12. Útok na Bradavice

28. června 2012 v 6:50 | Surynka
Tak a je tu další kapitolka. Datum dopsání: 13.6. Baví mě to, alenevím, jestli to baví i vás... Zapojuju do toho další prvky a doufám, že vás v některých místech aspoň trochu překvapím.

Věnováno všem SB, hlavně Moni a Sole, které mi to komentují :)





Následující den se zdál být poklidný. Všichni už seděli u stolu a snídali. Dracovi se stále nedařilo vyhnat všechny ty lidi z domu a na každém kroku někoho potkával a kvůli Megan a Susan nemohl nic říct a musel je všechny přetrpět. Megan se postavila před to obrovské schodiště vedoucí do haly a snažila se soustředit, aby jej sešla bez jediného zaškobrtnutí. Bolela ji hlava a klížily se jí oči. Usnula kolem druhé hodiny ráno, ale moc klidný spánek to nebyl. I když se snažila před ostatními tvářit, že to nejhorší má za sebou, nebylo tomu tak a nejvíc se to ukazovalo ve snech, kdy své pocity nemohla nijak krotit.
Došla do jídelny, odkud právě odcházela Hermiona s Ronem v patách. Tiše je pozdravila, ale odpověď nepřicházela, a když se ukázala i ostatním, pochytila jen smutné a vyděšené výrazy. Jen Draco a Scorpius se tvářili neutrálně.
"Dobrý, co se děje?" posadila se vedle svého nevlastního bratra a počkala, až k ní doletěla konvice s kávou. Mezitím se rozhlížela po ostatních, ale nikdo se netvářil nijak přívětivě. "Tak řekne mi tu někdo, co se tu děje?" zvýšila hlas, až sebou Ginny polekaně trhla a Harry se nadechl k odpovědi
"Možná by sis to měla přečíst," řekl a hodil před ni nejnovější výtisk Denního věštce. Megan sebrala noviny a zadívala se na titulní stránku. NOVÉ NEBEZPEČÍ! VOLDEMORTŮV NÁSTUPCE? Nechápavě zírala na noviny a prohlížela si pohyblivou fotografii, na které byly vyfoceny dvě postavy zahalené v dlouhých pláštích a poklidně stály před hořící chatrčí. Do objektivu se připletlo i nějaké listí, jak se ten dotyčný pokoušel fotit potajmu. Článek pojednával o novém nebezpečí, přesně jak bylo napsáno v nadpisu.
"Jak se k tomu dostali? A odkud je ta fotka? Připadá mi to nějak…" zasekla se a dál zírala na fotografii. Okolí jí něco připomínalo, ale nevěděla, co by to mohlo být.
"Otoč na stranu pět," ozval se Scorpius, jehož výraz přešel z neutrálního do mírně vyděšeného. Megan tak učinila a při pohledu na nadpis dalšího článku a šest fotek, vytratila se jí z tváře všechna barva. Zírala na fotky a snažila se odtrhnout od nich zrak, aby mohla přečíst doprovodný článek.
"Vypálili pár domku v Prasinkách a všechny obyvatele Bradavic pořádně vyděsili," ozval se opět Harry.
"Že se tam teď nemusím vrátit, že ne?" ujišťoval se Scorpius.
"Ne, nemusíš. Do toho by tě ani nikdo nenutil," ujistila ho Megan a snažila se přečíst noviny, ale zasekla se hned u prvního odstavce. Nemohla číst dál.
"Dej to sem, neměla bys to teď číst," prohlásil jednoduše Draco, mávl hůlkou a noviny se vytrhly z Meganiných rukou a přistáli před Dracem, hned vedle jeho hrnku s kávou.
"To nemůže! Nemůže jen tak zaútočit na Bradavice, to prostě nejde. Co si pamatuju, bývalo to nejbezpečnější místo a teď? On si tam klidně vrazí, vypálí pár domků v Prasinkách a chystá se i na hrad!" Megan zírala na desku před sebou, ruce stále v pozici, jako by v nich měla noviny.
"Pamatuju i dobu, kdy tam bezpečno nebylo," připomněl Harry, "ale nemyslel jsem si, že by se to někdy vrátilo."
"Tohle nesmí zajít dál!" rozkřikla se Megan. "Víme, kde nás drželi, vrátíme se tam a pokusíme se najít nějakou informaci, která by nás dovedla do toho jeho 'sídla'! Musí existovat možnost, jak ho najít a… zabít! A kde je vůbec Ted?"
"Na ministerstvu. Nemůže být pořád tady, má práci, kterou si chce udržet," ozvala se Ginny snad poprvé od přečtení Denního věštce.

I když už se roznesla informace, že Megan Malfoyová zatím nebude muset předstoupit před Starostolec, všichni se po ní otáčeli. V atriu kdekdo málem nabour do jednoho z krbů jenom proto, že se otáčel za tou čarodějkou, která se už kolikrát objevila v Denním věštci s titulkem HLEDANÁ. Draco ještě nechtěl do práce, a i když jeho pozice nebyla tak důležitá, jako ta Susanina, mohl si dovolit vynechat své sezení v kanceláři a vedení nějakého nepodstatného odboru.

Megan ani nevěděla, kde by měla Teda hledat. Jeho práce byla celkem neurčitá. Občas se objevil u soudních řízení, občas stál vedle ministrova křesla, když se podepisovala nějaká smlouva, občas dělal poslíčka mezi odbory… Megan vlastně nepochopila, jak že se jeho profese má jmenovat, jestli se jí Ted hodlá věnovat doživotně, nebo jestli může povýšit.

A na co by asi tak povýšil? Na vedoucího všech 'obojživelných' zaměstnanců? Kdybych aspoň věděla, kde ho mám hledat, kde má kancelář… Má on vůbec kancelář? Přemýšlela Megan a procházela uličkami na ministerstvu a dívala se po cedulkách na dveřích. Kdyby ji měl, jak by byla definovaná jeho profese? Muselo by to být něco krátkého, co by se vešlo na cedulku na dveře…
"Au! Ženská… Meg?" Thomas si mnul rameno, do kterého to Megan bez jakéhokoliv brždění napálila.
"Jé, Tome… tebe potřebuju…"
"A na copak, slečinko?"
"Ne na to, na co myslíš!" odsekla okamžitě Megan. "Potřebuju najít Teda Lupina, nevíš, kde by mohl být?"
"Ty jsi ho ještě nepustila k vodě? Obvykle dáváš kopačky docela rychle," zamyslel se Thomas a nevypadalo to, že by jí chtěl odpovídat. Spíš se chtěl hrabat v minulosti a obviňovat Megan, přestože v tomhle vztahu, neměla rozchod na svědomí ani tolik Megan. Sice řekla, že je konec, ale to bylo až po tom, co se dozvěděla, že Thomas získal práci na ministerstvu, že ho vyšlou na Island, že se s ní už neuvidí, že by se na sebe možná neměli tak fixovat, když on odjede… Megan to tehdy rychle ukončila a to bylo přesně to, s čím Thomas moc nesouhlasil.
"Nech toho! Víš moc dobře, jak to bylo a taky víš, že s Tedem jsme kamarádi od dětství, vždyť by to bylo, jako chodit s bratrem! Já s ním potřebuju nutně mluvit!"
"Dobře, a co za to?" Thomas se na ni podíval přesně tím pohledem, který ji 'dostával' ještě když byla bradavická studentka.
"Skleničku u Děravého kotle?" navrhla s úsměvem Megan.
"To by šlo," usmál se Thomas. "Myslím, že Ted byl dole u nějakého soudního jednání. Už by to mělo končit."
"Děkuju," usmála se Megan a běžela do atria, odkud se mohla výtahem dostat do jednací síně.

Thomas měl pravdu, všichni zrovna vycházeli ze síně, když se tam přiřítila. Ted byl mezi posledními a zrovna se o něčem bavil s ministrem.
"A podívejme se, kdo to zavítal na náš úřad," rozesmál se ministr a hned přistoupil k Megan. "Jak postupuje pátrání?"
"Právě proto jsem tady. Potřebuju si na pár hodin vypůjčit Teda z vašich služeb a možná se poptat na pár věcí i vás," zapřemýšlela Megan nahlas. Všimla si Tedova naštvaného pohledu, kterému se víc zamlouval den strávený na ministerstvu, než pátráním po vrazích.
"Klidně vám ho přenechám," rozesmál se ministr, ale když postřehl, že nerozesmál ani jednoho z těch dvou, rychle se utišil. "Na co se mě potřebujete zeptat?"
"No… do jakého ústavu jste dal zavřít Balfoura?" zeptala se bez okolků Megan. Ministr jim naznačil, aby šli stranou od davu, protože o Balfourově psychickém stavu nevědělo moc lidí. A vlastně nikdo, až na ministra a Meganinu rodinu nevěděl, že za útokem na Bradavice je právě onen zdánlivě neškodný a nevýrazný bývalý asistent.
"Do Svaté Magdaleny. Je to sesterský ústav nemocnice U Svatého Munga, proč?"
"O tom až později, děkuju. Tede, pojď! Máme práci!" zavelela Megan kývla na pozdrav ministrovi a už se hnala k výtahu.
"Počkej! O co ti jde? A proč si mě vyrušila uprostřed práce?"
"Vždyť jednání už skončilo," namítla nechápavě Megan a přivolala výtah.
"Ale to přece není jediná moje práce. Dělám přece ministerského asistenta," připomněl Ted Megan název jeho profese.
"Vždyť ministrova asistenta dělá Klockrowl… nebo jak se to jeho jméno vyslovuje…"
"Ne ministrova, ale ministerského. Neboli asistenta celého ministerstva!" poučoval ji Ted, ještě když vcházeli do výtahu.
"Dobře, já už toho mám dost. Podrobnější vysvětlení nepotřebuju. Řeknu ti, co mám v plánu." Megan využila toho, že ve výtahu výjimečně nikdo nebyl a dala se do vysvětlování. "Když nás tehdy přivedli k Balfourovi a já viděla, jak se choval, vzpomněla jsem si na to, proč ho ministr vyhodil a na okolnosti, které pak měli následovat. Balfour měl být převezen do ústavu pro choromyslné Svatá Magdalena, ale nemyslíš si, že jeho chování je tak maniakální, že by tam měl být ještě dneska?"
"No jistá možnost by tu být měla, nikdo normální by ho přece nepropustil," odpověděl Ted.
"No právě! Já si myslím, že tam ani nebyl. Proto tam teď půjdeme, chci to zjistit." Oba se v atriu prodrali davem lidí, kteří tam byli, v jakékoliv roční období, jakýkoliv den, jakoukoliv hodinu. Když se konečně dostali k letaxu, mohli se přenést do haly ústavu Svaté Magdaleny.

Ústav byl vyveden v bílých barvách, všude se procházeli lékouzelnící a vláli za nimi jejich bílé pláště. Megan napadlo, jaká by byla sranda, kdyby ten jejich 'prapor' jen tak, 'omylem' přišlápla. Ale ovládla se, nebyla tady kvůli způsobování škod, ale měla tu práci. Došla k pultíku, za kterým stála usměvavá mladá čarodějka a právě vedla hovor s přítelkyní přes předpotopní telefon, jakých se v kouzelnickém světě najde hromada. Když viděla dvojici mladých lidí, rychle telefonát ukončila.
"Dobrý den, s čím vám mohu pomoci?" pronesla naučenou frázi.
"Dobrý den," usmála se Megan a doufala, že ta čarodějka ji nepozná z novin. Ministerstvo sice dalo do novin zprávu, že je hledaná, ale už se jaksi neobtěžovalo tam taky dát vytisknout informaci, že je nevinná. "Jmenuji se Megan Woodová…" Výborně ty debile! Jestli jsi nechtěla, aby tě poznali, tak teď tě poznají okamžitě! "… Chtěla bych se zeptat, jestli jste tu měli v léčení jistého Adaira Balfoura."
"Adair Balfour? Počkejte chvilku, podívám se," usmála se na ně čarodějka, vytáhla jakousi tlustou knihu a mávla hůlkou. Kniha se otevřela na příslušné straně a čarodějka se po chvíli opět podívala na tu dvojici. "Pan Adair Balfour tu je hospitalizován na třetím poschodí, v pokoji číslo sto pět, jste jeho první návštěva."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sola F. Sola F. | Web | 29. června 2012 v 9:51 | Reagovat

Teď jestli tam bude ležet někdo jinej :DD. Krásná kapitola, a moc díky za věnování :)

2 Surynka Surynka | Web | 29. června 2012 v 10:41 | Reagovat

[1]: To uvidíš v neděli :-) A děkuju za pochvalu... a za věnování nemáš zač :-)

3 Moni Moni | Web | 1. července 2012 v 23:21 | Reagovat

Děkuji za věnování, Surynko :-)  ;-) Téda, teď to bude ještě zajímavý... Kapitolu jsi napsala skvěle, jdu číst dál ;-)

4 Surynka Surynka | Web | 8. července 2012 v 23:21 | Reagovat

[3]: Nemáš zač a za úochvalu děkuju :-)

5 Mai E. Yuenurén Mai E. Yuenurén | Web | 11. července 2012 v 17:18 | Reagovat

"Omylem" přišlápla? to by byla určitě vážná nehoda :D
přemýšlím, jestli má Sola pravdu. možná... no, nevím, jak jinak by se to mohlo vyvrbit, ale ty občas mateš osudy zcela neočekávaně...
Ted má vskutku zajímavé povolání :D vyznat se v tom... ani se Meg moc nedivím, že si to plete. a ten s nevyslovitelným jménem, to je taky něco!
Taky moc děkuju za věnování ;-)

6 Surynka Surynka | Web | 11. července 2012 v 17:35 | Reagovat

[5]: :D No Megan prostě občas má ztřeštěný nápadx :-)
No tak musela jsem mu něco vymyslet a protože už dávno se neorinetuju v těch různých povoláních, vymyslela jsem něco novýho :D No a ten s tím divným jménem? Do chází mi fantaie a nevyslovitelná blbost je vždycky poslední záchrana - pokud se tam to jméno už nemá vyksytovt, což v tomhle případě rozhodně ne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama