Vím, co jsem říkala, ale už to dopadlo takhle. Ano, Meganin příběh se dočkal epilogu. Je dlouhý na dvě stránky A4, takže vlastně krátký, ale myslím, že jsem do něj dala všechno. A chci vám říct, že tenhle konec byl celkem nejasný, ale... tohle všechno vlastně bude až v článku Na závěr... Dělala jsem ho u Pravé identity a nevidím důvod, proč to neudělat i tady. Tak si to užijte ;)
Dopsaná: 25.8. 2012 (v jednom dni jsem stihla 28. kapitolu i epilog!)
Trvalo to dlouho, než se všechno vrátilo do normálu. Než se všechny škody napravily a všude zavládl alespoň nějaký klid. Ten ale bystrozorové neměli. Museli pochytat všechny Služebníky, kterým se podařilo uniknout. Takže Megan se pořádně vyběhala. Hlavně ty honičky v lese, kdy se brodili sněhem, protože je ten rok obdařilo počasí obrovskou nadílkou toho 'bílého studeného', jim všem dávaly pěkně zabrat, ale byli trénování a jejich práce nesla výsledky.
Megan už oslavila dvacáté narozeniny a sníh stále nezmizel. Co ale zmizelo, byl Thomas z jejího života. Ta jeho láska k ní byla tak velká, že jednou nachytala 'jeho nahej zadek mezi nohama nějaký blonďatý slepice'. Dlouhou dobu pak bydlela na Hrádku, ale časem se stejně vracela do bytu. Ale to většinou zjistila až ráno, kdy se probudila s pořádnými bolestmi hlavy.
"Woodová, že ti to není blbý, chlastat kvůli takovýmu debilovi," řekl Varga, když ji zase jednou našel U Děravého kotle, jak sedí u stolu v nejzazším koutě a popíjí už asi desátou ohnivou whisky. Teprve teď to začalo na ni působit, protože její magická podstata způsobovala, že se opíjela pomaleji, než ostatní. To je pěkně k vzteku!
"Já nepiju kvůli němu!" Odsekla Megan vztekle. Jazyk už jí těžkl, ale stále jí bylo rozumět. "Piju kvůli sobě, že jsem tak blbá a nepřišla na to dřív. Vždyť on se s ní pelešil už asi měsíc!"
"No vidíš! Některý lidi to nezjistěj ani po roce!" Řekl Varga a poručil si to samé, co pila jeho kolegyně.
"Ty seš nějakej chytrej!"
"Vždyť mi přítelkyně zahýbala skoro dva roky!" Zamumlal Varga a pořádně si loknul. Zatímco Megan už opatrně brzdila a snad poprvé za tu dobu, co takhle sedávala U Děravého kotle, si po dvou hodinách byla schopná uvědomit, kdo je, kde je a další podobné věci, Varga ji zdařile doháněl a za chvíli už mu také začínal těžknout jazyk.
"Tak a dost! Nebudeme tu chlastat kvůli našim bývalým, vždyť je to minulost!" Megan se zvedla a ani nezakopla o svou vlastní nohu. Vzala si svůj plášť a chtěla odejít.
"Hej, kam jdeš?" zeptal se Varga.
"K sobě domů," odpověděla.
"A máš tam něco k pití?"
"Darkfordskou whisky," odpověděla Megan a Varga hlasitě pískl. Ve vteřině vedle ní stál a prohlašoval: "Tak tu si dám s radostí! Veď mě!" Megan křikla na hostinského, ať jí to napíše na účet, že to pak zítra zaplatí a už si oba vykračovali chladnými ulicemi Londýna. Megan nebydlela daleko, ale než dorazili k ní domů, měli oba promáčené konce plášťů. Bydlela v nejvyšším patře starého domu a z kuchyně vedly dveře na malinkou terasu. Obývací pokoj byl vybavený moderně, stejně jako zbytek bytu. Megan po své matce zdědila i vkus.
Varga se posadil k barovému pultíku a za chvíli už před ním přistála sklenička s tmavě hnědou, skoro až černou, tekutinou. Darkfordská whisky, byla opravdu tmavá. Megan s Vargou stihli cestou trošičku vystřízlivět, ale stejně rychle to mohli dohonit tímhle tmavě hnědým pitím.
"Že tě ten debil nechal," prohlásil Varga. "Suprovej byt, ukázkový pití, ty taky nejsi k zahození…" Nebyl až tolik opitý, aby mu nedošlo, co právě řekl. Megan se trochu zarazila, ale než stihla jakkoliv zareagovat, skláněla se přes barový pultík a líbala Vargu. Bylo to jiné, než s Thomasem, vášnivější a dravější. Ani si nestihla všimnout, kdy přesně se přemístili do její ložnice, ale ve chvíli, kdy se Varga potýkal s knoflíčky na její halence, se musela ušklíbnout.
"Víš, že máš v kapse hůlku?" Uchechtla se.
"Woodová," napomenul ji rádoby přísně, "sklapni!" A opět ji začal líbat. Ale její radu vyslechl a ve chvilce už byli oba nazí.
***
Ráno bylo opravdu tvrdé, ale oba zažili neskutečný šok, když se našli v posteli s tím druhým. Zprvu to vypadalo, že se to nějak snese, ale když se pak potkali v práci, snažili se přehlížet a nevnímat toho druhého. Až Megan jednou došla trpělivost, protože si toho začali všímat i ostatní, a počkala si do večera, kdy už na ministerstvu skoro nikdo nebyl.
"A už toho mám dost!" Křikla, když vlítla do jeho kanceláře. Předtím to byla i její kancelář, ale po té noci se odstěhovala k ostatním vedle. "Klidně se můžeme tvářit, že se nic nestalo, ale takhle se přehlížet?! Začínají si toho všímat ostatní!"
"A co mi je po nich?!" Zeptal se nevrle Varga.
"O co jde, Vargo?!" Vyjela na něj vztekle Megan.
"Chápeš, že je to celý divný?!" Varga vyskočil ze židle a obešel stůl. "Vždyť seš Malfoyová, proboha!" Megan na něj zůstala překvapeně zírat.
"Počkej! Tenhle celej bordel je kvůli mýmu příjmení?! No to nemyslíš vážně?!"
"Ani nevíš, za co všechno jsou Malfoypovi zodpovědný!" Řval na ni nepříčetně. Část jeho rodiny zabili Malfoyovi a zbytek zemřel během Bitvy o Bradavice a nedivil by se, kdyby za to opět mohli Malfoyovi.
"Ale já nejsem jako oni! A jestli ti to po tý době, co spolu pracujeme, nedošlo, tak seš fakt největší pako na světě!" Zařvala Megan a odešla. Nechala tam Vargu s jeho 'svědomím' a on snad poprvé přemýšlel o Megan jinak, než jako o Malfoyové.
***
Další ráno se jí vůbec nechtělo do práce, ale řekla si, že by byla škoda, kdyby jí její vysněnou práci zničil jeden člověk, takže se připravila a jako obvykle už v osm byla v kanceláři. Dorazila tam jako první, ale nikde nemohla najít svůj stůl. Pěkně blbej vtip! Zůstala tam zaraženě stát a rozhlížela se. Ve dveřích do své kanceláře stál Varga a opíral se o futra. Na tváři se mu objevil pobavený úsměv.
"Co tam tak stojíš, pojď do svý kanceláře," řekl a pokynul jí, aby vešla. Megan nevycházela z údivu. Na druhé straně kanceláře stál její stůl a měla tam všechny své věci, jako by tu místnost nikdy neopustila.
"Co, že ses rozhodl takhle?" Zeptala se a přehodila přes opěrku židle svůj plášť.
"Mělas pravdu, nejsi Malfoyová," řekl a přistoupil k ní. Najednou to nebyl ten samotářský, věčně nabroušený Varga. Zdál se jí jiný. "Alespoň ne povahou. Jsi Megan a je jedno, jaký máš příjmení, a něco ti řeknu, ta noc byla jedna z nejlepších," řekl tiše a začal ji líbat. Megan mu přehodila ruce kolem krku a začala mu polibky oplácet. Něco jí říkalo, že tohle nebude jako s Thomasem nebo Tedem, tohle bude trvat mnohem déle.
Já rozhodně ne. Ti dva se budou neustále dohadovat, ale možná právě kvůli tomu ten jejich vztah vydrží. Když je to klidné a bez hádek, většinou to už značí nezájem jednoho partnera o druhého 
i Ty jedna! takže Varga, jo? a já chtěla Teda... ale pravda, bylo to rozhodně naprosto nečekané, a když si to tak uvážím, rozhodně to není špatná kombinace, pokud si nebudou vjíždět do vlasů často (protože bez občasných hádek si to vážně nedovedu představit)