3. Cesta za domovem, ale i ponaučením

7. prosince 2012 v 0:05 | Surynka |  Život je boj
Tak vám přináším další kapitolu, jejíž datum dopsání je 17.11.2012. V tento den jsme měla v plánu jít na Václavák a na Národní třídu, po stopách demonstrace v 89, ale když jsem zjistila, že další demonstrace tu bude i tento rok, rozhodla jsme se raději věnovat jiným záležitostem a večer jsme se posadila k počítači a dopsala tuto kapitolu. Zde vás seznámím s dějem kolem vzniku Sevillských vlků, kdy se Keya něčemu přiučila. Svůj prostor zde získal i Ichraos, hlavní orentallský mág. Nemůžu si pomoct, ale něčím mi připomíná Brumbála. Byla bych ráda, kdybyste měli stejný pocit, ale o tom docela silně pochybuju. Dál se tu taky dozvíte, co že to vlastně Keya má hlídat. Tak si to užijte a budu ráda za odezvu v podobě komentářů a hvězdiček za článek. Za případné chyby/překlepy se omlouvám, vím, že by tu neměly být, ale stane se a budu ráda, když mě na to upozorníte. Tak hezké čtení ;)









"Co to tam máš?" Ve dveřích stál vyjevený Michael a zíral na kámen v Keyiných rukou.
"Nic…" vyhrkla Keya pohotově a skryla kámen v dlani.
"Odkud jsi?" zeptal se podezřívavě a sledoval její ruku, která opatrně skrývala kámen do váčku.
"To není podstatné!" odsekla příkře a dál na něj naštvaně zírala. Kde se tam najednou vzal? Proč má pocit, že ji neustále sleduje? A proč se jí bezustání na něco ptá?


"Já myslím, že ano, když máš v ruce jedno ze Srdcí magie!" vykřikl Michael a zíral na Keyu. Ta nespustila pohled z něj. Co to říkal o magii? Co o tom může vědět? Najednou cítila nepopsatelný strach, že vyzradí něco, co mělo zůstat tajemstvím, ale mělo vůbec smysl mu lhát, když už evidentně něco věděl? Navíc něco, co netušila ani ona sama. "Z jaké pevnosti jsi?"
To už definitivně věděla, že Michael musí mít nějaké informace o čarodějích a nebyly to znalosti běžného vesničana. On s tím musel mít něco společného. Ani netušil, před jaké dilema ji touto otázkou postavil. Říct mu to, nebo ne? Když to neřekne, nebude jí věřit a riskuje, že ji obviní z krádeže kamene, a když mu to řekne, riskuje prozrazení mnohem více informací, než jaké by měla právo prozradit.


"Orentall," řekla po neuvěřitelně dlouhé chvíli tiše. Michael nemohl uvěřit svým uším. O Orentallu už slyšel, protože tamní čarodějové chovali vlky a dokonce se jim povedlo vychovat vlastní rasu.
"Co se stalo?" zeptal se Michael a ztěžka dosedl na dřevěnou židli u stolu.
"Jak víš, že se něco stalo?" Keya nechápala, jak se to mohl dozvědět.
"Ty jen těžko můžeš být hlavní mág, na Orentallu je to - pokud se nemýlím - Ichraos a jestli ti svěřil Srdce, muselo se tam stát něco vážného," vysvětlil Michael a nedočkavě čekal, co se dozví.


"Napadli nás královi muži, byla jsem jedna z prvních, kdo vyjížděl a těsně před tím, než jsem nasedla na koně, mi tohle," ukázala na váček, který vytáhla z cestovního vaku, "vrazil do ruky a požádal mě, abych to skryla a postarala se o to. Mám dojem, že jsem viděla nějaké plameny, ale nejsem si jistá. Honili mě dva vojáci a já se musela soustředit na útěk… pak jsme ale dorazili ke srázu a Orion na tom sněhu sklouzl a řítili jsme se do řeky," řekla Keya smutným hlasem a na konci věty sklonila hlavu. Měla to celé před očima. Jak ji otec přesvědčuje, že se brzy uvidí, jen aby už vyrazila a jak se s ní matka na dálku loučila.


"To není možné," hles Michael. "A proč vás napadli?"
"Já nevím…" Když na to přišla řeč, Keya si najednou uvědomila, že uběhl víc jak den od jejího odjezdu, spíš rychlého úniku, z Orentallu a stále neví, jak to tam vypadá. Ve vzpomínkách zabloudila k onomu časnému ránu, kdy se téměř za noci snažili všichni uprchnout. Musela přemýšlet nad tím, kolika čarodějům a čarodějkám se to skutečně podařilo a srdce se jí sevřelo nad myšlenkou, že víc jak polovina obyvatel Orentallu to nemusela přežít. "Musím se tam jet podívat!" vyhrkla najednou a zvedla svoje oči k Michaelovi, který stál pořád nad ní.


"Počkej do rána," řekl a klekl si, aby jí viděl do očí, "bude světlo a navíc se musíš prospat."
"Ale…" Keya se najednou zarazila. Uvědomila si, co se teď v posledních pár minutách událo, jakoby se probrala z transu. "Odkud ty můžeš vědět něco o Srdci magie?"


"No…" Michael na ni zůstal zírat a přemýšlel, jak by se z toho vymluvil. Mohl jí to vůbec říct? Ona mu sice také prozradila něco, co by mělo zůstat jenom mezi zasvěcenými, ale on nebyl v takové pozici, kde by měl na výběr a mohl si dovolit cokoli prozrazovat. Slib mlčenlivost byl pro něj mnohem závaznější, než pro Keyu. "Zítra s tebou pojedu na Orentall a všechno ti vysvětlím až tam," řekl a zvedl se k odchodu. Dveře se s vrzáním zavřely a Keya v místnosti osaměla. Opět schovala Srdce magie do cestovního vaku, zahrabala se do přikrývky a ovčí kůže a doufala, že brzy usne, i když to pro ni nebylo vůbec snadné, pořád totiž musela myslet na svou rodinu a přátele a na pevnost, kde prožila osmnáct let.


***


"Co je to tu za štěňata?" zeptala se třináctiletá dívka, když vycházela z dlouhé chodby vedoucí do stájí a oprašovala si koňskou srst ze svých tmavě hnědých kožených kalhot. Končilo léto a tenká lněná halenka už ji nedokázala zahřát tak, jako dřív. Nervózně přenesla váhu z levé nohy na pravou, dlaněmi si třela paže a dívala se na smečku pěti zvláštních psů hrajících si na nádvoří.


"Víš, jak jsme toužili po tom, vytvořit zvíře spolehlivé, k mírumilovné a zároveň nebezpečné? Tak tohle je výsledek," Ichraos zvedl obě ruce a ukázal jimi na pět štěňat, "a myslím si, že zcela výborný výsledek."
Keya se zadívala na pejsky, jak kolem sebe hopsají, ňafají a kousají se do vrtících se ocásků a oušek a musela přemýšlet, kdy přesně se z těchhle roztomilých zlatíček stanou ty nebezpečné šelmy. Nádvoří bylo veliké a ta zvířátka tam vypadala tak malá a ohrožená, kolem nich se pohybovala spousta nohou, které své majitele musely dovést na určité místo. Na věž hlavní budovy, na věž nad branou, do dílny, do kuchyně… v tuhle denní hodinu bylo v pevnosti rušno. Všichni někam pospíchali vyřídit nějaké zprávy, nebo dohnat zbytky práce, která měla být do večera hotová.


Výcvik malých vlčat byl složitý. Štěňátka sice měla zezačátku tu roztomilou povahu, ale jak rostla, začala být víc ostražitá, jako vlci. Pro všechny obyvatele Orentallu bylo velkou záhadou, jak tedy budou novému druhu říkat. Jestli to budou štěňata nebo vlčata. S názvem rasy to také nebylo jednoduché, ve hře byly takové nápady, že si Ichraos poklepával na čelo a nakonec jeho samotného napadla ta nejlepší možná verze. Rozhodl se nový vzniklý druh pojmenovat po horách, kde byl vyšlechtěn, a tak vznikl Sevillský vlk.


"A já stejně nesouhlasím s tím názvem!" křičel večer v hospodě u brány pevnosti Karelios. "Mělo se to jmenovat Karloský vlk, po jeho šlechtiteli!" Karelios patřil mezi neskutečně velké egoisty a chtěl, aby bylo vždy jasné, kdo tento nový druh vyšlechtil. S tímto souhlasil jen málokdo. Všichni se totiž snažili dodržovat Ichraosovu moudrost, že člověk by měl být skromný a to Karelios nebyl ani náhodou.


"Sklapni, Kare! Kdyby se ten vlk jmenoval po době, bylo by to to nejhorší, co by Orentall potkalo!" Varelli byl jeden z největších odpůrců Karelia. Zní to hloupě, jmenovat jej jako odpůrce, ale je třeba si uvědomit, že Karelios je na Orentallu velmi neoblíbený.
"Jednou pochopíš, že název Sevillský vlk je ten správný," řekl Ichraos a odešel, aby nemusel být i nadále přítomen té směšné opilecké konverzaci. Dřevěné dveře se zabouchly a Ichraos vyšel ven do temné chladné noci.
"Co mají proti názvu vlků podle hor?" zeptala se Keya, když Ichraos vyšel z hospody a podíval se na hvězdy. S odpovědí si dal načas.


"Vidíš ty hvězdy?" Ichraos nesklonil hlavu od nebe a nabádal Keyu, aby se taky soustředila na hvězdy. "Seskupují se v souhvězdí a žádná hvězda z jednoho souhvězdí se nepřátelí s hvězdou z druhého. A tak je to i s lidmi. Jsou lidé, kteří jsou přátelští a nemají s jinými problém a pak jsou tu tací, kteří odmítají mít cokoliv společného s ostatními a touží po konfliktech. Udělají vše proto, aby nějaký ten konflikt vyvolali a s takovouto vlastností se, bohužel, snoubí i další lidská nepěkná vlastnost, domýšlivost. Takový je například Karelios. Myslí si o sobě, že je tím nejinteligentnějším mágem na Orentallu, ale zjišťuje, že tuto myšlenku nesdílí nikdo jiný, a proto by rád byl nesmrtelný a k tomu by mu dopomohl název vlků, který by byl přebrán z jeho jména. Už chápeš?" Ichraos sklonil hlavu a zadíval se do Keyiných očí.


"Ne tak docela," přiznala trochu stydlivě Keya. Věděla, že Ichraos byl moudrý a vše vysvětloval oklikou, ale vysvětlení bývalo vždy dostačující. Styděla se za to, že to hned nepochopila.
"On nemá nic proti názvu Sevillský vlk, jemu vadí, že se rasa nejmenuje podle něj."
"To je ovšem jen jeho problém. Myslím si, že všichni ostatní jsou s názvem spokojení," řekla Keya, nadšená z toho, že konečně pochopila Ichraovo vysvětlování.


"Ano, uvažuješ správně. Je to jeho problém, ale on se s tím odmítá smířit a chce z toho udělat potíž všech," pokračoval dál hlavní orentallský mág. Jejich rozmluvu přerušilo vyzvánění zvonu.
"Omlouvám se, ale je jedenáct a matka by už zřejmě chtěla, abych byla doma," řekla Keya a vydala se po kamenném schodišti k bráně hlavní budovy, odkud se po točitém schodišti dostala do patra, kde byly dřevěné dveře s číslem dvanáct.
Tam žila Keya se svými rodiči. Vešla do světnice, kde vlevo byl prostor pro kuchyň a dřevěný stůl se čtyřmi židlemi, přímo naproti byl krb a kolem něj ovčí kůže, kde večer všichni sedávali a povídali si. Přímo naproti vstupním dveřím byly dvoje menší dvířka, kterými se šlo do malých ložnicí.


"Kde jsi byla?" zeptala se Keyina matka.
"Dole u hospody, povídala jsem si s Ichraem," odpověděla dotazovaná. Pomohla matce a otci poklidit a pak se všichni rozešli do svých pokojů. Keya ten večer usínala s ponaučením, že jsou lidé, kterým dělá radost škodit a vyvolávat konflikty a s takovými, že nemá smysl se hádat, ale má smysl si jich nevšímat a nechat je, ať si myslí, že jsou společnosti přínosní.


***


Ráno se Michael probudil do místnosti provoněné mátovými plackami a čerstvě uvařeným bylinkovým čajem. Bylo až s podivem, kolik toho dokázal i v tak chladné krajině vypěstovat a správně nasušit. Keya byla oblečená do teplých kožených kalhot, lněné haleny, vlněného svetru a u dveří měla připravený teplý vlněný kabátec. Zrovna nalévala do hrnků čaj.
"Dobré ráno," řekla s úsměvem. "Udělala jsem malou snídani, když nás čeká ta cesta." Keya doslova zářila. Bylo vidět, že se nemůže dočkat, až zase uvidí své rodné místo, ale nikoho by nenapadlo, že si zároveň dělá starosti, co z Orentallu zbylo. Tuhle myšlenku dokázala ukrýt hluboko v sobě, aby to nikdo nepoznal.


"Nečekal jsem, že dokážeš být takhle přátelská," řekl Michael a posadil se ke stolu. "A ještě k tomu dobrá kuchařka." Ústa měl plná mátové placky a evidentně mu chutnalo. Co chvíli velká sousta zapíjel bylinkovým čajem a přemýšlel nad tím, co zavinilo Keyinu přátelskost. Jestli to, že se pojede podívat domů, nebo to, že už konečně ví, co se to celou tu dobu úzkostně snaží chránit.


Po snídani se oba vydali ven do studeného rána. Zem byla pokrytá několikacentimetrovou vrstvou sněhu a foukal studený vítr. Keya se snažila urovnat své dlouhé hnědé vlasy, ale vítr si s nimi dál hrál a chladil její obličej tak, že za chvíli už začínala mít rudý nos a zcela studené líce. Oba uvítali, když se na chvíli mohli ukrýt u koní, kde bylo alespoň trochu teplo. Rychle si osedlali koně a vyvedli je ven, kde je do tváře opět uhodil chladný vítr. Keya si ještě jednou zkontrolovala cestovní vak, který si připnula na zadní část sedla, a pak nasedla.


Cesta byla dlouhá. Nejdříve opatrně sešli ze skály, kde se nacházela Michaelova chatrč, což bylo velmi složité, protože některé kameny klouzaly a jiné byly ukryté pod sněhem. Když se koně opět dostali na relativně pevnou plochu, vydali se všichni do leva k řece. Voda stále divoce a hlavně hlasitě šplouchala do kamenů a odmítala ze svých spárů propustit ty větve a další věci, které svou dlouhou cestou nasbírala. Když došli těsně ke břehu řeky, skoro nebylo slyšet vlastního slova.


"Když budeme pokračovat dál nahoru, dostaneme se k místu, kde bude přechod přes řeku snadný," křičel Michael a ukazoval k nedalekým skaliskům, která se v půlce mírně rozestupovala a ukrývala v sobě řeku. Keya vzhlédla a zadívala se do míst, odkud se i s Orionem zřítila. Oba postupovali dál proti proudu řeky a koně ochotně zdolávali složitý terén, dokud nedošli do míst, kde se řeka stáčela do složitých meandrů a pak se skrývala v úzkém skalním rozestupu.


"Jak se dostaneme na druhou stranu? Nikde tu nevidím nic, co by nám mělo pomoct," řekla Keya se skepsí v hlase. Sama sice nevěděla, jak by se mohli dostat na druhou stranu, ale byla naštvaná na Michaela, že se tvářil jako všeználek a potom tam nebylo nic, co by jim pomohlo.
"Vždycky tady bývala lávka," řekl podiveně a rozhlížel se.
"Ale teď tady není!" odsekla vztekle Keya.


"Nech toho, ano?!" Michael seskočil z koně a začal pozorněji prohlížet blízké okolí. Došel k rozestupu a postavil se těsně na kraj břehu a vyklonil se. "Tady to je," zamumlal si pro sebe a dřepnul si. Rukama začal šátrat po vnitřní straně skály. Pak se ozvala rána a šplouchnutí, jak něco spadlo do vody, a za chvíli vytáhl Michael dlouhou dřevěnou desku. Opatrně spojil oba břehy a otřel si mokré ruce do kalhot. Za tu chvilku je měl od toho chladu z vody celé zarudlé a snažil se nějak je zahřát. Když zjistil, že jeho dýchání do dlaní je zbytečné, nasedl zpátky na koně a prošel se po lávce. Pak mávl na Keyu, jejíž naštvaný a nespokojený výraz bohatě odrážel celou její momentální náladu.


"V tomhle místě si dávej pozor," křikl Michael, když byla Keya zhruba v půlce cesty, "tam je to dost nestabilní." Keya jen uraženě pohodila hlavou a dál pobízela Oriona, aby byli co nejdříve na druhé straně a nezdržovali se při přechodu přes řeku.
"Můžeme?" zeptala se Michaela.
"Veď nás," řekl a Keya pobídla Oriona do klusu. Když se mírným svahem vyhnuli příkrým skalám a objevili pohodlný terén, pobídli koně do cvalu a hnali se lesem směrem k Orentallu. Keya se už nemohla dočkat, až uvidí svou pevnost a bylo to znát na razanci, s jakou pobízela Oriona. I ten jakoby cítil, že se blíží k domovu a hnal se lesem neskutečnou rychlostí. Michael jen žasl nad tím, jak dobře se Keya držela v sedle. Takhle nějak si představoval lidi, kteří se v sedle už narodili.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Penelope Carolin Olivier Penelope Carolin Olivier | Web | 8. prosince 2012 v 10:58 | Reagovat

Ach, překrásné... :) Michael je mi čím dál tím víc sympatičtější. ;) A měla jsi pravdu Ichraos mě Brumbála hrozně moc připomíná. :D
Celý děj, jako bych viděla před sebou. ;) A miluju skoky do minulosti a vzpomínky a tak... Dělá to úžasné kouzlo. :)

2 Surynka Surynka | Web | 8. prosince 2012 v 12:59 | Reagovat

[1]: Jsme ráda, že tak Ichraos působí i na někoho jiného.. a jsem ráda, že se ti kapitola tak líbila :-)

3 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 8. února 2013 v 21:04 | Reagovat

Poslední věta byla krásná. :) A... Souhlasím s Penny, Michael je super. :D Já ho mám asi radši než Keyu... :D Ale pššt. :x :D :) Bylo to zajímavé a líbila se mi retrospektivní část s vlčátky. Rozhodně to nebylo něco, za co by měla být vyvražděná celá vesnice. :x Fakt ten král je hroznej. :X :D A... Bojím se, co se stane, až Keya uvidí Ornetall. Vlastně jen zbytky.. Achjo, snad tam aspoň někoho nebo něco najde. :( Tahle povídka je úžasná, je taková... Mě prostě přijde domácí. Jako knížka, kterou si otevřeš večer v posteli. :)

4 Illienel Illienel | E-mail | Web | 14. února 2013 v 9:14 | Reagovat

Michael mě svou větou o Srdco magie dokonale dostal! Vážně mě překvapilo, že je tak zasvěcený a podle narážek, které jsi uvedla, ví zřejmě mnohem víc než samotná Keya. Safra, to to bude ještě zajímavé a napínavé! :D O to víc, že nás opět budeš napínat až na Orentall (to, co z něj zbylo), než se dozvíme něco o Michaelovi, pokud teda dodrží své slovo a povít to Keyi. Oba jsou moc sympatičtí, akorát by Keya mohla být méně podrážděná a více tolerantní...divím se, že Michael ještě neztratil trpělivost (hlavně u té lávky). A přiznávám, že u představy jak jedou na koních přes řeku jen po prkně...dost jsem se o ně bála. A ve chvíli, kdy Michael řekl, že je to tam nejnebezpečnější jsem si vážně myslela, že Keya spadne! :D Nějak mi jen nesedí její napohled radostné očekávání návrtau na Orentall. Podle mě si musí uvědomovat, že je situace mnohem vážnější. A bojím se o ni, jak bude reagovat. Už jen z představy pohledu na tu zkázu, kterou jsi tu v předchozí kapitole vylíčila, mi je smutno aý do pláče. Při vzpomínce na bortící se domov, desítky nevinných mrtvých či zajatých, pouhé zamávání rodičům...brr! No, snad ji čekají i veselejší chvíle. Vsuvka se vznikem Sevillských vlků byla moc fajn, ten Karelios byl solidně na zabití! :D Opravdu hezky dokážeš přirozeně v toku děje vykreslit charaktery postav...a s moudrým vyprávěním Ichraose...moc se mi líbilo, jak rozmlouval s malou Keyou. Ale víc než Brumbála mi připomínal moudrého elfy...třeba Elronda nebo Celeborna - to je možná tím, že jsem v těchto dnech myšlenkami spíš u Tolkienova fandomu. Ale určitě působí jako vážená, moudrá a laskavá sobnost. Pravý vůdce míru :-) Doufám, že o něm ještě uslyšíme, at už v retrospektivě nebo současnosti (a dozvíme se, zda přežil či zemřel...i když je to asi jasné, vždycky budu doufat, že se zachránil, dokud nenapíšeš přesný opak). Překlep jsem tentokrát nenašla. Jen bych si dávala pozor na časté používání spojky "a". Maličko to kaí dojem. Někde by se tomu stačilo vyhnout rozdělením delších souvětí na kratší věty. A potom mi úplně nesedí tato věta - "Když se mírným svahem vyhnuli příkrým skalám..." - tak, jak je napsaná, mi nedává moc smysl. Ale to jsou opravdu jen drobnosti. Jinak je to skvělé, jako vždy. Žasnu nad tím, jaký vypravěčský talent jsi v této povídce projevila. Čte se to opravdu nádherně a upřímně říkám, že bych to ráda viděla na pultech knihkpectví. Myslím, že jako dobrodružná knížka by se to mohlo pěkně prodávat - není to napsané nijak složitě, děj je barvitý, obsah může zaujmout kluky i holky různého věku. Vážně, když si představím všechny ty série, co jsou jich ted plné knihkupectví, Život je boj by se mezi nimi nádherně vyjímal a mnohé z nich i překonal. Klidně by to mohlo mít i pokračování ;) Jaké máš s touto povídkou plány? Tahle představa se mi začíná dost líbit! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama