15. Voldemort naopak

15. července 2012 v 7:18 | Surynka
Tak a je tu další kapitola, jejíž datum dopsání je 2.7. Vím, je tu o dva týdny později (než je datum dopsání), ale já si během prázdnin nemůžu dovolit "běžnou" vkládací dobu, protože jednak bych to nestíhala psát a jednak vy byste to nestíhali číst. Dneska odpoledne odjíždím na týden do Písku na ranč Ixion. Dětský jezdecký tábor, kde se každý rok sejde prima parta a ani nemáte pocit, že jste na táboře, protože jste v podstatě členy rodiny, které ranč patří. No nebojte se, pokoušela jsem se psát kapitoly dopředu, aby tu další byla i příští neděli ráno, kdy ještě budu na táboře. Každopádně jsem tuhle kapitolu psala na chatě, kde jsem byla první týden v červenci. Předtím jsem samozřejmě prošla ukončením studia na základní škole, měla jsem rozlučku, ze které jsem se musela vrátit střízlivá, protože za necelou hodinu přišla kamarádka, se kterou jsme si udělaly filmovou noc. Na programu byly všechny super filmy, jejichž hvězdy se pak setkaly všechny najednou v Avengers, ale nakonec jsme jen stihly Iron Man 1, Iron Man 2 a Captain America. I když všichni superhrdinové jsou fajn, Tony Stark (Iron Man) je prostě nejlepší. A Robert Downey jr. ho hraje dobře. Ale nebudu tu unavovat s tímhle dějem a račte se podívat na další kapitolu, mírně nasládlou, ale doufám, přece jen trochu bojově naladěnou. Možná víc, než jen "trochu"... Jestli nerozumíte, je nejvyšší čas si patnáctou kapitolu přečíst ;)

Věnuji svým SB a naprosto každému, kdo si to kdy přečte.




Megan seděla u okna a sledovala zšeřelou oblohu, kterou měly každou chvíli prosvětlit první sluneční paprsky. Bylo něco kolem půl páté a všichni v domě, až na ni, ještě spali. Přemýšlela nad vší tou hrůzou. Škola čar a kouzel v Bradavicích byla momentálně poloprázdná. Žádný student. Jen Filch a ta jeho prašivá kočka -kolikátá už?- školní duchové a pár profesorů, kteří se společně s bystrozory střídali při hlídkách. Balfour -maniakální blázen, toužící po čisté krvi a nadvládě čistokrevných kouzelníků těm, jejichž krev není vyhovující.

Co nechápala, bylo, proč byl jeho první velký útok mířen na kouzelnickou školu. Voldemort se nejdřív soustředil na Ministerstvo kouzel, odkud mohl bezproblémově řídit celý kouzelnický svět. Útok na Bradavice bral jako završení jeho dobývání, něco jako 'třešnička na dortu'. Tak proč to Balfour, který bere Voldemorta jako svůj vzor, dělá jinak? Opačně? Opačně!... Všechno dělá naopak! Megan si v hlavě přehrávala všechno, co věděla o Voldemortovi a nově o Balfourovi a zdálo se jí, že ten šílený Francouz dělá spoustu věcí opačně. Možná, že v tom je ten klíč. Nejraději by hned vyběhla z pokoje a začala řvát po Hrádku, že přišla na něco nového, ale usoudila, že by asi nikoho nepotěšila, kdyby je vzbudila, i když by to bylo kvůli něčemu tak důležitému, jako bylo další zjištění o postupu Balfoura. Pohodlně se opřela o zeď ve výklenku a sledovala východ slunce. Zatím se necítila nijak unavená, ale byla si jistá, že se únava dostaví později. Vždyť celou noc nespala a předtím tomu taky moc nedala. Buď šla spát pozdě, nebo se jí něco zdálo a to pak raději zůstávala vzhůru. Na dveře někdo zaklepal a, aniž by byl ten dotyčný vyzván, vstoupil. No jasně, kdo jiný, než Ted!

"Taky nespíš?" Ted se posadil na postel. Blbá otázka, ledaže by mě považoval za náměsíčnou.
"Jak vidíš, tak ne. Potřebuješ něco?" Usmála se na něj a ještě naposledy se krátce zadívala z okna.
"Ne nic… jen jsem nemohl spát a tak nějak jsem doufal, že ty taky ne," řekl Ted.
"Ále, nepovídej. Něco jsi chtěl. Co to je?" Vyzvídala dál Megan.
"Naposledy, když jsme tady takhle byli, jsme něco začali a nedokončili to."
"Nevím, co tím myslíš," řekla Megan. Lež! Vím naprosto jasně, co myslí, ale přece to nebudu přiznávat, ne? Jen ať se namáhá, když s tím začal.
"Když zavřeš oči, můžu ti to ukázat." Ted se přitom tak laškovně usmíval a Megan se taky zvedly koutky úst a na tváři se jí objevil ten její typický, kouzelný úsměv. Zavřela oči a čekala.

Ted na tuhle chvíli čekal, ale najednou se cítil nějak nesvý. Samozřejmě, že už předtím měl několik známostí -i pár vážných, vždyť mu bylo přes dvacet, ale Megan byla… Megan byla prostě Megan. Holka, se kterou vyrůstal, která byla jeho nejlepší kamarádkou, rádkyní ohledně vztahů a skoro-sestrou.

Megan se skoro neznatelně ušklíbla a sama té chvilce pomohla. Najednou ucítila jeho teplé rty na svých a zcela se tomu poddala. Až doteď si nechtěla připustit, že by pro ni mohl být jen něco víc, než kamarád, ale teď, jak se jejich rty do sebe vpíjely, si to už musela uvědomit. Byla do něj zamilovaná. Když celá tahle chvilka skončila, oba se na sebe usmáli a Megan se znovu zadívala z okna. Tohle bylo pro ni něco tak nezvyklého -Ted?- a málem zapomněla na své zjištění ohledně Balfoura.

"Musím ti něco říct," vyhrkla najednou.
"Ano?" Ted se na ni zadíval a bylo vidět, že čekal něco naprosto jiného, než se mu Megan chystala říct.
"Jde o Balfoura. Všimla jsem si, že se od Voldemorta liší v jedné zásadní věci."
"A v jaké?" Ted byl opravdu zklamaný, že Megan kazí tak krásnou chvíli prací, ale byla prostě taková a on přece chtěl -stejně jako i zbytek dobrých kouzelníků- vyřešit ten problém s Balfourem.
"Když už dělá ty stejné věci jako Voldemort, dělá je naopak."
"Jak naopak?"
"Prostě je dělá v opačném směru. Teda… Například Voldemort zaútočil na Bradavice úplně na konci celého svého dobývání, ale Balfourův první velký útok byl právě na Bradavice. Chápeš? Prostě postupuje podle Voldemorta, ale obráceně… od konce na začátek… Já už nevím, jak jinak ti to mám vysvětlit!" Megan se snažila, ale Ted nevypadal, že by to pochopil.
"Jo takhle!" Tedovi to po pár minutách došlo, a když si tak zpětně vybavoval všechny Voldemortovy útoky a to samé udělal u Balfoura, musel uznat, že Megan má pravdu. "Ale nebudeme teď všechny budit, že ne?" ujistil se.
"Ne," odpověděla Megan a dívala se z okna. Slunce už se objevilo na obzoru a zalilo nebe prvními paprsky, které se rozlévaly po krajině jako med s typickou nazlátlou barvou.
"Tak… jak se vyrovnáváš s…"
"S matčinou smrtí? No v rámci možností dobře. Ale že bych naspala spoustu nocí? To se říct nedá," řekla Megan.
"Vím, že se to nedá srovnávat, ale často přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdyby tehdy nezemřeli. Jak bychom vycházeli a tak."
"Určitě by tě měli moc rádi. Slyšela jsem o nich hodně, ale vždyť ty taky. No nic, už začíná být to pravé ráno a myslím, že už by se mi mohlo podařit najít někoho, komu bych mohla říct všechno o Balfourovi." Megan se zvedla od okna a za chvíli už byla pryč.
***
"Ale to Balfour taky! Vzhledem k jeho způsobu uvažování by bylo možné, že si myslí, že když některé Voldemortovy činy -ty významnější- zopakuje v opačném časovém uspořádání, mohl by uspět," řekla Megan a upila ze šálku černý čaj. Všichni na ni vyjeveně civěli a hodnou chvíli se nikdo neměl k řeči. Buď ještě spali, nebo si v hlavě opakovali Meganina slova a snažili se jim blíž porozumět.
"Já se omlouvám, ale dneska bych se měl ukázat na ministerstvu. Po tom útoku určitě ministr potřebuje pomoc," prohlásil Ted a začal se zvedat od stolu.
"Já půjdu s tebou. Ministr se mnou bude chtít určitě mluvit a chtěla bych mu říct to o Balfourovi, mohlo by to pomoct v odhadu, co udělá dalšího." Megan všem kývla na rozloučenou a následovala Teda do haly, odkud se přenesly na ministerstvo.

"A co bude s námi?" zajímal se Ted. Stáli v atriu u fontány a Megan přemýšlela, kde by v tuto chvíli a v tomhle období zastihla ministra. Je 'krizová situace', rozhodně nebude sedět na zadku ve své kanceláři. I když tenhle ministr taky za nic nestál -jako kdyby v historii existoval ministr, který byl použitelný, byl pořád lepší, než ta pakáž, která ho předcházela.
"Chceš to řešit teď?" zadívala se na něj tázavě Megan, ale její úsměv prozrazoval, že si o tom můžou promluvit kdykoliv.
"No kdy jindy bude čas a budeme sami?"
"To je pravda," řekla Megan a políbila ho.
"Dneska večer?" zeptal se Ted.
"Ty s tím naděláš, prostě se někde před ostatníma políbíme a hotovo. Žádný přípravy, nezasnubujeme se." Megan se ušklíbla a ještě jednou ho políbila, než se rozhodla vydat do chodby, z níž by se dostala ke schodišti, které by ji zavedlo do ministrovy kanceláře. Jestli ho tam nenajde, může na něj počkat, nebo zjistit, kde se nachází.
"Ahoj Meg!" pozdravil ji Thomas s milým úsměvem na tváři a šel jejím směrem, i když se jen dohadoval, kam to jde.
"Nazdar Thomasi, myslíš, že je ministr u sebe?"
"Teď? Mohl by být… Takže… jen kamarád, co? Něco jako bratr, co?"
"Ty jsi nás viděl?" Vyvalila překvapeně Megan oči.
"Byli jste v atriu, to se nedalo přehlédnout, nebo sis myslela, že jste neviditelní?"
"To ne, ale… nemyslela jsem, že by v tom davu mohl být někdo ze známých, vždyť pokud vím, jste v práci už od brzkého rána, ne?" ujišťovala se Megan, že správně pochopila systém, který se na ministerstvu zavedl tak nějak sám. V 'krizových' situacích se ti důležitě postavení kouzelníci zdržovali v práci co nejdelší možnou dobu.
"To sice ano, ale najíst se musíme." Zasmál se Thomas. Megan poznala, že se tím smíchem snažil skrýt zklamání. Pořád ji měl rád. Není se co divit, kdyby se rozešel on s ní, znamenalo by to, že z jeho strany už to končí, ale tady to bylo naopak. Megan se s ním rozešla, přestože Thomas byl připravený udržovat i vztah na dálku. Bylo až s podivem, kolik 'citlivěji' založených chlapů měla kolem sebe. Všichni ji milovali, byli k ní milí, chtěli s ní zůstat při nejmenším až do konce života a byli romantičtí. Ale tonebyl Meganin styl. Ta byla po Susan a potřebovala kolem sebe hromadu lidí a spoustu akce. Pořád se muselo něco dít, a když bylo nablízku nebezpečí, byla první, kdo se hnal na pomoc.
"No nic, zajdu za ministrem, myslím, že mám nějaké novinky ohledně Balfoura."
"Opravdu? Tak to jdu s tebou!" zahlásil Thomas a oba se vydali chodbou ke schodišti.

Když Megan vysvětlila ministrovi a Thomasovi všechno, co si myslela, že ví o Balfourovi, ministr se mírně usmál, poposedl si v křesle a řekl: "Je to dobrá domněnka, ale nemáme jistotu, že to tak může doopravdy být. Dobře, jednou či dvakrát zopakoval po Voldemortovi něco, co udělal v opačném časovém sledu, ale stejně si nemyslím, že bychom se měli na podobnou myšlenku upínat."
"Kdo se tu na ni upíná! Jenom říkám, že je to dost zvláštní náhoda a po všem, co jsem za poslední měsíc zažila, na náhody přestávám věřit!" Megan vybuchla jako sopka a tvářila se na ministra stejně, jako se jedovatý had dívá na svou kořist. Další společný rys Megan a Susan. "Já po vás nechci, abyste se soustředil na tuhle jedinou 'náhodu', já po vás chci, abyste ji propříště vzal v potaz!"
"Slečno Mal-Woodová, uznávám váš původ, rod i vaše zkušenosti s Balfourem, ale ještě pořád jsem ministr a vy byste se ke mně měla chovat o hodně uctivěji!" křikl navztekaně ministr a zvedl se ze židle.
"Pane ministře, já uznávám ty osoby, které si to uznání zaslouží a vy mezi ně zatím nepatříte!" syčela Megan a byla jen krůček od toho, vytáhnout hůlku, zamířit s ní na ministra a něco hodně bolestivého mu udělat.
"Pane ministře!" do kanceláře vtrhla jeho nová asistentka, která se zřejmě ještě nenaučila klepat. "Další útok! Tentokrát na Ústav pro choromyslné Svatá Magdalena!"
***
"To je dost, že jsi mě odtamtud dostal!" postěžoval si jeden.
"Drahý bratře, teď už se budeš mít naprosto jinak. Děkuju ti, že jsi na ty dva roky převzal mou roli," řekl se zlověstným úšklebkem Adair Balfour.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sola F. Sola F. | Web | 17. července 2012 v 21:13 | Reagovat

No do něčeho! To je ale... no do něčeho! Bratr? Bratr?! Páni! A ten ministr je tak natvrdlej, horší než ustrašenej Popletal, tohle je teda prvnotřídní egoista.. A teď k příjemnějším věcem - jů! Ano, konečně! Polibek Teda a Megan, ano! To bylo tak krásné ♥♥ Těším se na další kapitolu! :))

2 Mai Emmanuelle Mai Emmanuelle | Web | 19. července 2012 v 19:37 | Reagovat

To ne! Já Ti napsala takový dlouhý komentář a on se neuložil!
No, co se dá dělat...
Takže jeho bratříček, jo? Tak teď tu máme Balfoury dva. A jéje...
Meg vynadala ministrovi kouzel? pořád má stejně nabroušený jazyk.
největším překvapením ale pro mě bylo, že se Meg a Ted dali dohromady. tím, že to pro ni byl spíš brácha, jsem absolutně nečekala, že se do něj zamiluje. Pochopila jsem to správně, že chtějí ještě ten den svatbu?
Takže teď to bude Megan Tonksová, nebo si ponechá jméno Woodová?
Každopádně, slyšela jsem, že z přátelství často vzniká dlouhodobé a krásné manželství...

3 Surynka Surynka | Web | 22. července 2012 v 16:26 | Reagovat

[1]: No jo, svět se zbláznil :D Je to sice krásné mít Meg a Teda dohromady, ale jak už tu někdo psal: Byli by schopný ŽÍT spolu jako partneři? Když spolu  VYRŮSTALI téměř jako sourozenci?

[2]: Jo taky se mi to stává- k vzteku!
A Megan je prostě Susan číslo 2 :-D

Svatba? Ježiš ne! Megan si z Teda právě dělá srandu, že jejich začínající vztah ohlašuje, jako by měli před svatbou! Vždyť celý Meganin charakter je sestaven tak, že svatby nebere moc vážně a ještě dlouhobude svobodná a drzá :-D Zvláětní slovní spojení. Každopádně by mě ani nenapadlo, že by to mohlo vyznít tak, že by se chtěli vzít... Jak prostě žiju v tom, že jsem dala jasně najevo, KDO  Meg je, nedochází mi, jako co některé věty mohou vyznít :-D Každopádně tě musím zklamat, svatba se nekoná.

4 Filliame Filliame | Web | 31. srpna 2012 v 21:36 | Reagovat

Ahoj, Surynko, přes prázdniny jsem strašně lelkovala, a zase v tom největším shonu, kdy bude škola, budu opět něco nejspíš kutit, vím, že jsem se dlouho neozvala, ale mám zase o něco více chuti ke psaní a tak.

No a k povídce... Teda! Už je dokončená! A dokonce přibyla další! Já naprosto absolutně nestíhám.
Tato kapitola mě zase hezky naladila na vlnu tvých povídek. Konečně si dali pusu! Konečně! Skvělá kapitola, musím si přečíst další! ;-)  :D

5 Surynka Surynka | Web | 31. srpna 2012 v 21:59 | Reagovat

[4]: Ahoj, jsem ráda, že jsi zpátky mezi námi :-)
Povídka je sice dokončená, ale jen počítačově, vy si budete muset počkat až do října, protože každou neděli se bude zveřejňovat jedna kapitola :D No jo, už se rozhoupali, ale nezapomeň, že spolu vyrůstali skoro jako sourozenci

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama