27. Někomu ta válka nedochází

7. října 2012 v 1:35 | Surynka
No a je tu další kapitola. Možná, zdůrazňuji MOŽNÁ, bych se do té 30 vešla, ale bylo by to 30 kapitol + epilog, ale stejně. Tahle kapitola dala mně osobně hodně. Utřídila jsem si myšlenky i charaktery a vy se toho dozvíte víc o mém oblíbenci, Robertu Vargovi... Snad se vám bude kapitola líbit. Je povídací (dialogy) i nepovídací (obyčejné odstavce), ale místy trochu překvapivá, hlavně, když se dozvíte, kdo že je ten, komu ta válka nedochází :D V téhle povídce ta postava ale ještě nebyla :)
Věnuji všem, kteří to čtou (ať už teď, nebo později) ;) Protože já naivka si stále myslím, že o to má někdo zájem :D

Dopsaná: 17.8.







Už jim nezbývalo nic jiného, než čekat. Všechno měli do nejmenšího detailu promyšlené, přesné skupiny, jak budou bojovat… zbývalo jen čekat a doufat. Doufat, že se Balfour objeví dřív, než v době, kdy by si mohl vytvořit nový viteál.

Dny ubíhali a strach mezi nečistokrevnými kouzelníky se šířil. Už byste ani nepoznali, že na Hrádku kdy došlo k nějakému souboji, ale co nebylo vidět na hmotných věcech, bylo vidět na lidech. Kouzelníci se snažili tvářit odhodlaně a dodávat odvahu mladším, ale sami ji ztráceli. Už ani nevěřili, že by to mohlo dopadnout dobře. Obranná zaklínadla kolem domu nechali bystrozorové ještě zesílit, hlídky zdvojnásobit, ale stále se obávali, že to nebylo dostačující. To, co se tehdy Balfourovi povedlo, vniknout na Hrádek a následně pozabíjet spoustu lidí ve vesničce, bylo neuvěřitelné. Dokazovalo to jeho sílu.

Megan se snažila neustále zapojovat do práce, ale pořád se jí do hlavy vkrádaly vzpomínky na Kate a opět cítila ztrátu své matky. Už si myslela, že to hlavní přebolelo, ale jako by se ta bolest rozhodla, že smrt kamarádky nebude bolet víc, než smrt matky. A tak při každém svém kroku musela myslet na Susan i na Kate.

Ted na tom nebyl o nic líp. Ztratil velmi dobrou kamarádku, v jednu krátkou chvíli spolu i chodili a navíc si teď začal uvědomovat, víc než jindy, smrt svých rodičů. Vždycky ho napadlo, že takhle nějak to vypadalo i před lety, kdy Nymfadora a Remus zemřeli. Měl vztek na všechno to zlo, které neustále ubližuje všem ostatním a evidentně mu to nijak nevadí.

Thomas Cooper měl zdánlivě dobrý život. Jeho rodiče stále žili, sourozenci byli ve Francii, jediný, o koho v tu chvíli mohl mít strach, byla Megan, ale i tak se neměl nijak dobrou náladu. Tu si občas zlepšil společnými chvilkami se svou přítelkyní. S holkou, se kterou randil v Bradavicích, a kterou teď, po dvou letech, měl zase jen pro sebe. Ale i tak se necítil nejlíp. Měl pocit, že nebezpečí je tak silné, že se ho už snad není možné zbavit. Jako by mu Balfourova moc a šílenost vzali víru v to, že to dopadne dobře.

Varga tím trpěl asi nejvíc. Sice to nedával zdát a navenek se tvářil pořád jako ten ironický, nepřístupný bystrozor, co bude všechny kolem sebe okřikovat a častovat kousavými poznámkami o jejich chování, vzhledu či způsobu práce. Ale skutečnost, že mu předchozí válka vzala naprosto všechno a při téhle ztratil i ten zbytek, to ho ranilo. Teta se strýcem, kteří se ho po smrti jeho rodičů i prarodičů ujali, už zemřeli a jediný člověk, na kterém mu záleželo, jeho výborná kamarádka -jediná, která ho chápala a brala takového, jaký byl- zemřela při boji v té vesničce. Nikomu to neřekl.

Šel dál, překračoval mrtvá těla a hledal ji, Mary Nielsenovou. Byla to jeho nejlepší a jediná kamarádka, medlovského původu a žila tady. Během bitvy ji zahlédl na kratičký okamžik, ale pak už ji nikde neviděl. Až teď. Ležela tam, celé tělo potřísněné krví a oči otevřené dokořán zíraly na nebe nad ní. Přiklekl k ní.

"Mrzí mě to," řekl tiše. Tak tiše, že ho nikdo jiný nemohl slyšet. "Kdysi jsme si slíbili, že si budeme navzájem pomáhat a ve chvíli, kdy jsi potřebovala mou pomoc, jsem tu nebyl. Omlouvám se." Omluva byla málo, ale bylo to to jediné, co v tu chvíli mohl udělat. Zatlačil jí víčka a postavil se. Ještě jednou na ni shlédl a pak se vydal napsat do seznamu další jméno. Nikomu nic neřekl a nikdo se ani nemusí dozvědět, kdo tam to další jméno připsal a jak ho znal.

Když se teď rozléhl po svém miniaturním pokojíku v podkroví Susanina hrádku a došlo mu, že tam chybí Stinson, musel si vzpomenout na tu bitvu ve vesničce. Ten chybějící Stinson mu ji pořád připomínal a připomínal mu i ztrátu Mary.

Varga byl odjakživa citlivý. Ztráta nejbližších ho poznamenala a jeho teta se strýcem mu dávali tolik lásky, kolik jen mohli. Ale když zjistil, že s city nic nezmůžu a stává se s nimi zranitelným, uzavřel je do té nejmenší komory, kterou v sobě našel. Zamkl dveře a klíč zahodil. Tehdy nahodil masku toho ironického, drzého a protivného Roberta Vargy.



***


Bylo třiadvacátého prosince. Venku pršelo, tráva byla připlácnutá, žlutá, zabahněná a vlastně vůbec trávu nepřipomínala. Byla zima a foukal vítr. Černé mraky neměly v plánu propustit pořádné světlo, a kdyby bylo o něco chladněji, možná by i zasněžilo, ale to se nestalo. Počasí perfektně symbolizovalo náladu.

"Jak je to dlouho?" Zeptal se podrážděně Draco, když upil z hrnku s kávou a sledoval dění venku.

"Od té bitvy ve vesničce? Skoro měsíc," odpověděla tiše Megan a ukousla si z toastu. Byly Vánoce, ale nic v domě to nepřipomínalo. Všude vládl smutek a Vargovy poznámky, za které ho chtěl každý zabít, nejvíc asi Draco, i když ten by Vargu vraždil už jen z principu.

"Jak dlouho chce ještě čekat?!" Draco vztekle praštil novým vydáním Denního věštce o stůl. Jedině ty noviny se snažily trochu zvednout čtenářům náladu, ale evidentně se to míjelo účinkem. Navíc existovalo oprávněné podezření, že polovina zaměstnanců na ministerstvu už spolupracuje s Balfourem.

"Třeba až do chvíle, než nabyde plné moci a bude si moct vytvořit další viteál," řekla Megan s trpkým úšklebkem. K čemu jim vlastně je všechna ta magie, když pak nemůžou dělat nic, co by to zlo jednoduše sprovodilo ze světa?

"To je blbost! Balfour je šílenec, maniak, neuvěřitelný zvědavec!" Zahlásil Varga, když vešel do místnosti a nabral si skromnou porci jídla. "Všemi těmi boji jsme ho dostali do varu, on si to všechno užíval. Nevydrží čekat dva měsíce, radši se ohrozí, bude se spoléhat jen na své 'naprosto geniální' schopnosti a zaútočí znovu."

"Opravdu?! A jak si tím můžeš být tak jistý?!" Zeptal se vztekle Draco.

"Protože znám mysl šílenců…"

"…podle sebe soudím tebe, co? No to jsme to dopracovali! Velí nám to největší pako z celýho vesmíru!"

"Ticho!" Zařvala Megan. "Já jsem tě prosila, abys ho ignoroval!" Obořila se Megan na Draca. Ten se začal opět tvářit nezúčastněně. "Když nad tím tak přemýšlím, Vargova teorie není tak špatná… nemůžeme ji vyloučit, takže se laskavě stáhni!" Zavelela a vypadalo to, že ji Draco poslechne. Hodil na Vargu naštvaný pohled a pak rázně vypochodoval z jídelny, s hlavou hrdě vztyčenou. Malfoyové… štěstí, že tu máme jen dva rozené Malfoye… Zamyslela se Megan. Ubírala by se v myšlenkách i dál, kdyby se z haly neozvalo hlasité prásknutí.

"Konečně jsem tady! Ani nevíte, jak bylo těžké dokázat, že k vám patřím!" Ozval se mírně afektovaný hlas. A do háje! 'Babička'…

"Ahoj, babi." Megan se falešně usmála na svou nevlastní babičku a doufala, že neuslyší nic na téma 'mudlové v domě, kde žijí Malfoyové'. "Omlouvám se za ta opatření, ale víš, jaké to teď je."

"Ano, příšerné. Ta válka nás jednou všechny zničí," řekla Narcissa s falešným úsměvem a svým typickým afektovaným hlasem. Ze všech sil se snažila ignorovat ten 'mudlovský smrad' kolem a celou tuhle válku. Nechtěla ji vnímat, protože jí připomínala válku, která se udála před jednadvaceti lety.

"Doufám, že ne," ozval se ze schodiště chladný hlas Narcissina syna. Tady vztah matky a syna evidentně nefungoval tak, jak by měl. "Zdravím tě, matko." Opatrně a nepříliš familiárně ji objal a pak se jí zpříma podíval do očí. Ten způsob jak s ní mluví…to je příšerný! Napadlo Megan, když je sledovala. Narcissa se vlastně nikdy stoprocentně nesmířila s výběrem svého syna. Když zemřela Astorie, doufala, že by na řadu mohla přijít jiná dcera významně postavené rodiny, ne ta 'ženská, co je porazila'. Ale stalo se a Narcissa pochopila, že vést spory by se nevyplatilo, tak ten fakt musela akceptovat.

"Jak bylo… kde, že jsi to vlastně posledního čtvrt roku pobývala?" Zeptal se chladně Draco a bylo přímo zřejmé, jak moc ho jeho matka zajímá.

"Na Kajmanských ostrovech," odpověděla Narcissa. "Nedokážu ani popsat ten šok, když jsem se sem vrátila. Neměla jsem o dění tady nejmenší tušení a pak se vrátím a zjistím, že je všechno naruby."

"Jak ses vlastně dostala sem?" Zeptala se se zájmem Megan. Byla asi jediná, která položila otázku, na kterou chtěla znát odpověď.

"Bylo to složité, zlatíčko, ale pořád jsem matka Draca Malfoye, manžela Susan Woodové," řekla Narcissa s falešnou hrdostí v hlase. Jistě, v takových případech se ti jméno mé matky hodí, co? "Ale samozřejmě jsem se musela podrobit i nějakým zkouškám," dodala zhnuseně.

"Je nám líto, ale je tu přeplněno…" Začal Draco s manévrem 'jak se zbavit matky'.

"…nicméně by se nám určitě povedlo najít ti tu nějaký prázdný pokojík. Venku je to teď nebezpečné. Balfour je naprostý maniak a k Voldemortovi chová jakousi úctu. Ví, kdo jeho 'vzor' zradil, takže jistě chápeš, že bych nechtěla, aby ses potloukala někde venku…"

"…nenazvala bych to zradou," řekla Narcissa a bylo jasné, že by se pokoušela na to rozvíjet dalekosáhlé hovory, ale na to prostě nebyl čas.

"To je jedno!" Odsekl Draco nervózně. Meganina poznámka o Balfourovi ho přesvědčila, že by tu Narcissa přece jen měla zůstat. "Venku je to příliš nebezpečné. V podkroví stále zůstává pár pokojíků prázdných, jeden tam má i vlastní koupelnu, takže tu teď s námi budeš, ať se ti to líbí, nebo ne! A teď mě omluvte, mám práci," řekl příkře a odešel.

"Ten má ale náladu," poznamenala Narcissa. Evidentně jí nedošla vážnost situace. Kdybych jí neznala, řekla bych, že začíná senilnět! Napadlo Megan, ale vzápětí se na 'svou' babičku usmála.

"Tak pojď se mnou," pobídla ji a vydaly se ke schodišti.



***


"Kde se tady vzala?!" Zeptal se vztekle Draco, když stál v pracovně ve druhém patře sám s Megan.

"Jak já to mám vědět, sakra?! Je to tvoje příbuzná, ne moje!"

"A to s tím má nějak souviset?!"

"To je jedno!" Utnula tuhle hloupou debatu Megan. "To teď není důležité. Ostatně můžeme být rádi, že tu je. Alespoň víme, že jí nehrozí nebezpečí."

"Jo, ale když je tady, hrozí nebezpečí nám a hlavně tamtěm kouzelníkům."

"Od kdy máš s nimi takovou péči?" Podívala se Megan tázavě na svého nevlastního otce. Ten si jen pobouřeně odfrknul a otočil se k oknu. "No nic, musím dolů. Babička nevypadá, že by plánovala objevovat se mezi námi příliš často, ale ostatní potřebují mou pomoc. Jsem tu něco jako paní domu." Megan se tiše vytratila z pracovny. I když jí pár lidí řeklo, že občas má chování jako Malfoyové, musela si přiznat, že členy tohoto rodu asi nikdy nebude stoprocentně chápat.



***


Nástěnné hodiny v jídelně ukazovaly půl šesté. Venku už byla tma a většina kouzelníků si chodila pro večeři, kterou si snědli ve svých pokojích. Megan jim nabízela, že si mohou sednout ke stolu, ale oni se rozhodli pro stísněnou místnost s dvaceti lůžky. Hrádek byl v období vánočních prázdnin snad ještě přeplněnější, protože tam byly i děti.

Ministerstvo nařídilo, aby v rámci 'udržení klidu' byla Škola čar a kouzel v Bradavicích v provozu a studenti pokračovali ve studiu. Samozřejmě se rodiče mohli rozhodnout, že by své děti nedávali během té doby do školy, ale ministerstvo 'preferuje spolupráci v programu ohledně udržení klidu'. Řečeno normálně: "Raději se nepokoušejte své děti odhlásit ze studia!" Scorpius Malfoy měl výjimku, protože jeho sestra vedla jednu z bojových skupin a vůbec byla jeho rodina do té války zapojena, ale všichni ostatní museli dál navštěvovat školu. Během vánočních prázdnin byli skoro všichni mimo Bradavice, ale přesto tam pár studentů zůstalo a ty tam hlídali bystrozorové.

Z haly se ozvalo hlasité PRÁSK a stál tam jeden z bystrozorů z Bradavic, špinavý a vysílený.

"Co se stalo?" Zeptala se hned Megan a všichni se k němu vrhli.

"Za-zaútočil na Bradavice… nevy-nevypadá t-to tam moc… dobře," soukal ze sebe zadýchaný bystrozor. Všechny okolo zachvátila vlna strachu. Nečekali, že by útočil na Bradavice… znovu!

"Musíme tam!" Megan se hnala pro svou hůlku, kterou výjimečně a naprosto nezodpovědně nechala na stole v jídelně. Ani ne za minutu se ta zprává roznesla celým Hrádkem a začal hromadný přenos do Bradavic.

Když to tam Megan uviděla, nemohla uvěřit svým očím. Všude byly odštěpky z kamenných zdí, schodiště bylo napůl zborcené, všude špína, prach a krev… Bylo to příšerné. Jak dlouho už tu probíhal ten boj? Jak dlouho trvalo, než se někomu podařilo se přenést a žádat o pomoc? Všude se váleli mrtvoly, naštěstí se nově příchozím zdálo, že je stále více mrtvých Služebníků, než těch ostatních. Největší část bitvy probíhala ve Velké síni, ale i v postranních chodbách byly k nalezení bojující páry.

"Rozdělíme se!" Zavelel Harry a začal rozesílat bystrozoroy a 'pomocné síly' po dvojicích.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Emmulka Emmulka | Web | 15. října 2012 v 19:57 | Reagovat

Já čtu, jen mám málo času... vážně pořádně nestíhám...
Narcissa je hezky protivná, jen co je pravda
a další bitva? jdu číst dál!!!

2 Surynka Surynka | Web | 15. října 2012 v 20:18 | Reagovat

[1]: Já to chápu, jen mě to mrzí :-(
No tak je to Narcissa, no :D

3 Bree Bree | Web | 17. prosince 2012 v 22:10 | Reagovat

Vargův momentek na začátku byl smutný, dokonce se mi do očí nahrnuly slzy, protože jsem se snažila do této kapitoly vcítit... a mělo to účinek, jak už jsem napsala. Fíha! Další útok! O_O Teda, Surynko, tak to jsem z toho paf, protože on si skoro ani na chvíli nedá pokoj! :-? Kapitola opravdu zajímavá, snad si brzy přečtu další, protože jestli se nemýlím, tak už moc do konce nezbývá... :/ A neboj, to víš, že mě zajímá jaký má nachystaný osud Megan a její přátelé, jen prostě musím dávat přednost škole... času je hrozně málo a i když se doma nějak zvlášť neučím, tak ten čas schází... Teď o Vánocích mi doufám nějaká chvíle zbude, hlavně na Silvestra, to bude doma klid před čekáním na další rok.
P.S.: Už jsem si dříve všimla, že jsi opět změnila vzhled, znovu se prostřídaly barvy, které tu ještě nebyly a díky nim změna pro oči. Sice se mi barevně více líbil ten vzhled s černým pozadím, myslím, že odkazy byly oranžové, ale zase takhle je to příjemnější, takové teplé, hřejivé barvy... :-) Jéje, no to jsem se rozepsala, už musím skončit, asi mi to fakt chybělo :D  ;-)

4 Surynka Surynka | Web | 18. prosince 2012 v 19:07 | Reagovat

[3]:  Teda.. jestli to v tobě vyvolalo takové reakce, tak mě to opravdu těší, porotože to znamená, že se zřejmě začínám něco učit :D
Chápu, že teď není moc času a taky doufám, že o Vánocích budu mít víc času na čtení a tvoření.. navíc momentálně chystám knížku, takže čas je opravud třeba :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama