Srpen 2013

7. Setkání

23. srpna 2013 v 11:00 | Natalie/Surynka |  Život je boj
Tak a máte tu další kapitolu. Jen nevím, jestli zase na nějakou dobu nebude poslední. Nechci strašit a rozhodně tím nechci říct, že mám další zásek, ale dneska přijíždí návštěva ze Slovenska, mamčina kamarádka a té i dcera (ta je zas mou kamarádkou), takže se jim budu musetvěnovat a zůstanou tady buď do úterý, nebo do pátku, čmž bych neměla čas na psaní. NO a pak už jen jeden víkend a škola. Takže vás chci pro jistotu připravit na to, že další kapitolu bych zřejmě psala déle. Jinak se mi podařilo sehnat si někoho na dopisování. No.. někoho :D Juls. Sice už se známe přes FB a jednou jsme se i osobně viděly na křtu mé povídky, i když to jsme spolu kvůli nedostatku časuprohodily jen pár slov, ale stejně si myslím, že ještě pořád toho o sobě nevíme tolik, aby ty dopisy úplně pozbyly smyslu. Hlavně mně se psaní a posílání dopisů líbí. Má to své osobní kouzlo a strašně mě mrzí, že dneska vlivem všech těch sociálních sítí už pomalu mizí. Jasně,facebook a skype a nevím co všechno je strašně praktická věc. Jenže ta technika nás ovládá tak, že lidi pomalu ani neuměj psát vlastní rukou a brzy snad i zapomenou, k čemu slouží papír. Navíc, jak už jsem zmínila, dopis má v sobě takové zvláštní, osobité kouzlo. Navíc se v něm odhaluje jedna část pisatele. Nemyslím to, co do dopisu napsal, myslím rukopis. Ten je totiž asi jako otisk prstu, nezaměnitelný a jedinečný. Jsem zvědavá a těším se na první dopis, který mi má poslat Juls, a baví mě, že nevím, kdy přesně dopis dostanu :D
Kapitolu chci věmovat Julliet, protože se hned aktivně vyjádřila k předešlé kapitole a "můžeš to brát jako poděkování za souhlas s dopisováním" :)

A ještě bych vám ráda něco ukázala. Juls vytvořila fanart na ŽJB, takovou další ikonku. Komě toho, že bude v téhle kapitole místo té klasické ikonky, tak ji ještě budete moct najít v Info atp. Díky Juls!




6. Výuka

13. srpna 2013 v 10:03 | surynka |  Život je boj
Tak a je tu další kapitola! Ani nevíte, jak jsem ráda, že můžu tato slova napsat. Původně jsem pro vás měla tuhle kapitolu napsanou už v brzkém odpoledni 5.8., ale chtěla jsem tu nechat déle tu 5. kapitolu na 1. místě na hlavní stránce a hlavně jsem si tím chtěla získat čas na předepsání vícero kapitol. A taky jsem si chtěla zajistit, že se vám tu něco objeví, i když tu nebudu. Jela jsem s rodiči za babičkou do Francie, takže se momentálně buď válím na pláži, nebo na terase vilky s výhledem na moře. Každopádně vám chci popřát, ať si užijete prázdniny, které se tak strašně rychle blíží ke konci. Než jsem si vůbec stihla zvyknout, že jsou prázdniny, že nemám žádné povinnosti, že nemusím brzy ráno vstávat a že se s většinou fajn lidí nejspíš uvidím až v září a než jsem si stihla plně užívat toho volna, uběhly tři týdny... a pak už to šlo rychle a hele, koukejte, co je za datum. No nic, budu se snažit nesedět jen u počítače a třeba i dokončit nikdy nekončící úpravy svého pokoje. Když se to podaří, vychloubání neuniknete! :D Ale užjte si kapitolu, která je dlouhá čtyři a půl stránky A4.
Věnuji všem, co to čtou, ale nejvíce Penn a Juls, které mě potěšily komentáři u minulé kapitoly. (pozn: berte prosím na vědomí, že článek jsem psala 5.8. Pokud od té doby přibyl u 5. kapitoly další komentář, až budu moct, mileráda to další jméno také připíšu k věnování ;) )


5. "Nepůjdeš sama"

1. srpna 2013 v 22:52 | Surynka |  Život je boj
Už jsem snad ani nedoufala, že se mi povede opět zařadit nějaký článek do této rubriky. Ale stalo se a asi nikdo si neumí představit, jak jsem šťastná. Klepu na dřevo, na zuby i na hlavu (na cokoliv se dá), když říkám, že jsem snad konečně překonala propast. Jednu z těch největších, jaké jsem zažila. Ano, překonala jsem propast, která mezi čtvrtou a pátou kapitolou ŽJB trvala skoro 8 měsíců! Ano, tak dlouho. Poslední kapitola byla totiž zveřejněna 14. prosince 2012. Víc jak půl roku jsem se marně snažila a rozhoupávala k tomu, co mi teď trvalo asi tak tři hodiny - napsat další kapitolu. Název zní strašně klišéidně, protože prostě nemám talent na vymýšlení názvů, ale doufám, že vás to neodradí od přečtení si pokračování Keyina a Michaelova příběhu. Čekají vás skoro čtyři stránky formátu A4. Vím, že jindy je toho víc, ale pro začátek to stačí. Nemůžete na mě tak rychle. Doufám, že vám tím udělám aspoň způlky takovou radost, jakou jsem tím udělala sobě. A nehodlám tu dlouho kecat a pusťte se do další kapitoly a společně se mnou oslavujte! ;) :D

PS - Ráda bych tuto kapitolu věnovala třem holkám, které ty předešlé části četly, komentovaly a svým způsobem mě i dál povzbudily ve psaní. Děkuji vám: Juls, Illienel a Penn :-)