8. Výprava na Padlock

30. října 2013 v 18:42 | Surynka |  Život je boj
Pozor, pozor!
Po neuvěřitelně dlouhé době jsem dnes sedla k dokumentu ve svém počítači, který nese název Život je boj a začala jsem psát. Je až s podivem, že se mi fakt povedlo něco sesmolit a navíc to stihnout v jeden den i vydat. Mám teď prázdniny a rozhodla jsem se je věnovat "povalečství". Školu jsem naposledy viděla v pátek a uvidím až v pondělí, takže jsem si toho na těch 9 dní mohla naplánovat celkem dost. O víkendu jsem byla na chatě, kde jsme dlabala dýně a vydlabala jsem do jedné kočku a do té druhé psa a autíčko - to tam chtěl mít můj čtyřletý bratranec :D Od pondělka jsem doma a sedím u knížky, oblíbeného časopisu Bel Mondo nebo u počítače. Včera jsem k sobě pozvala kamarádku a upekly jsme si muffiny a palačinky, k tomu všem nutellu. Můžu říct, že jsme se docela dost zalepily a álem to ani nesnědly. Mimo to jsem se rozhodla se vrátit do doby, kdy mi bylo 10 let a pustila jsem si na youtube seriál, který jsem v tom zmíněném věku moc ráda sledovala - WITCH :D Jo, je dvný, když se sedmnáctiletá holka dívá na poobnou věc, ale chtěla jsem si udělat takový menší výlet do minulosti. Kdysi jsem tu pětici holek s čarovnejma schopnostma fakt "žrala". Sbírala jsem komiksy, byla jsem ve Witch klubu a někde ve sklepě mám snad uložené i všechny ty knížky co byly vydávané... a možná jsem to už vyhodila, never mind :D Prostě jako malá jsem ten příběh milovala, ale víc jak tu komiksovou a knižní podobu, jsme měla ráda seriál. Ten se totiž v některých věcech dost lišil a tak. To je jedno, prostě jsem celý jeden den strávila na youtube a skoukla obě série, čili všech 52 dílů :D A věřte nebo ne, ale možná právě diky tomu seriálu, který děti zbožňujou, ale já ho s odstupem času hodnotím dost skepticky (a není se co divit), jsem našla inspiraci na pokračování Život je boj. Takže vás už přestanu unavovat neskutečně dlouhým úvodem a račte si přečíst osmý díl. A... nic neslibuju, ale je možné, že tu brzy přibude i díl devátý ;) Ale nechci předbíhat.




"Možná by se hodilo začít plánovat výpravu ke králi," prohlásila Keya jednoho dne, když spolu všichni tři seděli u stolu a jedli polévku.

Byly to čtyři dny, co v Törbu objevila Davida a přivedla ho do Michaelovy chatrče. Za těch pár dní zjistila, že si ti dva celkem rozumí, ačkoliv občas mezi nimi zavládla určitá soutěživost, kterou si Keya nedokázala vysvětlit. Musela uznat, že David je v bojích se zbraněmi lepší jak ona, tudíž přenechala Michaelovo vyučování v tomto oboru Davidovi. Ten to občas s výcvikem trochu přeháněl, ale dřina přinášela kýžené ovoce. Keya se tak mohla soustředit na Michaelovu výuku v oblasti léčitelství, vaření lektvarů a částečně i v soubojích pomocí magie. Celkem se jim výcvik dařil a z Michaela se pomalu ale jistě mohl stát dobrý mág.

"Počkat, neuvažovala jsi náhodou i o jiném postupu, než jít rovnou ke králi?" zeptal se zaraženě Michael v návaznosti na jeden jejich večerní rozhovor, když s nimi ještě nebydlel David. Ten tedy vůbec nechápal, jaký jiný postup mohl mít Michael na mysli.
"Myslela jsem totiž, že bych se mohla pokusit najít jinou pevnost a poradit se s tamním hlavním mágem, co dělat. Zároveň bych se i poradila, co se Srdcem magie," vysvětlovala Keya.

"To je hloupost," zavrhl David tuhle variantu.
"Přesně to mi došlo včera večer, když jsem o tom uvažovala," řekla Keya, "a proto se chci radit rovnou o výpravě ke králi.
"Já teda nechci nic říkat, ale podle mě, by nebylo špatné jít nejdřív do jiné pevnosti," navrhl Michael. "Mohli by ti tam dát pár rad jak jednat s králem."

Nezdálo se mu vhodné, jít rovnou ke dvoru. O panovníkovi se sice mezi obyčejné lidi nedostávalo příliš informací, ale to málo, které měli možnost zjistit, o něm nevypovídalo nijak příznivě. Nejstarší obyvatelé království si pamatovali, jak se král zachoval k mágům a jak taky vydal zákaz o nich mluvit. Tím také docílil, že dnešní lidé o nich v podstatě nevěděli a tudíž nikdo ani nevěděl o tom, co se stalo s Orentallem. Král prostě nepatřil mezi lidi, s kterými by bylo lehké pořízení, což byl důvod, proč se Michael domníval, že by bylo vhodnější, aby se Keya nejprve poradila s někým starším a zkušenějším, než vyrazí na hrad. Mohla by svým jednáním také všechno zničit a kdoví, třeba by se král rozhodl vypálit i ostatní pevnosti.

"To je hloupost!" Keya Michaelovo tvrzení okamžitě zamítla. "A i kdyby se rozhodl něco takového udělat, mágové by se bránili a bez problému porazili."
"Keyo, Michael má možná pravdu," řekl David, kterému se to za tu chvilku trochu rozleželo v hlavě. "Starší mágové si jistě pamatují krále víc jak ty a mohli by ti poradit, jak s ním jednat. Navíc by stejně byla potřeba sjednotit všechny pevnosti."
"Vy jste se dohodli, že dementujete každý můj návrh?! To mi tím chcete ukázat, že jsem prostě blbá a neměla bych radši nic dělat nebo co?!" Keya se začala vztekat. Až do teď byla zvyklá, že každý její nápad byl považován za dobrý a nesetkala se s tím, že by většina s ní nesouhlasila. A tady stála se svým nápadem sama proti dvěma lidem, byla v menšině. Moje nápady byly vždycky nejlepší, nikdy se nestalo, že by s nimi nesouhlasilo víc lidí než jedna osoba.

"Uklidni se," prohlásil klidně Michael, který byl jejím náhlým výbuchem překvapen. "My jen říkáme, že to, co tu navrhuješ, možná není to nejrozumnější řešení."
"Co ty o tom víš, před pár dny jsi neuměl ani základní zaklínadlo!"

"Tak a dost!" David se prudce postavil a praštil pěstí do stolu, až všechno nádobí nadskočilo a jeden pohár s vodou se převrhl. "Nevím, co ti přelítlo přes nos, ale smiř se s tím, že ne vždycky jsou tvoje nápady ty nejlepší. Uvědom si, že tady nejde o nějakou blbost, jde o celkem zásadní věc. Pokud bys při jednání s králem řekla něco nevhodného a naštvala ho, klidně může dát všechny pevnosti napadnout bez nějakého upozornění, v nestřeženou chvíli by do všech pevností vpadly stovky vojáků a co pak? Rozespalí mágové by asi nedokázali vyhrát na všech frontách… možná by se někteří ubránili, ale stejně by došlo k neskutečnému krveprolití! A to je přesně to, čemu se mágové chtěli, chtějí a vždycky budou chtít vyhnout!"

Keya zůstala civět na svého bývalého přítele a nezmohla se ani na slovo. Musela uznat, že má ve všem pravdu. Ale nahlas to nepřiznám, ani náhodou!
"Tak dobře," řekla smířlivě a posadila se ke stolu a narovnala převržený pohár. "Tak na jakou pevnost zamíříme?" Vzhlédla k Davidovi, který byl Keyinou změnou chování tak překvapený, že ještě stál v téměř bojovém postoji. Posadil se ke stolu a začala porada.

Nejbližší pevnost, Padlock, byla vzdálená asi padesát kilometrů, což byla vzdálenost, kterou by na koních mohli překonat zhruba tak za hodinu až dvě. Záleželo by na rychlosti koní a schůdností terénu. Kdyby cesta vedla po samých loukách, nebyl by problém cválat skoro celou cestu, ale jistě aspoň párkrát budou muset zalézt do lesa, což je zpomalí. David se s Michaelem dohodl, že si vypůjčí jeho koně a vyrazí na cestu sám s Keyou.

"Ale zkus Blacka trochu šetřit, jo?" řekl Michael s úšklebkem, když se za necelou hodinu všichni nahromadili před chatrč a kontrolovali koně.
"Keyo, ne že se budeš loudat, chceme tam být ještě za světla," připomínal David, když ze sedla koně sledoval svou kamarádku, která ještě pořád stála na zemi a už asi podesáté kontrolovala Oriona.

Michael navrhoval, aby vyrazili až ráno, jenže Keya s Davidem nechtěli zbytečně ztrácet čas. Počítali s tím, že na Padlocku přespí a nejspíš další den zamíří rovnou za králem. Michael byl tak z celé akce vyloučený. Svého koně půjčil Davidovi, který, jakožto dobrý a díky svým zásluhám celkem známý mág, měl přeci jen větší právo se do celé akce zapojovat. Michaelovi to snad ani nevadilo. Chtěl si trochu odpočinout a nabrat síly, protože posledních několik dní tvrdě trénoval. Navíc se někdo musel postarat o Sevillské vlky a po tak náročných dnech se mu to zdálo jako výborný způsob k odpočinku. Až bude potřebovat něco k jídlu, udělá si delší procházku do Törbu a vrátí se tak do doby před třemi lety, kdy ještě koně neměl. Blacka totiž koupil na jednom trhu jako sedmi letého hřebce, když uvažoval o tom, že by se mu celkem hodilo něco, díky čemu by jeho přeprava z místa na místo zabrala méně času.

"Jako za starých časů, co?" zeptal se David, když oba cválali po zasněžené louce. Narážel tak na období před víc jak rokem, kdy s Keyou tvořili pár a společné vyjížďky ve dvou patřily ke každodenní zábavě.
"Nevzpomínám si, že bychom kdy v minulosti museli uhánět na nejbližší pevnost, abychom se poradili o způsobu jednání s králem, který nám vypálil pevnost," prohlásila Keya a umlčela tak Davida na příštích několik minut. Toho se ta poznámka nijak nedotkla, jen přemýšlel, čím by ji mohl trochu poškádlit.

Po téměř dvou hodinách dorazili k branám Padlocku. Už se zešeřilo a nebylo vidět téměř nic. Z každé strany dřevěné brány byla pochodeň, jejíž světlo osvětlovalo malé okénko vpravo od vstupu do pevnosti. Keya s Davidem seskočili z koní a došli ke zmíněnému okénku. David zaklepal na dřevo, které se vzápětí odsunulo a odhalila se tak zarostlá tvář postaršího muže.

"Kdo jste a co chcete?"
"Potřebujeme mluvit s hlavním mágem ve věci, která nesnese odkladu. Je to velice důležité a zřejmě se to bude tkat i existence celého světa mágů," prohlásil David dlouze a doufal, že svou řečí ohromí muže natolik, aby jim bez dalších otázek otevřel bránu a už se neptal na jejich původ. David totiž netušil, jak by se muž zachoval, kdyby mu prozradil, že jsou z Orentallu, proto se tento fakt snažil utajit.

"A kdo jste?" Muž sice byl mírně zaražený Davidovým proslovem, ale ne natolik, aby zapomněl, že mu nebyl prozrazen původ těch dvou nečekaných návštěvníků.
"Víte," začala Keya, naklonila se do okýnka a upřela své zelené oči na strážce brány. "Jsme z pevnosti, která byla před necelými dvěma týdny vypálena, a potřebujeme mluvit s hlavním mágem. Je to důležité, co kdyby králi nestačila pouze naše pevnost a rozhodl by se zaútočit i na Padlock? Nemluvě o dalších pevnostech."

"Vy jste z Orentallu?" Vyvalil na ni muž oči. Keya jen přikývla. "Rony, otevři bránu!"
Dřevěná vrata se se skřípěním začala otvírat a Keya s Davidem mohli vést své koně do Padlocku.
"Děkujeme," řekla Keya s úsměvem strážném brány, ten jen kývl a ukázal na asi patnáctiletého chlapce, který je měl dovést k hlavnímu mágovi. Koně si mohli nechat uvázané v ohrádce u brány.

"Vy jste skutečně z Orentallu?" zeptal se, když začali stoupat dlouhou točitou ulicí, na jejímž konci se tyčilo obydlí hlavního mága a jeho pomocníků.
Z každé strany ulice byly domy nejrůznějších velikostí, které sloužily buď jako domy, nebo jako hospody či krámky. Všude po stěnách byly rozmístěné pochodně a osvětlovaly tak ulici a dodávaly celé pevnosti jakýsi kouzelný nádech. Vypadalo to jako z pohádky.

"Ano," odpověděl na chlapcovu otázku David.
"Měli jsme za to, že všichni zemřeli. Je pravda, že se nám donesla zvěst o tom, že několik Orentallanů bylo někam odvezeno a prodáno do otroctví, ale nikdo nešířil zprávu o tom, že by někdo přežil a žil dál svobodně."
"Jak vidíš," řekla Keya, kterou informace o prodání lidí do otroctví nezaskočila tolik jako Davida, "my dva jsme na svobodě, i když jsme možná také jediní. Ale rozhodně se chceme postavit proti králi a jeho křivdě."
Informace o přítomnosti dvou Orentallanů se po Padlocku roznesla téměř okamžitě a na ulici se objevovalo víc a víc lidí, kteří v tichosti sledovali průvod tří osob směřující rovnou do 'hlavní budovy'.

"Co tady dělají?" ozývalo se z davu.
"Jestli se to dozví král, určitě sem někoho pošle a dopadneme stejně jako na Orentallu!" prohlašoval někdo další z hromady lidí stojící podél cesty.
"Jaké křivdě?" zeptal se chlapec v návaznosti na to, co Keya říkala. "Trest byl možná až příliš tvrdý, ale Orentall v celém tom případu nebyl nevinně."
"Co prosím?!" vyštěkl překvapeně David. "Král se rozhodne nás bezdůvodně vyvraždit a ty k tomu poznamenáš, že si za to můžeme sami?"

"Nechci se s vámi dohadovat, koneckonců vás mám akorát odvést k Aldairovi," řekl chlapec a dál se s Orentallany už nebavil.
"Proč si myslí, že je to naše vina?" ptala se zmateně Keya a začala si davy lidí u cesty prohlížet podezřívavým pohledem.
"Nevím, král ale musel něco říct, aby odůvodnil svůj čin a je jasné, že by neřekl pravdu. Mohl si vymyslet cokoliv a nebyl nikdo, kdo by se mu to pokusil vyvrátit."

Aldair, hlavní mág na Padlocku, přijal oba Orentallany v jednací síni. Byl vysoký, s hnědými vlasy protkanými tu a tam šedými vlasy a s malou bradkou. Určitě byl mladší než Ichraos z Orentallu. V síni nebyl nikdo další, jen oni tři.
"Co vás sem přivádí?" zeptal se Aldair bez jediné známky emoce. Mágové nikdy nebyli při prvním setkání přátelští s lidmi z jiných pevností, ale v tom chladném hlase se zračilo i něco jiného, co si Keya s Davidem nedokázali vysvětlit.
"V souvislosti s tím, co se událo před bezmála dvěma týdny, bychom chtěli navštívit krále, ale zdálo se nám vhodné se nejprve s někým poradit. S někým, kdo by nám mohl vysvětlit jak se před krále chovat, abychom ho nenaštvali a nedosáhli opačného výsledku," vysvětlila klidným hlasem Keya a zpříma se dívala Aldairovi do očí.

"A proč chcete navštívit krále?"
"Jak jsem řekla, chceme…"
"Nejsem hluchý!" rozkřikl se Aldair. "Ale proč tam chcete jít? Cožpak vám nestačí, co se stalo?!"
"Právě proto jej chceme vidět, vždyť porušil dohodu sepsanou mezi královským dvorem a mágy!" prohlásil David a až zpětně si uvědomil, že zřejmě zvýšil hlas, což nebylo vůbec slušné, když se uváží, s kým mluvil.

"On že porušil dohodu?!" Aldairův výraz se změnil v nenávistný a oči mu začaly žhnout vztekem. "Jak se vůbec opovažujete říct něco takové! Trpíte ztrátou paměti? To vaši Sevillští vlci bezdůvodně zaútočili na královskou družinu a zabili deset jejích členů!"
"Co prosím?" zeptala se překvapeně Keya. "Omlouvám se, ale zřejmě se k vám nedonesla celá pravda. Ano, Sevillští vlci unikli ze své ohrady a zakousli královy muže, ale stalo se tak až po tom, co členové královské družiny začali jen pro svou zábavu ničit les a zabíjet všechnu zvěř. Toto jejich počínání rozlítilo naše psy natolik, že unikli a rozhodli se sami chránit les a jeho zvířata. Netuším, jak je možné, že se vám tato část události nedonesla, ale…"

"Laskavě si uvědomte, že to, co jsem řekl, je citace králova odůvodnění útoku na Orentall. Co hodláte říct nyní?" Aldair se vítězně podíval na dvojici bezradných mágů a byl připraven povolat stráž a nechat je zavřít v kobce pod pevností.

Keya a David zírali na Aldaira a nebyli schopni říct jediné slovo. Takže král se zachoval až tak podle a nalhal všem, že Sevillští vlci jen tak pro svou zábavu zaútočili na jeho muže? Copak se od něj dalo ale čekat něco jiného? Nikdy by nepřiznal skutečné pohnutky svého jednání, protože jinak by se proti němu postavili všichni jeho poddaní. Je vlastně logické, že si vymyslel něco, čím ospravedlnil své jednání a vlastně se ještě postavil do toho nejlepšího světla. Všichni si teď myslí, že to byli Orentallané, kdo porušil smlouvu a nechali své psy zaútočit. A král určitě nikoho neochudil o popis toho, jak přesně Sevillští psi, plemeno, které mu bylo trnem v oku už od svého vzniku, rozsápali královskou družinu na kusy jen proto, že zatoužili po čerstvém mase a vůni krve.

"Aldaire!" rozkřikla se najednou Keya. Té se v hlavě celá situace osvětlila rychleji než Davidovi a byla připravená přesvědčit hlavního mága o tom, že její pravda je ta skutečná. "Prosím, nechte mě to všechno vysvětlit. Král vám lhal. Nechcete mi přece tvrdit, že byste věřil v královu pravdomluvnost. Jeho zákeřnost vůči mágům je vám stejně jasně známa jako mně, možná i víc, proto jste na světě déle jak já. Jste přeci mg, velký mág, můžeme mi nahlédnout do vzpomínek a přesvědčit se o tom, zda říkám či neříkám pravdu. Skutečné jádro vzpomínek se přeci nedá změnit, pravda se ukáže."


Bylo až s podivem, že za celou tu dobu, kdy Keya mluvila, byl Aldair ochotný jí naslouchat. Když skončila, rozhostilo se tíživé ticho. David nespustil oči ze své kamarádky a ta zase svým pohledem úpěnlivě prosila hlavního mága, aby jí vyhověl a ověřil si pravdivost jejích slov. Dlouho vládlo v síni naprosté ticho, až se nakonec Aldair přiblížil ke Keye, která si v průběhu své řeči klekla na zem, a řekl: "Dobře. Ověřím si, zda říkáš pravdu, ale varuji tě, jestli lžeš, čeká tě strašlivý trest."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Juliet Juliet | 31. října 2013 v 18:40 | Reagovat

Oooh! No kurňa pána!!! Já jsem se sem jenom tak mrkla, že asi stejně nic nepřibylo a ono totok!!! Doprčic! Já se tak těším! Ale dám si tuhle kapču za odměnu po naučení se chemie, teprve jsem přišla ze školy. ;) Večer očekávej oslavné chvály. ;) Juchů! Děkuju moc!!! :D Těším se. :)))

2 Juliet Juliet | 31. října 2013 v 23:40 | Reagovat

Tak to je hustý! :o Jelikož je už fakt děsně pozdě, svůj komentář trochu zkrátím... Mrzí mě, že v akci není Michael, oblíbila jsem si ho. Naprosto mě dostalo slovo dementujete, já ho neznám a přišlo mi děsně legrační. :D Aladrian mi přijde dost afektovaný a moc se mi upřímně nelíbí. :x A poslední věc... Pořád doufám, že mezi přeživšími jsou rodiče Keyy. :) Doufám, že na sebe devítka nenechá dlouho čekat. ;) :)

3 Natalie/Surynka Natalie/Surynka | Web | 1. listopadu 2013 v 1:53 | Reagovat

[1]:[2]: Jsem ráda, že ti to udělalo radost. Došlo mi (ale až zpětně), že jsem ti tu kapitolu mohla věnovat... nu což, učiním tak příště :D Devítka bude tvá ;-)

Já mám prázdniny celý týden a ten institut uvidím až v pondělí, tak toho hojně využívám a čtu, píšu a kreslím... prostě doháním vše zameškané co to jde :-D :D

Nedostatek koní no... ale neboj, na Michaela se můžeš těšit příště(i když v devítce ještě není). No a můžu ti prozradit, že brzy se to tam bude hemžit ještě více lidmi, tak si třeba k Michaelovi ještě přibereš i nějakého dalšího oblíbence/oblíbenkyni :D

Dementovat - já to slovo moc nepoužívám, ale rozhodla jsem se ho napsat tady. Slovo asi může tím, jak zní, trochu zavádět, ale synonymum je třeba vyvracet, nebo popřít, nebo taky odmítnout, i když v trochu jiném smyslu slova... každopádně mi sem tak nějak sedlo a hlavně jsem při psaní měla menší výpadek paměti a nemohla si vzpomenout na žádné jiné slovo, kterým bych to mohla vhodně nahradit :D

Aldair je prostě jen ukázkou klasického hlavního mága, který má svou pevnost chránit před vnějším světem a je tedy logické, že nevěří "cizincům".

Uvidíme, jak to s jejími rodiči dopadne. Keya se tak nějak vnitřně už smířila s tím, že svou rodinu už nikdy neuvidí, ale je fakt, že jí život může postavit do cesty spoustu překvapení :D

Devítku jsem právě dopsala, ale zveřejním ji až tak za týden. Chtěla bych se na to podívat s odstupem pár dní a trochu tam něco poupravit. Zrovna ta devítka je nějak napěchovaná dějem, spousta zvratů a nerada bych to pokazila opakujícími se slovy a špatnou skladbou vět :D Nejlíp se mi sice vymýšlí a píše v noci, ale přes den pak musím opravovat :-D Ale hlavně, že ta múza se ozývá během doby, kdy všichni normální lidi spí :D

4 Juliet Juliet | 1. listopadu 2013 v 15:34 | Reagovat

[3]: Jů! Děkuju předem. :) Každopádně... Určitě si najdu ještě někoho, těším se na nové postavy! :) Jo, já vím, mě to slovo jako puberťáka rozesmálo, ale vím, co to znamená. ;) (Teď už jo. :D) Jasně no, autority (navíc takovéhle) si musí dávat lidově řečeno "majzla". ;) :D Taky jsem zvědavá, jestli s nima ještě něco zamýšlíš. :) A na kapitolku se těším, ale je jasný, že si ji chceš opravit a tak. ;) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama