5. "Nepůjdeš sama"

1. srpna 2013 v 22:52 | Surynka |  Život je boj
Už jsem snad ani nedoufala, že se mi povede opět zařadit nějaký článek do této rubriky. Ale stalo se a asi nikdo si neumí představit, jak jsem šťastná. Klepu na dřevo, na zuby i na hlavu (na cokoliv se dá), když říkám, že jsem snad konečně překonala propast. Jednu z těch největších, jaké jsem zažila. Ano, překonala jsem propast, která mezi čtvrtou a pátou kapitolou ŽJB trvala skoro 8 měsíců! Ano, tak dlouho. Poslední kapitola byla totiž zveřejněna 14. prosince 2012. Víc jak půl roku jsem se marně snažila a rozhoupávala k tomu, co mi teď trvalo asi tak tři hodiny - napsat další kapitolu. Název zní strašně klišéidně, protože prostě nemám talent na vymýšlení názvů, ale doufám, že vás to neodradí od přečtení si pokračování Keyina a Michaelova příběhu. Čekají vás skoro čtyři stránky formátu A4. Vím, že jindy je toho víc, ale pro začátek to stačí. Nemůžete na mě tak rychle. Doufám, že vám tím udělám aspoň způlky takovou radost, jakou jsem tím udělala sobě. A nehodlám tu dlouho kecat a pusťte se do další kapitoly a společně se mnou oslavujte! ;) :D

PS - Ráda bych tuto kapitolu věnovala třem holkám, které ty předešlé části četly, komentovaly a svým způsobem mě i dál povzbudily ve psaní. Děkuji vám: Juls, Illienel a Penn :-)



"No tak… pusť mě dovnitř!" Král nepřestával lomcovat s klikou a bušit do těžkých dřevěných dveří. Královna ležela v posteli, v ruce držela knihu a soustředěně četla, ačkoliv neporozuměla jedinému slovu, které v ní bylo. Myšlenky se motaly kolem jejího manžela, který stál u dveří do jejich společné ložnice a musel žádat o vpuštění dovnitř. Leana mu ale nechtěla otevřít. Nedokázala si představit, že by vedle sebe měla snést někoho, kdo bez mrknutí oka dal příkaz k vraždění, týrání a zotročení desítek mágů jenom proto, že se věnovali něčemu, co se jemu samotnému hnusilo natolik, že to veřejně zakázal. Poslední dobou se až příliš často hádali a Lea to většinou řešila tím, že svému muži zamezila přístup do ložnice. Ne, že by mu to nějak zvlášť vadilo, kdykoliv si mohl zajít do spodní chodby, kde měly své ložnice služebné.


Klika se najednou přestala pohybovat a zavládlo ticho. Už žádné pokřikování, kopání a bušení do dveří a ani cvakání kliky. Lea sledovala dveře, a pak od nich odvrátila zrak. Přesně věděla, kam se její mužíček vydal. Kam se poděla ta 'láska až za hrob'? pomyslela si. Byla vůbec někdy? Nebo jsem si to jen namlouvala? Netušila, co si má myslet. Její myšlenky zabloudily do dob, kdy ještě bydlela v království své rodiny a on za ní lezl po provaze do komnaty. Kdy jí nosil růže a sliboval, že se vezmou a že jí dá všechno, co si jen bude přát. Sliboval jí život, o jakém by se jí ani nesnilo. Tak to je ono? Jestli ano, radši bych, aby se mi to jen zdálo a ne, aby to byla pravda. Zklamaně opět pohlédla ke dveřím, jako by doufala, že se klika zničehonic zase dá do pohybu a opět se bude ozývat bušení na dveře, jak se její manžel bude dobývat dovnitř, ačkoliv by mu stejně neotevřela. Chtěla, aby tak dokázal, že mu na jejich vztahu ještě stále záleží. Ale nic se nestalo. Sfoukla svíčku a zachumlala se do peřin. V zimě jí bývalo chladno, i když v krbu hořelo a pod ovčí kůží a peřinou měla svetr.

Když mi ta kráva odmítá otevřít, zajdu si jinam. Tam dole spí minimálně patnáct holek, co mi s velkou radostí otevřou a při jediným náznaku roztáhnou nohy. A je s nima větší zábava. Zajdu si za tou blondýnkou… a určitě se ráda přidá i ta její sestra, co bydlí vedle.

***

"To je neuvěřitelné!" zvolala ohromeně Keya.
Když se Michael napil lektvaru, chvíli se nic nedělo. Ale pak z něj začalo vyzařovat tak silné magické pole, že jej Keya zachytila vlastně automaticky, beze snahy. Tento stav byl samozřejmě dočasný. Pokud měl mág v sobě tento lektvar, jeho síla se znásobila jen na chvíli, aby bylo možné poznat, kým je a zároveň aby nebyla porušena rovnováha.

"Není možné, abys byl mág a neuměl čarovat," řekla Keya nevěřícně.
"Ale ano, je!" oponoval jí aktivně Michael. "Celý život jsem u sebe neměl ani jedinou magickou bytost, ty jsi první, koho jsem poznal. O magii toho vím jen málo. Přesněji, jen to, co je dostupné v učebnicích a v zápiscích, které mi ponechala má matka. Například o Srdci vím jen díky ní, nezapomněla mě ve svých poznámkách o něčem tak důležitém informovat, což se nedá říct o tobě a tvých učitelích. Neříkej mi, že se opomněli zmínit o něčem tak důležitém, jako je Srdce magie."

"Ne, není to tím, že by mi nic neřekli, ale… víš, já jsem nikdy nebyla pozorná studentka," přiznala rozpačitě Keya. "Byla jsem spíš na praxi než na teorii. Z té si pamatuji jen základy. Takže jinak… o Srdci jsem věděla, jen jsem netušila, jak vypadá a ani, že jej měl Orentall ve vlastnictví. Předpokládala jsem, že je někde ukrytý, třeba v nějaké skále." Znělo to absurdně, když to takhle vyslovila nahlas, ale v hlavě jí to dávalo smysl a nepřipadalo jí to ani trochu podivné.
"To je jedno. Teď, když je to jisté, mám se hodně co učit a ty jediná můžeš být mým učitelem," řekl Michael a podíval se jí zpříma do očí.

Než stihla Keya jakkoliv odpovědět, přerušila je rána, jak cosi kovového spadlo na zem. Bylo těžké určit, odkud přesně ten zvuk přicházel, rozléhal se totiž kamennými chodbami a nesl se dál a dál. Oba se rychle postavili a Keya tasila meč. Tiše se proplížili na chodbu a pokračovali směrem, odkud podle ní zvuk pocházel. O pár vteřin později se ozvala další rána a vzápětí zvláštní zvuk, jako když talíř nebo tác spadnou na dlažbu a ještě se chvilku po pádu otáčí. Nebylo pochyb, že to vycházelo z místnosti pár metrů od nich. Tiše se proplížili tím směrem a rychle vpadli do jednoho z bytů. Keya se rozhlížela do všech stran, ale nikde nikoho neviděla. Sklonila zrak a v hromadě nábytku a látek se v temném koutě leskl pár malých očiček. Tušila, o co by se mohlo jednat, ale Michael nikoliv, proto na ni vyděšeně hleděl, když se opatrně přibližovala k hromadě krámů a už si ani tolik nebránila tělo mečem. Rychle odkryla látku, která zmuchlaná visela přes převrácený stůl a rozbitou židli. V koutě se krčilo malé bílé štěně a hledělo na Keyu značně vyděšeně. Kolem krku mělo napevno ovázaný pruh červené látky a na něm visela hliněná cedulka s nápisem Dura.

"Neboj se mě," šeptala konejšivým hlasem Keya a opatrně se natahovala pro štěně. Nechala mu očichat svou dlaň, a pak si ho vzala do náručí.
"Co to je?" zeptal se zaraženě Michael. Čekal všechno, jen ne tohle.
"Štěně," odpověděla mu jednoduše. "Přesněji je to fenka Sevillského vlka a jmenuje se Dura. Což v našem starém jazyce znamená vytrvalost a trpělivost. Je z letošního vrhu." Dura pochopila, že jí Keya nechce ublížit a hned si začala hrát s její rukou a okusovat ji.
"Musíme se tu porozhlédnout, třeba tu přežilo víc lidí nebo zvířat," řekl Michael a okamžitě se podíval do pokoje za místností, kde právě stáli. Vrátil se s kroucením hlavy.

"Nevadí, máš pravdu, musíme to tu prolézt." Zvedla se ze země, štěně ji hopsavými kroky následovalo a průběžně prolezli celý hrad. Nikde však nikoho nenašli. Ale Keya do obrovského vaku nasbírala nejrůznější lahvičky a pytlíčky s bylinkami. Nepřišlo jí to jako krádež. Těm, kteří to ve svém bytě měli, to už stejně nebude k užitku a než by to tam nechala, radši si to vzala. Určitě to bude potřebovat.

Během procházení hradu toho nasbírali tolik - od bylin až po kožešiny a kůže, které byly celoročně, ale hlavně v zimě, k užitku - že se rozhodli to všechno skladovat nejprve na ploše před vstupem do hradu a pak na hlavním náměstí. Štěně dál ochotně cupitalo za nimi. Pak prošli domy, ale nikde ani živáčka. Jen nasbírali další bylinky a oděvy. V apatice našli navíc několik hotových lahviček s léčivými lektvary a různé prášky. Keya to všechno nasbírala do cestovních vaků i obyčejných pytlů. Brala jednoduše vše, co se dalo nějak použít a vojáci to nerozbili. Všechno to nashromáždili na hlavní náměstí a spočítali. Deset cestovních vaků a čtyři pytle. Rozhodně toho měli víc, než by zvládli odvézt jen tak.

"Podíváme se do stáje a stodoly, jistě tam bude něco, čím to budeme moct odvézt," navrhla Keya.
"Počkat," zarazil se Michael, "ve stáji jsme už přeci byli a nebylo tam zhola nic."
"Tuhle stáj nemyslím," odpověděla mu. Měl na mysli stáj, jež byla z druhé strany hradu, ale Keya mluvila o stáji spojené se stodolou, která se nacházela za hostincem.

Ulička vedoucí do stodoly byla zatarasená rozpadlým domem a Keye se nechtělo hostinec celý obcházet, takže se rozhodla projít přes něj. Michael i štěně ji následovali. Vešli hlavním vchodem, kde už nebyly dveře, a rozhlédli se. Jednoduchá přízemní budova byla ve špatném stavu. Střecha byla místy propadlá a stěny nakloněné. Hrozilo, že se dům každou chvílí zbortí úplně. Keya vzala Duru do náručí a pro jistotu hlásila Michaelovi, když se v cestě nacházelo cosi nebezpečného, čeho by si při procházení sutinami nemusel všimnout a mohl by si ublížit. Z hostince vyšli na malý dvorek, kde nalevo byla studna a napravo hromada dřeva. Naproti nim stála dřevěná budova s vyvrácenými dveřmi. Bylo až s podivem, že konstrukce vypadá netknutě. Zřejmě se touto částí Orentallu nechtěli vojáci příliš zabývat.

Vevnitř byla spousta postrojů na koně a ne všechny byly jezdecké. Když procházeli dál, našli pod hromadou vysypaných balíků sena malý vůz se dvěma koly. Skoro všechny řetězy byly hozené pod ním. Michael vyskočil na vůz a začal z něj skopávat balíky sena. Najednou se ozvalo kňučení. Dura se vyhrabala z Keyina náručí a hnala se do rohu boxu. Pod hromadou sena, na jejíž část skopl Michael malý balík sena, ležela téměř vysílena fena a dvě štěňata. Opět se jednalo o Sevillské vlky.
"Ancy!" vykřikla Keya a hnala se k feně. Štěňata byla fena a pes, na látkových obojcích už ale neměli cedulky, zřejmě se rozbily. Hliněné cedulky dávali Orentallané všem štěňatům z chovu jen do doby, než se u nich objevily zvláštní znaky, podle kterých by bylo možné je rozpoznat. Pak se jim obojky sundaly. Cedulky byla kolikrát potřeba dodělávat, protože neposedná štěňata je neustále rozbíjela.

"Nestačím se divit těm zvláštním jménům, která mají vaši psi," prohlásil Michael, zatímco Keye pomáhal zvednout fenu na vůz.
"Ancy znamená věrnost," odpověděla s funěním čarodějka. Když se jim podařilo fenu naložit na vůz, položila k ní obě její štěňata a přidala i Duru. Zřejmě taky byla od Ancy, protože se k ní až nápadně měla a fena ji hned začala starostlivě olizovat. Nebo má jen silný mateřský pudy, napadlo Keyu. Michael si sundal kabát a pořádně do něj fenu i štěňata zabalil.

Společnými silami vytlačili vůz z boxu, kde stál, a nasměrovali jej k opačným dveřím vedoucím na ulici nad hostincem. Keya se ještě vrátila a mezi spoustou postrojů vybrala dva, které by mohly padnout jejich koním. Pak hned vyběhla zpátky za Michaelem a pomohla mu vůz dotlačit na hlavní náměstí. Došla k Orionovi a ze sedlové brašny vyndala lahev se zbytkem vody. Pořádně pokropila kus hadru a doběhla zpět ke psům a všem trochu vyždímala na čumák a do tlamy. Pak koním upevnili postroje a zapřáhli je do vozu. Fenu a štěňata posunuli co nejblíže sedáku a zbytek místa zaplnili pytli a vaky.

Byla skoro tma, když vyjížděli z Orentallu. Michael se ujal řízení vozu a Keya se jen smutně otáčela k troskám Orentallu, které v té bílé záplavě byly až příliš vidět. Uvědomila si, že je to zřejmě naposled, co vstoupila na Orentallskou půdu. Jen to, že se tam tak dlouho zdrželi, bylo pro ně příliš riskantní. Samozřejmě se tam už nikdy nesmí ukázat. Ten den až moc pokoušeli štěstí. Cesta do Michaelovy chatrče jim trvala téměř dvojnásobek času, protože s vozem nemohli používat tu samou trasu, kterou před několika hodinami projížděli na koních.

"Jak se cítíš?" zeptal se po nekonečně dlouhé době mlčení. Ani mu nedošlo, že tuto otázku, přesně v tomto znění, jí pokládal až příliš často.
"Nechci o tom mluvit," odsekla Keya a dál zírala před sebe a sledovala, jak se kohoutek Oriona pohybuje v rytmu jeho chůze. Občas se podívala dozadu, aby zkontrolovala psy. Ti buď spali, nebo jen tiše leželi, jako by věděli, že jsou vlastně na útěku. Ale hlavně byli natolik vysílení, po těch několika dnech bez vody a potravy, že neměli sílu na nic.
Cesta neubíhala nijak zvlášť rychle, světelné koule, které létaly nad jejich hlavami a pár metrů před nimi a svítily jim na cestu, ochabovaly. Bylo vidět, že Keya začíná být unavená. Nepředpokládali, že by jim výprava na Orentall zabrala víc jak pět hodin, a proto si s sebou nesbalili mnoho jídla a tu trošku, co měli, dali psům. Nebylo tedy divu, že společně s Keyinou energií vyprchává i světlo.

"Můžeme zastavit a přespat, víš?" prohlásil Michael ve chvíli, kdy už bylo jasné, že se Keya přemáhá a veškerou energii vkládá do světla. Nikdy nebyla trénovaná na dlouhou výdrž, navíc byla po svém podchlazení, kdy ji pak v bezvědomí našel Michael ještě zesláblá. Vyčerpaně si opřela hlavu o jeho rameno. Nebyla úplně při vědomí, kdyby ano, nikdy by to neudělala. Ale teď zpola spala a zpola dál nechala proudit magii do světelných koulí, aby se dál mohli kodrcat lesními stezkami.

Nad ránem dojeli k jeho chatrči. Ve chvíli, kdy mezi stromy začalo prosvítat denní světlo se Keya uvolnila, zcela se poddala únavě a usnula. Michael ji jemně hladil po rameni a po tváři, aby ji probudil. Pomalu otevřela oči a rozkoukávala se. Když zjistila, že se o něj celou vahou opírá, vystřelila do sedu a začala se rozhlížet. Neubránila se naštvanému výrazu. Byla nazlobená na sebe. Nebyla zvyklá se takto projevovat, ona přeci nikdy nebyla unavená, zkrátka ona neprojevovala slabosti. Michael si odpustil jakékoliv poznámky a seskočil z vozu, aby se dal do vykládání věcí z vozu. Mlčky se k němu přidala. Všechny vaky a pytle nechali v rohu dřevěné zástěny, která částečně oddělovala vstupní místnost od dveří a zabraňovala tak přímému proudění chladného zimního vzduchu. Michael zatopil v krbu a Keya k rozhořívajícímu se ohni nosila štěňata a jako poslední tam donesla Ancy. Skoro se pod feninou váhou zlomila, ale odmítla Michaelovu pomoc. Když se jim podařilo přitáhnout vůz blíž ke stěně miniaturní stáje, najít místo pro postroje, vytřít koně dosucha a dát jim vodu a seno zpod přístřešku, zhroutili se na kožešinu před krbem, hned vedle psů.

"Uvařím nám čaj a ohřeju polévku." Zvedl se a dal se do práce, jako by v posledních pár hodinách nedělal nic těžkého a jen odpočíval.
"Chtěla bych ti poděkovat." Byla to Keyina první slova po dlouhé době. Michael se na ni překvapeně otočil.
"Za co?" zeptal se.
"Za to všechno. Nic z toho se tě netýkalo, mohl jsi to všechno nechat jen tak, nepomáhat mi a nikdo by ti to nemohl mít za zlé. A přesto jsi mi tak ochotně pomohl. Nejdřív mně a teď i Sevillským vlkům. Víš, že se tímto podílíš na záchraně skutečně úžasného plemena, které je králem zatracováno jen proto, že pochází od mágů? Kdyby je vyšlechtil někdo jiný, dal by obrovské jmění za jednoho takového psa. Navíc… kvůli všem těm věcem, které jsme z Orentallu přivezli, to vypadá, že tu zřejmě budu ještě nějakou dobu pobývat." Při posledních slovech se zarazila. Došlo jí, že to mohlo vyznít i nějak jinak, než zamýšlela. Michael to poznal a nechal to bez poznámky, i když jindy by to velice vtipně okomentoval.


"Není tak úplně pravda, že se mě to netýkalo. Jsem taky mág," při těch slovech se mu tvář roztáhla do širokého úsměvu, který byl jistě jen špetkou radosti, jež prožíval. Radosti z toho, že už konečně ví naprosto přesně kým je. "Ano, je jisté, že jsem mág a jediná pevnost, kterou jsem měl možnost navštívit, je Orentall. Mimoto je to místo, kde jsem se mohl ujistit, kdo jsem a od teď se mě to tedy taky celé týká." Keyu, ačkoliv její větší část si to nechtěla připustit, nesmírně potěšilo, že se Michael k dané situaci staví takto a stává se jejím bratrem. Ne v pokrevním smyslu, ale sám se 'umístil' mezi mágy z Orentallu. Má tedy u sebe opět magického člověka. "A chci, abys věděla i další věc. Až půjdeš za králem, nepůjdeš tam sama."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Penny Penny | E-mail | Web | 2. srpna 2013 v 8:26 | Reagovat

Díky, žes mi napsala. ;) Kapitolka vypadá vážně zajímavě. Ten král mi leze tak na nervy, že to dál nejde. :D Myslím, že na tebe ta pauza nezanechala takové stopy, jako na mně. Píšeš stále krásně. :3
Moc ti děkuji za věnování! ^^

2 Juliet Rocks Juliet Rocks | 4. srpna 2013 v 19:34 | Reagovat

Kurník, nemůžu přijít na svoje heslo a přihlásit se! :D No nic. Takže - král mě štve stejně jako Penny, je to prostě strašnej prasák (a to nejen chováním, ale i myšlenkami). Jeho žena je ale sympatická, a proto mě mrzí, že s ním není šťastná. Další věc - moc se mi líbila výprava do Orentallu, jen, safra, proč nenašli i nějakého člověka? Psi mě nadchli, hlavně štěňata (i když je zvláštní, že si na to vojáci nedali pozor, když kvůli nim je vlastně vyvraždili ne?) a doufám, že i někteří lidé přežili a utekli a Keya se s nimi později setká. Každopádně gratuluju - vím, kolik to chce kuráže pustit se do psaní po tak dlouhé pauze. A zdá se mi, že ses zlepšila o velký kus. :))) Great job girl! :)

3 Natalie/Surynka Natalie/Surynka | Web | 4. srpna 2013 v 20:15 | Reagovat

[1]: [2]: Holky děkuju, moc jste mě potěšily, myslím si, že ta pauza se možná nemusela projevit až tak moc, protože jsem během blogového odmlčení psala čas od času pár vět do šuplíku (ale ne tak často a ne tak moc), ale určitě tam nějaké nedostatky v poměru k minulosti jsou, jen možná ne ta jasně zřetelné. Král prostě má bejt hovado, který budou všichni nesnášet. No už bylo párkrát zmíněno, že koho nezabili, odtáhli ho do otroctví a s důvodem vyvraždění a tak:Při tom všem tam, neměli vojáci čas se starat ještě o nějaké čokly, v tom zmatku by to nebylo reálné a přesnější důvod vyvraždění je popsán v další kapitole, které už mám asi 3 stránky. Není vždycky všechno tak, jak se zdá být. Zase něco objevíte v další kapitole, která ale bude spíš klidovka ;-)
Nicméně, za věnování nemáte zač, jsem neskutečně ráda, že mě podporujete :-)

4 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 6. srpna 2013 v 19:26 | Reagovat

[3]: Jej, tak to mi nějak uniklo, že už jsi nám říkala, kam zmizeli ti, co přežili. ;) V tom případě doufám, že to byli nějací Keyiní známí. :))) A kdy bude další kapča? ;) Já jen, že čekám. :D :)

5 Surynka Surynka | Web | 6. srpna 2013 v 23:41 | Reagovat

[4]: V pořádku, vše se brzy dozvíš, navíc vymýšlím i něco pro zkomplikování děje :D
Jinak další kapitola je už dávno hotová, neboj ;-) ale abych si zajistila trochu času, zveřejněna bude až za týden ;-) :D

6 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 7. srpna 2013 v 14:22 | Reagovat

[5]: Za týden? TO ne! :(((

7 Sola. Sola. | Web | 7. srpna 2013 v 21:19 | Reagovat

Ať je to hpff nebo originálka, vždycky nadchneš, Sury :) A tohle - to je bomba. Fakt, strašně se mi to líbí! Já miluju historický romány a od tebe se to tak úúúžasně čte, že si to nejde nezamilovat. Na zítra mám naplánováno, že si přečtu ty předchozí kapitoly, abych byla úplně v obraze :) Všechny postavy, co tu byly jsou strašně zajímavé a líbí se mi, jak jsi vykreslila jejich charakter. A ten nový cover je hezký, dělala jsi ho sama? A v čem děláš animace? :) Budu se strašně těšit na další kapitolu, ten týden budu jak na trní :)

8 Natalie/Surynka Natalie/Surynka | Web | 7. srpna 2013 v 21:35 | Reagovat

[6]: Bohužel no, je to kvůli vám, aby pak nebyla nepravidelná prodleva mezi kapitolami.

[7]: Děkuju moc, strašně mě to potěšilo, že jsem tě tak nadchla :-) A budu jedině ráda, pokud si ŽJB najde svého dalšího čtenáře ;-)
Cover mi dělala Penny, takže na technické info se budeš muset zeptat jí :D A ještě jednou děkuju :-) V úterý tu  další kapitolu budete mít jako na koni :D ;-)

9 Illienel Illienel | E-mail | Web | 30. září 2013 v 18:43 | Reagovat

Krásná kapitola :-) Konečně jsme se dostala k jejímu přečtení, vážně mě mrzí, že mi to tak trvá. Děkuju moc za věnování, udělalo mi velkou radost, i když vůbec nevím, jestli si ho zasloužím. Tak dlouho už tu visí nové kapitoly a já je nai nečtu, natož, abych kometnovala. Ale zájem o povídku mám pořád a velký, to mi věř. Jen prostě ted před maturitou nestíhám číst žádné povídky a ff.
Tato kapitola se mi moc líbila, začátek sice dokázal anštvat - hnusný král, nešťastná královna, ale potom ten zbytek... :-) Krásně napsané, vážně se mi to moc líbí! Tahle povídka je něoc tak krásně jiného a přitom velmi čitvého, než většina toho, co na internetu čtu. Je o to vzácnější.
Hodně štěstí a komentujících čtenářů přo dalším psaní!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama