6. Výuka

13. srpna 2013 v 10:03 | surynka |  Život je boj
Tak a je tu další kapitola! Ani nevíte, jak jsem ráda, že můžu tato slova napsat. Původně jsem pro vás měla tuhle kapitolu napsanou už v brzkém odpoledni 5.8., ale chtěla jsem tu nechat déle tu 5. kapitolu na 1. místě na hlavní stránce a hlavně jsem si tím chtěla získat čas na předepsání vícero kapitol. A taky jsem si chtěla zajistit, že se vám tu něco objeví, i když tu nebudu. Jela jsem s rodiči za babičkou do Francie, takže se momentálně buď válím na pláži, nebo na terase vilky s výhledem na moře. Každopádně vám chci popřát, ať si užijete prázdniny, které se tak strašně rychle blíží ke konci. Než jsem si vůbec stihla zvyknout, že jsou prázdniny, že nemám žádné povinnosti, že nemusím brzy ráno vstávat a že se s většinou fajn lidí nejspíš uvidím až v září a než jsem si stihla plně užívat toho volna, uběhly tři týdny... a pak už to šlo rychle a hele, koukejte, co je za datum. No nic, budu se snažit nesedět jen u počítače a třeba i dokončit nikdy nekončící úpravy svého pokoje. Když se to podaří, vychloubání neuniknete! :D Ale užjte si kapitolu, která je dlouhá čtyři a půl stránky A4.
Věnuji všem, co to čtou, ale nejvíce Penn a Juls, které mě potěšily komentáři u minulé kapitoly. (pozn: berte prosím na vědomí, že článek jsem psala 5.8. Pokud od té doby přibyl u 5. kapitoly další komentář, až budu moct, mileráda to další jméno také připíšu k věnování ;) )




"Je ti ale jasné, že tě čeká hodně práce?" zeptala se ho Keya. "Za co nejkratší dobu - nejlépe pár dní - budeš muset dohnat to, na co jiní měli roky." Bylo sice hezké, že se Michael chtěl pasovat do role mága bojujícího za pravdu a spravedlnost, ale řečmi by toho příliš nedokázal. Musel se naučit ovládat magii ve svůj prospěch, což bylo obtížné. Keya to po celoživotním výcviku stále neovládala dokonale a to ji přitom rodiče dali do učení už v pěti letech.

"Když budu mít tak okouzlující učitelku, jistě mi to půjde snadno," prohlásil Michael a rádoby svůdně na ni mrkl.
"Brzdi!" vykřikla Keya a prudce se postavila, aby mohla začít přecházet po místnosti a máchat rukama a tím dodávat svým slovům na váze - přesně tak, jak měla ve zvyku. "Tohle je vážná věc. Zde není prostor pro tvé hloupé řečičky."
"Dobře," řekl Michael smířlivě, což bylo zvláštní, s ohledem na jeho současnou náladu, která po dlouhém spánku a ranním posezením u krbu byla veselá. "Jenže to nejde tak snadno, když se na tebe podívám."
"Tak si zavaž oči páskou!" odsekla nasupeně. Podobné srandičky slýchávala nerada, a že je pronášelo hodně mužů v její přítomnosti, navíc v nastalé situaci by od Michaela očekávala trochu více vážnosti.

"To se mi pak ale bude špatně psát, číst a koukat a…"
"Ticho! Na tohle nejsem z Orentallu zvyklá. Jo, chlapi v mý přítomnosti vždycky trochu bláznili, ale po prvním upozornění se okamžitě stáhli. Opakovaný vtip přestává být vtipem, radím ti, aby sis to zapamatoval."
"Dobře." Tentokrát už ten souhlas myslel Michael vážně a vzápětí se ptal, jak hodlá Keya začít s výukou.
"Nejprve bych si ráda prohlédla všechny ty učebnice a poznámky, které jsi měl k dispozici, abych věděla, do jaké míry jsi o věcech spraven," řekla jednoduše, aniž by vzhlédla od chleba a kusu sušeného masa, co měla k snídani.

Když se probrala všemi knihami, mohlo být něco kolem jedenácté hodiny dopolední. Přesně to vědět nemohli, v chatrči nebyly hodiny a byli příliš vzdáleni od nejbližší vesnice, než aby slyšeli odbíjení kostelních hodin. Pytle a cestovní vaky, které dovezli předešlého dne, se ještě stále válely u dveří a ani jeden z lidských obyvatel chatrče se neměl k tomu, je rozvázat a vyndat jejich obsah. Sevillští vlci spali v improvizovaném pelechu z ovčí kůže, nalepení z jedné strany na hřející kamna. Fena měl jen velmi málo mléka a bylo tedy třeba dokrmovat štěňata něčím jiným. Brzy ráno, kdy byl Michael ve vesnici Törb nacházející se pod lesem, nakupovat, přinesl o džbán mléka víc, aby se mohlo dát i štěňatům. Naštěstí už začínala mít zuby, tudíž nebyla závislá pouze na tekuté stravě.
"Víš, jaká dáš těm dvěma jména?" zeptal se Michael, když viděl, jak Keya sedí u pelíšku a hladí malé psíky. Dura měla, na rozdíl od svých sourozenců, štěstí, že jí zůstala jmenovka.

"Je to těžké. Mágové věří, že jména, která se jim přidělí, jim v jistém smyslu předpoví charakter. Dura znamená vytrvalost a trpělivost, čili se předpokládá, že se bude jednat o klidného a rozvážného psa, který se hned tak nevzdá. Ancy znamená věrnost a to jméno k ní skutečně sedí. Byla věrná svým lidem. Hostinskému, kterému patřila, mým rodičům, kteří se zasloužili o rozvoj plemene a nadále sledovali již narozené jedince, aby nedošlo k přešlechtění, a taky byla věrná Ichraovi, našemu hlavnímu mágovi a asi nejmoudřejšímu muži, jakého jsem kdy poznala. Je těžké vybírat jména, když víš, že v jejich duchu by se měl pes dál chovat a tudíž mu vlastně předpovídáš budoucnost." Michael postupně chápal, že Orentallané byli velice vzdělaní a ctili své tradice. Věřili ve spoustu morálních hodnot, kterých se nikdy nechtěli vzdát a k přírodě a životu v souladu s ní přistupovali s pokorou.

Jako málokdo v té době si uvědomovali, že žít není samozřejmost, ale výsada a věřili, že je třeba dávat přírodě, svým bohům i vesmíru najevo svou vděčnost. Neradi rozhodovali o osudech jiných. Věděli totiž, že tato role by neměla příslušet žádné lidské bytosti, ale pouze bohům, bytostem jim všem nadřazeným. Ale tuto věc si neuvědomoval každý.

Pohleďte třeba na krále. Ten si s životy lidí i zvířat zacházel, jak se mu zachtělo a nepřišlo mu barbarské ničit to, co každý získal od 'těch nahoře'. Možná i proto neměl rád mágy, kteří všeobecně tyto zásady, co komu přísluší, respektovali. Nebylo těžké si domyslet, že nejvíce v žaludku mu leželi Orentallané a nebylo to jen kvůli onomu incidentu v lesích. Michael došel k názoru, že král, který se domníval, že je pánem všeho, nesnese pomyšlení, že stále existuje někdo, kdo jeho samotného neuznává jako autoritu, věří v zásahy ze shora, ke všemu přistupuje s pokorou a s vědomím, že vždy je možné se poučit a zlepšit, a to byli právě mágové z Orentallu.

"Tak já se pokusím pomoct," pousmál se Michael a přisedl si k pelechu. "Máme tu tedy už trpělivost a věrnost. Fenka by mohla být odvážná, to je vlastnost, která se hodí každému. Starý jazyk jsem, bohužel, neměl možnost studovat… jak se řekne odvaha?"
"Ages," odpověděla Keya s úsměvem a musela uznat, že fence by takové jméno slušelo.
"A pes by mohl být… silný, rázný… jak se tohle řekne?"
"Werf," odpověděla a vzápětí přikývla. "Je tedy rozhodnuto, Ages a Werf. Dík Michaeli."
"Není zač. A co takhle začít s mým výcvikem tak, že bys mi ukázala všechny ty bylinky a lektvary, cos přivezla z Orentallu?"
"To není špatný nápad," řekla s uznalým přikývnutím Keya. Ač nerada, musela uznat, že Michael se dokáže chovat zodpovědně a vážně, když chce. Oba se zvedli ze země a dali se do vybalování nákladu, který přivezli z pevnosti.

Vybalování z vaku nebylo nijak krátké. Jedna věc byla vyndat ven oblečení, druhá učit se všechno o bylinkách a lektvarech, které Michael vyndával z pytle. Vždy vzal do ruky nějakou lahvičku s lektvarem a zeptal se, o co se jedná a Keya mu nadiktovala složení, určení a způsob podávání. Jak se tak chatrčí linula vůně všech možných bylinek, ani jeden z nich nepocítil hlad. Kolem páté odpolední byli hotovi s vybalováním, Michael měl popsané desítky papírů a stůl byl plný lahviček a pytlíčků. Na řadu se dostala další věc. Muselo se určit, kam se to všechno uloží, muselo se najít místo pro všechno to oblečení, kůže a kožešiny, které z Orentallu přivezli a museli se oba definitivně dohodnout, kde kdo bude spát.

Když Michael Keyu našel u řeky, podchlazenou a vyčerpanou, ložil ji do postele ve svém pokoji, jakmile se ale Keya trochu zotavila - což bylo téměř hned ­- odmítala mu zabírat pokoj a sama si lehla do světnice. Michaelovi bylo trapné, že by Keya měla spát na narychlo stloukané posteli a opět jí nabídl svůj pokoj s tím, že ve světnici se ubytuje on.

"Hloupost," odsekla Keya. "Ve světnici se už nadobro zabydlím já. Dneska to na té posteli ještě vydržím a zítra si vyrobím něco pohodlnějšího. Takže navrhuju, aby většina z dovezených věcí z Orentallu zůstala tady… mimo oblečení, které jsme vzali pro tebe, to si samozřejmě vezmi k sobě. A pokud budu zítra dělat něco na spaní, rovnou tu pak můžeme natlouct poličky pro všechny ty lahvičky a pytlíčky. Jednou máš v chatrči mága a sám se jím stáváš, tak tomu musíš své obydlí přizpůsobit," prohlásila rozesmátě Keya a svým výrazem dala Michaelovi najevo, že jakékoliv námitky z jeho strany jsou zbytečné. Akorát se mu nějak nezdála představa Keyy, jak v dílně za stájí vyrábí pohodlnou postel. No nechám se překvapit, co předvede.

Michael byl skutečně překvapen. Od brzkého rána se z dílny za chatrčí a stájí ozývaly rány kladivem, tak se tam šel podívat. Keya stála v rohu místnosti, čas od času mávla rukou, nebo významně mrkala a dřevo a nářadí se samo pohybovalo ve vzduchu a vyrábělo pohodlnou postel. Keya se na chvíli podívala stranou a při pohledu na překvapeného Michaela se ušklíbla a dál pokračovala v práci. Po chvíli hluk přestal a uprostřed malé dílny stála postel o něco větší, než byly standartní rozměry pro jednu osobu.

"Krásná práce," řekl Michael pobaveně, "tohle mě, doufám, taky naučíš."
"Uvidíme," odpověděla mu Keya a mávla levou rukou, aby se otevřely dveře ven a následně se postel vznesla do vzduchu a následovala ji.

Michael se nestačil divit, a když se i se dřevem vrátil do chatrče, stála už u krbu pevná a čistě povlečená postel. Keya právě ukládala na poličky nad nohami postele všechny lahvičky a pytlíčky s léčivými a kouzelnými přísadami.
"Na to, že jsi čarodějka, která by měla být zvyklá celý den strávit ve sklepě u kotle, si až moc potrpíš na čistotu a estetičnost," řekl Michael s úšklebkem. Keyina přítomnost mu nevadila, ale bál se, že by se snažila mu jeho domeček přetvářet na nějaké sídlo čistoty.
"Nejsem čarodějka, ale mág!" odsekla vztekle Keya. Vadilo jí, když si člověk tato dvě slova pletl.
"Ale to je označení pro muže! Jak chceš říkat ženě? Mágině?"
"Třeba, rozhodně lepší než čarodějka."
"A byla bys tak laskavá a ten rozdíl mi vysvětlila?" zeptal se Michael s úšklebkem a opřel se o stůl.

"Mileráda," pronesla Keya se samolibým úsměvem. "Mág je člověk obdařený magickými schopnostmi, který magii studoval, zná všechny zákonitosti, historii a tak. Čarodějem se rozumí člověk, který k magické schopnosti přišel jen tak a v podstatě nezná zákony, kterými se magie řídí, ani její historii, odvětví či cokoliv s ní spojeného. Je tedy snadné určit, že mág jsem já, zatímco ty jsi čaroděj - což by se mohlo změnit." Michael na ni zůstal oněměle zírat. Takovou přednášku tedy vůbec nečekal. Ale opět byl o něco moudřejší a musel holt skousnout, že ho bude učit žena. Vybírat si nemohl a chce se v magii bez problémů vyznat.

"Dobře, takže ty jsi mág a já zatím čaroděj… i když mám nastudovánu tu spoustu knih?"
"Ano, protože knihy samy o sobě tě nenaučí těm pravým tajům magie," odpověděla Keya.
Další den se tedy nesl v duchu vysvětlování a probírání některých problematik magie. Michael měl nevýhodu v tom, že všechno znal teoreticky, ale nic prakticky, takže když mu Keya něco vysvětlovala, hned ji přerušoval s tím, že tohle už zná, jenže znal jen to, co bylo napsáno v učebnicích a on - v domnění, že dané téma již zná - pak neposlouchal Keyu a její podrobné vyprávění s mnoha detaily a zkušenostmi z praxe. Musel se naučit komplet vypustit z hlavy to, co se již naučil a začít od začátku, což se mu nechtělo. Po týdnu se Michaelovi podařily ty nejjednodušší kousky, jakými bylo zapálení a uhašení ohně a jednoduché přenášení věcí z místa na místo, i když bod B nesměl být od bodu A vzdálen na víc, jak dva metry. Keya musela přiznat, že se učil rychle, ale občas to přeháněl a při vychloubání se vyšel z koncentrace a kouzlo se mu pak nezdařilo. Odneslo to spoustu džbánů rozmlácených o zem, když se je snažil od krbu přenést na stůl.

Po týdnu přišlo na řadu i vaření lektvarů. Michael měl za úkol si po večerech pročítat poznámky, které mu Keya nadiktovala během vybalování věcí z Orentallu. První pokusy o jednoduchý lektvar na rychle zahřátí dopadly katastrofálně. Ale mohl si za to Michael sám. Neustále opakoval něco o tom, že na zahřátí je nejlepší alkohol, ne nějaký lektvar, a tak se nesoustředil.

"Jsou případy, kdy je přímo nezbytné uchovat si střízlivou mysl, což s kořalkou nejde. A ta ti navíc nepomůže, když najdeš na kost promrzlého člověka, u kterého je už nebezpečí smrti. Alkoholem bys ho akorát tak zabil. Pochop, že lektvary jsou sice užívány i z praktického hlediska, ale ze všeho nejvíc se stále jedná o lékařské odvětví. A mágové jsou mnohem lepší a vzdělanější, než kdejaký vesnický barbar, co si říká doktor. Díky magii máme totiž takové možnosti zkoumání lidského těla a nemocí, o jakých se běžným lidem ani nesnilo. A teď uhni, přenesu všechno ven, další výbuch by totiž základy domu vydržet nemusely."

Venku byla zima, chladné únorové počasí nebylo ideální k delšímu pobytu na vzduchu, i když oba byli v blízkosti rozdělaného ohně. Ale Keya měla pravdu, bylo to bezpečnější. Při dalším pokusu to Michael přehnal s vinným kamenem a lektvar vzkypěl a při přetékání přes okraj kotlíku málem uhasil oheň. Když se horká pára vstřebala a Keya pohlédla na pruh odkryté zeminy kolem ohniště a představila si, co nevydařený lektvar udělal se sněhem a slehlou trávou pod ním, byla ráda, že se tento zázrak nerozlil po dřevné kolem krbu ve světnici.

"Tak tohle bych asi nepil," prohlásil Michael a Keya se jen rozesmála. "Odkud se vlastně ten vinný kámen bere?" zeptal se.
"Jsou to krystalky nacházející se na dně sudů s vínem…"
"A neříkala jsi náhodou, že alkohol by promrzlého člověka zabil?"
"To ano, ale ve vinných kamenech se vyskytuje asi tak alkoholu, co ve shnilém jablku, což nikomu neublíží."
"Ve shnilém jablku? Alkohol? Nespadla jsi náhodou ze stromu?" ptal se Michael a zničehonic se rozesmál tak, že se nemohl zastavit. Zato Keya vedle něj rudla vzteky. To jsou ty lidi fakt tak blbý? To neznají ani něco tak základního?
"A odkud si myslíš, že se berou ty kořalky s 'příchutí' ovoce? Všechny ty alkoholické jablečné mošty? Cukry v hnijícím jablku se začnou měnit v alkohol, proto jsou vhodné při výrobě různých nápojů… já myslela, že jsi ty svoje učebnice četl podrobně. A zrovna o tomhle tam zmínka byla!"

Michael na ni zůstal zírat a nevěděl, jestli se má přestat smát, nebo smích zdvojnásobit. Představa alkoholu v jablkách mu přišla směšná, ale pokud to bylo i v těch chytrých knihách, tak by to asi měla být pravda. Večer si to budu muset přečíst.
"No dobře, tak se omlouvám za svou neznalost, můžeme pokračovat?" raději ustoupil a nechal Keyu, ať mu znovu dopodrobna vysvětlí postup. Pátý pokus už vypadal úspěšné.
"Dobré," řekla Keya při ochutnávání, "možná trochu silné, ale není to špatné a do budoucna ty poměry ještě vychytáš."
Michael byl rád, že se konečně dočkal uznání. Sklidili všechno náčiní zpět do chatrče a šli se najít. Krajíce chleba, voda a sušené maso. Pivo jim došlo. Bylo složité kupovat džbány s tekutinami, když Törb nebyl zrovna na dosah ruky a Michael ještě nestihl najít trasu, která by byla sjízdná i s povozem, který si přivezli z Orentallu.

Keya seděla ve ztichlé místnosti. Michael už u sebe v pokoji sfoukl svíčku a psi spokojeně oddechovali na ovčí kůži před krbem. Byli plní energie, ale jak nadešel čas, kdy se obyvatelé domku ukládali ke spánku - což mohlo být kolem půlnoci nebo jedné ráno - jako by ta energie z nich rázem vyprchala a hned tvrdě usnuli. Bylo těžké je mít v domku. Báli se je nechávat pobíhat volně po lese, protože by se mohli zaběhnout do té části lesa, kudy se prochází lidi. Jednalo se přece o Sevillské vlky, zakázané plemeno, nikdo je nesměl vidět! Ancy sice byla poslušná, ale její štěňata nikoliv a bez nich nikam ani chodit nechtěla. Keya se chystala, že by z těch pevných kůží, co přivezli, mohla ušít všem čtyřem pásky kolem krku, ke kterým by se připevnil provaz. Pes by tak nemohl nikam utéct a bylo by možné ho třeba uvázat ke stromu u chatrče.

Teď ale měla důležitější úkol, než navrhovat obojky. V ruce držela Srdce magie a stále netušila, co s ním má udělat. Ichraos jí ho dával se slovy, ať ho opatruje před nepovolanými lidmi, ale to jistě nebyl jediný důvod, ke kterému bylo Srdce stvořeno. Chtěla zjistit, co přesně umí, jestli by jí nemohlo pomoct v situaci, v jaké se nacházela a v hlavě měla ještě spoustu otázek, na které nenacházela odpovědi. Vysvětlení, které Michaelovi napsala v jednom zápisníku jeho matka, nestačilo.

Srdí magie by mělo být tolik, co zakládajících pevností. Zakládající pevnosti nebyly ty, do kterých král v podstatě zamkl mágy, byly to pevnosti, kde vznikala éra mágů. Tam se začaly psát magické dějiny a formovala se kouzla. Psaly se knihy, zkoumaly se zákonitosti magie a učili se zde lidé, kteří později mohli poznání šířit dál, mezi ostatními čaroději. V pevnostech vznikali mágové i samotná magie, jakou znali teď. Tyto pevnosti byly tři. Logicky by tedy měla být tři Srdce, ale kde ta zbylá dvě hledat? Navíc by Keya potřebovala něco, co by jí přesně vysvětlilo schopnosti Srdcí.

V tu chvíli pocítila Keya vztek. Štvali ji ti hlupáci, kteří nenáviděli magii, a ze všeho nejvíc ji štval král, který nechal zničit Orentall a evidentně dal zvláštní případ k vypálení všech knihoven, které se na pevnosti nacházely. Na Orentallu totiž nezbyla jediná kniha. Král bezmyšlenkovitě zničil staletou práci stovek lidí a nečinilo mu to jediný problém. Keya byla vzteklá z toho, že lidé nesnáší inteligenci. Kdyby král v sobě nepěstoval zlobu na to, že existují lidé mnohonásobně inteligentnější než on, nebo kdokoliv na královském dvoře a místo toho se snažil s mágy dohodnout, mohlo by se vysoké vzdělání v oblasti literatury, historie a hlavně lékařství rozšířit i mezi obyčejné lidi. Léčení lidí by v tu chvíli nabralo zcela nový směr, jenže to by zemi nesměl vládnout tupec, kterého poslouchají všichni jeho poddaní, je jedno jestli ze strachu, nebo z tupého vzhlížení.


Nakonec, když se Keya ujistila, že již nic kloudného nevymyslí, uložila Srdce do váčku, ten skryla ve svém cestovním vaku a ulehla do své postele. Ve vteřině usnula a zřejmě byla natolik vyčerpaná, že ji tu noc neprovázel ani jediný sen, který by jí mohl nějak pomoct nebo poradit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 14. srpna 2013 v 16:07 | Reagovat

Milá Sury, dneska jsem přijela od tety z Brna, kde jsem nebyla na netu, a hned první věc, co mě napadla bylo to, že jsi slíbila na úterý novou kapču. :D Tak jsem sem letěla ještě dřív, než na nový díl mého oblíbeného seriálu, který taky vyšel v úterý. :D Takže... Moc se mi to líbilo, jak jinak. :) Jsem nadšená ze psů a taky z jejich nových jmen. :) Zbožňuju Michaela (i když je občas takový... jak to jen říci - jednodušší? :D), ale Keya mě občas štve tím, jak si o sobě dost myslí. Ale zase... Kdo by si o sobě vedle Michaela nemyslel? :D A jen upozorním an pár překlepů - uložit místo ložit a najíst místo najít. :) A... jestli ještě můžu (obě jsme k sobě upřímné ne? ;)) - věta "A teď uhni, přenesu všechno ven, další výbuch by totiž základy domu vydržet nemusely." by mi zněla lépe "A teď uhni, přenesu všechno ven, další výbuch by totiž základy domu nemusely vydržet." No a to je vše. :) Moc jsi mě potěšila, díky! :) Užívej dovču u moooře. :)

2 Natalie/Surynka Natalie/Surynka | Web | 19. srpna 2013 v 10:44 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda, že jsem ti mohla udělat radost :D A jo, taky jsem se těšila, až budu doma a mrknu na další díl PLL :D

Michael prostě vyrůstal jinak. Jako vesničan... s jediným rozdílem, že se naučil číst, ale ani to, že četl všechny ty knihy o magii a tak, ho nedokáže vyrovnat na stejnou lajnu s Keyou, která je z místa, kde se vzdělání klade na první místo. A Keya prostě je sebevědomá , všichni na Orentallu vyrůstali v tom, že pokud něco umí dobře, není důvod, nebýt sebevědomý.

Ono... obě věty jsou gramaticky správně a tak... hlavně jsem to tak napsala nejspíš proto, že tou dobou jsem četla Paní Bovaryovou a Pýchu a předsudek a dřív se sloveso kladlo většinou až na konec věty :D Ale vážím si tvýho názoru :-) Jen se na mě nezlob, přepisovat se mi to nechce :D

3 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 20. srpna 2013 v 15:47 | Reagovat

[2]: Jo přesně! PLL. :D A dík za vysvětlení, však já mu to nemám za zlé, líbí se mi jako v podstatě "jenom" vesničan. ;) A s tím sebevědomím - jasně no, to je spíš můj problém, že to moc nedokážu zpracovat - u sebe (jakože se pochválit) - a pak mi to přijde divný u někoho jinýho. Přitom na tom není nic špatného. ;) A prosím tě! Jasně, že to nepřepisuj, když nechceš! Je to tvůj příběh a mě se moc líbí. :))) Jen jsem na to chtěla upozornit jakožto čtenář. :) A! Pýchu a předsudek jsem četla před nedávnem a děsně se mi líbila! :D Vidělas film? (A o Paní B. jsme se učili. :)) PS Kdy bude další kapča prosím? :)

4 Natalie/Surynka Natalie/Surynka | Web | 20. srpna 2013 v 16:01 | Reagovat

[3]: Škoda že pár Ezria končí a teď to navíc vypadá, že už se k sobě ani nevrátí :-(  Já s tím kdysi měla taky problém a doteď mám... celkem úspěšně to skrývám, ale kladu si sama na sebe moc vysoké nároky a když mi to nejde podle mých představ, už se zas hroutím :D Ale zvykla jsem si. Knihu úplně zbožňuju a viděla jsem jednak ten film s K. Knightley (který se mi ale nelíbil svým zpracováním, tím, jak ošklivě ukázali to  jejich bydlení, přičemž oni nepatřili k chuďasům, ale ke střední vrstvě, měšťanům.. a celkově to bylo divný a některý pasáže i vynechali a tak), ale hlavn jsem viděla několika dílnou sérii, která kdysi vycházela jako DVD v novinách a kde Darcyho hraje Colin Firth. Ta byla dokonalá. Tak nějak jsem si to celé představovala. To jejich bydlení, samotní herci, kterým role fakt padla a bylo vidět, že filmaři pečlivě vybírali, aby se podobali postavám přesně tak, jak je J.A. popisovala. Jestli jsi tohle neviděla, tak doporučuju sehnat, fakt krásný.
Paní B. je, tuším, snad i jako povinná četba, i když si nejsem jistá. Každopádně jsem ráda, že jsem to četla. Ta ženská je sice mešuge, ale co :-D
Další kapitola bude koncem týdne - možná už v pátek. Nemám nějak čas teď psát, protože si předělávám nějaké drobnosti doma a pak bude návštěva, ale možná se mi podaří něco předepsat. Každopádně mám spoustu nápadů, takže se zasekávám akorát na nedostatku času :D

5 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 21. srpna 2013 v 12:49 | Reagovat

[4]: Bezva, na novou kapču už se těším! :) A... Ezriu naprosto zbožňuju, doufám, že se k sobě ještě vrátí, když už zjistil, že není Malcolm jeho... Ale uvidíme. ;) Každopádně na to zpracování s 6 díly jsem zrovna dneska koukala v obchodě s dvdčky. :D Akorát musím teda přiznat, že se mi to nelíbilo kvůli tomu, že Elizabeth nebyla Keira, mě se prostě na Lizzie hodila. :D Každopádně když mi to tedy doporučuješ, tak se na to určitě musím podívat. ;) :) A! Paní B. je povinná četba, my ji minulý rok měli, akorát u nás to je tak, že si každý může vybrat, co z povinné četby bude číst. Sice to pak pozbývá významu POVINNÁ četba, ale což. :D Jinak naprosto chápu ten nedostatek času - potýkám se s tím samým. :D Ale dneska jedu od babi domů, tak tam snad nebudou návštěvy žádné a já budu mít čas na psaní (a čtení! ;)). :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama