13. Ústav pro choromyslné Svatá Magdalena

1. července 2012 v 6:49 | Surynka
Tak a je tu další kapitola... dělám z toho pěknou míchaninu detektivky a magie :D Nemám vám co sdělit, jen že s Životem to zatím není moc slavné, nemám předepsaných tolik kapitol, co jsem kdy dokázala předepsat k Megan, ale to sem nepatří, takže račte číst a pak, prosím, zanechat komentář.

Ps- Věnuju těm, kteří to čtou :)

INFO: Přecházíme na "prázdninový systém" :D Odteď kapitoly KAŽDOU NEDĚLI :)






"Pan Adair Balfour tu je hospitalizován na třetím poschodí, v pokoji číslo sto pět, jste jeho první návštěva."

Megan na ženu hleděla snad ještě překvapeněji, než Ted, a to bylo co říct. Ani jeden nechápal, co jim to ta čarodějka řekla. Myslela to vážně? Nespletla se náhodou?

"Promiňte, ale jste si naprosto jistá? Je to Adair Balfour ročník 89?" ujišťovala se Megan, která se vzpamatovala dřív, než její doprovod.
"Ano, jistě… proč? Je tu snad nějaký problém?" zeptala se udiveně kouzelnice a listovala knihou, ale žádný jiný Adair Balfour tam ubytován nebyl.
"To víte, že ano…"
"… Ne! Žádný tu není," přerušila Teda Megan. "Takže třetí poschodí pokoj sto pět? V pořádku, máme se někam zapsat?" ujišťovala se Megan a už brala do ruky brk a namáčela jej v kalamáři. Kouzelnice jí podala knihu návštěv a Megan se podepsala. Už při představování prozradila své jméno, takže neměla na výběr, ale pod sebe napsala jméno Mike Wood. Ted se překvapeně díval na 'své' jméno, ale nic neřekl, Došlo mu, že takhle si je třeba nebudou spojovat s tou Megan Woodovou. Když se oba vydali ek schodišti, kouzelnice je ještě překvapeně doprovázela pohledem. Ti dva se jí zdáli nějací zaražení, když jim řekla, kde je ten muž ubytovaný. Ale když se k ní blížila dvojice stařenek, vypustila ty dva mladé lidi z hlavy a mile se na babičky usmála.


"To nemůže být pravda!" opakoval Ted, když vycházeli točité schodiště. "Vždyť ten chlap byl Balfour a přece nemůže být na dvou místech zároveň! Takovou výsadu ti nezajistí nic!"
"Já vím, mně to připomínat nemusíš, ale stejně zjistíme, kdo to tu leží," prohlásila Megan a konečně se dostali po tom uzoučkém schodišti do třetího patra. Podívali se na cedule naproti schodům, které ukazovaly, jakým směrem jsou jaké pokoje. Vydali se po směru cedule s označením POKOJE 101-125.


Došli k obyčejným bílým dveřím s oprýskanou cedulkou s číslem 105. Megan se rozhodovala, jestli má zaklepat, nebo tam rovnou vtrhnout jako uragán. Zvolila tu první možnost.
"Proč klepeš?"
"Je to slušnost," odsekla Megan a vzala za kliku.
"Od kdy si ty potrpíš na slušnosti?" zeptal se tiše Ted a zavřel za sebou dveře. Na posteli ležel pětadvaceti letý muž a nepřítomně hleděl do protější zdi.
"To není on," oznámila šeptem celkem zbytečně Megan. Oba viděli, že to není Balfour. Přešli k nohám jeho postele a postavili se muži přímo do zorného pole, ale vůbec je nezaregistroval. Dál hleděl do prázdna a ani se neobtěžoval mrknout. Megan sebrala desku s papíry, která byla zavěšená u nohou postele. Na ní se nacházely všechny údaje o hospitalizovaném.


"Údaje souhlasí… Jméno, věk, místo a čas narození, jen… jen to není Balfour," řekla Megan a už potřetí pročítala doklady, jako by čekala, že se před jejíma očima změní a budou tak korespondovat s údaji muže, který ležel na posteli, ať už by ty informace byly jakékoliv.


Ted přešel k levé straně postele a postavil se vedle mužovy hlavy. Napřímil dlaň v asi padesáticentimetrové vzdálenosti od očí hospitalizovaného a opatrně zamával. Když neviděl žádnou reakci, snižoval ruku, až muže málem uhodil do obličeje.
"Jestli chceš někomu dát přes hubu, tak si laskavě vyber někoho, kdo je normální a neleží v blázinci," utrousila Megan a prohlížela si poloprázdný pokoj. Bílé zdi, které pokoji dávaly velký a zároveň děsivý rozměr. Dřevěná podlaha, jejíž prkna na některých místech zlověstně vrzala. Bílá kovová postel s pryčnami, které co nevidět prasknou… zřejmě do nich mužův předchůdce celkem zuřivě kopal… a bílý noční stolek s malou lampičkou, která by noční místnost rozhodně neosvítila bez větší údržby. Megan k ní došla a trochu ji oprášila, ale když se zvedl vír prachu a rozkašlala se, nechala toho.


Dveře se otevřely a vešel lékouzelník v dlouhém bílém plášti. V tomto ohledu se od mudlovských nemocnic a ústavů téměř nelišili… téměř… mudlové při léčení přeci nepoužívali magii, ačkoliv by měli, protože léčba byla mnohdy mnohem rychlejší a účinnější. Ale existovaly případy, kde ani magie nepomáhala. Třeba u tohoto muže, u tohoto Adaira Balfoura.


"Je zde už téměř dva roky a jeho stav se nezlepšil," ohlásil lékouzelník a zřejmě tím chtěl Tedovi naznačit, aby přestal zuřivě máchat před mužovýma očima, protože to evidentně nemělo smysl. "Když ho přivedli sotva mluvil… no… spíš opakoval nesrozumitelné věty," zamyslel se lékouzelník.
"A teď? Co se stalo? Vždyť už nic neříká," zajímala se Megan.
"Jen co ho uložili do postele a trochu zabydleli, přestal reagovat. Dá se říct, že takhle leží vlastně od začátku," odpověděl lékouzelník.
"A to ani jednou nemrknul?" divil se Ted a dál se snažil muže donutit k projevení životaschopnosti i jiným způsobem, než že dýchal.
"Ne," odpověděl znovu lékouzelník, aniž by se na toho mávajícího cvoka podíval. Totiž pardon, mávajícího podivně vypadajícího kouzelníka, ono totiž není vhodné říkat o někom, že je cvok, když je v blázinci.
"A co se mu stalo… chci říct… proč je tady?" zajímala se dál Megan a ona i lékouzelník už naprosto vypustili Teda ze zorného pole. Zřejmě neměl nic jiného na práci, než mávat před ksichtem nepřítomně hledícího blázna.
"Vy ho neznáte? Tak proč jste tady?" divil se lékouzeník. Když už se někdo obtěžoval zajít do ústavu, znamenalo to, že tam leží někdo, na kom mu hodně záleží, vždyť kdo by jen tak chodil do blázince?
"Totiž… ono je to složité…" protahovala Megan. "On je to starý rodinný přítel, ale před pár lety jsme ztratili kontakt a odjeli jsme, celá rodina, do Ameriky. Když jsme se vrátili, zašli jsme k němu domů a tam nám řekli, že… Adair skončil tady. Neptali jsme se, co se děje… byli jsme v šoku…" zalhala bravurně Megan a přidala k tomu pár zaseknutí, jakože vysvětluje pro rodinu složitou situaci, jakou ztráta významného přítele určitě je.


"Aha… a vy jste nějak spříznění s ministrovou rodinou?" zeptal se lékouzelník.
"S ministrovou rodinou? Ne, proč?"
"Protože tady pan Balfour byl zřejmě jeho přítelem. To pan ministr zajistil převoz tohoto muže na naše pracoviště," vysvětlil lékouzelník. Megan si na to samozřejmě vzpomínala, ale uznala za vhodné před lékouzelníkem předstírat překvapení. Vždyť celá tahle situace je jedna velká hra, takže si v ní může dělat, co chce.
"No… párkrát se zmínil o nějakém vysoce postaveném příteli, ale nenapadlo nás, že by ministr… no dokázal si dělat spoustu přátel, koneckonců, pracoval jako jeho asistent… byl tu někdy pan ministr na návštěvě?" zajímala se Megan.
"Ne, nikdy. To bylo to, co mě překvapilo. Všechno zajistil, podepsal důležité doklady a zdůraznil, aby se s ním jednalo trochu opatrněji, než s ostatními, takže to musel být jeho známý, ale nikdy sem za ním nezašel…"
"Zajímavé… no a můžete mi říct, co se mu tedy stalo?" opakovala Megan svou otázku po druhé… nebo snad už potřetí? Už ani nevěděla.
"Ach ano, omlouvám se… pořád mluvím a mám plno otázek, ale abych odpověděl," smál se lékouzelník a Megan došlo, že je vlastně moc hezký. Vysoký, tmavé vlasy a zelené oči, skoro stejně zelené, jako ty její. Byl mladý a měl příjemný smích… Vzpamatuj se Megan! Jsi tu pracovně! Okřikla se. "Vlastně ani pořádně nevíme, co se stalo. Byla na něj použita zvláštní kletba… nemohli jsme zjistit jaká, takže buď bylo použito speciální kouzlo, které zničilo stopy po magii, nebo se jedná o kletbu, která nám je dosud neznámá, což je samo o sobě znepokojující, navíc když pak vidíte ty následky… já osobně raději věřím té první domněnce."
"Opravdu zajímavé, no nic. Je pozdě a už bychom měli jít," usmála se Megan a otočila se k Tedovi, který své pokusy už vzdal a teď hleděl z okna a sledoval zahradu ústavu, kde se procházeli zaměstnanci a dohlíželi na chovance ústavu. "Miku! Pojď, už musíme jít," křikla na něj a doufala, že si vzpomene na 'své nové' jméno.
"Samozřejmě!" ozval se Ted a trhnul hlavou k Megan. Rozloučil se s lékouzelníkem, něco zamumlal za sebe, co bylo směřováno tomu ubožákovi, a hnal se ke dveřím.
"Na shledanou," usmála se znovu Megan a následovala Teda.
"Počkejte, jak se jmenujete?" křikl lékouzelník a Megan se ve dveřích ještě otočila.
"A jak vy?"
"Patrik…"
"Hezké jméno," usmála se Megan. "Jestli chcete znát o moje, mrkněte se do návštěvní knihy," mrkla na něj a pak zmizela ze dveří.


"Zbláznila ses?! Musela jsi flirtovat zrovna s ním?!" vyjel na ni naštvaně Ted, když už byli v dostatečné vzdálenosti od ústavu.
"Trocha flirtu přece nikdy neuškodí a navíc si nejsem jistá, jestli by se to flirtem dalo nazvat!" obhajovala se Megan.
"Meg, víš jakému nebezpečí nás vystavuješ? Co když se do té knihy podívá? Co když se zjistí, kde bydlíš a bude se s tebou chtít setkat? Co když si o tobě něco zjistí…"
"… uklidni se, Tede. Na to je moc líný a má moc práce… nebude se namáhat s hledáním informací o jedný průměrně hezký čarodějce… když mu jakákoliv sestřička o sobě řekne všechno, klidně i velikost bot!"
"Hmm… jestli jsi průměrně hezká čarodějka, tak jsem ministr! Jsem si jistý, že si bude myslet, že mu za tu námahu budeš stát," zakončil Ted. Megan se rozesmála, ale vlastně ji to potěšilo. Ted přiznal, že je hezká a že mužům stojí za zmínku.
-Jako bys to nevěděla, holka…
-Já to věděla vždycky, ale slyšet to od někoho jinýho? To mění všechno a zvedá mi to sebevědomí ještě víc.
-Víc? A to jde?


Když se dostali na Susanin hrádek, už se stmívalo. Megan se nechtěla přemísťovat, nýbrž procházet po městě a dojít na Hrádek sama a Ted ji nechtěl nechat jít samotnou.
"Tak jak jste dopadli?" zajímal se Draco a Harry s ostatními zvedli hlavy od knížek, ohně v krbu, nebo od jiných věcí, kterými si krátili čekání v napůl moderním a napůl staromódním salonku.
"Zjistili jsme docela zajímavé informace," hlásil Ted a unaveně se posadil do křesla. Nebyl zvyklý tolik chodit, většinou používal přenos.
"Když nás tehdy Balfour zajal, napadlo mě, jestli ten ústav pro choromyslné vůbec navštívil, protože to jeho chování neslo známky opravdového šílenství… a teď se mé dohady potvrdily. Adair Balfour, ročník 89 stále leží v Ústavu pro choromyslné Svatá Magdalena," prohlásila Megan a upnula se k ní spousta zvědavých pohledů.
"Jak je to možné? Vždyť vás unesl, ne?" divil se Ron.
"To sice ano, ale oficiálně stále leží v ústavu… divím se, že si tohle ministr neověřil, když jsem mu ohlásila, že se Balfour vrátil v dost nebezpečném stavu," řekla dál Megan, ale stále nevysvětlila to, co všechny zajímalo.
"Můžeš laskavě přestat s těmi oklikami a říct nám, jak je možný, že je Balfour na dvou místech zároveň?!" zeptal se mírně vztekle Draco.
"Dobře! Jde jen o to, že ten, co nese Balfourovo jméno, není Balfour! A nemůže mluvit, protože je oblbnutý nějakou kletou! Ten doktor řekl, že ani neví, co to bylo za kletbu. Buď někdo použil něco normálního a akorát to pak skryl nějakým kouzlem, nebo použil zcela neznámou kletbu, což je dost znepokojivé," vysvětlila Megan a všichni na ni překvapeně zírali. Otevřela se jim tak spousta nezodpovězených otázek a bude trvat ještě dlouho, než na ně přijdou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moni Moni | Web | 1. července 2012 v 23:34 | Reagovat

Těším se na další kapitolku! Tuhle jsi napsala báječně! A přišlo to jen mně a nebo to mohlo taky vyznít tak, že Ted žárlil... hihi :-D Těším se na další Meganino pátrání ;-)

2 Sola F. Sola F. | 3. července 2012 v 18:12 | Reagovat

Neměla jsem čas komentovat, ale teď to chci jakž-takž napravit :) Takymi přišlo, že Ted žárlil :D A Meg je bravurní lhářka :) A myšlenkový pochod s tím sebevědomím - Víc? A to jde? Krásná kapitola, moc se těším na další :)

3 Surynka Surynka | Web | 8. července 2012 v 23:52 | Reagovat

[1]: Tak moc děkuju a jestli to byl jen pocit? Zkus si typnout ;-) :-D

[2]: Tak jsem ráda, že tu budu nacházet tvé komentáře :-) Za pochvalu děkuju a odpovím ti to samý: Jestli Ted žárlil? Typni si ;-) :-D

4 Mai E. Yuenurén Mai E. Yuenurén | Web | 13. července 2012 v 14:13 | Reagovat

Ted určitě žárlil, tím si jsem jistá :D jen nevím, jestli by se do něj Megan zamilovala, vždyť to jsou přece tak dlouho kamarádi...
Ale musím uznat, že Meg to opravdu pálí. během okamžiku vymyslet takovou skvělou výmluvu... určitě se tímhle naučí dost na bystrozorský post.
moc hezky napsaná kapitola, a taky ohromně napínavá! připadá mi, že to zamotáváš pořád víc a víc, teď ještě přibyly další otazníky ohledně téhle osoby...

5 Surynka Surynka | Web | 13. července 2012 v 15:31 | Reagovat

[4]: No něco by být mohlo, ale jestli by spolu zůstali, to už by stálo za popřemýšlení. Když někoho znáš celý život, může pak být složitý s ním žít jako trvalý partner. Nebo třeba naopak. Záleží na Megan, jak to bdue brát :-D

No tak ona je prostě po svý mamce :D Je třeba to ještě opakovat :-D

A musím ti poděkovat za pochvalu kapitoly :-) Snažím se z toho udělat něco zajímavého, aby to nebyla obyčejná přeslazená povídka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama