5. Útěk před rodinou, nebo před "spravedlností"?

7. června 2012 v 7:02 | Surynka
Takže tu máte další kapitolu. Nevím proč,ale zažila jsem první menší propast. Prostě jsem se přes ní nemohla dlouho dostat a je to, bohužel, vidět i na začátku téhle kapitoly. Začátek je tedy trochu krkolomný, ale doufám, že jsem to zpravila aspoň ke konci. Nevím, co k tomu říct, jen, že konec kapitoly a začátek příští je děj, který se mi zdál na úplném začátku. Byla to asi jedna z prvních scén, kteréjsem měla jasné hned na začátku, ještě před tím, než jsem vůbec začala psát prolog. Jenom chci upozornit, že kapitola je poněkud krátká. Ale dost už toho, tady je ten můj výtvor :D

PS- věnuju všem, kteří tohle čtou :)




Už ji nebavilo se pořád skrývat, ale musela. Odmítala se vrátit domů. Pochodovala po svém pokojíku a přemýšlela. Utekla jsi z domu a co dál? Nevěděla, co má dělat, nebo jak se chovat. Pořád se necítila ani trochu pohodlně a i když se před lidmi, mezi které se dostala jen výjimečně, chovala vesele a bezstarostně, její pocity na tom byly hůř a hůř. V noci se budila ze spánku, celá zpocená a vyděšená, protože se jí ve snu vracel ten večer v lese, kdy zemřela Susan. Přes den se jí stávalo, že narazila na nějakou naprosto obyčejnou a nepodstatnou věc, která jí ale připomněla její matku a už jí začaly po tváři stékat slzy. Bylo to hodně špatné období a ona se potřebovala nějak uklidnit. Normálně by jí pomohla krátká procházka, ale ti mudlové jí začínali lézt krkem. Občas měli tak hloupé nápady a tak nevkusné chování, že to nemohla vystát. Jediné místo, kde by se uklidnila, byl Děravý kotel, ale to bylo příliš riskantní.

-Riskantní? Už je to týden a nikoho jsi neviděla!
-Není to třeba tím, že jsem v té magické části nebyla?
-Ale potloukala ses kolem Děravého kotle a nic se nestalo!

Když skončil její malý myšlenkový dialog, rozhodla se, že návštěva Děravého kotle by jí opravdu nemusela ublížit. Vytáhla z tašky paruku, kterou měla před týdnem na Ministerstvu kouzel a s nevolí odložila i plášť, který byl jejím poznávacím znamením. Kdyby ho měla na sobě, ani paruka by jí nepomohla.

Ohledně oblíkání zvolila metodu opaků. Normálně nosila halenku se třemi čtyřmi rozepnutými knoflíčky volně přes kalhoty, takže teď si vytvořila pořádný výstřih a halenku schovala pod kalhoty a černý kožený pásek.
A do háje, už se vidím, jak půjdu po ulici, a nějaký chlap na mě křikne: "Zlato, za kolik půjdeš?" Napadlo ji, když se na sebe podívala do zrcadla. Vypadala hodně sexy a potřebovala by nějaký plášť, aby zakryla ten svůj výstřih, až půjde ven.

-A co takhle si tu halenku normálně zapnout?!
-A uškrtit se na tom? Ani náhodou! Mám lepší nápad…

Když se konečně upravila a vylezla z pokoje, zamířila po schodech k pultíku, kterému by se s velkou dávkou humoru dalo říkat 'recepce'. Doufala, že tam bude ten mladík, který jí tehdy ubytoval. Nedoufala marně.
"Dobrý večer," křikla a s úsměvem zamířila k pultíku.
"Dobrý…" mladík zvedl hlavu a pohled mu samozřejmě padl do Meganina výstřihu. "Co… co si přejete?"
"Je mi to trapné, ale… nemáte nějakou bundu, nebo tak něco? Pošpinila jsme si plášť a mám sraz se známým. Musíte uznat, že takhle na ulici nemůžu," usmála se na něj nevině, ale naprosto zbytečně. Ten mladík ještě pořád nemířil očima jinam, než do výstřihu.
"Ji-jistě… pojďte se mnou," mávl rukou a dovedl ji ke dveřím s nápisem: Nezaměstnaným vstup zakázán. Otevřel skříň a vytáhl obyčejnou, ale vcelku slušivou černou bundu.
"Tady," přišel k Megan a pomohl jí do bundy.
"Děkuju moc," usmála se a dala mu pusu na tvář. Úplně nevině, ale ten mladík z toho stejně byl chvilku mimo. Ještě jednou se usmála a už zamířila ven. Bundu si zapnula až ke krku a šla.

Samozřejmě, měla hůlku, ale zaklít každého, kdo by na ni pokřikoval? To by tu hůlku mohla rovnou držet v ruce bez přestání a navíc neměla ráda už jen ten samotný pocit, kdy na ni pokřikoval naprosto každý. Ale bunda rozhodně nepomáhala. I tak se po ní hodně chlapů otáčelo a všichni ji vytáčeli svými poznámkami. Nakonec sáhla k radikálnímu řešení, držela kolem sebe magickou clonu a najednou byla jako neviditelná. Ale riskantní to bylo z toho důvodu, že pokud ji všichni tak moc hledali, jak se zmínil Ted, rozhodně nechali hlídat i její hůlku. Takový menší hlídáček. Takže momentálně už klidně mohli vědět, kde se Megan nachází. Jakmile zapadla do Děravého kotle, cítila se o hodně klidnější. Pustila magickou clonu a cítila se jako doma, takže i ten tlak zčásti pominul. Posadila se k baru a poručila si to první, co jí vypadlo z pusy.

"Meg? Jsi to ty?" ozval se za ní hlas, který neslyšela minimálně tři roky.
"Tome? Co ty tady? Myslela jsem, že jsi odjel na Island otevřít tam kurz pro tamní kouzelníky," usmála se Megan na svého bývalého spolužáka, Thomase Coopera.*
"To sice ano, ale těch kouzelníků tam začalo být tolik, že je ministerstvo začalo vysílat sem, tedy aspoň ty, kteří umí anglicky, no a už dávno nejsem na Islandu jediný zkušený kouzelník. Je nás tam víc," oplatil své bývalé spolužačce úsměv.
"Posaď se," vybídla Megan Thomase a nohou strčila do barové židličky, aby ji odsunula.
"No a co ty? Už jsi skončila školu? Asi jo, co?"
"Dva roky dozadu a tenhle vtip nebyl vtipný. Copak si mě nepamatuješ?"
"A myslíš, že bych na tebe zapomněl?"
"Doufám, že ne!" naoko se zděsila a oba se znovu rozesmáli.

"Meg!" Ozvalo se za ní.
"Do háje! Tede!" Megan se otočila a uviděla trochu naštvanou tvář Teda Lupina.
"Pojď se mnou!" zavrčel, chytil ji za paži a odtáhl stranou.
"Lupine, nech ji!" bránil Megan Thomas, který vůbec nic nechápal.
"To bude dobrý, Tome. Nech mi na baru na sebe kontakt, ozvu se," mrkla na něj Megan a snažila se tvářit tak bezstarostně, co to šlo. Thomas jen pokrčil rameny, zamumlal něco na rozloučenou a posadil se zpátky na bar.

"Víš ty vůbec, pro koho on pracuje?!" vyštěkl Lupin. Stáli pod schodištěm do prvního patra, stranou od všech hostů Děravého kotle.
"Pro ministerstvo, no a co?" nechápala Megan.
"No a co? Meg, utekla jsi z domu! Nikdo neví, kde jsi, ministerstvo tě hledá, protože máš být předvolána před Starostolec!"
"Cože?!" Megan se trochu vyděsila. Jedna věc je utíkat z domu, ale utíkat před ministerstvem?
"Jo! Jsi hledaná už asi tři dny! Máš čas do půlnoci, pokud se do té doby neukážeš, vyvěsí všude plakáty s tvou fotkou…"

"To nemůže být pravda!" Megan měla v očích strach a zároveň vztek. To přeci není normální. Jen proto, že zabila Smrtijeda, ale není oprávněná osoba, je za vražedkyni.
"Ale ano, je! A je na tebe vypsaná odměna!" Ted na ni vytahoval jednu děsivější informaci za druhou.
"Odměna?!" Megan se sesunula ke špinavé zemi a schoulila se do kuličky. Už to nemohla v sobě držet a znovu se rozbrečela.

"Megan, no tak. Meg…" Ted si k ní kleknul a snažil se ji obejmout.
"Už toho mám dost, musím si odpočinout," podívala se na něj uslzenýma očima. Snažila se před ostatními lidmi tvářit jako drsná holka, kterou nerozhodí vůbec nic, ale prostě taková nebyla. Byla citlivá, i když ne tak přehnaně, jako jiné holky. Měla v sobě velkou část své matky, ale na rozdíl od Susan, ona neprošla několikaletým výcvikem. Ale Susan jí vždycky říkala, že to je jen dobře. Ona kvůli tomu přišla o tolik pocitů a o tolik krásných chvil v životě, že kdyby před ní to rozhodnutí, stát se zvědem, nebo ne, postavili znovu, hodně by se rozmýšlela.

"Kde přespáváš?"
"V jednom penzionu, nedaleko odsud."
"Odvedu tě tam, budeš mě ale muset navigovat," usmál se na ni a pomohl jí vstát. Cestou ven ještě popadl její bundu a pak už šli napříč nočním Londýnem. Když vcházeli do penzionu, mladík od recepce se překvapeně zvednul a hned se dožadoval odpovědi na otázku, co se stalo.

"Jen je trochu vysílená a unavená. Už usíná. Který je její pokoj?" zeptal se Ted a podpíral Megan, která už ani nevnímala, kde je.
"Pokoj číslo dvě," odpověděl překvapeně mladík a pořád se díval na mladého muže vedle té slečny Woodové. Ten oficiálně pohřbil všechny mé šance. Jako bych nějaké měl! Prohnalo se mu hlavou, když přikývnul na poděkování a sedal si zpátky ke stolku za pultíkem.

Ted rozsvítil hlavní světlo v pokoji a probral tím Megan. Musela uznat, že se s ním cítila mnohem bezpečněji, než když se všude potloukala sama. Pomohl jí do postele a chtěl se s ní rozloučit.
"Zůstaň tu se mnou, prosím," upnula k němu své oči a Ted se musel usmát.
"Víš, že když tak hezky poprosíš, nemůžu říct ne?"
"Proto to dělám," odpověděla a objala ho. "Děkuju ti za všechno."
"Tak se posuň," řekl Ted s mírným úšklebkem a lehl si vedle ní. Hladil ji po vlasech a ona po chvíli usnula. Ve spánku vypadala nevině a bezproblémově, ale každý, kdo ji znal, věděl, že Megan dokáže být pěkně nebezpečná a protivná. Znal ji vlastně odmala. Susan se hodně stýkala s Harrym a ten se zase s Andromedou dělil o péči o něj. Harry moc dobře věděl, jaké to je, vyrůstat bez rodičů, a i když se Andromeda starala o svého vnuka výborně, chtěl dát Tedovi pocit, že má velkou rodinu, že je hodně lidí, na které se může spolehnout.** A tak se Ted seznámil s Megan. Byl o dva roky starší, ale už jako malí si padli do noty. Akorát když byli starší, nastaly nějaké neshody. Ted se raději věnoval celé rodině a ležel v knížkách, trochu jako jeho otec, zatímco Megan se sice špatně neučila, ale chovala se jako… jako její matka. Střídala kluky, pohrávala si s nimi a žila si jako bohém.


*Ke konci epilogu Pravé identity se přece Megan se Susan vsadila, že Meg Thomase sbalí dřív, než dojedou do Bradavic. Sázku prohrála, protože začala chodit s tím klukem, se kterým se líbala u vlaku, ale s Thomasem se dali dohromady o měsíc později a chodili spolu až do konce Meganina šestého ročníku a Thomasova sedmého.

** To, že se Harry zčásti staral o Teda jsem zjistila na hp lexicon.org, takže by to měla být pravda :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sola F. Sola F. | Web | 7. června 2012 v 19:56 | Reagovat

Krásná kapitolka :) Líbila se mi 'zápletka' s výstřihem a bundou. Strašně hezky se mi to čte, je to tak napínavé! Těším se na další :))

2 Surynka Surynka | Web | 7. června 2012 v 20:12 | Reagovat

[1]: :-D Ujišťuju tě, že brzy bude mít úplně jiný věci k řešení, než blbý výstřih :D NO a na další se můžeš těšit v neděli :-)

3 Moni Moni | Web | 10. června 2012 v 9:47 | Reagovat

Povedená kapitolka, ale jaksi nestíhám všechno číst, ale to nevadí snad to doženu.
Doufám, že se  Megan povede nějak se vyvlíknout u toho Starostolce, protože by bylo celkem smutný, kdyby zůstala zavřená v Azkabanu.

4 Surynka Surynka | Web | 10. června 2012 v 12:24 | Reagovat

[3]:Děkuju a doufám, že to doženeš, protože bych nechtěla přijít ani o to málo čtenářů, kteří mi ještě zůstali :D

5 Mai Em. Y. Mai Em. Y. | Web | 28. června 2012 v 15:28 | Reagovat

Jejky, to jsem toho zameškala docela dost. Ale budu se to snažit dohnat - v mezích možností, jak jen to půjde.
Ted se mi začíná jevit jako opravdu zajímavá osoba, i když je na Megan asi naštvaný, přece se o ní stará...
Fakt by mě zajímalo, jestli na ni nasadili nějaký hlídáček. Jde to u dospělých?
Držím Meg palce!

6 Surynka Surynka | Web | 28. června 2012 v 18:49 | Reagovat

[5]: No tak budeš to muset dohnat :-) Teď snad bude víc času :D Já bych řekla, že hlídáček u dospělých by šel třeba v případě, že jsou hledaný, proto to v povídce zmiňuju, ale 100% si tím jistá nejsem :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama