Listopad 2012

2. Rozbouřená řeka

30. listopadu 2012 v 0:03 | Surynka |  Život je boj
No a další kapitola k Boji, tak snad se vám bude líbit. Já jsem s ní celkem spokojená (nebylo by ani v pořádku, kdybych s ní byla úplně spokojená, že?) a dala jsem si s ní celkem záležet, tak snad je to vidět. Varuju před možností výskytu vážných překlepů, při takovém nálezu budu ráda za upozornění :)




Stromy a nebe

27. listopadu 2012 v 1:14 | Surynka |  Fotky
Další fotky z 30. září. Článek přednastaven 24.10. K tomuto dni se vztahovalo spoustu únavy, nervů a stresu. Doma byly menší-větší problémy, vážné nemoce jsou svině! Sypalo se toho na nás spoustu. Až jsem to nezvládala a ve škole se skácela k zemi, ale zvládla jsem to a povinně pár dní doma! A klid! To sice moc nejde, ale musí a snad se mi podaří nějak odreagovat. Takže vám sem vkládám fotky, kde už nefiguruje voda, ale pouze stromy a nebe. Uvidím, kolik jich najdu.




Zima, strach a beznaděj

26. listopadu 2012 v 0:22 | Surynka |  Kresby

Už zase jsem jednou u televize popadla tužku a něco nakreslila. Koukala jsem se na nějaký thriller o rodině, kde muž byl běloch a žena černoška a přestěhovali se do vilové oblastí, kde místní polda (černoch) je všemi uznávaný, ale nesnáší smíšená manželství a proto tenhle mladý pár neustále v soukromí napadá, ale před ostatními se k nim chová strašně mile. Je vlastně jedno, co to bylo, ale nějak jsem na to nevydržela koukat soustředně a popadla jsme blok a tužku a začala kreslit.



1. Konec Orentallu

23. listopadu 2012 v 0:01 | Surynka |  Život je boj
Pokud by se někdo chtěl 'dostat' do nálady, kterou Keya mohla cítit, když byla na útěku, doporučovala bych psolechnout si toto: http://www.youtube.com/watch?v=VrBZ0rGWXUk


Při téhle skladbě jsem to i psala a myslím si, že to není marné, tak snad mi to příliš nezkritizujete a dočtu se i o nějakých pozitivech (ale přátelsky míněnou kritiku uvítám, kvůli zlepšení)




Voda, listí a zeleň

20. listopadu 2012 v 0:02 | Surynka/Natalí |  Fotky
Docházejí mi nápady na to, co psát do perexu. Vůbec netuším, co bych vám sem měla napsat. Možná něco o průběhu fotek, možná něco ze života. Asi obojí. Článek jsem přednastavovala 12. října. Při fotkách (30. září) jsem pobíhala po lesoparku a někoho asi napadlo, co to tam běhá za trotla s miniaturním foťáčkem, co fotí každou prkotinu. Kdybych měla zrcadloku, možná by se lidi zaráželi míň, ale co mi je po nich, že? No a v říjnu potkala mou rodinu nemilá situace v podobě vážné nemoci. Pochopte, nechci to tu vykřikovat, jen na letošní říjen nebudu mít hezké vzpomínky. Snad tento nešťastný rok, kdy vážně onemocnělo víc mých známých a přihodilo se víc smutných záležitostí, brzy skončí a snad ne tak nešťastně.
Ale děly se i hezké věci. O těch zase někdy příště ;)



Mozaika

19. listopadu 2012 v 1:08 | Surynka |  Kresby
Dneska vám chci ukázat, co vznikne, když se člověk nudí ve škole. V září je to na základních školách ještě nudné, nic se neděje a "rozjezdy" nemají skoro žádnou rychlost. V prvních dnech jsem do školy nosila blok, abych si zapisovala nějaké informace, ale brzy ten blok nebyl na psaní, ale na čmárání. No a já si čmárala různé čárky a klikyháky, až jsem 11.9.2011 po víc jak týdenní práci (ke konci jsem to už dočmárala doma o víkendu, taky z nudy) vznikla tahle mozaika. Tak se račte podívat a povím vám jedno...




Prolog/Život je boj

16. listopadu 2012 v 0:05 | Surynka |  Život je boj
Tak jsem se přeci jen rozhodla vám tu svou povídku ukázat. Zveřejňována bude každý pátek a já doufám, že se vám bude líbit. Je to něco jiného, než jsem sem dosud přidávala, ale můžu vám říct, že je to mnohem bližší mé nátuře,která to fantasy má opravdu ráda (to bych jinak nemohla číst HP, Zeměplochu aj.). Moc netuším, co bych vám sem k tomu měla napsat. Opravdu jsem se snažila se nastartovat, abych psala dobře, dlouho dopředu měla předepsáno a aby to bylo v nějaké normální formě (což se vlastně váže k první snaze mít to dobře napsané...) a řeknu vám, že k datu 9.11. mám předepsané dvě kapitoly (plus samozřejmě zde zveřejňovaný prolog), takže do konce listopadu to mám vyřešené a mám tak dva týdny k napsání dalších dvou, což mi vychází... kapitola na víkend... no... budu se muset snažit.


Každopádně bych prolog chtěla věnovat Penny, protože mi k povídce vytvořila ikonku, z které jsem naprosto nadšená a bez jejíhož fanfiction EHAD (everyone has a destiny) by mě tahle kapitolovka nikdy nenapadla ;)
Ale příjemné počtení přeji samozřejmě všem a budu ráda za odezvu v podobě komentářů a hodnocení článku, protože tak se budu moct zlepšovat. Takže klidně pište i nějakou tu kritiku (jestli to třeba nebylo moc zmatečné nebo tak), ale zase to s tím kritizováním nepřehánějte, ať neztratím chuť ke psaní :D No koukám, že na to, že jsme na začátku netušila, co bych do perexu napsala, je to celkem dlouhé, takže opět... všichni si prolog užijte :)




Voda a molo

13. listopadu 2012 v 0:43 | Surynka/Natalí |  Fotky
Třetí část fotek z 30. září s tématikou vody. Tentokrát je tu pár foteček i s molem.




"Čau!"

12. listopadu 2012 v 0:17 | Surynka |  Kresby
Ne, nejedná se o můj pozdrav vám ... teď, abyste se neurazili, že na vás kašlu, hmm, co dělat? ... Jedná se o název mého dalšího obrázku. Opět jsem kreslila na chatě na koleni, a i když už není tak povedený, jako ten předchozí, stejně se mi líbí.
Jenom taková poznámečka, to zvláštní tričko, kteréí má osoba na sobě, je trošku podobné tomu mému, které jsem si někdy začátkem října koupila v Orsay a jsem z něj nadšená. Ale dost o oblečení, zpátky k obrázku...


Jak budu žít za dvacet let?

7. listopadu 2012 v 0:05 | Surynka
Název může být trochu zavádějící - rozhodla jsem se to uvést ne pravou míru.
Hodlám se zúčastnit celostátní literární soutěže o cenu Filipa Venclíka. Kdo je Filip Venclík? Student, který před devatenácti lety zemřel v Praze na metro stanici Dejvická, když verbálně oslovil člena bezpečnostní služby, který bezhlavě mlátil do nevinného člověka. Ale za svou víru v dobro zaplatil životem. Víc se toho můžete dozvědět tady.


Soutěž se koná každý rok a já se letos chci zúčastnit také. Letošní téma zní: Jak budu žít za dvacet let? Takovéto téma měl Filip venclík zadané při maturitní práci, a když sjem si přečetla úryvek, musela jsme žasnout nad tím, co dokázal vytvořit. Z kategorií jsem si vybrala POVÍDKU, protože to bych tak zvládla asi nejlépe. Adějově jsem se opravdu zařadila do doby za dvacet let (2032) a vytvořila představu světa, který jsme si tou svou 'penězchtivostí' zničili. Ale první pokus se mi bohužel tak nějak zvrhl v úvahu, takže to budu muset přepracovat, ale tu verzi, kterou do soutěže posílat NEbudu, jsem se rozhodla vám tu ukázat.


Berte prosím na vědomí, že tohle je mé dílo a u tohohle by mě mrzelo víc jak u jiných, kdyby někdo porušil autorská práva a šířil to dál bez mého vědomí a svolení a nebo to dokonce vydával za svoje. Dala jsem si na tom záležet, abych lidem ukázala, jak to s námi může dopadnout a spoustu informací jsem si ověřovala na stránkách National Geographics a vědeckých webech.


Jako předmluva je to už dost dlouhé, takže povídka je ÚVAHA je pod čarou :)