Natáčení

14. srpna 2012 v 16:45 | Surynka |  Pohled na svět
Už je to celkem dávno, co jsem tu dala anketu s otázkou: Chcete ode mě nějaké čtivo na téma: natáčení? Byla to jednorázová anketa, kterou jsem ukončila skoro hned po jejím zahájení. Čtyřikrát bylo hlasováno pro 'Ano', dvakrát pro 'Klidně... je mi to jedno' a nulakrát pro 'Ne'. A já jsem se rozhodla vám tu ten článek teda udělat :)





Natáčení jako samotné je zábavné, ale zároveň únavné. Minimálně desetihodinová práce denně, z níž se závěrem do filmu použije možná minuta dvě. A mnohdy je víc jak polovina této práce "na place" jen o přípravách a menší půlka se věnuje samotnému natáčení.

Každý si jistě uvědomuje, že natáčení musí předcházet období příprav. Chystá se téma, scénář, když se stanoví štáb, musí se vybrat herci a to je v některých opravdu velkých a drahých projektech i práce na pár měsíců! Provádí se jeden casting za druhým. Kde přijdete s nějakým číslem, vyfotíte se zepředu a z obou profilů, představíte se v daném jazyce a pak nastává chvilka, kdy vám zadají kousek tématu a vy jej musíte zahrát, takže se nevybírá jen podle tváře, ale i podle toho, jak dobře to zahrajete (ale věřte mi, ne vždy je to rozhodující, zažila jsem spoustu zmanipulovaných castingů, kde se prováděly castingy na role, které byly už dávno zadané!). Režíser ( v případě, že se jedná o korektní, nezmanipulovanou práci) si prohlédne stovky adeptů a z nich musí vybrat pár. Ti jsou pak zpravidla zavolání na callback, což už je užší výběr. (U reklam to tak někdy nebývá, záleží na velikosti projektu). Režisér si opět prohlédne adepty a vybere si (někdy vybírá jen on, někdy si k tomu přizve tým, záleží na něm) a tím je první krok hotov.

Pak nastává kostýmová zkouška, kdy se vybraný herec dostaví v určité datum a v určitou dobu do ateliérů, nebo do jakéhosi "skladu oblečení", kde si ho přeměří a vyberou mu kostým. Nemyslete si, že je to jen tak, ani náhodou! Vyzkoušíte si minimálně šest párů kalhot, patery boty a nespočet svršků. Tak dvě hodiny čistého zkoušení minimálně. Už na kostýmových zkouškách máte možnost se tkat se se spoustou herců, ale málokdy si stihnete spolu vyměnit víc, jak pár slov. No a když se vám konečně najde padnoucí oděv, můžete domů. Někdy v období od castingu do natáčení se k vám taky "nějakým záhadným způsobem" dostane scénář. Je to individuální. Někdy vám ho dají těsně po sdělení, že jste byli vybráni, někdy na kostýmové zkoušce, někdy třeba jen pár dní před začátkem natáčení. A v tu chvíli to pro vás na chvíli končí.

Následně se vám zavolá, abyste věděli, v kolik si pro vás přijede odvoz, abyste se dostali do ateliérů. I tohle je individuální. Někdy vám zavolají dva dny dopředu, někdy i v tak nelidskou dobu, jako kolem jedenácté večer a dozvíte se, že hned následující ráno v šest tam bude auto.Takže je na vás, kdy se proberete, jestli půl hodiny před odvozem, nebo dostatečně dopředu, aby se pak nestalo, že nastoupíte do auta, doveze vás to do ateliérů a až v maskérně se proberete a řeknete si: "Kde jsme se tu vzali?"

Samotné natáčení je pak zábava, tedy jestli vás to baví. Herectví je něco, k čemu musíte mít vztah a musí vás to bavit, jinak tu práci neodvádíte dobře a ničíte výtvor svůj i kolegů. To samé se říká i o štábu, i když ne vždy je to pravda. Tam se taky najde pár lidí, kteří jsou tím naprosto otrávení a dávají vám to patřičně najevo.

Například já jsem při jarním natáčení narazila na ženskou, která se starala o komparz a byla tak nepříjemná, že jsem měla sto chutí jí něco říct, nebo ji minimálně praštit lopatou po hlavě, a když sjem se tak podívala na ty komparzisty, rozhodně měli v plánu to samé - nebýt toho, že by pak nedostali zaplaceno a ještě by museli k soudu buď za vraždu, nebo aspoň za újmu na zdraví.

Natáčecí den začíná tím, že vás zavezou buď do ateliérů, nebo prostě do míst, kde se ten den bude natáčení odehrávat. Začne se štelováním osvětlení, pokládáním kolejniček pro kameru, jednotlivým umístěním kamer, vysvětlováním štábu, jak si to režisér představuje, musí se připravit ozvučení... Schválně, zkuste se někdy dodívat na film až do konce, až tam pustí titulky. A zkuste si spočítat, kolik lidí bylo ve štábu (Od herců, zvukařů, osvětlovačů, kameramanů, kostýmérek, maskérek.... až po třeba jen ty, kteři mají na starost úklid míst) a uvidíte, že minimálně stovku vám to hodí určitě. A čím je projekt větší a dražší, tím víc lidí tam napočítáte. Tohle štělování trvá tak dvě hodiny a pak se začíná točit první obraz.

Hercům se nejdřív ukáže, co mají dělat, kam mají jít, kde mají stát (většinou tam mají buď křídou nebo lepenkou křížek) a další vysvětlování. Tím ztratíte tak čtvrt hodiny a pak se jede nanečisto. Sdělí se hercům, co dělají špatně, přiběhne maskérka, která trochu poupraví vizáž a začne se "na ostro". Každý obraz se opakuje minimálně pětkrát a mezi každým se opět dolaďují detaily a maskérka opět poupravuje vizáže. Pak nastává nějaká přestávka, kdy se některým hercům sdělí, že nyní nebudou potřeba a jiní tam mají přijít. Celý tenhle kolotoč se zopakuje a pak je nějaká přestávka, během které mají volno všichni. Po přestávce se opět šteluje osvětlení, ozvučení, umístění kamer, doslech herců a jejich umístění a tak. Je to únavné, ale pokud vás to bavíc, vůbec vám to nevadí. Jen vám říkám; minimálně polovina času stráveném na natáčení jsou připravy, zbytek je neustále opakování obrazů, jako kdyby se zasekl film a ještě do toho počítejte to pobíhání maskérek atp. Já osobně jsem ráda, že se můžu natáčení občas zúčastnit, je to krásná práce, ale nejsem si jistá, jestli bych to zvládala tak, jako ti praví herci - každý den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Penelope Carolin Olivier Penelope Carolin Olivier | E-mail | Web | 31. srpna 2012 v 17:46 | Reagovat

Mě by to nevadilo. Vždycky jsem snila o natáčení něčeho. Nemusela bych tam ani hrát, stačilo by, kdybych se tam na to mohla jen dívat. Na to dění a mumraj kolem. A podivuhodné transformace herců a tak dále... Kulisy, a všechno. Mám hrozně ráda svět filmu. ♥ :-) Bylo by mi jedno, jestli bych nosila hercům deky při natáčení exteriérů, podpírala kulisy, nebo jen vytírala podlahu ve studiu. Hlavně bych tam MOHLA být! :D Tak ráda bych to někdy viděla na živo. Jenže to se asi těžko splní, škoda. :-( Krásný a poutavý článek. ;-)

2 Surynka Surynka | Web | 31. srpna 2012 v 18:00 | Reagovat

[1]:  Mně to nevadí, jen je to únavná práce, ale krásná... když pak vidíš výsledek, ale také zdlouhavá... napříkla u filmu Paříž 36 (na který tu mám článek) trvalo 2 roky (!), než se to celé připravilo a pak něco kolem 1 roku, než se to natočilo... A přeju ti, aby ses k tomu jednou dostala... Například televize NOVA pořádá různé komparzy pro diváky svých seriálů, to vím, protože i toho jsem se měla áčastnit, ale nakonec z nedostatku času, energie a kvůli nemoci jsme to musela odřeknout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama