The picture of Dorian Gray

1. listopadu 2013 v 20:23 | Surynka |  Čtenářský deník
Poznámka: Článek byl původně zveřejněn tady 22. září 2012 a následně po přesunutí zveřejněn 13. března 2013 v 18:04 na nataliepey.blog.cz. 4 komentáře byly rovněž nejprve přesunuty odsud a datum je tedy již nedohledatelné.


Po delší době sem přidávám povídání o nové knížce, tentokrát se jedná o dílo Oscara Wildea, The Picture of Dorian Gray (Obraz Doriana Graye).


Některé z vás možná zaráží to, že jsem název knihy napsala anglicky, ale je to čistě z toho důvodu, že knihu jsem v té angličtině četla. A jedná se normální vydání, ne o "naučnou, zjednodušenou verzi", takže pozor! To, že jsem knížku zvládla přečíst a rozumět jí, už něco musí i znamenat! Ale nechci vás tu příliš unavovat zdlouhavým úvodem, takže rovnou začnu s výpisem děje knížky.


***


Kniha nás zavádí do prostředí vyšší třídy v devatenáctém století, kde se seznamujeme s bohatým a mnohdy i znuděným životem šlechty a výše postavených lidí. Dorian Gray, mladý muž, s naivitou někdy až dětskou, sedí pro portrét svého dobrého přítele, malíře Basila Hallwarda. Ten toto dílo považuje za svůj mistrovský kousek, kdy se mu povedla snad každá maličkost, každičký detail. Během dokončování portrétu seznamuje Basil Doriana se svým dalším přítelem, lordem Henrym Wottone, kterému se přezdívá Harry. Ten je zcela jiného založení, než Dorian či Basil. Věčné ironické poznámky a značně podivující přístup k životu jsou prakticky jeho podpisem. Basil se naučil chápat a respektovat Henryho poznámky, ale Dorian je všechny do jedné bere vážně, tudíž jej Henry vlastně kazil. Když je portrét dokončen, Dorian se při pohledu na tu svou dokonalou tvář přeje, aby obraz stárl za něj. Dny plynou dál a Dorian se spřáteluje s Henrym a řídí se jeho "radami". Basil se mu snaží vysvětlovat skutečnou Henryho podstatu, ale Dorian jej nechápe a poslouchá Henryho na slovo. Jednou se zamiluje do mladičké herečky téměř bezvýznamného městského divadla Sybil Vaneové a je rozhodnut si ji vzít, také proto pozvé své dva přátele do divadla na jedno z představení, kde Sybil hraje hlavní ženskou roli. Ale Sybil, která již poznala skutečnou lásku, tu k Dorianovi, ji pak nedokáže zahrát na scéně a představení dopadne zcela jinak, než si kdokoliv představoval. Po skončení představení všichni odcházejí zklamaní a Henry prohlásí něco, co Doriana přinutí uvědomit si, že Sybil vlastně zničila veškeré jeho představy a rozchází se s ní. Byl k ní krutý a jeho slova vyzněla tak, jakoby nikdy nemiloval Sybil, ale pouze její hraní, kdy se každý večer měnila v někoho jiného. Když se vrátí k sobě domů, začne přemýšlet nad tím, co udělala a nad ránem je rozhodnut zajít - samozřejmě v nějakou rozumnou hodinu - za Sybil a usmířit se s ní. K tomu ovšem nedojde. Další den přichází Henry, aby mu oznámil, že Sybil Vaneovou našli mrtvou v její zákulisí. Pro Doriana, který už je ale zkažený Henryho ironickými poznámkami, to však přijímá s chladnou tváří. Čas plyne dál a Dorian zjišťuje, že jeho vlastní tvář zůstává neměnná, ale tvář na portrétu se změnila. Obraz skutečně převzal úlohu stárnutí, navíc se v očích zračí krutost a na ústech už nehraje milý úsměv, ale zlý úšklebek. Dorian je zprvu v šoku, ale rozhodne se obraz pouze zakrýt. Léta plynou dál a Dorian je považován za jednoho z nejhorších vysoce postavených mužů v Anglii. Když do místnosti přichází on, spousta vznešených mužů odchází, ženy jsou po setkání s ním smutné, uražené, společností odvrhované, ale Dorianovi to starosti nedělá. Když se však jednou opět podívá na obraz, je zděšen a rozhodne se jej nechat přemístit do místnosti v podkroví, kam nikdo nechodí. A léta plynou dál a Dorian se dál projevuje jako krutý člověk. Dokonce i Basil od něj dal ruce dál. Když se však jednou večer střetnou na silnici, pozve jej Dorian k sobě a dozvídá se, že Basil má mít výstavu v Paříži, kam měl také ten večer namířeno, ale ještě předtím si chtěl popovídat s Dorianem. O životě, o jeho změně v chování k sobě samému i k ostatním, a také Doriana prosí, aby mu ukázal ten portrét, který kdysi odmítal ukázat veřejnosti a nyní by si to přál. Po menší hádce Dorian nakonec svolí a odvede Basila do místnosti, kde byl pod látkou skrytý ten nejkrutější a nenávistnější obraz, jaký kdy kdo stvořil. Basil je znechucen, vyděšen a překvapen a nechápe, co se stalo. Dorian mu to vše vysvětluje a strhne se hádka, po které z místnosti odchází jen jedna živá osoba, Dorian Gray. Posléze povolává muže, se kterým se kdysi dobře znal a žádá jej o pomoc, o zbavení se těla Basila Hallwarda. Muž přijímá pod podmínkou, že už o Dorianovi nikdy neuslyší. Ale příběh nekončí. Dorian se náhodně setká s Jamesem Vanem, bratrem Sybil a mužem, který se rozhodl zabít toho "otrapu", který zavinil smrt jeho milované mladší sestry. Dorian využije toho, že za těch osmnáct let nezestárl a přesvědčí Jamese, že není tím, kým se zdá být a James mu uvěří, i když jen na chvíli. Později se Dorian vydává s dalšími muži na hon v lesích, kde jeho známý zastřelí jakéhosi muže. Zprvu nikdo neví, o koho se jedná, ale Dorian zjišťuje, že mrtvým je James. Ten totiž Doriana pak sledoval a chystal se jej zabít, ale nestihl to. Dorian se ale necítí v klidu. Uvědomuje si své chyby a snaží se stát lepším, ale je příliš pozdě, a tak jednou v noci protne ulice bolestný výkřik a v podkroví je nalezeno tělo muže s probodnutým srdcem. Muž je starý, vrásčitý, na tváři náznak všech svých činů a vedle něj je jeho obraz takový, jakým byl těsně po dokončení.


***


Protože jsem knihu četla v angličtině, bylo to obtížnější a trvalo mi to o hodně delší dobu, než kdybych se dala do čtení knížky v češtině. Nechtělo se mi číst, a když jsem se do toho dala a začalo mě to bavit, musela jsem knížku odložit, a tak to bylo pokaždé. Ale tím, že byla psaná v anglickém jazyce, jsem během prázdnin nevycházela ze cviku, naučila jsme se spoustu nových slov i frází a vůbec si procvičila porozumění obtížnějšímu textu v cizím jazyce. Na knize jsou asi nejlepší dialogy a veškerá přímá řeč. Oscar Wilde je ale i expert na popisování okolí, děje a nálad, takže odstavců plných popisů míst, kde se příslušné postavy zrovna nacházejí, tam je spousta. Ke knize jsem se dostala díky kamarádce, která delší dobu pobývala v Americe, takže čtení v angličtině jí je bližší a i o trochu jednodušší, než například mně. Jsem ráda, že jsem si ji od ní půjčila.

No a kdo by měl zájem přečíst si o této knize z pohledu jiného člověka a přečíst si i pár citátů a úryvků z knihy, tak vám vřele doporučím TENTO článek na jednom z mých spřátelených blogů. Psala jej moje kamarádka, ke které si chodím pro rady, když nemám co číst.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jouer Jouer | Web | 1. listopadu 2013 v 20:27 | Reagovat

Já jsem teda viděla pouze filmové zpracování a musím říct je i ten film je velice zajímavý! :-)
Jinak, fakt obdiv, že jsi to četla v angličtině! :-D

2 Penelope Carolin Olivier Penelope Carolin Olivier | Web | 1. listopadu 2013 v 20:27 | Reagovat

O_O  Tak to je... Hrozitánsky dramatické! Opravud to vypadá strhující... To bych asi nedokázala přečíst. :-( když takovéhle příběhy o přetváření osobnosti, druhých tváří a podobně mám ráda... Taky obdivuji tvoji četbu v Aj, já přečtu anglicky maximálně Čaroděj za země Oz. :D

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 1. listopadu 2013 v 20:28 | Reagovat

Výborná kniha. Kam se vlastně hrabe dnešní fantasy, když se nad tím člověk tak zamyslí, co?
On Oscar Wilde, to je kapitola sama pro sebe...
Žes to četla v angličitně... to by mi asi hodně ublížilo, u mě vždycky vyhraje lenost a když knihy jsou, tak čtu v češtině, jediné, co mě kdy vždycky donutilo, byly povídky
A shrnutí je moc povedené O_O vážně. Já si sice z deníků ze střední pamatuju, že jsme spíš, než o knize měli psát rozbory (což jsem nenáviděla, protože každej má z knihy, například zrovna u Doriana, že, jinej pocit a vůbec...)

4 Surynka Surynka | Web | 1. listopadu 2013 v 20:30 | Reagovat

[1]: Já film viděla jen jednou a jen kousek, moc se mi líbil a furt jsem se chystala, že si to pustím celý, ale furt jsem se k tomu nedostala :D A za obdiv děkuju  :D

[2]: Ano, hodně dramatické, ale tak nějak... "příjemně" :-D Tak zase jsem nerozuměla slovo od slova, šlo spíš o porozumění z kontextu :-D :D

[3]: Přesně, ještě jsem nečetla od jiného autora, který by se dal zařadit k Wildeovi a asi takový nikdy nebude :-)

Tak já jsem si chtěla procvičit angličtinu, naučit se nová slova a tak a tahle kniha mi v tom fakt pomohla, když jsem se v září opět ocitla ve škole na angličtině, zjistila jsem, že tím čtením jsem udělala to nejlepší, co jsem mohla  :D

A děkuju... my vlastně máme napsat název knihy a autora, zařadit děj, něco o ději a ještě k tomu vlastní názor, tak se to dá zvládat líp :D Dělat rozbory? To bych nevydržela :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama