17. Balfourovo "doupě"

29. července 2012 v 7:00 | Surynka
Tak a opět je tu další přednastavená kapitola. Datum začátku psaní: 11.7. a datum dokončení: 24. 7. 0:48 (Vrátila jsem se z tábora a konečně se dostala k PC a k dokončení kapitoly)
Můžu vám říct, že jsem se do postavy Roberta Vargy úplně zamilovala. Nevím proč, ale vytvořila jsem mu tak zajímavý a tajemný charakter (podle svého posuzování), že jsem zamilovaná :D Myslím, že by si zasloužil vlastní příběh… A do háje! Ještě jsem nedopsala Megan a už se hrnu do dalšího projektu? Navíc jsme ještě neuskutečnila svůj plánovaný projekt Trochu jiné historie, který rozvíjí myšlenku zmíněnou v mé jednorázovce Minulost nezměníš. Na rozdíl od té jednorázovky, v Trochu jiné historii ta minulost změněná bude, ale… jsem vážně hrozná. Zápletka kolem Balfoura mě místy přestává bavit a uznejte, že když je to momentálně hlavní zápletka v Megan, tak je to 'trochu' na škodu, protože tím pádem mě v tuto chvíli ani nebaví Megan, což mě celkem mrzí. No nic nebudu tu vyprávět o hloupostech, nehledě na to, že Varga není nijak zajímavý člověk, to jsou jen mé osobní sympatie způsobené nejspíš tím, že jsem Vargův 'stvořitel' :D Jinak bych se chtěla pochlubit, že před zhruba dvěma týdny jsem napsala desetistránkovou 'hororovou povídku', která se mé rodině zalíbila natolik, že babička s dědou (neskutečně moderní jedinci, kterých v roli 'prarodičů' není mnoho) tu povídku zřejmě dostanou v podomácku vyrobené vazbě k narozeninám koncem srpna. Taky jsem ji dala přečíst i jiným -nezávislým- lidem a dozvěděla jsem se, že kdyby podobných povídek bylo víc, stálo by z toho udělat sbírku 'hororových' povídek na vydání. Ale koukám, že perex je už neskutečně dlouhý a já vás tu s tím vážně nechci unavovat, takže si povídku užijte a věnuju svým SB a všem, kteří to kdy přečtou ;)






Megan, Harry a Varga -tři velitelé tří bystrozorských skupin- se přikrčili u stromů s dobrým výhledem na vršky skal. Každý se soustředil na jednoho ze Služebníků hlídajících okolí. Megan jen doufala, že ty jejich ověřovací kouzla nelhala a Služebníci tam opravdu nemají štíty.
"Petrificus totalus." Ozvalo se ze tří stanovišť a černě oděné postavy na vrchu skal spadly na záda a už se ani nepohnuly. Ti chlápci tam byli spíš pro parádu než na hlídání, uvědomila si Megan a ušklíbla se. Všichni tři si přivolali hůlky těch Služebníků a pak mohli postupně -a hlavně opatrně- vyjít ze svých úkrytů a pátrat po nějakém vstupu do skal.
Skály byly slizké a porostlé mechem. V úzkých soutěskách to smrdělo zetlelým listím, které tam vítr zavál z lesa, a všelijakým jiným přírodním odpadem. Mlha stále neustupovala, těžké bouřkové mraky skrývaly měsíční svit a všichni si tak museli svítit hůlkami.
Megan se zatoulala dál od ostatních, ale vůbec jí to nevadilo. Mělapocit, že už není daleko od vstupu. Měla takový zvláštní šestý smysl, který jí říkal, ať se nezastavuje a pokračuje dál. Rukama se opírala o slizké kameny a nohy jí podivně čvachtaly v blátě a hromadě polo-rozloženého listí. Došla až na kraj skal a naskytl se jí výhled do nekončící hlubiny. Tak ten můj šestej smysl mě zklamal?! To mu nedaruju! Pohrozila v duchu a chtěla se otočit, když v tom si všimla, že po její levé straně se asi dvacet třicet metrů od ní zvláštně rozcházejí skály.
-Šestej smysle, omlouvám se. Tak teď se zase vrátím k ostatním a řeknu jim, že jsem ten vstup našla.
- A co když to není žádnej vstup a jen se tam rozcházejí skály? Navíc z téhle dálky to vypadá zajímavě, a když se k tomu dojde, uvidíš tam… NIC! Opravdu se chceš ztrapnit před ostatními?
-Tak aspoň bych to zkusila, oni nenašli vůbec nic!
-Jdi se tam nejdřív mrknout. Nemusíš těsně k tomu, ale když od toho budeš jen pár metrů, určitě se ujistíš, jestli to je ono, nebo ne.
-Fajn!
Když Megan ukončila další ze svých podivných myšlenkových dialogů, chystala se provést 'vznášecí' kouzlo, ale když se pohnula, uklouzla jí noha a ona s tichým vyjeknutím zmizela z obzoru ve skalách. Držela se pevně oběma rukama kraje skalního průchodu, nohama se opírala o stěnu skály a rozhlížela se, jak by se z toho průšvihu dostala. Nemohla křičet o pomoc, protože by mohla vyburcovat Služebníky, nebo dokonce Balfoura a ani neměla u sebe hůlku, aby se dostala na bezpečné místo. Jak tak otáčela hlavu na všechny strany, uviděla svou hůlku pár metrů pod sebou. Zasekla se mezi dvěma většími kameny a Megan věděla, že kdyby slezla o metr dva níž, jistě by na ni dosáhla rukou. Tak přece tu nenecháš svoji hůlku! Řekla si a začala se opatrně sunout k pravé straně, kde by se mohla pořádně chytit a slézt níž.
Pohled zafixovala na hůlce a sunula se centimetr po centimetr dolů a snažila se nemyslet na tu výšku, ve které se nacházela. Najednou nemohla pravou nohou nahmatat pod sebou nic, na co by mohla přenést váhu a posunout se zase o trochu níž. Snažila se tam dohlédnout, ale nacházela se v tak příšerném úhlu, že neměla nejmenší šanci tam dohlédnout. Snažila se zaklánět, ale v tom ucítila, jak jí podkluzuje i levá noha a než stihla nějak zareagovat, visela tam jen za ruce. A seš v prdeli! Křikla na sebe v mysli a snažila se zachytit o něco nohama, ale už byla tak vystresovaná a měla ruce tak vysílené, že se její mozek soustřeďoval pouze na to, jestli se po pádu rozmázne o zem, nebo ji něco zachytí. Jak se tak dívala dolů a snažila se z té situace najít východisko, ucítila na svém zápěstí něčí ruku a než mohla jakkoliv zareagovat, magická síla ji postavila zpátky na relativně pevnou zem.
"Sakra! Co tu vyvádíš?!" Zasyčel naštvaně Varga.
"Vargo? No… coby? Hraju si tu na horolezce!"
"Nech toho! A laskavě neřvi, nerad bych, aby tu na nás vylítli Balfourovi lidi!" Odsekl co nejtišeji Varga.
"Ale copak? Snad se nebojíš…"
"Sklapni! Cos tu dělala?" Přerušil ji Varga a rozhlížel se, jestli neuvidí nějakého dalšího Služebníka. Ostatní bystrozorové byli stále v přední části skalního údolí.
"Šestej smysl mi napovídal, abych šla dál a podívej, tamhle je něco, co by mohl být vstup." Megan ukázala k místu, kde se rozestupovaly skály.
"Hmm, že bys v tý svý namyšlený kebuli měla přece jenom funkční mozek?" Zamumlal Varga a snažil se na ten domnělý vstup do skal dohlédnout i z té dálky.
"Co tím, sakra, myslíš? Já mám vždycky funkční mozek!" Zaprotestovala Megan, ale hned jí došlo, jak divně to zní. Varga se na ni ohlédl a obličejem mu prolétlo něco, co by mohlo připomínat úsměv, ale jen zdálky.
"Tak jdeme zpátky poinformovat ostatní!" Zavelel Varga a strkal Megan před sebou. Na její udivený a popuzený pohled řekl: "To jen pro jistotu, abys tu znovu nepředstírala, že seš horolezec."
"Lidi, myslím, že jsem našla vstup do skal," zahlásila Megan, jakmile byla na doslech svým 'kolegům'.
"Vážně?" Vyvalil překvapeně Ted. "Tak nás veď."
Megan všechny dovedla na druhou stranu skalního údolí a ukázala jim skalní rozestup nalevo. Všichni jej chvíli sledovali a nakonec usoudili, že by se opravdu mohlo jednat o ten hledaný vstup. Řekli si, že by tam nejdřív měl někdo jít a prozkoumat to.
"Já tam klidně půjdu." Nabídla se Megan.
"No, myslím, že v zájmu všech bude lepší, když tam půjdu já," řekl Varga a už se vznášel směrem k rozestupu.
"Tobě nevadí, že tě takhle odsunul?" Zeptal se překvapeně Ted.
"A víš, že vlastně ani ne?" Ušklíbla se Megan.
"Slib mi jednu věc," zašeptal jí do ucha, "že na sebe budeš tam uvnitř dávat pozor?"
"Samozřejmě," odpověděla Megan a otočila se k Tedovi, aby ho mohla políbit.
"Tak bacha, jde se do akce!" Prohlásil Varga, když se vrátil a neubránil se úšklebku při pohledu na Megan a Teda, kteří se sice už nelíbali, ale pořád byli v těsném objetí.
Všichni se vznesli do vzduchu a překonali tu skoro třicetimetrovou vzdálenost. Vstup do skal byl vysoký asi metr a půl a široký přibližně dva metry. Dovnitř mohli vstupovat maximálně po dvou, ale většina z nich se musela předklánět. Harry šel ve dvojici s Ronem jako první a hned za sebou měl Megan a Vargu, jako další velitele dvou různých skupin bystrozorů, dalším v řadě byl Ted a jeho dobrý známý, za nimi šel Draco se svým synem, nad kterým chtěl držet 'odborný' dohled a zbytku bylo jedno, jak budou rozděleni.
"Něco se mi tu nelíbí," řekla po pár metrech Megan. Harry s Ronem svítili hůlkami na cestu a zbytek měl zakázáno rozsvěcet a měli hůlky v pohotovostní pozici.
"Co přesně?" Zeptal se se zájmem Harry a opatrně našlapoval dál.
"Žádné zabezpečení, kouzlo… nic. Jako by na nás čekali."
"Dobrá úvaha Woodová. Jen mě napadá, jestli je to opravdu schválně, nebo je Balfour akorát tak arogantní a myslí si, že je nepřemožitelný," řekl Varga a snažil se dohlédnout co nejdál. Cítil, že je tam něco špatně, ale nenapadalo ho, co by to mohlo být. Teda… až na to, že zatím nenarazili na jediné kouzlo.
"Já bych řekl, že je to to první!" Ozvalo se ve tmě před nimi a vzápětí dlouhou chodbu rozsvítily plameny od pochodní připevněných na stěnách.
"A do háje!" Megan vyvalila oči na hromadu černě oděných Služebníků a na Balfoura stojícího v jejich čele.
"Vypadá to, že jste nám pěkně naletěli… ono se není co divit," promlouval k nim Balfour. "O inteligenci ministerstva se vždy dalo polemizovat, a když k tomu přičteme fakt, že mezi vámi byl někdo, kdo zmírňoval vaše smysly… No nebyli jste nejchytřejší." Balfour se rozesmál tím svým chladným smíchem a gestem vyzval své 'tajné agenty', aby vystoupili z řad bystrozorů. Všichni jim ohromeně uhýbali z cesty, jen Megan, Varga, Ron a Harry odmítali ukročit třeba jen o centimetr.
Celkem nevýrazní bystrozorové, většinou čekatelé na povýšení, kteří museli snášet věčné okřikování samotného ministra a kibicování Vargy. Přesně takoví lidé teď stáli včele čtveřici, která je odmítala pustit dál.
"To není rozumné," poznamenal Balfour s úšklebkem.
"Ty taky nejsi zrovna rozumný výplod přírody!" Odsekla Megan a dál si nenávistně prohlížela jednoho ze svých bývalých kolegů.
"Tak a dost!" Rozkřikl se Balfour a jeho hlas se nesl dál kamennou chodbou. Namířil hůlkou na hlouček bystrozorů. Něco neslyšně zamumlal a vzápětí se tmavě fialový pramen světla střetl se štítem, který vykouzlila Megan společně s Tedem. Harry, Ron a Varga se pustili do zneškodňování 'těch špatných'. Po chvíli se vzpamatovali i ostatní a začal souboj v nejužším prostoru vůbec. Jeskyně se sice po pár metrech rozšiřovala a i s výškou už to bylo lepší, ale stejně se nedalo bojovat bez risku, že třeba jen škrábnete i svého spolubojovníka.
"Tohle se nedá… musíme se přenést!" Zakřičel Harry do bitevní vřavy.
"Já z boje neutíkám!" Ozvala se Megan a zabila jednoho Služebníka. Super! A další stovka jich zbývá!
"Woodová, mám stejný názor! Ale v tomhle případě souhlasím s Potterem! Všichni se přeneste!" Zařval Varga a všichni až na Megan ho poslechli a postupně mizeli.
"Meg? Přeneseš se?" Zeptal se Ted a snažil se k ní dostat, přičemž zabil dva Služebníky.
"Jasně, ale ty první." Mrkla na něj Megan. Ted doufal, že by mu mohla Megan třeba jen podat ruku, aby se přenesli oba najednou, ale ona ho ujistila, že se nic nestane a že se přenese hned po něm. Ted ji poslechl a zmizel z jeskyně. Zůstali tam už jen Harry, Varga a Megan, která se do boje tak 'zažrala', že se jí z něj nechtělo.
"Megan, zmiz!" Zařval Harry.
"Woodová! Vypadni odsud, co tu ještě čumákuješ?!" Varga se už chtěl přenést, ale vědomí, že by tam stále ještě někdo z jeho lidí zůstal, mu nedovolovalo zmizet. "Pottere, padej za rodinou!"
"Ani náhodou!" Harry odmítal opustit bojiště dřív, než ostatní. K zemi srazil další dva Služebníky, ale nikdo si nevšiml, že v tom mumraji chybí Balfour.
"Já odmítám odsud zmizet!" Křikla Megan a dál kolem sebe metala další kletby.
"Pottere, tak půjdeme společně!" Varga Harrymu naznačil pohledem, co má v plánu a oba se najednou rozeběhli k Megan. Cestou ještě vyslali pár kouzel, ale ve chvíli, kdy dorazili k Megan, chytili ji za obě paže a přenesli se s ní, zůstala v jeskyni neuvěřitelná spoušť a několik Služebníků ještě chvíli metalo kletby, než jim došlo, že už tam není nikdo, koho by zakleli.
***
"Vy jste se zbláznili!" Řvala Megan na své kolegy.
"Ne, nezbláznili, akorát to tam už bylo nebezpečné a nic bychom nezmohli," namítl celkem klidně Harry.
"Woodová, uklidni se! Jediný, kdo je tu blázen, seš ty! Navíc, nevím, jestli sis toho všimla, ale Balfour už byl stejně v trapu!" Varga zmínil svůj objev, který učinil v posledních vteřinách strávených v jeskyni.
"No a co?! Tak bychom třeba něco dostali z těch jeho posluhovačů!" Megan byla po matce horká hlava, ale na rozdíl od ní, nebyla schopná určit, kdy je čas opustit bojiště. (Ale no tak! Copak Susan někdy opouštěla bojiště? Ta z bojiště poklidně odcházela až v momentu, kdy měla všechno vyřešené!)
"Woodová, smiř se s tím! Tentokrát nám Balfour unikl," řekl Varga, kompletně zbaven všeho vzteku, a posadil se do křesla v hale. Všichni ostatní už se opatrně rozcházeli do pokojů pro hosty a do salonku. Tohle rozhodně nebyla vítězná noc.
"Meg, jsi v pořádku?" Přiběhl k ní Ted.
"Jasně, v naprostém. Kdes byl?"
"Přenesl jsem se sem a myslel, že tě tu taky uvidím, ale když mi došlo, cos udělala, chtěl jsem se vrátit, jenomže mě zadrželi s tím, že se jistě za chvíli objevíš a akorát by se něco stalo… navíc mi sebrali hůlku… nějak moc mě hlídají." Megan se musela zasmát Tedovu 'ublíženému' výrazu.
"No mě taky, tak jsme dva," řekla s úsměvem Megan a vedla Teda po schodech nahoru. Byla asi jediná, kdo se tu noc usmíval. Všichni byli naštvaní a zdrcení. Nejen, že jim Balfour unikl, ale ještě k tomu mu dlouhou dobu přinášeli informace jejich kolegové, 'bystrozorové'!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Emmi Emmi | Web | 31. srpna 2012 v 13:32 | Reagovat

jo jo, Megan je horká hlava... na druhou stranu se jí ale musím obdivovat... neskutečně, ačkoli tak trochu nerozumně statečná... nevěřím, že by mohla patřit do jiné koleje než k nám do Nebelvíru!!
držím jim palce, ať toho lumpa Balfoura brzo chytnou, a doufám, že už nemá žádné další špicly mezi bystrozory

2 Surynka Surynka | Web | 31. srpna 2012 v 13:58 | Reagovat

[1]: Jo, ona rychleji jedná, než myslí :-D A je to skutečný Nebelvír!

3 Emmi Emmi | Web | 31. srpna 2012 v 16:09 | Reagovat

[2]: tak to je můj člověk. kdy já jsem naposledy přemýšlela...?

4 Filliame Filliame | Web | 31. srpna 2012 v 22:03 | Reagovat

Ten Ted je tak hrozně na Megan hodnej :-D A Megan? Ta by chtěla všechny pozabíjet sama, no ne? Já se z ní zcvoknu... :-D

5 Surynka Surynka | Web | 31. srpna 2012 v 22:13 | Reagovat

[3]:  To by stálo za přemýšlení i u mě :D

[4]:  No Megan je po mamce, nepřipouští si city a chce všem dokázat, jak jedinečná je :D

6 Sola F. Sola F. | Web | 1. září 2012 v 17:56 | Reagovat

Krásná, překrásná kapitola. Musím to všechno dohnat, všechno ti okomentovat :). Líbila se mi připomínka v závorce o tom, jak Susan opouštěla bojiště. Megan je odvážná, až to hraničí s pominutím, páni! Ta mi dala, strašně jsem se o ní bála, taková hlava dubová.. Jdu číst další :)

7 Surynka Surynka | Web | 1. září 2012 v 18:21 | Reagovat

[6]:  To doufám, že všechno okomentuješ :D Po tvých koemntářích se mi stýskalo :-)
No a není to snad pravda, to o Susan? :-D No jo, Megan se Balfoura jen tak nevzdá. Její nasazení je dvojnásobné do chvíle, co zjistila, že Balfour nechal zabít Susan - takže vlastně od začátku :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama