Černé slunce

1. listopadu 2013 v 20:43 | Surynka |  Recenze na knihy
Poznámka: Článek byl původně zveřejněn tady 11. ledna 2013 a následně po přesunutí zveřejněn 13. března 2013 v 18:17 na nataliepey.blog.cz.


Druhý díl ze série knih od Grahama Browna. První díl (Černý déšť) se u mě těšil skutečnému nadšení, proto jsem se nemohla dočkat, až vyjde další pokračování. Našla jsem jej pod stromečkem a během necelých tří dnů jsem už knížku odkládala s tím, že jsem si přečetla další skvěle popsaný příběh.

V minulém (a vlastně prvním) díle jsme se setkali s Danielle a Hawkerem v Amazonském pralese, odkud si přivezli podivný kámen. Ti dva se potom rozloučili a, zatímco Hawker se zase začal potulovat po světě, daleko od hranic USA, kam má zakázaný vstup, Danielle přivezla do NVI svůj objev. Zjistilo se, že se nejedná o kámen v pravém smyslu slova, ale spíš by tomu seděl popis "stroj z budoucnosti". Jeho signály odpočítavají do 21. prosince 2012 a je možné, že to není jediný kámen svého druhu a jeslti je to pravda, je třeba najít i jeho "sourozence".


Na začátku knihy je Danielle s profesorem McCarterem někde v Mexiku a snaží se o kamenech a jejich existenci zjistit něco víc. Při výstupu na horu jsou však přepadeni a únosci s sebou vezmou Danielle. McCartera si nevšimnou z důvodu, že se domnívají, že je po smrti. To ho zachrání, ale stejně se následující týdny nemůže pohnout a je v péči šamana, který mu na jeho zraněnou prostřelenou nohu nemůže zajistit skutečné léky.

Ředitel NVI, Arnold Moore, zjistí, že Danielle unesli do Honkongu lidé jistého boháče Kchanga, a proto jede do Afriky najít Hawkera a požádat ho o pomoc. Je to tak trochu ilegálně, protože sám prezident, který ví o všem, co se děje v NVI, to zakázal z důvodů napjatých vztahů s Kchangovou zemí. Moore se proto rozhodne jet za Hawkerem na vlastní pěst a zafinancuje celou záchrannou akci ze svých úspor.

Hawker se tedy vydává zachránit Danielle, která je schovaná v Kchangově soukromém "gulagu" pod mrakodrapem. Tam se také seznámila s jistým Petrovovem, který měl pro Kchanga unést ruského chlapce Jurije, na němž se dělaly testy. Kvůli nehodě na lodi se Petrov dostal moc na sever a Kchang s edomníval, že se mu i s Jurijem pokusili utéct. Proto je tam uvěznil. Během záchranné akce přežije z vězněných jen Danielle a Jurij, kterého od té chvíle berou s sebou. Zjišťují, že důsledkem testování je velmi citlivý na jakýkoliv magnetismus, proto vycítí kameny. Opět je čeká dlouhá a namáhavá cesta spojená s odkazem z budoucnosti a opět musí během toho všeho před někým utíkat. Kchang se totiž nechce vzdát a chce mít kameny pro sebe, věří, že ho vyléčí ze svalové dystrofie.
Jediné, co mi snad na knize vadilo, bylo, že se ve spoustě myšlenek schodovala s prvním dílem. Tam například byl "úhlavním nepřítelem" miliardář, stejně jako tady. Přišlo mi, že se to tak nějak točí v kruzích. Spousta věcí mohla být odlišná, ale Brown se nesnažil vymyslet něco jiného. Když už ale musel i do tohoto dílu zapojit miliardáře, musí se cenit fantazie. Zatím co v prvním díle šelmiliardář čistě po zisku finančním, Kchang to dělal ze sobečtějšího důvodu, své nemoci. Svalové dystrofii se totiž snažil zabránit pomocí elektrošoků a ty kameny měly v sobě víc energie, než si kdokoliv dokáže představit.

Oceňuju, že Brown stále dobře vykresloval vzájemné vztahy Danielle a Hawkera. Jako bych cítila jak to mezi nimi jiskří a přestože se naskytlo pár příležitostí, autor nedopustil, aby se ti dva spolu vyspali. Má pravdu, je ještě brzo. Kdyby se k tomu dostali ve druhé knize, co by se pak dělo v těch dalších? Už by to zaručeně nebyla taková zábava.

Musím říct, že autor dokáže opravdu dobře uhodit na tu ženskou část. Dokonce i já, která nejsem příliš romantická a v podstatě odsuzuju červenou knihovnu, jsem si pořád přála, aby ti dva skončili spolu a tajne jim fandila. Dokonce když se objevil Daniellin bývalý přítel Marcus s žádostí o ruku, myslela jsme jen na to, aby to Hawker nezjistil. Samozřejmě, že to zjistil a protože neznal Danielinu odpověď, zklamaně odešel. Takže se Brownovi musí do úspěchů připsat to, že dokáže v jedné knize smíchat tolik žánrů, dějů a pocitů a ani vám to nepřijde přeplácané.

Co mě trochu mrzelo, i když mi bylo jasné, že to tak dopadne, bylo, že Jurij na konci umře. Je to kruté, zvlášť, když zjistíte, co se stalo. Důvod a způsob smrti schválně neprozradím, aby vás čekalo taky nějaké překvapení, ale u Browna se cení i tahle chvíle. Bylo to smutné, ale v podstatě vám nedal prostor ke smutku, nemáte pořádně prostoru k tomu si uvědomit, že postava, na které by vám mělo záležet (stejně jako na všech důležitých postavách), umřela. Na jednu stranu musím říct, že mi to ani nevadilo. Přitom mě většinou zamrzí smrt nějaké postavy, na druhou stranu si myslím, že tomu mohl věnovat víc času. Víc, než větu "...bylo toho na něj moc." a tím ukončit celé téma jménem Jurij.

Když si proberu knihu jako celek, musím říct, že jsem z ní úplně nadšená. Je plná akce, zbraní, krve a všeho, čeho byste od napínavé knihy čekali a stejně, jako jsem doporučovala Černý déšť, doporučuju i Černé slunce. I tahle kniha opět zanechává ve vás myšlenku na naši civilizaci. Černý déšť nutil lidi se zamyslet nad ekologičností svého chování vůči přírodě a Černé slunce vás přesvědčí k tomu se zamyslet nad tím, jak to vlastně bylo s Mayi. Jestli se skutečně setkali s někým z budoucnosti (jak nad tím uvažuje spousta specializovaných lidí ve svých - občas vědeckých - knihách) nebo jak to vlastně bylo.


zdroj fotky: Knižní klub
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama