16. Zmizení

22. července 2012 v 7:20 | Surynka

Začátek psaní kapitoly: 3.7.2012 a dopsání: 10.7.

No jo, tohle je v mé historii blogového povídkaření nejdéle psaná kapitola, když já jsem na té chatě opravdu nenašla moc času, no :)

Já vlastně málokdy vkládám články bez přednastavení a jinak tomu není ani tady. Takže zatímco se tu ten článek ukázal, já jsem ještě na táboře mezi koňmi a buď ještě spím nebo snídám a nebo balím. V týdnu, kdy jsem tenhle článek psala, jsem byla na chatě a zažila hromadu bouřek, které jsme si patřičně užívala. Z noci 2.7. na ráno 3.7. byla asi největší. Samozřejmě, že následující večer odvysílala TV NOVA v televizních novinách reportáž o katastrofálním dopadu bouře na naši republiku, hlavně na Příbramsko. No u nás v horách to sice bylo klidnější, ale když mi to nakoplo televizi, upustila jsem od sledování Dextera, kterého dávali v nevím kolik hodin a když nám to nakoplo dům podruhé a na chvilku nám to 'probliklo' elektřinu, šli jsme raději všichni chystat svíčky, nehledě na upevňování zahradního nábytku a hromady dalších věcí :D Prostě jsem si bouřku užila a těch blesků, kdy to v tu chvíli vypadalo, jako by byl den… super :D





No konec povídání, tady máte další kapitolu, doufám, že se vám bude líbit a opět věnuju svým SB a všem, kteří tohle kdy přečtou ;)







"Pane ministře!" do kanceláře vtrhla jeho nová asistentka, která se zřejmě ještě nenaučila klepat. "Další útok! Tentokrát na Ústav pro choromyslné Svatá Magdalena!"



"Cože?!" Ministr vyvalil oči a naštvání v nich bylo víc, než patrné. Megan se v obličeji mihla trocha vzteku, nepochopení a strachu. Nechápala, jak mohl Balfour zaútočit na ústav. Zrovna on?! Dobře, nemusel to být on osobně, ale přestože se mu podařil útok na Bradavice, jak je možné, že se mu podařilo zaútočit i na ústav? Možná právě proto. "Co tam mohl hledat?" Ministr tu otázku vypustil jen tak, do prázdna a zřejmě ani netušil, že by na ni mohl dostat odpověď.



"Možná ani ne co, než koho. Nezmizel někdo?" Megan se při otázce podívala na asistentku, která stála vyjeveně ve dveřích.



"Já nevím, je to tak podstatné? Zraněných je určitě hodně!"



"O zraněný mi nejde, myslím, že někdo zmizel a myslím, že vím, kdo." Megan vyběhla z kanceláře a Thomas se rozhodl ji následovat. Ministr je napodobil až později, kdy je téměř ztratil z dohledu, i když by si snadno mohl domyslet, kam ti dva mají namířeno.



"Proč si myslíš, že zmizel právě tamten…?" Zeptal se Thomas, kdy oba doběhli do atria, odkud se mohli krbem přenést do ústavu. Ministr jejich pronásledování vzdal, stejně tušil, kam jdou.



"Není to jasný? Ten chlap byl úplně mimo a ležel tam pod jménem Adaira Balfoura! To je samo o sobě důvod!" křikla Megan a skočila do krbu.







***
"To snad není možný!" Vydechl Thomas, když spatřil tu spoušť. Vybourané stěny, všude plno sutě a krve, po zemi leželi ranění a pár mužů odklízelo bezvládná těla stranou všech živých. Stačilo udělat jediný krok a rozvířil se prach.



"Musíme najít toho doktora, který se staral o falešnýho Balfoura," řekla Megan a vydala se k místu, kde kdysi stával recepční pult a nyní se tam nacházela jen hromada rozbouraného dřeva. "Prosím vás, kde najdu lékouzelníka, který ošetřoval pacienta na pokoji sto pět?" Zeptala se hned první bíle oděné ženy, která se jí objevila nablízku.



"Ženská, nevidíte ten zmatek?!" Vyštěkla a odešla.



"Promiňte, já si vás pamatuju z návštěvy," ozvalo se za ní. Byl to ten doktor, který ošetřoval falešného Balfoura. "Vy jste Megan Woodová?"



"Ano, ale jak…"



"Na vaši radu jsem se podíval do knihy… Promiňte, tady a teď to řešit nechci," řekl doktor.



"Chápu, někoho tu hledám," prohlásila Megan.



"Koho?"



"Muže, který tu ležel místo Adaira Balfoura. Máme důvodné podezření, že útok byl zinscenován jenom kvůli tomu, aby mohl odsud zmizet." Tentokrát promluvil Thomas.



"Zinscenován? Ležel místo… Co to má znamenat?" Lékouzelník to evidentně nechápal. Ani nemohl.



"Vysvětlíme vám to cestou, ale teď nesmíme ztrácet čas. Kde v tuto dobu býval pacient z pokoje sto pět?" Otázala se Megan a neklidně přenášela váhu z jedné nohy na druhou.



"Na lůžku, ale ke třetímu patru jsme se ještě nedostali."



"Tak si tam dojdete předčasně!" Rozkázala Megan a sama se rozeběhla ke schodišti.



Za chvíli dorazili k místům, kde bývaly pokoje, ale dveře s číslem sto pět byly vyvrácené a pokoj prázdný. Vypadalo to tam, jako by se tudy prohnal tajfun.



"Třeba se ve zmatku přemístil jinam," prohlásil Thomas, který sice uvěřil v to, že Adair Balfour z pokoje sto pět, nebyl ten pravý, ale nechtělo se mu věřit, že by skutečnému Balfourovi na tom muži nějak záleželo. Až do té chvíle si mysleli, že to byl prostě muž, který se Balfourovi 'připletl do rány' a zcela náhodně zaujal jeho místo.



"Ten muž byl apatický, potravu nepřijímal jinak, než speciálními postupy, nereagoval na sebevětší pohyb kolem sebe, za celou dobu jsem ho neviděl ani jednou normálně mrknout," vyjmenovával doktor. "Ten prostě nemohl zmizet svépomocí."



"Taky že ne. Balfour mu pomohl!" Křikla Megan a hleděla na prázdný rozbořený pokoj.



"Balfour? Promiňte, ale ztrácím se v tom," zmínil lékouzelník.



"Ten muž, který zde ležel, nebyl pravý Adair Balfour, ale pouze muž, který měl dokladově lidem namluvit, že Adair Balfour je hospitalizován v ústavu. Ale ten pravý Balfour nikdy nepřekročil práh tohoto ústavu," vysvětlila Megan. Přitom si lékouzelníka prohlížela a všimla si zaprášené cedulky se jménem Benjamin Callahan. Jeho plášť už rozhodně nepřipomínal bílý doktorský plášť, ale byl to spíš oděv nějakého pracovníka na stavbě. Hodně dlouhý oděv.



"To je šílené!"



"Přesto to je pravda a ten, kdo způsobil celý tenhle zmatek, byl ten, který toho muže kdysi začaroval a přepravil ho sem místo sebe," řekla Megan, ale pak se s Thomasem otočili a rozeběhli se pryč z chodby. Věděli, že falešný Balfour zmizel a to bylo vše, co tu mohli zjistit.



***




"Já si jsem stoprocentně jistá, že to udělal Balfour a že ten muž měl pro něj nějaký význam. Minimálně ten, aby ho nechal zmizet z povrchu zemského." Megan se zadívala na vůdce skupiny bystrozorů Roberta Vargu. Varga byl bystrozorem pět let a z toho dva roky vedl skupinu. Opět stáli všichni v knihovně a k bystrozorům přibyla i mužská část trvalého i přechodného obyvatelstva Susanina hrádku.



"No dobře, ale v čem nám to pomohlo? No tak Balfour unesl z ústavu muže, který tam dva roky ležel pod jeho jménem, no a co? Akorát máme jistotu, kdo další spolupracuje s tím debilem, ale nejsme blíž zjištění, kde se může skrývat!" Pronesl naštvaně Varga. Nikdo se mu nedivil, že má vztek. Balfour je tyranizoval už druhý týden -předtím nikdo z ministerstva nevěděl, co dělá Balfour a že ty srazy Smrtijedů, kde zemřela Susan, byly jeho práce- a oni nebyli schopni třeba jen zjistit, kde by se mohl nacházet.



"A s Voldemortem to bylo jak? Nikdo nevěděl, kde měl hlavní sídlo a po jeho zmrtvýchvstání -jestli to tak můžu nazvat- probíhaly boje sem let, než byl zničen. Sedm let! Vargo, zas tak moc se stresovat nemusíš," řekla Megan a prohlížela si mapu, kde měli vyznačené místa Balfourova výskytu.



"Jenže Balfour není Voldemort! Je to jen bláznivý pako!" Namítl Varga a vypadal, jako by každou chvíli měl vybuchnout vzteky.



"Roberte, zklidni se. Meg má pravdu. Za Voldemortem se všichni hnali sedm let a můžu ti říct, že jeho mozek nebyl o nic vyvinutější, než ten Balfourův. Každý zločinec je v podstatě přerostlé dítě," řekl Harry a po vzoru Meg se zadíval na mapu.



"Tady je les, kde byl poslední zátah, tam taky Susan Malfoyová zemřela," ukázal Harry a označil to místo na mapě. "Tady je ta stodola, kde drželi Teda a Megan a tady je ta malá vesnička, na kterou Balfour zaútočil, zřejmě cvičně, než zamířil do Bradavic. Nepřipomíná vám to něco?" Zeptal se Harry, když zmiňovaná tři místa označil a spojil do jakéhosi nedokončeného kříže.



"Kdyby s Balfourem nějak souviselo i tohle skalní údolí, měli bychom tu hotový kříž," zmínila Megan, když se dívala na mapu.



"A co kdyby to skalní údolí bylo místem, kde se skrývá?" Zeptal se Harry.



"Nebo by se taky mohl skrývat tam, kde je střed kříže a skalní údolí s ním souvisí nějak jinak," napadlo Rona.



"To je blbost!" Vykřikl podrážděně Varga. "Už jsem se na to díval, ale není přece možný, aby Balfour postupoval takhle jasně. Víme, že je to blázen, ale není tak šílenej, aby si myslel, že na tohle nepřijdeme!"



"Možná právě proto, že je blázen! Vždyť šílenci v podstatě jsou milovníci přesností a dat. A navíc tam, kde jsme byli, byla dost zima, některé stěny byly neopracované, zvuk se tam tak zvláštně odrážel… bylo by možné, že jeho úkryt je opravdu ve skalním údolí…" Zapřemýšlela Megan a podívala se na Teda, který jen souhlasně přikývl. "Myslím, že by nám neuškodilo jít se tam podívat," prohlásila nakonec rozhodně.



"Super! Tohle je fakt super! Takže vy teď jako chcete dokázat, že jsem neschopnej, nebo co?!" Vybuchl Varga.



"Roberte, tohle nikdo neříká," namítl Harry, překvapený Vargovou reakcí.



"Vargo, nebuď paranoidní!" Křikla Megan a složila mapu, kterou pak uložila do stolu.



***




Jít se podívat do skalního údolí si naplánovali na následující večer. Sraz si určili v lese, odkud byl dobrý výhled na skály a mohli se nepozorovaně plížit celou cestu až k nim.



"Počasí nám fakt přeje," ucedil skrz zuby podrážděně Varga a rozhlédl se kolem.



U země se držela hustá, nepropustná mlha a každou vteřinou se zvedala výš, aby tak kompletně zakryla výhled do okolí. Pokud přes den bylo chladno, tak teď byla neskutečná zima. Každému hovořícímu člověku od úst vycházela pára a všichni se snažili přecházet na místě, aby se zahřáli.



"Tak jsme tady," zahlásila tiše Megan, když dorazila i s Tedem a Dracem. Scorpius jim byl v patách, přestože se mu to Draco snažil zarazit.



"Nech ho! Jestli ho máma aspoň trochu ovlivnila ve výchově, tak tam půjde tak jako tak!" Megan tak zajistila, že Scorpius mohl být přítomen -poprvé ve svém životě- nějaké bystrozorské akce.



"Dobrý vědět!" Zavrčel Varga a poodešel kousek.



Robertu Vargovi bylo čtyřiadvacet, ale svým chováním a mrzutostí připomínal spíš padesátiletého bystrozora, který už zažil tolik věcí, že se ani neopovažuje věřit v optimismus nebo jen v to, že existuje něco veselého. Jeho rodina si toho vytrpěla dost, hlavně během Voldemortovy přítomnosti. Když mu byly tři roky, zemřeli v bitvě o Bradavice jeho rodiče i prarodiče. Po bitvě o Bradavice se mladého Vargy ujala jeho teta, ale smrt blízkých ho poznamenala. Když byl přijat mezi bystrozory, zařekl se, že se postará o to, aby "všechny hnusný svině chcípli" a Voldemort opět nevstal z mrtvých. Nyní je Voldemort sice pořád mimo živé kouzelníky, ale na jeho místo nastoupil další jemu podobný.



"Vargo, mohl byste se chovat o něco příjemněji," řekl Harry. Když se od Meganiny skupinky oddálil a postavil se vedle Roberta.



"Proč? Chovám se jako normálně!" Odsekl a snažil se stromy prohlédnout až na skály.



"Megan byla samotným ministrem dočasně ustanovena jako plnohodnotný bystrozor a poradce, ale ty se k ní chováš, jako by byla nějaká přítěž, což ona rozhodně není, dost nám všem pomáhá," vysvětlil Harry.



"No právě! Bystrozorem byla ustanovena dočasně! A chová se, jako by byla nejdůležitější!" Varga se snažil příliš nezvyšovat hlas, ale i tak bylo jasně, jak moc naštvaný je a přitom naprosto nepochopitelně.



"Ale ona je pro nás velmi důležitá, vždyť ví věci, jaké my ne! A já mám prostě pocit, že ti vadí z jiného důvodu."



"To je blbost! Jen mi vadí její chování. Dlouhou dobu bombardovala ministra otázkami, proč musí podstupovat výcvik, že je naprosto schopná a nepotřebuje dva roky strávit s jinými kouzelníky. Má přemíru sebevědomí, je příšerně ambiciózní a navíc si myslí, že je dokonalá, protože její matka byla Susan Woodová a ona oficiálně nese příjmení Malfoyová!" Varga doslova zuřil, ale Harry si stejně myslel, že jeho vztek má jiné důvody.



"Už jsme všichni a mohli bychom začít," řekla Megan, když k nim přiběhla. Oči jí zářily natěšením, ale jinak si udržovala vážnou tvář. Bylo jí jasné, že nesmí nic podcenit.



"A kdo tě tu jmenoval velitelem akce, co?" Vyjel na ni podrážděně Varga.



"Jenom ti oznamuju, že tu jsme všichni a neměli bychom ztrácet čas, tak pardon, že nechci, abychom tu zbytečně kecali!" Odsekla Megan.



"Dobře, dobře… zklidni se! Všichni sem!" Na Vargův příkaz se všichni začali kolem něj shlukovat. "Takže… podle svědectví tady Megan a Teda jsou ti Balfourovi Služebníci celkem neschopní, ale tehdy jim říkal, že už se pracuje na zvýšení kvality, takže bysme je neměli brát na lehkou váhu. Dávejte si bacha a hlavně si hlídejte záda. Když uvidíte někoho ve srabu, rozhodně mu pomůžete, jasný?" Všichni přikývli a Varga mávl rukou na znamení, že akce začíná.



Mlha se nezvedla, naopak se ještě zhoršila, byla hrozná zima a až podezřelé ticho. Když opatrně postupovali lesem a blížili se ke skalám, všimli si, že na vrchu stojí pár černých postav. Z té výšky, přes tu mlhu a hromadu stromů si bystrozorů nemohli všimnout, ale jakmile by se začali poohlížet po vstupu dovnitř, začala by mela.



"Tak poslouchejte, uděláme tohle…" Megan začala -k Vargově nelibosti- všem velet. Protočil oči a pochopil, že nemá smysl ji přerušovat. Opět se podíval na skály a snažil se zjistit, kolik mužů tam hlídá a v jakém bodě jejich pohybu si jich všimnou.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mai Emmanuelle Mai Emmanuelle | Web | 23. července 2012 v 22:55 | Reagovat

tak, pokusím se zbavit takového nepříjemného zlozvyku, a sice přečíst kapitolu a neokomentovat ji, jak jsem si poslední dobou navykla.
to jsem holt celá já...
no, nicméně, u Megan se pokusím aspoň o něco.
Je mi líto chudáka Vargy, po takovém těžkém dětství přijde ještě takovéhle rozčilování od Megan, přirozené velitelky.
Jen piš dál ;-) tenhle příběh čtu obzvlášť ráda

2 Surynka Surynka | Web | 24. července 2012 v 0:57 | Reagovat

[1]:Tenhle zlozvyk sdílíme :D Hlavně v období prázdnin je málo času na čtení na blozích ostatních a tudíž zákonitě ještě míň času na komentování - proto si tvého komentáře vážím :-) Zrovna jsem na neděli dopsala další kapitolu, takže ještě chvíli budu psát spisovně :D

On Varga se rozčiluje kvůli všemu a všem, takže Megan není jediný "problém" v jeho blízkosti :-)

A díky, že to čteš :-)

3 Mai Emmanuelle Mai Emmanuelle | Web | 24. července 2012 v 12:23 | Reagovat

[2]: na novou kapitolu se vždy s radostí vrhám, jen komentáře se mi psát nechce :D

4 Sola F. Sola F. | Web | 24. července 2012 v 15:52 | Reagovat

Takhle useknout? Já chci vědět, co se stane! :D Varga je kapánek cholerik, no.. :) Kapiutolka je strašně hezká a já se budu těšit na další :)

5 Surynka Surynka | Web | 24. července 2012 v 16:15 | Reagovat

[4]: Uvidíš příště :D A samozřejmě děkuju :-) Další kapitola bude v neděli ;-)

6 Filliame Filliame | Web | 31. srpna 2012 v 21:50 | Reagovat

Akce, akce, akcička! Miluju to! Sedím u počítače a nadskakakuju u toho, kdy už začne ta pravá Surynčina mela! Skvělý, ta kapitola je skvělá, kdyby tu nebyla povídka celá, tak bych asi umřela právě teď nedočkáním, já musím jít ještě číst! :D  ;-)  :-D

7 Surynka Surynka | Web | 31. srpna 2012 v 22:01 | Reagovat

[6]:  No ráda vidím tvé nadšení, ani nevíš, jak jsem nadšená, jsem moc ráda a červenám se :-) Těch akcí tam bude ještě spousta, neboj :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama