale nechtělo se mi tak dlouho čekat na reakce :D takže jsem to uhnala, vzhledem k tomu, jak rychle jsem to napsala :D celé semi to tak nějak píše rychle :D A první kapitola zří světlo světa v pondělí v ranních hodinách ;-)

3 Pouli Pouli | Web | 11. května 2012 v 16:03 | Reagovat

Prosím tě, já mám nastavenou jednu kapitolu dokonce na šestého června. Takže o zbrzďování kapitol nemluv. Píšu, když mám čas a jde mi to lehce. Ale přijde mi to lepší, než dát během týdne šest kapitol a pak měsíc nic.
Není ten prolog takový neukončený? Nebo to je schválně, abych byla napnutá? A co se Susan stalo? Už aby bylo pondělí. :-?

4 Surynka Surynka | Web | 11. května 2012 v 16:08 | Reagovat

[3]: No jo, ale tak dlouho jsme tu o tom mluvila, že jsem byla už zvědavá... Ale momentálně se mi celkem daří, včera večer jsem se učila dějepis možná deset minut a dneska mám z testu 1! To se mi ještě nestalo ani po půl hodině učení! Což znamená, že mám spoustu času na psaní. Kapitoly budu zřejmě zveřejňovat metodou: datum zveřejněné kapitoly+3 dny a výsledek bude datum zveřejnění další části :-D tak to máte i s matikou...Ten prolog je naprosto v pořádku, je to schválně, protože pak by jedna kapitola měla asi 7 stránek, což by mi už blog nepobral, když mám problém s vkládáním 5 wordových stran...  No Susan, jak už je tu zmíněno, opravdu zemřela a celá ta okolnost je popsaná v další kapitole, která se věnuje výhradně tomu

5 Sola F. Sola F. | Web | 11. května 2012 v 19:31 | Reagovat

Zajímavé, už se strašně těším na první kapitolu! Moc mě to zaujalo, jsem zvědavá, co všechno se stihlo za tu dobu stát..

6 Surynka Surynka | Web | 11. května 2012 v 21:14 | Reagovat

[5]: Já jsem to spíš myslela, že budu popisovat ty události po tomhle, ale myslím si, že tam klidně můžu vměstnat i něco ze života před pohřbem... ale přece jenom, je to hlavně Meganin příběh a bude to takové to moje hodně citové :-D

7 Mai Mai | Web | 12. května 2012 v 15:52 | Reagovat

tak smutné... vážně jsem nic takového nečekala...
Co udělal Draco, že ho Megan vinila z Susaniny smrti? ale to se asi dozvím až v další kapitole, že ano...

8 Surynka Surynka | Web | 12. května 2012 v 20:55 | Reagovat

[7]: no já jsem se rozhodla do toho vnést trochu té ponurosti, ale chci tady ukázat, že ať se stane cokoliv (jakkoliv smutného), život jde dál... a uhodla jsi to přesně, v první kapitole se to dozvíš ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama