11. Odboj

31. srpna 2014 v 0:31 | Surynka |  Život je boj
Po dlouhé době se mi opět dostalo nápadů na další kapitolu a prostě jsem se s ní musela hned pochlubit :-D. Trvalo to dlouho, ale snad se zavděčím aspoň někomu :-D Konečně se mi podařilo nějak překlenout propast, protože jsem zasekla na tom, jak správně popsat přesun k mágům - odbojářům. Jo a taky jsem se pustily do "jisté scénky" :-D. Předem se chci omluvit za tu kvalitu, je to poprvé, co jsem se do něčeho podobného pustila a dotáhla to do konce :-D Takže... eh, nevím, co k tomu víc na omluvu říct, ale... někde se začít musí. Možná už bych se konečně mohla pustit do literatury, ve které bych načerpala nějakou inspiraci, jak podobné scénky popisovat :-D Ale to je jedno.
Ještě takovou vsuvku z mé "reality". Doklasifikační testy, které jsem psala v pondělí z rétoriky a ve středu z matiky kvůli vysoké absenci na hodinách ve druhém pololetí jsem... napsala dobře (jupí!!!), takže pokračuji do třetího ročníku. A posledních pár dní po testech, které nazývám oficiálními prázdninami (nejkratšími v mém životě :-D) jsem strávila lenošením u filmů. Konečně jsem se dostala ke shlédnutí seriálu Agents of S.H.I.E.L.D, na který jsem si brousila zuby neskutečně dlouhou dobu. Úplně mě to nadchlo, takže mám další seriál do svého seznamu. Ale když sleduju detailně i ostatní Marvel filmy, nesedí mi pár detailů, ta po nich teď pátrám :-D Ale ne až moc urputně, zas takový Marvel-blázen nejsem. Dost už okecávaček, užijte si jedenáctou kapitolu ŽIVOT JE BOJ! :-) Jo a ještě omluva za to, že je to tak nahňácané na sobě, blog ale limituje počet znaků.

Rating: +15 (nějak se v tom nevyznám, ale na osmnáctku mi to přijde slabý :D)




Keya se probrala brzy ráno, za okny byla ještě tma a David klidně oddechoval vedle ní na posteli. Nějak se nemohla přesvědčit v tom, že událost poslední noci byla špatná. Uvědomila si totiž, že to tvrzení o tom, jak byli mnohem lepší přátelé než milenci, bylo nepravdivé. Zřejmě se tím snažila přesvědčit samu sebe, že rozchod byl správný. Ale nebyl. Byla to chyba, ve skutečnosti měla ve svém srdci stále malé místo vyhrazené pro Davida. Nesouviselo to jen s jejich tělesnými potřebami a tužbami, když spolu chodili, rozuměli si, doplňovali se a jeden se snažil poradit a pomoct, když měl ten druhý potíže.

Nyní bylo pro Keyu otázkou, jestli by obnovení vztahu bylo možné v nastalé situaci. Nepřitíží si spíš? Blíží se válka a je vhodné v ní bojovat po boku někoho, na kom jí záleží? Nesoustřeďovala by se pak spíš na snahu ochránit jeho, než na snahu bojovat a chránit všechny? Ale vždyť tak jako tak by mi na něm záleželo. Nehledě na to, jestli je to jen přítel nebo partner. Odporovala svému pochybovačnému Já. A odporovala se skutečně silným argumentem. Jenže se naskytovalo mnohem víc otázek. Bylo by vůbec možné ten vztah obnovit? A pokud ano, kam by to vedlo? Podle toho, co mi David řekl, by o to stál… a já taky. A přeci by mi mohlo pomoct v boji, když bych věděla, že vedle mě stojí někdo, komu na mně opravdu moc záleží. Rovněž si ale uvědomovala, že je v tuto chvíli třeba myslet v první řadě strategicky a strategie boje říkala, že je sice lepší bojovat v týmu, nikoliv však s partnerem. Pozornost se pak spíš upíná k němu a ne k boji. David sám jí tuto strategii během učení kladl na srdce, tudíž mohla Keya usoudit, že ať v noci říkal cokoliv, rozhodně se nebude chtít vzdát téhle své poučky. Třeba jo, třeba ne. Hlavně o tom nepřemýšlej teď! napomenula se. Nejprve se soustřeď na ty důležitější věci, na ty holčičí najdeš čas později.
Teď ji však čekala ještě jedna věc. Primární důvod, proč sem jela, byl ten, že chtěla zjistit víc věcí o Srdci. Ani David jí toho totiž nemohl mnoho vysvětlit, ale Aldair by měl - jakožto hlavní mág - znát o Srdci magie naprosto každý detail.
Bylo ještě časně, ale Keya doufala, že Aldair se alespoň v něčem podobá Ichraovi. Ten vždy vstával ještě před svítáním. Došla chodbou, na které se ozýval jen klapot jejích bot ke dveřím a zabušila na dveře Aldairovy pracovny. I kdyby se nenacházel přímo v ní, jeho pokoj byl s pracovnou propojen, jistě by ji slyšel. Je mi jedno, jestli ho vzbudím, jde přece o Srdce magie, řekla si. Dveře se opatrně se skřípěním otevřely.
"Keyo, mohu vám nějak pomoci v tak brzkou ranní hodinu?"
"Lituji, jestli jsem vás vzbudila, ale je to důležité. Potřebuju s vámi o tom mluvit ještě před naším odjezdem." Aldair jí pokynul, ať vstoupí.
Usadili se do křesel u plápolajícího krbu. Aldair kývnutím hlavy vyzval Keyu k hovoru. Ta se rozmýšlela, jak začít.
"Víte, v onu osudnou noc, kdy Orentall napadli královi muži, jsem těsně před svým odjezdem narazila na Ichraa. Svěřil mi něco, o čem tvrdil, že to musím pečlivě opatrovat. Srdce magie." Během hovoru se dívala Aldairovi do očí a všimla si toho zaraženého pohledu, když vyslovila poslední dvě slova. Chvíli ji hlavní mág jen tak sledoval a pak řekl: "Ichraos musel mít důvod, proč ti to svěřil. Byla jsi jediná, kdo pevnost opustil?"
"Ani první, ani jediná. Nevím, kolik mágů přede mnou projelo východem, ale jistě všichni minuli Ichraa," odpověděla Keya. Netušila, kam těmi otázkami Aldair míří. Doufala jen, že není zločin přenechání Srdce magie někomu jinému. Byla by velmi nerada, kdyby se při vzpomínce na Ichraa povídalo, že porušil nějaký ze zákonů magie.
"V tom případě se troufám soudit, že ti Ichraos přenechal Srdce cíleně. Musel v tobě vidět nějaký talent, sílu, cokoliv, co z tebe činí výjimečnějšího mága, než jakými byli ostatní orentallané." Aldair nemohl uvěřit, že by Ichraos přenechal něco tak cenného mladé, sotva osmnáctileté dívce. On sám si během jejího krátkého pobytu na Padlocku nevšiml ničeho, co by z ní činilo mága vhodného držení Srdce magie.
"Chcete tím říct, že Ichraos skutečně chtěl, abych Srdce měla já?" ujišťovala se Keya. Jak to má všechno chápat? A co to Srdce vlastně je?
"Ano," odpověděl jednoduše Aldair. Ačkoliv úkolem hlavního mága je být nápomocen všem ostatním mágům, platilo to spíše pro ty z jeho pevnosti, než z cizí. Proto doufal, že jednoslovnou odpovědí hovor skončil.
"A mohl byste mi, prosím, říct, k čemu Srdce magie slouží?" zeptala se Keya. Aldairova reakce ji trochu urazila. Nejdříve se na ni zahleděl poněkud zaraženě a pak téměř vyprskl smíchy.
"Chceš mi říct, že o Srdci nic nevíš?"
"Vím jen to," začala Keya mírně uraženým tónem, "že existují tři Srdce, stejně jako byly tři zakládající pevnosti, kde vznikla magie, jakou známe dnes. "
"To toho víš skutečně málo. Znalosti o Srdci magie nejsou povinnými znalostmi každého mága, ale jak to tak vypadá, tebe budu muset zasvětit, když jedno ze Srdcí vlastníš. Zakládající pevnosti byly skutečně tři a vznikla v nich magie, kterou ses učila i ty. Ale již tehdy si mágové uvědomovali, že existence takové moci je sice darem, ale také nebezpečím a věděli, že je třeba mít něco, co napomůže udržení rovnováhy. A tak vznikla Srdce magie. Ale to není jejich jediný účel.
Do dnešního dne existují takzvané pravé pevnosti. Nejedná se o pevnosti, do kterých nás král pozavíral. Jde o místa, která jsou prosycená magií. Místa, kde tu magii lze skutečně cítit a kde mágům i do jisté míry pomáhá. Ke vznikům těchto pevností je třeba všech tří Srdcí. Jednoho hlavního a dvou pomocných, která mají podpořit magii. Ono hlavní Srdce se stává 'matkou' pevnosti. A s tím je spojeno jedno nebezpečí. Pokud je Srdce zničeno, jsou zničeny i všechny pevnosti, kterým bylo 'matkou'. Zničení pevností znamená, že z nich vyprchá nejen magie, ale i život. Co je však podstatnější; zemřou i všichni potomci mágů ze zničených pravých pevností."
Keya zůstala tiše zírat na padlockského hlavního mága. Čekala obsáhlou přednášku, ale ani ve snu by si nepředstavila, čeho všeho může být Srdce magie schopné. Jeho název je skutečně zasloužený.
"Ale co všechno tedy znamená, že já mám Srdce?"
"Cožpak jsme si to neobjasnili?" zeptal se Aldair.
"Jen částečně. Vím, že Ichraos chtěl, abych měla Srdce, ale co s ním? Mám jej někomu předat? Nebo… mám si jej nechat?" Byla tak zmatená. Tohle skutečně nečekala.
"Sama sis odpověděla. Ano, máš si jej ponechat. Ichraos byl vlastníkem Srdce a tím, že ti jej předal, ses stala vlastníkem ty. Od teď to jsi ty, kdo má Srdce opatrovat a dohlížet na to, aby nepadlo do nepovolaných rukou. A až jednou budou mágové volní, budeš mít právo svolat i zbylé dva vlastníky a s jejich pomocí vytvořit novou pravou pevnost."
***
"Proč já? Vždyť tam projelo tolik mágů. Proč si vybral zrovna mě?" Keya zmateně pochodovala po pokoji. Nedokázala se na nic soustředit, ani na dobalení cestovního vaku, přestože za hodinu měli vyrazit. Ještě nebyli na snídani, ale Keya nevypadala, že by měla chuť jíst.
"Aldair ti to přece vysvětlil, zřejmě v tobě Ichraos viděl nějaký talent," řekl David a snažil se Keye zabránit v přecházení po místnosti. Postavil se jí do cesty a pevně ji chytil za ramena. Donutil ji tak stát bez pohnutí. "Když mě tví rodiče žádali, abych tě učil, neudělali tak jen ze svého rozhodnutí. Radili se se samotným Ichraem a i ten se mnou mluvil. Neřekl nic určitého, jen naznačil, že bys mohla mít jisté schopnosti, které se mohou rozvíjet jen pečlivým tréninkem. A ty sama jsi mi ulehčovala učení svým odhodláním být ve všem dokonalá."
"Dokonalá?" Podívala se na něj Keya pobaveně. První úšklebek za celé ráno. "Nikdy jsem nechtěla být dokonalá."
"Ale ano, tohle mi nevymluvíš," prohlásil David s úsměvem. "A povedlo se ti to." Než stihla jakkoliv zareagovat, políbil ji. A ona mu polibek opětovala hned několikrát. Když se od sebe odtáhli, rozhodla se načít téma, které jí vrtalo v hlavě hned po probuzení.
"Vím, že jsem tě učil, že vztahy jsou v boji na obtíž, ale po tom všem, co se mezi námi stalo si toho, co máme teď, vážím. A vím, že oba jsme natolik dobří bojovníci, že dokážeme své city zastřít, až bude potřeba." Keya nedokázala skrýt překvapení, čekala jinou odpověď.
"Ale jsem jen žena, moc dobře si pamatuju, cos na tohle téma říkal. 'Žena je bohužel tak slabá, že nedokáže rozlišit…'"
"Sklapni už!" Přikázal jí, když jí položil dlaň na ústa. Šklebil se od ucha k uchu. "Nezlob a buď poslušná." Začal ji vášnivě líbat a než se nadáli, leželi na posteli.
"Neblbni, za chvíli musíme vyrazit…"
"Tak to abych si pospíšil," řekl a opět ji políbil.
Jazykem bloudil v jejích ústech a přitom jí opatrně vyhrnoval halenu. Ona mu dlaněmi přejížděla po hrudi a opatrně se blížila k pasu, kde měl halenu zakasanou. Hravě mu ji svlékla. Vzájemnou pomocí si svlékli i zbytek oblečení. David jí položil dlaně na kolena a jemným pohybem přejížděl až k bokům. Pak ho objala hýžděmi. Když do ní pronikl, tiše vydechla a začala ho líbat a přitom mu zatínala nehty do zad. Jedním rychlým pohybem jí chytil za zápěstí a zadržel ruce dál od těla. Zadíval se jí do očí a začal ji zasypávat polibky. Na rty, bradu i krk. Jazykem obkreslil linii čelisti, až se dostal k levému ušnímu lalůčku, do kterého jemně kousl a zatahal za něj. To už na ni bylo moc a dosažení vrcholu bylo v dohlednu.
***
"Víš, že už jsme měli vyrazit?" zeptala se, když jen leželi vedle sebe.
"Já vím, ale musím si to užít, kdoví jak dlouho teď budeme mít myšlenky na něco jiného."
"Chováš se strašně nezodpovědně," prohlásila Keya 'káravým' hlasem a naklonila se nad něj, aby mu viděla do očí.
"Fakt jo?" David udiveně pískl. "Jak to můžeš vydržet, slečno Dokonalá?" zeptal se pobouřeným hlasem.
"To nemám tušení," odpověděla a naklonila se pro polibek. Nechala se trochu unést.
"Au!" David sebou cukl a sáhl si na ret. Na prstu měl trochu krve. "Kouslas mě!" Začal se smát.
"Promiň, asi jsem pořád trochu nabušená," prohlásila a posadila se na postel. Začala se rozhlížet po pokoji a hledat, kam odhodili její oblečení.
"To nevadí, takový mám nejradši." Vlepil jí pusu na krk a zvedl se z postele. Ve vteřině jí na hlavě přistála její halena.
Těsně před odjezdem z Padlocku se stavili v kuchyni pro nějaké zásoby a pak se vydali na cestu. Dohodli se, že zamíří rovnou do centra odboje a odtud pošlou magickou cestou zprávu s vysvětlením pro Michaela. Uvědomili si, že ho nemůžou nutit, aby přišel - přeci jen bylo složité se v tuto válečnou dobu přemisťovat pěšky a nebýt nikým zpozorován - ale velice by ocenili jeho pomoc.
"Necháme rozhodnutí na něm," prohlásila Keya. Bylo jí jasné, že Michael zvolí tu méně bezpečnou variantu a vydá se pěšky do centra odboje, proto měla v plánu přidat do zprávy přesvědčení, že skutečně není jeho povinností podstupovat tu složitou cestu.
Centrála se nacházela asi půl míle před královským městem, tudíž je čekala cesta dlouhá bezmála pět a půl míle. Kdyby cválali celou dobu, stihli by do cíle dorazit tak do půl hodiny, vzhledem k příznivému terénu. Koně už sice budou trošku uhnaní, po všech těch jízdách, ale museli si pospíšit. Rozhodli se tedy trochu prohnat koně a skutečně se brzy blížili k místu, odkud se dalo vstoupit do centra odboje.
Aldair jim v instrukcích dopodrobna popsal místo vstupu. Než však zamířili na kraj začínajícího lesa, zahleděli se před sebe. V denním světle mohli detailně vidět, jak se nad celým městem šíří tmavý mrak. V dálce se tyčil hrad, který vypadal mnohem ponuřeji, než kdy dřív a to bylo co říct. Král si totiž nikdy nepotrpěl na výzdobu. Všude bylo ticho, nikde nebylo možné zahlédnout jedinou živou bytost. Tiše stáli a poslouchali, ale nezaslechli ani lesní zvěř. Jako by i sníh v okolí města zešednul a poukazoval na zlou magii, která se tudy šíří dál. Král musel načerpat obrovské množství energie.
"Nepředstavitelné," vydechla Keya. "Dokážeme vůbec proti tomu bojovat?" Při pohledu na to očividné zlo, které se obepínalo kolem každé věci vystupující ze země, začala pociťovat jisté pochybnosti.
"Budeme muset." David zněl kupodivu přesvědčivě, ale jen zněl. Ve skutečnosti, ani on netušil, jak bude válka vypadat. Nikdy necítil tolik zla na jednom místě, pochyboval, že vůbec kdy kdo měl možnost třeba jen vidět to, co vidí teď oni. Nedokázal se dál dívat na šířící se zkázu. Pobídl koně a klusem vyrazili ke kraji lesa. Když stáli mezi prvními stromy, seskočili z koní a začali se rozhlížet kolem sebe.
"Co teď? Ichraos říkal, že oni naši přítomnost hned vycítí, ale nevypadá to tak." Keya poklepávala na pár kmenů, přestože věděla, že jí to je k ničemu.
Rázem se kolem nich objevili čtyři muži v tmavých pláštích. Dva na ně mířili vícerannými kušemi a dva měli meče.
"Fajn, tak tohle by mohl být uvítací výbor odboje," prohlásila Keya pečlivě si prohlížejíc všechny muže, "ale není magie jistější, než zbraně, když chcete útočit na mágy?"
"Kdo jste?!" vyštěkl na ně jeden ze dvojice s meči.
"Než vám vyžvaníme naše totožnosti, nechcete se nám představit?" zeptal se David stejným podezřívavým tónem.
"Nejste ozbrojeni, my ano. Myslím, že to dostatečně ukazuje hierarchii. Ptát se budeme my," rozhodl ten samý muž, který promluvil prve. Zřejmě to byl mluvčí oné čtveřice.
"To, že nemáme viditelné zbraně, neznamená, že nejsme ozbrojeni." Po těchto slovech otočili David s Keyou dlaně směrem k mluvčímu čtveřice a zažehli jemný proud magie. Dlaně se rozzářily jemným fialovomodrým světlem.
"Kdybychom byli od krále, nevykecávali bychom se tu," řekla Keya a povýšeně se zahleděla na podezřívavého mladíka.
"Kdo tedy jste?"
"Asi se budeme muset představit jako první, co?" zeptal se Keyy David s hraným zklamáním.
"Poslal nás sem Aldair," odpověděla Keya a pak směrem k Davidovi sykla: "Jde to i beze jmen."
"Tak Aldair, jo? A máte něco, čím nám to dokážete?" Mladík se nehodlal vzdát možnosti, že mluví s nepřítelem. Pokud ano, jeho muži měli jasný rozkaz, co dělat a útočení mečem nebo kuší to nebylo.
Keya povolila proud magie a světlo kolem jejích dlaní pohaslo. David bedlivě sledoval lidi kolem sebe, připraven útočit, jestliže by se rozhodli využít Keyiny nepozornosti. Ta sáhla pod kabát a z vnitřní kapsy vyndala svitek obvázaný provázkem. Ten byl k papíru připevněn pečetním voskem se znakem Padlocku. Opatrně předala zprávu do mladíkovy napřažené ruky. Jakmile rozlomil pečeť a rozevřel svitek, objevila se v oparu modrého světla Aldairova tvář.
"Drahý odvážný příteli, posílám dva velice schopné mágy, aby se přidali do vašeho odboje. Jsou skutečně nadaní, proto k vám do centra posílám pouze tuto dvojici. Ostatní mágy jsem přidělil dalším odbojářským skupinám. Na cokoliv dalšího se zeptej jich." Tím zpráva skončila. Keya se nemohla neušklíbnout nad Aldairovým mírně podlízavým oslovením, ale rozhodla se to nekomentovat.
"Omlouváme se, standartní postup," řekl mladík a všichni sklonili zbraně.
"V pohodě," odpověděli David s Keyou současně.
"Tak tedy... já jsem Thomas, velitel celého odboje. Kdo jste vy?" Na oba mágy udělalo dojem, že samotný velitel kontroluje lidi, kteří sepohybují v blízkosti vstupu. Mohl za sebe klidně posílat zástupce, ale zřejmě je rád, když si všechno zařídí sám.
"Keya."
"David."
"Těší mě, pojďte s námi." Thomas mávl rukou a všichni zamířili hlouběji do lesa.
"Máte tam místo pro koně?" zeptal se David.
"Ano," odpověděl jeden z mužů. Dál už nemluvili. Vystupovali do mírného svahu a zamířili si to přímo k seskupení velkých kamenů. Thomas pokývl hlavou a s mužem, který při setkání také držel meč, zamířili k jednomu asi metr a dvacet centimetrů vysokému balvanu. Oba střelci pečlivě kontrolovali okolí, kuše připraveny k boji. Mezitím Thomas s druhým odbojářem mírně odsunuli balvan a odhalili další, který byl částečně schovaný pod terénem.
"Entre," zašeptal Thomas a rázem se všichni propadli do podzemní chodby. Byla široká asi čtyři metry a neodhadnutelně dlouhá. Na obou stranách byly v asi dvoumetrovém rozestupu připevněny hořící pochodně.
"Působivé, ale co ten odsunutý balvan a stopy ve sněhu?" zeptala se Keya a ukázala směrem vzhůru.
"Bez obav. Magické pole neviditelnosti nás pohltilo, jakmile jsme zamířili hlouběji do lesa. A ve chvíli, kdy jsme vstoupili sem, se balvan vrátí na své místo a stopy zmizí. Na to, že máte být dobrými mágy, se nějak moc divíte," řekl pobaveně Thomas.
"Nedivíme, ujišťujeme," upřesnila stručně Keya. "Kam můžeme dát koně?"
"Tudy." Thomas ukázal do o metr vzdálené chodby. "Vy můžete jít a řekněte, ať připraví občerstvení." Trojice mužů se vzdálila a Thomas zamířil s oběma nově příchozími mágy do stájí.
"Přinesli jsme nějaké zásoby," oznámil David, když odsedlali koně.
"Skvěle, zaneseme to do kuchyně."
Vyšli zpět na hlavní chodbu a dali se vlevo. Míjeli spoustu různých chodbiček a dveří. Na konci hlavní chodby byly vysoké dřevěné dveře, Thomas je otevřel a uvedl je do jídelny.
"Tohle není jen jídelna, je to hlavní místnost. Zde se scházíme na poradách, nebo když se chceme trochu pobavit a pokusit se odreagovat." Několik dlouhých stolů s lavicemi stálo u každé z dlouhých stěn a uličkou mezi nimi se dalo projít až na druhý konec místnosti, kde naproti dveřím stálo několik kamenných stolů uspořádaných do tvaru písmene U. V rohu byl krb s kotlem. Místnost byla prázdná.
"Kde jsou všichni?" zeptala se udiveně Keya.
"Někdo je na výzvědách, někdo se vydal zachránit nějaké ohrožené obyvatele a ostatní odpočívají. Přes den nás tu moc není. Vyjma žen a dětí, ty se do akce nepouštějí. Děti potřebují péči a ženy se o ně starají a vaří."
"To, doufám, nebude mým úkolem. Jsem bojovnice, ne opatrovatelka," řekla drsným tónem Keya.
"Páni, takhle rázných slečinek tu máme pomálu," prohlásil Thomas a krátce se zasmál.
"No jo, je prostě špička." David se zasmál a žďuchl Keyu do ramene.
"Tady je kaše," Thomas ukázal ke kotli v krbu, "obslužte se a já dojdu pro pár lidí, které vám chci představit." Vzdálil se od nich, ale než zmizel ve dveřích naproti 'kuchyni', otočil se. "Jsem rád, že vás tu máme, vítejte v centru odboje."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 31. srpna 2014 v 13:39 | Reagovat

Tááák... Tleskám. Myslím, že se ti opravdu parádně podařilo navázat, je to plynulé, čtivé, ba možná i lepší než bývalo. ;) Moc se mi líbila konečná věta. Plus taky jedno nové slovo, jak to jen bylo,chodba byla neodhadnutelně dlouhá. :D Prostě boží. ;) Co se týče oné scény - myslím, že bohatě stačí 15+. ;) Jinak já se tomuhle ještě pořád vyvarovala, ale myslím, že to k takovému příběhu patří a že ses s tím popasovala  moc dobře. ;) A nakonec díky - opravdu mi to před odjezdem do Šp bodlo. :)

2 Surynka Surynka | Web | 31. srpna 2014 v 14:07 | Reagovat

[1]: Uff.. páni, byla jsem napjatá jak struna na tvoje ohodnocení :-D

Děkuju za krásné pochvaly :-) Mám v plánu se snažit zlepšovat ve vyjadřování a v popisu děje, takže hodně čtu a snažím se z toho učit, ale nevím, jestli jsem vůbec pokročila (nezlob se, ale nehodlám se řídit podle jednoho názoru, ač mě velice potěšil ;-) ).

Ta scéna - je to příšerné, ale někde se holt začít musí.Když se je snažím dát dohromady, nemůže to věčně zůstávat u "držení se za ručičku". Otázkou je, jestli by pro čtenáře nebylo lepší "vodění se za ručičku", než tyhle mé chabé pokusy :-? Ale jak už jsem řekla, někde se začít musí, podle mě to k ději patří, tak se holt musím učit.

A užij si Španělsko a ještě jednou děkuju ;-) :-) :D

3 Juliet Rocks Juliet Rocks | 9. září 2014 v 16:22 | Reagovat

[2]: Jop, to máš pravdu - jeden názor žádný názor, ale tak stejně jsem ho napsala. ;) A u vodění se za ručičku to skončit rozhodně nemusí, ale na druhou stranu pokud se na takovéhle scény necítíš, můžeš je podle mého přejít tzv. "třemi tečkami". ;) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama