Prolog/Život je boj

16. listopadu 2012 v 0:05 | Surynka |  Život je boj
Tak jsem se přeci jen rozhodla vám tu svou povídku ukázat. Zveřejňována bude každý pátek a já doufám, že se vám bude líbit. Je to něco jiného, než jsem sem dosud přidávala, ale můžu vám říct, že je to mnohem bližší mé nátuře,která to fantasy má opravdu ráda (to bych jinak nemohla číst HP, Zeměplochu aj.). Moc netuším, co bych vám sem k tomu měla napsat. Opravdu jsem se snažila se nastartovat, abych psala dobře, dlouho dopředu měla předepsáno a aby to bylo v nějaké normální formě (což se vlastně váže k první snaze mít to dobře napsané...) a řeknu vám, že k datu 9.11. mám předepsané dvě kapitoly (plus samozřejmě zde zveřejňovaný prolog), takže do konce listopadu to mám vyřešené a mám tak dva týdny k napsání dalších dvou, což mi vychází... kapitola na víkend... no... budu se muset snažit.


Každopádně bych prolog chtěla věnovat Penny, protože mi k povídce vytvořila ikonku, z které jsem naprosto nadšená a bez jejíhož fanfiction EHAD (everyone has a destiny) by mě tahle kapitolovka nikdy nenapadla ;)
Ale příjemné počtení přeji samozřejmě všem a budu ráda za odezvu v podobě komentářů a hodnocení článku, protože tak se budu moct zlepšovat. Takže klidně pište i nějakou tu kritiku (jestli to třeba nebylo moc zmatečné nebo tak), ale zase to s tím kritizováním nepřehánějte, ať neztratím chuť ke psaní :D No koukám, že na to, že jsme na začátku netušila, co bych do perexu napsala, je to celkem dlouhé, takže opět... všichni si prolog užijte :)











Magie je složitý dar. Je to něco, co nezíská každý člověk a i když to dostane, musí se učit s tím žít. Magie člověka neustále nutí učit se a zdokonalovat se. Lidé, kterým se tohoto daru dostalo, tvrdí, že i oni sami s tím mají problémy a jsou tíženi tou ohromnou zodpovědností, ale nestěžují si právě proto, že je to dar.


Ale doba byla zlá a mágům a čarodějům bylo zakázáno provozovat svůj dar, svoje řemeslo. Kdokoliv byl přistižen, byl předveden před krále a následně dotažen na hranici, kde se potýkal s plameny, dokud z těla nevyprchal život. Na hranicích padlo mnoho lidí a spousta z nich ani neprovozovala magii, ale jen se někomu znelíbili. V tu dobu bylo nebezpečné dělat si nepřátele. Nebezpečnější než kdy dřív. Když se král oženil, zmírnil své zákony. Jeho manželka, mírumilovná a neskutečně hodná žena, jej přesvědčila, aby všem čarodějům dal možnost vykonávat své řemeslo, a přitom nerušit běh okolností. Mágové a čarodějové se tak přestěhovali do různých tvrzí a pevností, kde se za zdmi oddělujícími je od ostatních lidí mohli v poklidu věnovat magii.


A do takového světa se narodila Keya. Narodila se jednomu z nejtalentovanějších kouzelnických párů a vyrůstala za zdmi pevnosti Orentall. Na své dětství si stěžovat nemohla. Spousta her s ostatními dětmi, návštěvy kuchyně, vyjížďky na koních a střelba z luku i z kuše. Nehledě na hrátky se psy a vlky. Lidé z pevnosti Orentall byli jediní, kterým se povedlo ochočit si vlky. A když je pak ještě spářili se svými psy, vznikl zcela nový druh vlka. Srst byla šedavě bílá, jen občas se objevily stíny černé barvy. Jejich chování bylo odlišné od běžných vlků. Měli v sobě totiž tu psí mírumilovnost i tu vlčí divokost. Sevillský vlk, poprvé zrozen v roce 1358 v sevillských horách v pevnosti Orentall, se stal legendou. Keya si moc dobře pamatovala začátky chovu. Kdy existovala spousta čarodějů, kteří byli k chovu vlků a vzniku nového druhu skeptičtí. Časem se ale důvěra prohlubovala a vlci, psi a Sevillští vlci spolu dokázali vyjít nadmíru dobře a snad ještě lépe s lidmi. Ale jen s těmi dobrými.


Když o pár let později, kdy Keya oslavila osmnácté narozeniny, královi lidé lovili v lese a ničili jej, všechny psovité šelmy zuřily. Věděly totiž, že královi muži ničí nejen přírodu, ale i zvěř, že spousta jejich 'příbuzných' umírá a s divokým štěkotem a vytím prorvaly bránu. Okolní příroda, ukrytá pod první tenkou vrstvou sněhu, se zalila červení. Spousta mrtvých těl. A král zuřil.


***

"To nemůže být pravda!" rozkřikl se, když se mu ta zpráva donesla. "Upalovali jsme je a pak dostali svobodu. Daroval jsem jim život, pokud budou žít jen v pevnostech a držet ty své čáry mimo dosah běžných lidí! Varoval jsem je hned několikrát, aby si dávali moc dobrý pozor, co provádějí! Posílal jsem k nim posla se zprávou, aby krotili ty své pokusy na vlcích, ale oni neposlechli! A zde je výsledek. Krveprolití!" Král zuřil. Deset jeho mužů zemřelo a pět jich bylo zraněno. Povětšinou se jednalo o nižší třídu šlechty. Jak bude vysvětlovat všem těm lordům, že mágové, které oni chtěli upalovat, ale kterým dal on šanci k životu, právě zabili deset členu nižší třídy šlechty? "Všechny nechat zabít!" Vykřikl král a hodil o zem pohárem s vínem. Červená tekutina se rozlila po kamenech.

"Drahý, to přece nemyslíš vážně, že ne?" zeptala se králova žena. "Nemůžeš nechat zabít všechny čaroděje."

"Ale ano, můžu! Vždyť jsem král!" vykřikl. "Ale neupálíme všechny. Jen všechny obyvatele Orentallu! Pro výstrahu ostatním!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Penelope Carolin Olivier Penelope Carolin Olivier | E-mail | Web | 16. listopadu 2012 v 15:28 | Reagovat

Ach... Mrzí mě moc, že to bylo tak krátké. Hlavně tento začátek bych více rozvedla, zdramatizovala a barvitě popsala. Škoda. :( Bylo to ale kouzelné a dokonalé i tak! ♥ ^^ Toto bude prostě fenomenální povídka, já to vím!!! :) Já jsem magikostředověkofil. Už teď se začínám do této povídky zamilovávat! :D Jsem ráda, že jsem tě přivedla na tuto povídku! :) :*

2 Surynka Surynka | Web | 16. listopadu 2012 v 16:39 | Reagovat

[1]: Já dělám prology vždycky krátké a více méně stručné, protože většinou pak ten příběh rozvádím během povídky - v každé kapitole něco :-)

3 Penelope Carolin Olivier Penelope Carolin Olivier | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 9:18 | Reagovat

[2]: Ahá! :D Jupíííííííí! ^^ ♥

4 Juliet Juliet | Web | 23. prosince 2012 v 13:07 | Reagovat

No to si děláš srandu?! Ten král je děsnej vůl. :D Ale oni většinou bývají... No, každopádně mi to přijde jako dost nešťastná situace - přece Orentallani za to vůbec nemohli! Achjo. :(

5 Surynka Surynka | Web | 23. prosince 2012 v 20:16 | Reagovat

[4]:  No.. solidní ukázka debility panstva, ne? :D O tom to celé je, všechno je jedna velká šlechtická chyba, kterou se král snaží zamést pod koberec.

6 Illienel Illienel | E-mail | Web | 13. února 2013 v 17:06 | Reagovat

Tak jsem konečně tu...respektive, konečně píšu komentář. A červenám se hanbou, že mi to trvalo tak dlouho. Ted jsem však doma a, mohu-li to tak říci, mám čas. Nebo spíš jsem si ho konečně udělala. K prologu...začíná to hodně drsně, ale on je to teprve začátek, že? Přijdou horší věci. Moc se mi líbí, jak jsme hned ze začátku vtrženi do děje a přitom to neztrácí onu prologovou "úvodnost". V tuto chvíli mimořádně oceňuji vypravečský styl, protože mě okamžitě upoutal. Čte se to lehce, rychle, přirozeně...Nechybí vyprávění ani přímá řeč. K samotnému obsahu...moc se mi to líbí. Reálně působící svět, přitom s existencí kouzel, zajímavý příběh (už na samém začátku), postavy...různých charakterů. Jednání krále je odsouzedníhodné a zlé, ale...také časté a reálné. Obzvláště v případě "protože co by tomu řekli? co bych jim řekl já?"...tak se toho problému zbavíme, než abychom ho museli řešit. A někdo na to doplatí :-( To, že sevillští vlci bránili les, se mi moc líbilo :-) Páni...já se tak těším, až si přečtu pokračování (i když už jsem to vlastně jednou četla, ale ne vše a nekomentovala...). Ted se těším dvojnásob, protože vím, že budu moct napsat i komentář :-) Díky za tuhle povídku, už ted jsem z ní nadšená...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama