24. Past

16. září 2012 v 0:05 | Surynka
Tak nevím, nevím, jestli budu schopná vejít se do limitu 30 kapitol :D Tento limit jsem si dávala i u Megan a jak to dopadlo? :D No každopádně, tady vás už čeká akce a šokující zjištění. Trochu přibarvené, ale doufám, že se bude líbit :D
Věnuji všem, co to čtou :)
Datum napsání: 13.8.






Megan se přenesla doprostřed lesíku, který byl kolem celého pozemku Hrádku. Byla celá oděná v černém a nechyběl ani její typický plášť. Thomas si ji kvůli tomu pořád dobíral. Došli na stanoviště bystrozorů a dali jim signál, že se můžou vrátit a odpočinout si.



Všude bylo ticho a tma. Studený vítr si razil cestu mezi stromy a rozechvíval suché větve, ze kterých spadalo i poslední listí. Podzim už se pomalu chýlil ke konci. Místy se na zemi vytvářely kužely světla od měsíce, ale oblačnost nedávala té obrovské světelné kouli příliš prostoru k projevu. Megan ostražitě sledovala každý kout a snažila se zklidnit svůj zrychlený dech. Od úst jí šla hustá pára, další projev mrazu a blížící se zimy. Uslyšela za sebou šustot listí a praskající větve. Který Služebník by byl tak blbej a takhle hlučně se plížil? Napadlo ji, ale pro jistotu si připravila hůlku a obranné i útočné zaklínadlo. Pořádně se soustředila a byla schopná určit, že se k ní nebezpečí blíží zezadu, asi sedmá hodina. Rozkročila se a pečlivě naslouchala. Blížilo se to stále rychleji. Jedna… dva…



"Uklidni se, to jsem já!" Řekl Thomas polohlasně.

"Sakra, ty pako! Mohla jsem tě zabít!" Vztekala se Megan, ale snažila se šeptat a příliš nevzbuzovat pozornost.

"Ale nezabila," řekl s úsměvem Thomas, "navíc jsem ti přece slíbil rande."

"Teď?" Vyvalila na něj Megan překvapeně oči. Možná bylo štěstí, že byla tma, jinak by se Thomas asi válel po zemí smíchy, kdyby viděl Meganin výraz.

"Ano, teď," řekl a vrhnul se k ní, aby ji políbil. Vášnivě, ale s něhou. Moc dobře si uvědomoval, že Megan je 'rarita', že podobná druhá není. Megan ho zezačátku chtěla odstrčit, ale pak se k němu přidala a polibky mu oplácela. Sakra, líbá fakt dobře. Meg! Seber se! Snažila se sama sobě dokázat, že je pánem své mysli, takže sledovala okolní terén. Ale aby to vůbec k něčemu bylo, musela vynaložit dvojnásobek snahy, co za normálních okolností, a i tak to nebylo dokonalé.



Oba od sebe najednou uskočili. Oba něco slyšeli a oba si připravili hůlky. Tohle už nebyl ten tichý plíživý zvuk, jako když se k Megan snažil Thomas dostat 'nepozorovaně'. Tohle bylo mnohem rychlejší, a bylo jich víc.



"A do háje!" Megan už věděla, o koho jde. Byla si jistá. "Jak se dostali přes obranná zaklínadla?!"

"Zlo si vždycky najde cestu," řekl Thomas a soustřeďoval se na keře a místa, kde by bylo nebezpečí vidět až na poslední chvíli.

"Přesně tak!" Ozvalo se za nimi. Když se otočili, spatřili tvář podobnou Adairově. Megan se s tímto mužem už jednou setkala, byl to Gaston, Adairův bratr.

"Co ty tu děláš?!" Zeptala se naštvaně Megan a mířila na něj hůlkou. Rázem se kolem něj seskupilo asi sedm nebo osm Služebníků.

"Tak inteligentní a ptá se na takovou samozřejmost?" Zeptal se Gaston a zdárně napodobil Adairův jízlivý hlas.

"Někdo se zeptat musel!" Odsekl Thomas a snažil se k hloučku nepozorovaně přiblížit.

"Už ani krok! Já vidím vše!" Gastonův hlas nabýval toho zvláštního, až děsivého tónu.

"Opravdu? A vidíš… tohle?!" Megan proti hloučku vyslala doslova vlnu síly, která je všechny povalila na zem. Takový její Expelliarmus v 'nadživotní' velikosti.



Boj začal. Kletby začaly lítat všemi směry a brzy přiběhli i další bystrozorové. Ani Služebníci nezůstali u původního počtu a jejich řady se stále rozšiřovali.

"Vipera Evanesco!" Zařvala Megan a jeden ze Služebníků shořel.

"Reducto!" Křikl Thomas a dva Služebníci padli k zemi mrtví. Megan se snažila sesílat kletby neverbálně, ale stejně to občas zakřičela a protivníka tím varovala. Už se ani pořádně neorientovala, kdo je kdo. Všude plno kouzelníků, všichni v černém…

"…Ségra, ty víš, kde se máš objevit jako první!" Křikl Scorpius a s nadšením se zapojil do boje. Po otci zdědil ty své sklony k vytahování a tady chtěl předvést, co dokáže.

"Co tady děláš?!" Zasyčela Megan a vyhnula se další kletbě.

"To samý, co ty; bojuju!" Scorpius dál bezmyšlenkovitě metal kletby a neuvědomoval si, že by tím mohl zranit i někoho z bystrozorů.

"Kdo zůstal na Hrádku?" Zeptala se Megan a vyslala kletbu na samotného Gastona, ale do rány jí skočil jiný Služebník. Ani ji to nezarazilo, protože ji na životě ohrožoval další a navíc stále čekala na Scorpiusovu odpověď.

"Skoro nikdo, když se bojuje tady…"

"…Sakra!" Megan se snažila v té vřavě najít Thomase nebo Vargu nebo kohokoliv jiného. Scorpius dál metal kletby a přesunul se hlouběji do bojiště.

"Scoorpiusi! Zůstaň tady!" Řvala Megan, ale marně. No co už, teď je tu něco důležitějšího! Konečně zahlédla Thomase. "Thomasi! Skoro všichni jsou tady!"

"No a? Vždyť potřebujeme pomoc!" Divil se Thomas a zabil dalšího Služebníka.

"Ale téměř nikdo nezůstal na Hrádku…" Vyhnula se kletbě a pokračoval dál k Thomasovi a tudíž i k nejbližšímu východu z lesa. "…Je to past!" V tu chvíli to došlo i Thomasovi.

"Je to past! Chtějí nás mít všechny tady, aby mohli napadnout kouzelníky na Hrádku!" Zařval na ostatní a společně s Megan se rozeběhli směrem z lesa. To nemá smysl, je to moc zdlouhavé! Napadlo Megan a přenesla se pár metrů před dveře do hrádku.



Zrovna z nich vybíhal Adair Balfour, obklopený asi deseti nebo patnácti Služebníky. Metal kletby na všechny strany a hlasitě se u toho smál. Z Hrádku vybíhal Draco a Varga, který zůstal a nehnal se do lesa …Naštěstí! Adair se nepřestával smát a dál mířil na všechny možné kouzelníky. Skoro všechna okna byla rozbitá, ty okenní tabule, které byly pohromadě, byly ušmudlané od krve a hned na schodech před dveřmi se válely tři mrtvoly kouzelníků, bohužel to nebyli bystrozorové, ale ti, které měla Megan chránit. Popadl ji neuvěřitelný vztek. Jak je možné, že už zabil tolik lidí, tolik nevinných lidí a stále mu to prochází? Nikdo ho netrestá, necháváme ho smát se nám do ksichtu! Proč? Co moje mamka? Nechal ji zabít jak psa, zbaběle, bez možnosti sebeobrany a co ty stovky dalších? Lomcoval jí neskutečný vztek. Jen zvedla hůlku a namířila s ní přímo na Adaira Balfoura, který v tu chvíli byl naprosto nechráněný.

"Avada kedavra!" Zařvala. Bylo jí jedno, že je to zakázaná kletba. Ten parchant si ji zasloužil. Ale… nic se nestalo.

"Ty krávo blbá!" Rozkřikl se a všichni jej nehnutě pozorovali. "Přece sis nemyslela, že by mě to zabilo? To by bylo moc složité! Avada kedavra!" Namířil na ni hůlkou a z ní vytryskl zelený paprsek světla. Jen těsně se mu Megan vyhnula. Hodila sebou do trávy a pořádně se praštila o zem. Koutkem oka zaregistrovala, jak se všichni Služebníci rozplynuli v prach. Nezbylo po nich ani stopy.

"Jsi v pořádku?" Vrhnul se k ní Thomas a snažil se jí pomoct na nohy. Hned za ním se hnal Ted.

"Jo, nic mi není," odpověděla naštvaně Megan. "Jak to, že to nefungovalo?!" Křikla vztekle.

"Proč myslíš?" Podíval se na ni Thomas a nadzvedl jedno obočí. Jeho výraz byl klidný, ale zároveň vyděšený tím, co viděl.

"Sakra!" Megan to došlo a nemohla tomu uvěřit.



***



"Do prdel*! Ten srá* má viteály!" Rozkřikla se Megan, když se to všechno kolem uklidnilo. Po Balfourově řádění zůstalo dvacet mrtvých, patnáct zraněných a neskutečný nepořádek. Susanin hrádek byl zdemolovaný a Megan to zhodnotila na několik hodin práce.

"Mohla bys trochu klidnit ten svůj slovník?" Zeptal se Draco tím svým typickým tónem a ani se nehnul ze svého místa, zatímco Megan vztekle pochodovala po pracovně. V místnosti se ještě nacházeli Varga, Harry, Ron, Ted, Thomas a pár dalších bystrozorů.

"Prosím tě! Komu to tady vadí?! Spíš by ses měl zajímat o ty viteály!" Křičela naštvaně Megan a nepřestávala pochodovat jako šelma v kleci.

"Jak víš, že jich má víc? Přece by si nerozporcoval duši jako skopový? Na to je moc velký narcista!" Ted měl pravdu. Nevěděli, kolik těch viteálů Balfour má, bylo ale jisté, že ho zatraceně dobře chrání.

"No dobře, ale musíme ten viteál, nebo ty viteály najít a zničit." Megan už se trochu uklidnila, alespoň nezněla tak vztekle a nenadávala, přecházet po pracovně ale nepřestala.

"Dobře, co o něm víme?" Varga se tázavě podíval na své kolegy a pak pokračoval. "Poučuje se z Voldemortových chyb, což znamená, že když už si nějaký ten viteál udělal, rozhodně ho nebude držet daleko od sebe. To byla přece největší chyba Voldemorta. Harry likvidoval jeho viteály, které neměl na očích a on o tom dlouhou dobu nevěděl. To znamená, že Balfourovým viteálem musí být něco, co má neustále na očích, co pečlivě střeží, nenechá jedinou chvíli bez dozoru a bude se to snažit chránit, klidně i těly několika Služebníků…"

"…To je ono!" Přerušila ho Megan uhozením pěsti do stolu. "Když jsem v tom lese namířila hůlkou na Balfourova bratra, seskupilo se kolem něj osm Služebníků, a když jsem k němu vyslala kletbu, jeden Služebník se vrhl do rány! To on… Gaston je ten viteál!" Rozkřikla se Megan a podívala se na všechny přítomné. Všichni se tvářili překvapeně, vyděšeně a šokovaně. Tohle by nečekal nikdo. Všechny ty šokované obličeje…

"Gaston Balfour a viteál svého bratra?" Zeptal se jako omámený Varga. Zatím byl jediný, kdo byl po Meganině výroku schopný promluvit. Ostatní tomu stále nemohli uvěřit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sola F. Sola F. | 17. září 2012 v 17:55 | Reagovat

Wáááu! Takový překvapení na konci :) Jenom ve větě: "Ty krávo blbá!" Rozkřikl se a všichni jej nehnutě pozorovali. "Přece sis nemyslela, že by mě to zabilo? To by bylo moc složité! Avada kedavra!" - nemělo by tam být jednoduché? Jako místo složité? Ten boj byl popsaný dokonale, ale strašně jsem se bála o Scorpiuse, aby si něco neudělal.. no jo, jsem prostě strašně ujetá na Mladou generaci :P Budu se moc, moc, moc těšit na další díl :)

2 Surynka/Natalí Surynka/Natalí | Web | 17. září 2012 v 18:08 | Reagovat

[1]:  Aha jo máš pravdu :D Hned to jdu opravit :D Neboj... mrtvých z řad hl. hrdinů už bylo dost :D (zatím) Tak v neděli ;-)

3 Emmi Emmi | Web | 1. října 2012 v 22:48 | Reagovat

taaak, po ldouhatánské době mám zase čas trochu číst a komentovat. hrozně mě to deptá, umírám napětím, jak to bude dál, ale přesto přede mnou leží takových věcí, že... prostě nestíhačka.
páni! takové šokující odhalení! teď ještě, aby měla Meg pravdu. a Scorpi zase jede - Ségra, ty víš, kde se máš objevit jako první!" Křikl Scorpius a s nadšením se zapojil do boje. Po otci zdědil ty své sklony k vytahování a tady chtěl předvést, co dokáže.
prostě - ou jé!

4 Surynka Surynka | Web | 2. října 2012 v 9:40 | Reagovat

[3]: Jsem ráda, že jsi na povídku nezanevřela :D A je mi jedno, že to čteš třeba až po pár dnech, jsem ráda, že to čteš :-) A chápu tě, já... kdybych si v srpnu nepředpřipravila "stěžejní" články (čímž myslím kapitoly k povídkám, které jsou hlavní náplní blogu) na čtyři měsíce dopředu (až do prosince), taky bych nestíhala... takhle ty povídky jsou přichystané a jediné, co sem přidávám "za chodu" jsou obrázky a fotky :-)
A Scorpi? Co k němu dodat? Je po svém otci :D

5 Bree Bree | Web | 2. listopadu 2012 v 16:12 | Reagovat

Ha, Balfour má viteál, a ke všemu svého bratra... Hmmm... tak to bude ještě určitě složité... Ze začátku, jak se tam cpal Scorpius do boje, jsem myslela, že se mu něco stane, a nakonec nic, takže dobrý. Kapitola byla akční, sice trocha romantiky, ale přeci jen akční; brzy půjdu na další ;-)  :D

6 Surynka Surynka | Web | 2. listopadu 2012 v 18:07 | Reagovat

[5]:  To ano, složité to bude :D Scorpiuse bych nezabila, neboj :D

S tou romantikou... musela jsem to trochu vyvážit :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama